7 As 93/2014 — Nejvyšší správní soud

5 A 14/2024- 70 - text 7 5 A 14/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudců Mgr. Ondřeje Hrabce a Mgr. Kateřiny Kozákové ve věci žalobkyně: I. J. bytem X zastoupená Mgr. Michalem Mazlem, advokátem se sídlem Belgická 276/20, Praha 2 – Vinohrady proti žalovanému: Ministerstvo financí se sídlem Letenská 525/15, Praha 1 – Malá Strana o žalobě proti rozhodnutí ministra žalovaného ze dne 12. 1. 2024, č. j. MF-229445/2020/48-60, takto: I. Žaloba se v rozsahu, ve kterém žalobkyně napadá výrok I rozhodnutí ministra žalovaného ze dne 12. 1. 2024, č. j. MF-229445/2020/48-60, odmítá. II. Žaloba se v rozsahu, ve kterém žalobkyně napadá výrok II rozhodnutí ministra žalovaného ze dne 12. 1. 2024, č. j. MF-229445/2020/48-60, zamítá. III. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalovaný rozhodnutím ze dne 30. 11. 2023, č. j. MF-22945/2020/48-51, dle § 7 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, odmítl žádost žalobkyně o poskytnutí informací, konkrétně kopii titulní stany, vnitřní strany desek a dvojstrany (levé části se sloupci 1 – 7 a pravé části se sloupci 8 – 16) Jednacího protokolu pro evidenci utajovaných informací Ministerstva financí z roku 2001, na kterém jsou uvedeny položky s pořadovým číslem 100 – 120. Ministr žalovaného rozhodnutím uvedeným v záhlaví tohoto rozsudku (žalobou napadené rozhodnutí) výrokem I neprominul zmeškání úkonu (podání rozkladu) a výrokem II rozklad zamítl jako opožděný. Proti rozhodnutí obou správních orgánů žalobkyně brojí podanou žalobou. I. 1 Předchozí průběh správního a soudního řízení 2. Žalobkyně požádala dne 14. 8. 2020 o poskytnutí informací ve smyslu zákona o svobodném přístupu k informacím. Tuto žádost žalovaný rozhodnutím ze dne 14. 9. 2020, č. j. MF-22945/2020/48-15, odmítl. Ministryně žalovaného rozhodnutím ze dne 22. 10. 2020, č. j. MF-22945/2020/48-24, zrušila prvostupňové rozhodnutí. Žalovaný žádost znovu odmítl rozhodnutím ze dne 5. 11. 2020, č. j. MF-22945/2020/48-27. Ministryně žalovaného následně podaný rozklad rozhodnutím ze dne 14. 12. 2020, č. j. MF-22945/2020/48-36, zamítla a rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 11. 2020 potvrdila. Toto rozhodnutí ministryně žalovaného zrušil Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) rozsudkem ze dne 14. 9. 2023, č. j. 5 A 15/2021-69, a to pro nepřezkoumatelnost. Podanou kasační stížnost Nejvyšší správní soud zamítl rozsudkem ze dne 10. 10. 2024, č. j. 10 As 257/2023-36. I. 2 Navazující správní řízení 3. V návaznosti na rozsudek městského soudu ministr žalovaného zrušil rozhodnutím ze dne 11. 10. 2023, č. j. MF-22945/2020/48-43, rozhodnutí žalovaného o odmítnutí žádosti ze dne 5. 11. 2020. Žalovaný rozhodnutím ze dne 30. 11. 2023, č. j. MF-22945/2020/48-51, opět odmítl žádost žalobkyně. Toto rozhodnutí bylo žalobkyni doručeno dne 4. 12. 2023. 4. Dne 27. 12. 2023 žalobkyně podala rozklad proti rozhodnutí ze dne 30. 11. 2023, ve kterém požádala o prominutí zmeškání lhůty k podání rozkladu. Uvedla, že „poslední zákonný den lhůty pro podání rozkladu bylo tedy datum 19. 12. 2023. Bohužel jsem po předešlém víkendu onemocněla a z důvodu vysoké teploty jsem nemohla odjet na své pracoviště, kde jsem měla přístup k počítači, datové schránce a dokumentaci sporu. Poté byl víkend a na víkend navazovaly vánoční svátky. Rozklad proto odesílám dne 27. 12. 2023 se zpožděním tří pracovních dnů.“ 5. O podaném rozkladu rozhodl ministr žalovaného rozhodnutím uvedeným v záhlaví tohoto rozsudku (ze dne 12. 1. 2024). Uvedl, že rozklad byl podán opožděně. Odůvodnění žádosti o prominutí zmeškání lhůty považoval za nedostatečné a nepodložené. S odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 2. 2015, č. j. 7 Azs 13/2015-28, č. 3215/2015 Sb. NSS, uvedl, že nepříznivý zdravotní stav může být závažným důvodem vedoucí k prominutí zmeškání lhůty, nicméně žalobkyně v příčinné souvislosti s tímto stavem odůvodňuje nemožnost k přístupu na pracoviště, počítači a datové schránce. Nedostupnost počítače nelze považovat za objektivní důvod, který brání v učinění úkonu. Žalobkyně mohla rozklad podat prostřednictvím prostého e-mailu, který by následně doplnila, a to i jako tzv. blanketní rozklad. Existenci závažných důvodu rovněž pouze tvrdí a neprokazuje. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní tíží žadatele o prominutí zmeškání lhůty. Ministr žalovaného tak zmeškání podání rozkladu výrokem I neprominul a z toho důvodu výrokem II zamítl podaný rozklad jako opožděný. 