5 Afs 188/2004 — Nejvyšší správní soud

5 Af 32/2019- 100 - text  5 Af 32/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Gabriely Bašné a soudců Mgr. Kateřiny Kozákové a Mgr. Ondřeje Hrabce ve věci žalobkyně: TILB Invest Corp. s.r.o., IČ: 03675572 se sídlem Říčanská 431, Jesenice 252 42 zastoupená společností TOMÁŠ GOLÁŇ, daňová kancelář, s.r.o., daňovým poradcem se sídlem Jiráskova 1284, Vsetín proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství se sídlem Masarykova 427/31, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 5. 2019, č. j. 21305/19/5300-22441-708656, takto: I. Rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 30. 5. 2019, č. j. 21305/19/5300-22441-708656, se z r u š u j e a v ě c s e v r a c í žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 27 612 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně TOMÁŠ GOLÁŇ, daňová kancelář s. r. o. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Finanční úřad pro hl. m. Prahu (dále jen „prvoinstanční správce daně“ nebo „prvoinstanční správní orgán“) platebním výměrem ze dne 4. 7. 2017, č. j. 5652498/17/2007-50521-109869, vyměřil žalobkyni daň z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) za zdaňovací období listopad 2015 ve výši 78 504 Kč (dále jen „platební výměr“ nebo „prvoinstanční rozhodnutí“). Žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím (žalobou napadené rozhodnutí) platební výměr změnil tak, že pozměnil údaje na řádcích 21, 40, 46, 63, 64 a 65 a kompletní text uvedený ve výroku „Vyměřená daň ve výši 78 504,- Kč ...“ odstranil. Ve zbývajícím rozsahu platební výměr potvrdil. 2. Ze správního spisu vyplynulo, že dne 23. 12. 2015 podala žalobkyně přiznání k DPH za zdaňovací období listopad roku 2015. V tomto přiznání vykázala nadměrný odpočet ve výši 245 225 Kč. Dne 20. 1. 2016 prvoinstanční správce daně vyslovil pochybnosti ohledně prokázání uplatněného daňového tvrzení a vyzval žalobkyni k jejich odstranění. Následně, dne 24. 2. 2016 zahájil daňovou kontrolu. Výzvou ze dne 6. 1. 2017 žalobkyni informoval, že jeho pochybnosti o řádném uplatnění nároku na osvobození od DPH při dodání zboží do jiného členského státu EU nebyly dosud odstraněny. Proto žalobkyni vyzval, aby svá tvrzení ve vztahu k naplnění podmínek pro osvobození od daně při dodání osobního vozidla BMX X5 40D M-Performance (dále jen „vozidlo“) odběrateli LUX-CAR dle daňového dokladu č. 31-2015 doložila. Dne 23. 6. 2017 s žalobkyní projednal zprávu o daňové kontrole a dne 4. 7. 2017 vydal platební výměr. Z odůvodnění daňové zprávy vyplývá, že prvostupňový správce daně dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala splnění podmínek pro osvobození DPH při dodání vozidla odběrateli LUX-CAR a tudíž ani nárok na nadměrný odpočet ve vykázané výši. 3. Žalobkyně podala proti platebnímu výměru odvolání, v němž namítla, že prvostupňový správce daně předložené důkazní prostředky hodnotil odlišně od obdobného obchodního případu (dodání zboží do jiného členského státu, konkrétně Francie) uskutečněného žalobkyní ve stejném zdaňovacím období jako zde posuzovaný případ a vědomě tak zatížil předmětné plnění již třetí daní na výstupu. V rámci odvolacího řízení žalovaný dospěl k závěru, že za účelem řádného posouzení výše daňové povinnosti žalobkyně za listopad 2015 je třeba posoudit nejen skutečnost, zda žalobkyně splnila podmínky pro osvobození od DPH při dodání vozidla odběrateli LUX-CAR, ale je třeba vypořádat se i s vykázaným nárokem žalobkyně na odpočet daně z daňového dokladu č. 40b-2015 od dodavatele A.C.A.B1 Enterprise, DIČ: CZ01597132 (dále jen „A.C.A.B1 Enterprise), s datem uskutečnění zdanitelného plnění dne 31. 10. 2015, který žalobkyně uplatnila v říjnu 2015, a který jí prvostupňovým správcem daně nebyl za říjen 2015 uznán. Dle názoru žalovaného z žalobkyní doložených dokladů ve vztahu k tomuto nároku vyplynulo, že právo nakládat s vozidlem jako vlastním na žalobkyni přešlo dne 15. 