4 Ads 81/2005 — Nejvyšší správní soud

5 Ad 2/2024- 41 - text 13 5 Ad 2/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Gabriely Bašné a soudců Mgr. Kateřiny Kozákové a Mgr. Ondřeje Hrabce ve věci žalobce: J. H., bytem X zastoupený JUDr. Alfrédem Šrámkem, advokátem se sídlem Českobratrská 1403/2, Moravská Ostrava, Ostrava proti žalovanému: Velitel vzdušných sil Armády České republiky se sídlem Vítězné náměstí 1500/5, Praha 6 – Dejvice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 11. 2023, č. j. MO 694699/2023-3031, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 11. 2023, č. j. MO 694699/2023-3031, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení o žalobě v celkové výši 11 228 Kč k rukám jeho zástupce JUDr. Alfréda Šrámka, advokáta, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobce byl vojákem v aktivní záloze. Dne 28. 6. 2022 se účastnil nočního vojenského cvičení, při kterém utrpěl zranění – při střelbě na ocelový terč se od něj odrazila kovová střela, rozštěpila se a její střepina trefila žalobce do boku. Žalobce podstoupil celkem čtyři operace za účelem odstranění této kovové střepiny z těla. Tři operace byly neúspěšné a až při posledním zákroku lékaři kovovou střepinu úspěšně vytáhli z boku žalobce. O necelé dva měsíce později Velitel VÚ 8407 Praha (dále „prvostupňový správní orgán“) kvalifikoval žalobcovo zranění jako služební úraz. 2. Vzhledem k tomu, že se jednalo o služební úraz měl žalobce mimo jiné nárok na náhradu za bolest a ztížení společenského uplatnění. Za účelem uplatnění svého nároku žalobce, podle § 42 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách (dále „zákon č. 373/2011 Sb.“) požádal příslušného poskytovatele zdravotních služeb, Ústřední vojenskou nemocnici, Vojenský ústav soudního lékařství, U Vojenské nemocnic 1200, 16902 Praha 6, o zpracování lékařského posudku. Ve vydaném lékařském posudku č. p. 5/2023 (dále „lékařský posudek“) Ústřední vojenská nemocnice ohodnotila bolestné žalobce na celkem 318,5 bodů. Prvostupňový správní orgán pak postupoval na základě vyhlášky č. 346/2015 Sb., o postupu při určení výše náhrady za bolest a za ztížení společenského uplatnění vojáků (dále „vyhláška o odškodění bolesti vojáků“) ve znění do 11. 8. 2023, kde je stanoveno, že hodnota jednoho bodu činí 250 Kč. Tedy prvostupňový správní orgán přiznal žalobci náhradu za bolest ve výši 79 625 Kč, a to na základě jeho rozhodnutí ze dne 14. 3. 2023 č. j. MO 241057/2023-8407 (dále „prvostupňové rozhodnutí“). 3. Proti prvostupňovému rozhodnutí se žalobce odvolal. Tvrdil, že prvostupňový orgán neměl postupovat podle vyhlášky o odškodnění bolesti vojáků, jelikož je vůči vojákům diskriminační a zadruhé namítal, že lékařský posudek nezohledňoval veškeré aspekty jeho zranění, a tudíž navrhl vypracovat revizní lékařský posudek. 4. Žalovaný rozhodnutím ze dne 23. 11. 2023, č. j. MO 694699/2023-3031 (dále „napadené rozhodnutí“) odvolání zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 5. Žaloba obsahuje tři hlavní námitky proti napadenému rozhodnutí, a to: 1) žalovaný a prvostupňový správní orgán použili ustanovení podzákonného předpisu, který je vůči žalobci diskriminační; 2) lékařský posudek, sloužící jako podklad pro udělení počtu bodů není kompletní a 3) napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné. Pro přehlednost uvede Městský soud v Praze (dále „městský soud“) jednotlivé námitky v samostatných podkapitolách. Ve čtvrté podkapitole městský soud shrne vyjádření žalovaného. II. 1 Aplikace diskriminačního ustanovení vyhlášky o odškodnění bolesti vojáků ve znění účinném do 11.8.2023 6. Žalobce tvrdí, že byl napadeným rozhodnutím poškozen. Za služební úraz mu byla přiznána nižší částka, než mu po právu náležela. 7. Podle žalobce žalovaný i prvostupňový správní orgán pochybili, když při určení výše bolestného vycházeli výhradně z hodnoty bodu ve výši 250 Kč určeného podle § 7 odst. 2 vyhlášky o odškodnění bolesti vojáků. Toto ustanovení je podle žalobce diskriminační, protože znevýhodňuje vojáky (z povolání i v aktivní záloze) oproti běžným zaměstnancům (srov. obdobně rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 12. 2020, čj. 8 As 319/2018-59). 