5 As 316/2020 — Nejvyšší správní soud

5 A 31/2023- 98 - text 11 5 A 31/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Gabriely Bašné a soudců Mgr. Kateřiny Kozákové a Mgr. Ondřeje Hrabce ve věci žalobkyně: M. K. bytem X zastoupená JUDr. Veronikou Navrátilovou, advokátkou se sídlem Matiční 730/3, Ostrava proti žalovanému: Ministerstvo spravedlnosti se sídlem Vyšehradská 16, Praha 2 – Nové Město o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 7. 2023, č. j. MSP-73/2023-ODSK-OTC/6, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 7. 2023, č. j. MSP-73/2023-ODSK-OTC/6, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení o žalobě v celkové výši 16 456 Kč k rukám její zástupkyně JUDr. Veroniky Navrátilové, advokátky, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalovaný rozhodnutím ze dne 27. 7. 2023, č. j. MSP-73/2023-ODSK-OTC/6, zamítl žádost žalobkyně o poskytnutí peněžité pomoci obětem trestné činnosti pro nesplnění podmínek stanovených v § 24 odst. 1 písm. c) zákona č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů a o změně některých zákonů (zákon o obětech trestných činů), ve znění pozdějších předpisů, neboť z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně v rozhodné době nežila s obětí ve společné domácnosti, ani nebyla obětí vyživována a tedy nespadá do okruhu oprávněných žadatelů o peněžitou pomoc. Proti tomuto rozhodnutí žalovaného brojí žalobkyně podanou žalobou. II. Obsah žaloby, vyjádření žalovaného a následující podání 2. Žalobkyně v žalobě namítá nezákonnost napadeného rozhodnutí, neboť má za to, že splňuje veškeré zákonné podmínky ve smyslu § 24 odst. 1 písm. c) zákona o obětech trestných činů a je tedy oprávněnou žadatelkou o poskytnutí peněžité pomoci sekundární oběti trestného činu. Žalobkyně uvedla, že je pozůstalou matkou J. K. která byla zavražděna jejím tehdejším přítelem V. Ž. Ten se k tomuto činu doznal a uzavřel se státním zástupcem dohodu o vině a trestu, kterou následně schválil Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 29. 3. 2023, č. j. 31 T 2/2023-495 (dále jen „trestní rozsudek“). V. Ž. bylo zároveň v rámci citovaného trestního rozsudku uloženo uhradit žalobkyni na nemajetkové újmě částku 1 500 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % od 18. 2. 2023 do zaplacení. 3. Ke skutkovému stavu žalobkyně uvedla, že v době své smrti J. K. žila se svou matkou ve společné domácnosti, což je zřejmé z trestního spisu, který si žalovaný pro účely svého správního řízení připojil (žalobkyně zejména odkazuje na protokoly o své svědecké výpovědi a výpovědi své vnučky S. D. K., kterou má žalobkyně svěřenou do pěstounské péče, ze kterých vycházel i trestní soud). Žalobkyně ke svému tvrzení o vedení společné domácnosti již v průběhu správního řízení krom trestního spisu navrhovala provést důkaz i svým čestným prohlášením. Žalovaný tento důkaz neprovedl a své rozhodnutí opřel toliko o úřední záznam o podání vysvětlení S. D. K. a protokol o výpovědi žalobkyně. Z úředního záznamu o podaném vysvětlení mělo vyplývat, že J. K. se od žalobkyně odstěhovala během letních prázdnin roku 2021, následně měla bydlet u kamarádů a do bytu žalobkyně docházet pouze na občasné návštěvy, při nichž se najedla, omyla či přespala, přičemž poslední měsíce před svou smrtí J. K. v bytě žalobkyně nikdy nepřespávala přes noc. I z důkazně nepoužitelného úředního záznamu o podání vysvětlení přitom ale vyplývá, že ještě dne 4. 8. 2022 (tj. 6 dní před vraždou) měla mít J. K. ve společném bydlišti s žalobkyní své osobní věci. Je proto zřejmé, že spolu žalobkyně a J. K. v době smrti bydlely a že se dcera žalobkyně od žalobkyně neodstěhovala. Z protokolu o výslechu žalobkyně žalovaný vyvodil nesprávný závěr, že J. K. do bytu žalobkyně docházela sporadicky a pouze občas u žalobkyně s partnerem přespávala. Žalobkyně přitom ve své svědecké výpovědi uvedla, že dcera u ní spolu s přítelem spávala, koupala se tam a jedla, žalobkyně oběma prala prádlo a dávala jim peníze. Žalobkyně trvá na tom, že J. K. s ní v době smrti žila v domácnosti, kdy ani jinou domácnost, než u žalobkyně nikdy neměla. K závěru, že žalobkyně žila se svou dcerou v době její smrti ve společné domácnosti dospěl i trestní soud, jak vyplývá z odůvodnění trestního rozsudku. Žalobkyně brojí proti argumentaci žalovaného, že trestní soud neprováděl k prokázání existence společné domácnosti dokazování a vyšel pouze z tvrzení poškozené, když z odůvodnění trestního rozsudku je zřejmé, že vycházel z informací a materiálů obsažených v trestním spise. Žalobkyně tak považuje napadené rozhodnutí za nezákonné a za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, jelikož skutkový stav, který vzal správní orgán za základ napadeného rozhodnutí, je v rozporu se spisy (nemá v nich oporu). 