2 Ads 202/2016 — Nejvyšší správní soud

4 Ad 30/2024- 40 - text  12 4 Ad 30/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Peroutkovou v právní věci žalobce: Ing. G. C., narozený dne X bytem X proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 6. 8. 2024, č. j. X, takto: I. Rozhodnutí žalované ze dne 6. 8. 2024, č. j. X se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podanou Městskému soudu v Praze domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne 6. 8. 2024, č. j. X (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaná zamítla námitky žalobce a potvrdila rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 1. 6. 2024, č. j. X (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). 2. Prvostupňovým rozhodnutím správní orgán I. stupně rozhodl tak, že: I. žalobci podle § 29 odst. 3 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“) a s přihlédnutím k čl. 6 a 52 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 ze dne 29. 4. 2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení (dále jen „nařízení č. 883/2004“) přiznal od 17. 2. 2023 starobní důchod ve výši 10 563 Kč měsíčně, a II. procentní výměra starobního důchodu se pro nesplnění podmínek zákona č. 323/2021 Sb., kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 323/2021 Sb.“) se nezvyšuje o částku zvýšení za vychované dítě od lednové splátky 2023. II. Obsah žaloby 3. V první žalobní námitce žalobce namítal, že žalovaná nezohlednila odpracovanou dobu na území ČR za období od 1. 5. 2000 do 31. 12. 2003. Žalovaná měla v době rozhodování k dispozici pracovní smlouvu zaslanou původním zaměstnavatelem i mzdový list, přesto v napadeném rozhodnutí nezapočtení této doby odůvodňuje tím, že u odpracované doby musí být kvalifikovaně prokázán její výkon, např. doložením pracovní smlouvy atd. Z doložené pracovní smlouvy pak jasně vyplývá, že žalobce byl veden jako zaměstnanec s výkonem práce na Praze X. Zaměstnavatel za žalobce po celou dobu trvání pracovního poměru odváděl daně z příjmu, nikoliv však sociální a zdravotní pojištění, což žalobce zjistil až z rozpisu přehledu dob pojištění přiloženého k prvostupňovému rozhodnutí. 4. Ve druhé žalobní námitce žalobce nesouhlasil s výrokem, že mu nenáleží přiznání výchovného za vychované dítě. O svou dceru pečoval ve větším rozsahu než manželka a pečuje o ni doposud, dokud nedostuduje vysokou školu. Na výzvu správních orgánů odpověděl na všechny dotazy a při podání žádosti přiložil čestné prohlášení své manželky, že se o dceru až do její plnoletosti ve větší míře staral on. Při posuzování nároku však na čestné prohlášení vůbec nebyl brán ohled. 5. Ve třetí žalobní námitce žalobce nesouhlasil se zamítnutím doby pojištění za období od 1. 9. 1974 do 28. 2. 1987, kdy studoval střední školu a univerzitu. Diplom z univerzity správnímu orgánu doložil, přesto nebyl uznán s odůvodněním, že nebyl potvrzen italskou stranou. 6. K důkazu přiložil kopii pracovní smlouvy ze dne 1. 5. 2022, mzdového listu od původního zaměstnavatele za rok 2003 a kopii diplomu z univerzity. Navrhl, aby soud napadené rozhodnutí přezkoumal. III. Vyjádření žalované 7. Žalovaná zrekapitulovala skutečnosti vyplývající ze spisové dokumentace a obsah napadeného rozhodnutí. K první žalobní námitce uvedla, že ve spisové dokumentaci žalobce se pracovní smlouva ani mzdový list nenacházely. Zaměstnavatelé nejsou povinni tyto dokumenty dokládat, k žádosti o starobní důchod ani k námitkám doloženy nebyly. Žalovaná k této době mohla získat pouze informaci z obchodního rejstříku, že žalobce byl veden jako jednatel za společnost X, resp. X, a to v době od X do X. Podle § 3 odst. 1 písm. c) zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti společníci a jednatelé společnosti s ručením omezeným a komanditisté komanditní společnosti, kteří nemají pracovněprávní vztah k této společnosti, jsou poplatníky pojistného pouze, pokud vykonávají pro společnost práci, za kterou jsou touto společností odměňování. Žalovaná však neměla žádnou informaci o tom, zda byla žalobci v tomto období poskytována odměna. Pojistné na důchodové pojištění za žalobce v namítané době nebylo placeno a nevznikla mu účast na důchodovém pojištění. Teprve podáním ze dne 24. 9. 