4 A 41/2024 – Městský soud v Praze

4 A 41/2024- 52 - text  14 4 A 41/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Peroutkovou v právní věci žalobkyně: T. G. D., narozená dne X bytem X zastoupená advokátkou Mgr. Azrou Drozdek sídlem Dlouhá 705/16, 110 00 Praha 1 proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem nám. Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 2. 9. 2024, č. j. MV-65244-12/SO-2024, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobkyně se žalobou podanou Městskému soudu v Praze domáhala zrušení rozhodnutí žalované ze dne 2. 9. 2024, č. j. MV-65244-12/SO-2024 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaná podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zamítla odvolání žalobkyně a potvrdila rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 19. 2. 2024, č. j. OAM-48456-24/DP-2022 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). 2. Prvostupňovým rozhodnutím správní orgán I. stupně podle § 44a odst. 3 ve spojení s § 35 odst. 3 ve spojení s § 37 odst. 2 písm. a) a v návaznosti na § 56 odst. 1 písm. j) větu druhou zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) zamítl žádost žalobkyně o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia, neboť byla zjištěna jiná závažná překážka pobytu cizince na území. II. Obsah žaloby 3. Žalobkyně namítala, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné a v rozporu s § 2 odst. 1, odst. 3 a odst. 4 a § 3 správního řádu, § 44a odst. 3 ve spojení s § 35 odst. 3 a § 37 odst. 2 písm. a), § 50 odst. 1 písm. b) a § 174a zákona o pobytu cizinců a čl. 8 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 4. Žalovaná měla při přezkumu prvostupňového rozhodnutí vycházet pouze z právního a skutkového stavu v době vydání prvostupňového rozhodnutí. Jakýkoliv pozdější vývoj studia žalobkyně i pozdější žádost o změnu účelu pobytu na dlouhodobý pobyt za účelem ostatní/jiné pak byly irelevantní. Jednání žalobkyně po vydání prvostupňového rozhodnutí je zcela pochopitelně ovlivněno nejistotou pramenící ze zamítnutí její žádosti a motivací žalobkyně studovat. Zdůraznila, že studium češtiny na jazykové škole je zcela kompatibilní se studiem na vysoké škole. Snaha žalobkyně o zdokonalení jazykových dovedností pak dokládá motivaci žalobkyně a její zájem o studium v České republice v českém jazyce, nesvědčí o její pasivitě. Navíc podotkla, že právní úprava v zákoně o pobytu cizinců nevylučuje, aby cizinec disponoval souběžně dvěma pobytovými oprávněními. Naplňování účelu jejího pobytu je třeba posuzovat výlučně v kontextu období do vydání prvostupňového rozhodnutí. 5. Upozornila, že původní oprávnění k pobytu jí bylo vydáno za účelem studia přípravného kurzu českého jazyka, který úspěšně absolvovala. Přestože byl koncipován jako přípravný kurz ke studiu konkrétního bakalářského programu, v podstatě se jednalo o kurz českého jazyka, nešlo o studium určitého oboru. To, že žalobkyně následně nenastoupila ke studiu tohoto konkrétního bakalářského programu, pak nelze považovat za „střídání“ oborů studia, jak uvádí žalovaná. Navíc žalobkyně přípravný kurz úspěšně absolvovala, absolvování jí tak nelze přičítat k tíži. 6. Připustila, že následné studium žalobkyně na University College Prague bylo ukončeno z důvodu nedostatečného počtu kreditů pro postup do dalšího ročníku. Nedostatečný počet kreditů však nelze zaměňovat s nedostatečným studiem, odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 2. 2021, č. j. 2 Azs 325/2020-33. Žalovaná vůbec nezkoumala míru časové ani intelektuální investice žalobkyně, to je přitom dle její rozhodovací praxe klíčové (k tomu viz jiné rozhodnutí ze dne 28. 5. 2024 č.j. MV-60074-4/SO-2024). Žalovaná se při rozhodování zaměřila pouze na jeden aspekt realizace účelu studia (vykonání příslušných zkoušek) a na základě neověřených indicií si domyslela zbylou část podstatných skutečností pro posouzení žádosti a hodnocení plnění účelu studia. Tento údaj (tj. o získání 0 kreditů) však nic neříká o časové a intelektuální investici žalobkyně, zda navštěvovala výuku, zda se fakticky věnovala studiu, což je přirozenou a dominantní součástí plnění účelu studia, tedy i plnění účelu pobytu. 