6. Proti výroku I rozhodnutí ministra žalovaného o neprominutí zmeškání podání rozkladu podala žalobkyně rozklad, který ministr žalovaného rozhodnutím ze dne 27. 2. 2024, č. j. MF-22945/2020-48-66, zamítl a výrok I svého rozhodnutí ze dne 12. 1. 2024 potvrdil. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 7. Žalobkyně podala žalobu, kterou označila „žaloba proti rozhodnutí Ministerstva financí České republiky o neposkytnutí informace ze dne 30. 11. 2023, č. j.: MF-22945/2020/48-51“, tedy žalobu nazvala jako žalobu proti prvostupňovému správnímu rozhodnutí. V podané žalobě rozsáhle popsala, proč jí měly být požadované informace poskytnuty a věcně se vymezovala právě proti prvostupňovému správnímu rozhodnutí ze dne 30. 11. 2023 o odmítnutí její žádosti. Z dále uvedených důvodů soud neseznal za nutné tyto důvody rekapitulovat. V petitu žaloby žalobkyně požadovala, aby soud zrušil prvostupňové rozhodnutí žalovaného a „na něj navazující rozhodnutí ministra financí ze dne 12. ledna 2024, č. j.: MF-22945/2020/48-60“. 8. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že žalobkyně nevyčerpala řádné opravné prostředky v řízení před správním orgánem, proto je její žaloba nepřípustná. Ministr žalovaného žalobou napadeným rozhodnutím výrokem I rozhodl o neprominutí zmeškání úkonu, proti čemuž však je možné podat rozklad. Ten žalobkyně sice podala, ale nevyčkala na rozhodnutí o tomto rozkladu. 9. Žalovaný dále namítal, že žaloba žalobkyně neobsahuje povinné náležitosti. Z obsahu žaloby neplyne, v jakém rozsahu žalobkyně předmětná rozhodnutí napadá. Ze znění textu žaloby plyne, že žalobkyně napadá toliko rozhodnutí o odmítnutí žádosti o informace ze dne 30. 11. 2023. Rozhodnutí ministra žalovaného ze dne 12. 1. 2024 o rozkladu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 11. 2023 je uvedeno pouze v petitu žaloby (žalobkyně se domáhá jeho zrušení), ale v samotném textu žaloby k němu není ničeho uvedeno. K tomuto rozhodnutí žalobkyně neuvedla datum jeho doručení. 10. Žalovaný se dále věcně vyjádřil k odmítnutí požadované informace. Zopakoval svoji argumentaci stran neprominutí zmeškání úkonu a doplnil, že žalobkyně neprokázala ani existenci nemoci. III. Posouzení žaloby 11. Městský soud v souladu s § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobkyní vymezených námitek, vycházel při tom v souladu s § 75 odst. 1 s. ř. s. ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování ministra žalovaného a shledal, že žaloba není důvodná. O věci rozhodl bez jednání, jelikož s takovým postupem žalobkyně i žalovaný vyjádřili souhlas, resp. nevyjádřili nesouhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (§ 51 odst. 1 s. ř. s.). Žalobkyně sice navrhla provedení důkazů, avšak to samo o sobě neznamená nesouhlas s rozhodnutím o věci bez nařízení jednání (usnesení rozšířeného senátu ze dne 16. 2. 2016, č. j. 7 As 93/2014-48, č. 3380/2016 Sb. NSS). Všechny žalobkyní navrhované důkazy jsou součástí předloženého správního spisu. Tím se dokazování neprovádí (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2009, č. j. 9 Afs 8/2008-117, č. 2383/2011 Sb. NSS). 12. Městský soud se nejdříve zabýval otázkou, jaké rozhodnutí žalobkyně svojí žalobou napadá. Jak bylo výše uvedeno a upozornil na to i žalovaný ve vyjádření k žalobě, žalobkyně ve své žalobě věcně napadá toliko prvostupňové správní rozhodnutí a k rozhodným důvodům druhostupňového rozhodnutí (neprominutí zmeškání podání rozkladu a zamítnutí rozkladu pro opožděnost) se nijak nevyjadřuje. V petitu žaloby se však domáhá zrušení obou rozhodnutí správních orgánů. 13. Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v usnesení ze dne 12. 10. 2004, č. j. 5 Afs 16/2003-56, č. 534/2005 Sb. NSS, uvedl, že „v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu podle § 65 a násl. s. ř. s. však osoba žalovaného není určena tvrzením žalobce, ale kogentně ji určuje zákon. Sám soudní řád správní v obecném ustanovení § 33 odst. 1 praví, že odpůrcem (žalovaným) je ten, o němž to stanoví zákon. Na toto ustanovení potom navazuje § 69 s. ř. s., podle něhož je v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu podle dílu prvního hlavy druhé části třetí správní orgán, který rozhodl v posledním stupni, nebo správní orgán, na který jeho působnost přešla. Je tedy věcí soudu, aby v řízení jako s žalovaným jednal s tím, kdo skutečně ža