2024, tedy po doručení napadeného rozhodnutí, byla žalované doložena pracovní smlouva a mzdový list žalobce. Žalovaná proto zahájila nové správní řízení, v souladu s § 56 zákona o důchodovém pojištění. 8. K nezhodnocení doby studia v Itálii v období od 1. 9. 1974 do 28. 2. 1987 jako doby pojištění žalovaná uvedla, že může počítat pouze tu dobu pojištění, kterou doložil příslušný italský nositel pojištění. Ten však doložil doby pojištění až od 1. 5. 1988, jak je uvedeno v osobním listu důchodového pojištění. Na podkladě uplatněných námitek ze dne 28. 6. 2024 požádala italského nositele pojištění, aby posoudil požadavek na zhodnocení doby studia jako doby pojištění a doložil nový formulář SED P5000 IT, případně sdělil, co brání možnosti zhodnocení doby studia. V případě, že by italský nositel pojištění dodatečně potvrdil nezohledněnou dobu pojištění, vydá správní orgán rozhodnutí podle § 56 zákona o důchodovém pojištění. 9. Ke druhému žalobnímu bodu uvedla, že jej žalobce uplatnil již v námitkách a odkázala na napadené rozhodnutí. 10. Navrhla, aby soud žalobu zamítl. IV. Obsah správního spisu 11. Ze správního spisu soud zjistil, že žalobce podal dne 7. 6. 2023 žádost o starobní důchod, zároveň požádal o zvýšení starobního důchodu za vychované dítě. K žádosti doložil prohlášení o absolvování vysokoškolského studia na univerzitě X, výpisy z italského systému sociálního zabezpečení a čestné prohlášení manželky žalobce, ve kterém prohlašuje, že žalobce v době od roku 2001 do roku 2023 v největším rozsahu osobně pečoval o dceru X, nar. X. 12. Podle výpisu z obchodního rejstříku byl žalobce od X do X jednatelem společnosti X, která se později přejmenovala na X, a poté na X. 13. Ve vyjádření ze dne 13. 11. 2023 (k výzvě správního orgánu) žalobce uvedl, že se své dceři věnoval a trávil s ní více času než ostatní osoby v jejím okolí, což potvrdila i žalobcova manželka v čestném prohlášení. Po finanční stránce zajišťoval dceru především žalobce, platil jí hlídání, jesle, školky, školy. Dále uvedl, že péče o dítě ovlivní každého, to, že někdo má kratší pracovní úvazek, neznamená, že je negativně ovlivněn. Sám žalobce v roce 2007 ukončil z rodinných důvodů pracovní poměr a začal se samostatnou výdělečnou činností. Do 1 roku o dceru pečovala převážně manželka, poté byla péče kombinací rodiny, jeslí, soukromého hlídání a školek. 14. Prvostupňovým rozhodnutím ze dne 1. 6. 2024 správní orgán I. stupně žalobci přiznal od 17. 2. 2023 starobní důchod ve výši 10 563 Kč měsíčně, procentní výměru starobního důchodu nezvýšil o částku za vychované dítě. Shledal, že žalobce o dítě nepečoval do dosažení zletilosti alespoň po dobu deseti roků. Zjistil totiž, že matka dítěte čerpala mateřskou dovolenou a rovněž z údajů na evidenčních listech obou rodičů z období 2001-2005 vyplývá, že v době potřeby zvýšené péče v raném dětství měla tato péče vliv na pracovní kariéru matky dítěte. 15. Žalobce proti prvostupňovému rozhodnutí podal námitky. Nesouhlasil se stanovením výše procentní výměry jak v ČR, tak v Itálii. Nebyly zohledněny roky na odbornou přípravu na střední a vysoké škole, na kterých studoval od 1. 9. 1974 do 28. 2. 1987, přestože doklad o studiu a jeho ukončení přikládal k žádosti o starobní důchod. Rovněž správní orgán I. stupně nezapočítal období od 1. 1. 2000 do 31. 12. 2003, kdy byl žalobce zaměstnán ve společnosti X Žalobce pak nesouhlasil s tím, že mu nebyl zvýšen důchod za vychované dítě. O dceru žalobce pečoval nejen do její plnoletosti, ale péče trvá do dnešního dne, protože dcera stále studuje, splnil tak podmínku pro nárok na zvýšení. Tyto informace žalobce správnímu orgánu I. stupně sdělil, ten je ale nevzal na vědomí. 16. V napadeném rozhodnutí ze dne 6. 8. 2024 žalovaná konstatovala, že zápočet dob pojištění pro výpočet starobního důchodu byl proveden v souladu s českými právními předpisy a nařízením č. 883/2004. Žalobce celkově získal dobu pojištění v rozsahu 11 095 dnů, z toho 4 108 dnů v Itálii a 6 987 v ČR. Splnil tak podmínku získání potřebné doby pojištění a splnil i podmínku dosažení důchodového věku. Co se týče výše důchodu, ta se skládá ze základní a procentní výměry. Výše základní výměry činí 10 % průměrné mzdy měsíčně, ke dni 17. 2. 2023 to bylo 4 040 Kč. Ve smyslu čl. 52 nařízení č. 883/2