4. Žalovaný ve vyjádření k žalobě nejprve shrnul skutkový stav, z něhož vycházel pro účely vydání napadeného rozhodnutí a dále uvedl, že dle § 53 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), může provádět důkaz úředním záznamem, který je součástí trestního spisu. I když soud v trestním řízení z úředního záznamu nevychází, neznamená to, že správní orgán tuto listinu nemůže provádět k důkazu. Trestní soud se s ohledem na charakter řízení, v němž byla schvalována dohoda o vině a trestu, otázkou společné domácnosti nijak nezabýval a při posuzování nároku žalobkyně na náhradu nemajetkové újmy vyšel ze skutečností uváděných žalobkyní v jejím připojení se s tímto nárokem do trestního řízení. K tomu žalovaný dodal, že správní orgán je vázán výrokovou částí trestního rozsudku, nikoliv však již jeho odůvodněním, přičemž skutková zjištění a z nich vyplývající právní závěry si musí na základě dokazování učinit sám. Dle žalovaného je zřejmé, že dcera žalobkyně žila na jiném místě než žalobkyně a i přesto, že žalobkyni navštěvovala, nepostačuje tato skutečnost k naplnění definice společné domácnosti a ke splnění podmínek pro poskytnutí peněžité pomoci oběti trestné činnosti dle § 24 odst. 1 písm. c) zákona o obětech trestných činů. 5. V replice k vyjádření žalovaného žalobkyně nad rámec námitek uplatněných v žalobě uvedla, že se žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí nevypořádal se svědeckým výslechem S. D. K., ačkoliv dle svých slov provedl k důkazu celý trestní spis. Dále žalobkyně odkázala ve vztahu k dezinterpretaci posuzování nároků poškozených trestními soudy na nález Ústavního soudu ze dne 6. 12. 2022, sp. zn. III. ÚS 1420/22. 6. Ve vyjádření ze dne 19. 11. 2024 žalobkyně k výzvě soudu žalobkyně doplnila, že se svou dcerou žila v obdobném vztahu, jako by dcera dosud nebyla dospělá, a to i s ohledem na dceřiny psychické obtíže. V rozhodném období J. K. nebyla schopna zcela samostatného žití včetně samostatného bydlení a obživy. Vzhledem ke svému pokročilému věku žalobkyně pečovala s J. K. o domácnost společně a navzájem si pomáhaly, přičemž žalobkyně poskytovala dceři bydlení, zajišťovala stravu, prala prádlo, žehlila a uklízela domácnost. Ze svých příjmů pak žalobkyně nakupovala jídlo, kdy nákupy uskutečňovala i společně s dcerou, a hradila nájemné a poplatky za energie. S částí příjmů přitom mohla nakládat i J. K., neboť jí žalobkyně poskytovala peníze pro její osobní potřebu. J. K. sice finančně nepřispívala na vedení domácnosti tak jako žalobkyně, nicméně výrazně přispívala svou faktickou činností (úklid, vynášení odpadků, praní, žehlení, vaření, venčení společných psů, dle svých finančních možností nákup jídla a čistících prostředků do domácnosti). V bytě žalobkyně J. K. trávila každý den vyjma obvyklého vzdálení se. J. K. měla v domácnosti umístěny veškeré své věci obvyklé potřeby včetně oblečení a hygienických potřeb. Navzájem se rovněž žalobkyně s dcerou o sebe staraly v době nemoci a společně pečovaly o domácí mazlíčky. III. Posouzení žaloby 7. Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) v souladu s § 75 s. ř. s. přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobkyní vymezených námitek, vycházel při tom v souladu s § 75 odst. 1 s. ř. s. ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného a shledal, že žaloba je důvodná, neboť skutkový stav, který vzal žalovaný za základ napadeného rozhodnutí, nemá oporu ve spisech a vyžaduje zásadní doplnění. Městský soud proto v souladu s § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s. rozhodl ve věci bez nařízení ústního jednání. 8. Žalobkyně sice navrhla provedení důkazu (výslechy svědků a jejich čestnými prohlášeními, SMS konverzací žalobkyně s její dcerou J. K., fotografiemi pořízenými v bytě žalobkyně), avšak to samo o sobě neznamená nesouhlas s rozhodnutím o věci bez nařízení jednání (usnesení rozšířeného senátu ze dne 16. 2. 2016, č. j. 7 As 93/2014-48, č. 3380/2016 Sb. NSS). Soud k provedení těchto důkazů nepřistoupil, jelikož pro právní posouzení věci jsou dostatečná zjištění ze správního spisu. Důkazy, které jsou součástí spisového materiálu, se přitom neprovádí, neboť při přezkumu zákonnosti rozhodnutí žalovaného