7. Chybná je i argumentace žalované týkající se střídání studia. Ke dni vydání prvostupňového rozhodnutí žalobkyně změnila studium pouze jednou, když úspěšné absolvování přípravného jazykového kurzu na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně a následné nastoupení na University College Prague nelze považovat za střídání oborů. Skutkový stav v době prvostupňového rozhodnutí tak odpovídal stavu, kdy žalobkyně úspěšně dokončila své první studium přípravného jazykového kurzu, následně řádně navštěvovala University College Prague, kde však nezvládla splnit podmínky po postup do dalšího ročníku, a následně poprvé změnila obor studia, přičemž toto studium bylo v době vydání prvostupňového rozhodnutí stále aktivní, výuky se účastnila a nebylo možné předvídat, zda splní podmínky pro postup do dalšího ročníku, či nikoliv. Úvahy o neplnění účelu pobytu a existenci jiné závažně překážky tak jsou v rozporu se zásadou zákonnosti a materiální pravdy, neboť správní orgány nezjistily veškeré skutečnosti důležité pro posouzení otázky, zda žalobkyně plnila účel studia. Úvahy žalované jsou založeny na nedostatečně zjištěném skutkovém stavu. 8. Vzhledem k tomu, že napadené rozhodnutí je nezákonné a nepřezkoumatelné, nebyly splněny ani podmínky pro vydání výjezdního příkazu podle § 50 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců. 9. Napadené rozhodnutí představuje nepřiměřený zásah do soukromého a rodinného života žalobkyně. Žalobkyně na území navázala četné sociální vazby, včetně partnerského vztahu s panem P. T., nar. X, státním příslušníkem Vietnamu, dále na území pobývá příbuzná žalobkyně, slečna N. T. G., nar. X, přičemž žalobkyně s těmito blízkými osobami tráví veškerý svůj volný čas a je na ně značně citově navázaná. Vycestování by tak pro ni znamenalo zpřetrhání veškerých vazeb, které si za období necelých 3 let vybudovala. Navíc žalobkyně nesouhlasila s argumentací žalované, že nelze po správním orgánu I. stupně požadovat, aby výhradně z vlastní iniciativy vyhledával a opatřoval důkazy, které by mohly svědčit ve prospěch cizince včetně nepřiměřenosti zásahu do soukromého a rodinného života. Správní orgán je v souladu s § 3 správního řádu povinen postupovat tak, aby byl zjištěn stav věci bez důvodných pochybností. Vzhledem k tomu, že ne všechny rodinné či další obdobné vazby lze vyčíst z tiskopisů a informačních systémů, bylo na správním orgánu I. stupně, aby se za účelem informovaného rozhodnutí ve věci na existenci takovýchto vazeb žalobkyně blíže doptal. 10. Navrhla, aby soud napadené rozhodnutí zrušil, věc vrátil žalované k dalšímu řízení a uložil jí povinnost uhradit žalobkyni náhradu nákladů řízení. III. Vyjádření žalované 11. Žalovaná trvala na zákonnosti a správnosti napadeného rozhodnutí, žalobní námitky, které jsou téměř totožné s odvolacími námitkami, odmítla jako nedůvodné, v podrobnostech odkázala na obsah napadeného rozhodnutí a kompletní správní spis. 12. Doplnila, že k tomu, aby student plnil účel povoleného pobytu, je třeba, aby alespoň v základu plnil své povinnosti studenta, tedy skládal zkoušky a získával zápočty, jak uvedl Krajský soud v Hradci Králové v rozsudku ze dne 30. 11. 2022, č. j. 52 A 31/2022-48. I kdyby bylo prokázáno, že žalobkyně na výuku docházela, jednalo by se pouze o formální, resp. pasivní naplňování účelu pobytu. Navíc své tvrzení týkající se přítomnosti na výuce žalobkyně nijak neprokázala. Žalovaná uvedla, že každý potencionální student musí zvážit, zda má dostatečné schopnosti studovat a řádně plnit své studijní povinnosti, viz rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 12. 2021, č. j. 57 A 66/2020-35. Žalovaná vydala napadené rozhodnutí na základě dostatečně zjištěného skutkového stavu, opatřené důkazy svědčily o nedostatečném pokroku ve studiu, tedy nenaplňování účelu pobytu ze strany žalobkyně. 13. K odkazu na porušení § 96 odst. 2 správního řádu žalovaná uvedla, že toto zákonné ustanovení se týká přezkumného řízení, nikoliv odvolacího, které bylo v posuzované věci vedeno. Sama žalobkyně pak avizovala doložení nového dokladu o účelu pobytu, který nakonec nebyl předložen. Zopakovala, že důvodem zamítnutí žádosti bylo zjištění jiné závažné překážky v pobytu žalobkyně na území, která spočívala ve zjevném nenaplňování jí deklarovaného účelu pobytu, resp. nečinění dostatečného pokroku ve studiu ve smyslu čl. 21 odst. 2 písm. f) směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/801 ze dne 11. května 2016, o podmínkách vstupu a pobytu státních příslušníků třetích zemí za účelem výzkumu, studia, stáže, dobrovo