8. Pro odškodnění běžných zaměstnanců existuje jiná metoda výpočtu hodnoty jednoho bodu. Tato metoda je obsažena v nařízení vlády č. 276/2015 Sb., o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání (dále „nařízení vlády o odškodnění bolesti zaměstnanců“). Podle § 3 odst. 1 nařízení vlády o odškodnění bolesti zaměstnanců platí, že hodnota bodu činí 1 % průměrné mzdy v národním hospodářství zjištěné na základě údajů Českého statistického úřadu za první až třetí čtvrtletí kalendářního roku předcházejícího kalendářnímu roku, v němž vznikla povinnost provést hodnocení bolesti a ztížení společenského uplatnění. Podle této metody výpočtu náleží běžným zaměstnancům za jeden bod částka ve výši 393 Kč. Mezi hodnotou jednoho bodu pro běžné zaměstnance a pro vojáky je rozdíl 143 Kč. 9. Podle žalobce není důvod pro to, aby vojákům z povolání, či vojákům v aktivní záloze, náležela nižší náhrada za bolest oproti běžným zaměstnancům. 10. Tento závěr podle žalobce zastává i zákonodárce. Ten ustanovení § 7 odst. 2 vyhlášky o odškodnění bolesti vojáků novelizoval s účinností od 12. 8. 2023. V důvodové zprávě k novelizaci zákonodárce uvádí, že je tato úprava vůči vojákům diskriminační. Současné znění tohoto ustanovení zní: Hodnota bodu činí 1 % průměrné hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství dosažené podle zveřejněných údajů Českého statistického úřadu za první až třetí čtvrtletí kalendářního roku předcházejícího kalendářnímu roku, v němž vznikla povinnost provést hodnocení bolesti a ztížení společenského uplatnění. Novelizované znění tudíž kopíruje znění § 3 odst. 2 nařízení vlády č. 276/2015 Sb. 11. Vzhledem k výše uvedenému žalobce tvrdí, že žalovaný neměl určit hodnotu jednoho bodu podle § 7 odst. 2 (ve znění účinném do 11. 8. 2023) vyhlášky o odškodnění bolesti vojáků. Žalovaný měl ve věci buď analogicky aplikovat právní úpravu podle § 3 odst. 1 nařízení vlády o odškodnění bolesti zaměstnanců, jakožto právní úpravu smyslem a účelem nejbližší; případně měl aplikovat již novelizované ustanovení § 7 odst. 2 (účinné od 12. 8. 2023) vyhlášky o odškodnění bolesti vojáků K posledně uvedenému žalobce poukazuje na přechodné ustanovení novelizace nařízení vlády o odškodnění bolesti zaměstnanců, které stanovuje že se nová metoda výpočtu užije i na úrazy, které se staly před 1. 1. 2023 a nebylo o nich ještě rozhodnuto. II. 2 Nesprávné hodnocení závažnosti a následků služebního úrazu poškozeného 12. Podle žalobce žalovaný a prvostupňový správní orgán pochybili, když vycházeli z lékařského posudku, který nezohlednil veškeré okolnosti doprovázející služební úraz. Lékařský posudek sice zohlednil položku 1.3, položku 17.3. a položku 17.5 podle přílohy č. 1 k vyhlášce o odškodnění bolesti vojáků. Nezohlednil však následující okolnosti: a) rána byla otevřená po dobu téměř dvou měsíců; b) za účelem odstranění cizího tělesa z rány bylo učiněno několik neúspěšných zákroků a c) rána byla způsobena na trupu žalobce, byla po dlouhou dobu otevřená a po dlouhou dobu se v ní nacházelo cizí těleso. 13. Žalobce tvrdí, že nemohl řádně brojit proti lékařskému posudku, jelikož v něm chybí poučení o možnosti podat návrh na jeho přezkum. Ohrazuje se proti tvrzení žalovaného, že byl o tomto poučen dodatečně ve výzvě ze dne 2. 6. 2023. Ve výzvě žalovaný pouze konstatoval, že žalobce měl možnost proti posudku brojit samostatně ve lhůtě podle příslušných právních předpisů. To žalobce nepovažuje za řádné poučení. 14. I přes to, že žalobce nebyl o možnosti brojit proti lékařskému posudku poučen, uvedl v rámci odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí konkrétní důvody, pro které spatřuje posudek nesprávný. Zároveň žalovanému navrhl zpracování revizního lékařského posudku. Na toto žalovaný žádným způsobem nereagoval. 15. Proto žalobce městskému soudu navrhl, aby ustanovil soudního znalce z oboru lékařství za účelem bodového zhodnocení úrazu žalobce. II. 3 Nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí 16. Žalobce shledává napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné, neboť není řádně odůvodněno a přijaté závěry nemají oporu v zákoně ani odborné literatuře. 17. To se týká zejména užití diskriminačního ustanovení § 7 odst. 2 vyhlášky o odškodnění bolesti vojáků, na kterém žalovaný trval, přičemž tento svůj názor jen vágně odůvodnil tím, že vojáci musí přijmout rozdíl mezi soukromým a veřejným sektorem a odkázal na zcela nepřiléhavé rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. 18. Dále se žalovaný nijak nezabýval vznesenými námitkami proti lékařskému posudku. Pouze vágně a bez relevance uvedl, že žalobce měl možnost proti znaleckému posudku uplatnit námitky podle příslušných právních předpisů.