11. 2015, a proto je nárok možné uplatnit až v období listopadu 2015. S tímto právním názorem žalovaný seznámil žalobkyni přípisem ze dne 11. 2. 2019. Dne 30. 5. 2019 žalovaný vydal napadené rozhodnutí. V jeho odůvodnění žalovaný zopakoval již předestřený názor na datum přechodu práva nakládat s vozidlem jako vlastním (15. 11. 2015) a žalobkyní uplatněný nárok na odpočet z daňového dokladu č. 40b-2015 (částka 315 867 Kč z daňového základu ve výši 1 504 132 Kč) uznal a zahrnul do zdaňovacího období listopadu 2015. V otázce nároku na osvobození od DPH při prodeji vozidla společnosti LUX-CAR do Polska dle daňového dokladu č. 31-2015, žalovaný setrval na závěru vysloveném již prvostupňovým správcem daně, tedy, že žalobkyně neprokázala, že by vozidlo bylo skutečně odesláno nebo přepraveno do jiného členského státu osobě registrované k dani v jiném členském státě plátcem, odběratelem nebo zmocněnou třetí osobou. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 4. Pro přehlednost uvede Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) jednotlivé námitky v samostatných kapitolách, ve kterých i shrne vyjádření žalovaného k daným námitkám. II. A Nárok na odpočet daně za zdanitelné plnění uskutečnění na základě daňového dokladu č. 40b-2015 od dodavatele A.C.A.B1 Enterprise 5. Žalobkyně namítá, že jí chybně nebyl přiznán nárok na odpočet daně již v měsíci říjnu 2015, nýbrž až v listopadu 2015. Je sice pravdou, že ani ona ani dodavatel vozidla nebyli v té době jeho faktickými vlastníky, nicméně byli vlastníky ekonomickými. Dodáním zboží pro účely ZDPH se rozumí právo nakládat se zbožím jako vlastník, přičemž správní orgány se tímto vůbec nezabývaly (srov. rozsudky Evropského soudního dvora ze dne 8. 2. 1990 ve věci C-320/88 Shipping and Forwarding Entrepise Safe BV či ze dne 18. 7. 2013 ve věci C-78/10 „Evita-K“ EOOD) a judikaturu Nejvyššího správního soudu (dále „NSS“) (např. rozsudky ze dne 4. 9. 2014, č. j. 3 Afs 41/2014-46, ze dne 22. 12. 2016, č. j. 2 Afs 155/2016-70 a ze dne 30. 8. 2016, č. j. 5 Afs 24/2016). Žalobkyně rovněž poukázala na to, že mezi účastníky není sporu o tom, že vozidlo bylo společností A.C.A.B1 Entreprise žalobkyni dodáno, přičemž DPH na výstupu byla touto společností přiznána a zaplacena ve zdaňovacím období října 2015. 6. Žalovaný je názoru, že za dodání zboží se považuje přenechání zboží vlastníkem k užití na základě smlouvy, pokud je ujednáno, že vlastník užívaného zboží převede vlastnické právo k němu na jeho uživatele. Přičemž v posuzované věci se žalobkyně stala vlastníkem vozidla až úplným splacením úvěru dle smlouvy o úvěru, ke kterému došlo dne 10. 11. 2015. II. B Nárok na osvobození od daně při dodání vozidla osobě registrované v jiném členském státu Evropské unie 7. Žalobkyně namítá, že v souvislosti s vozidlem předložila dostatek důkazních prostředků pro svá tvrzení, a považuje podmínky pro uplatnění osvobození od daně při dodání zboží do jiného členského státu Evropské Unie (dále „členský stát“) za splněné. Dle žalobkyně správní orgány v průběhu správního řízení nijak nezpochybnily, že vozidlo bylo prodáno deklarovanému odběrateli, své závěry o tom, že nebylo prokázáno, že by vozidlo bylo dodáno do Polska, postavily fakticky pouze na tom, že odběratel LUX-CAR polskému správci daně nepředložil žádné daňové doklady, přičemž žádným způsobem nebyly věrohodně rozporovány důkazní prostředky předložené žalobkyní. Navíc má žalobkyně za to, že z odpovědi polských daňových orgánů vyplývá, že u obchodní korporace Lux-Car probíhá daňová kontrola a kontakt je navazován přes jejího zmocněnce, pana D. S. K vytýkaným formálním nedostatků daňového dokladu č. 31-2015 žalobkyně uvádí, že se jedná o fakultativní náležitosti, které žalobkyně nebyla povinna uvést. Nadto opomíjí konstantní tvrzení žalobkyně, že si dopravu zajišťoval odběratel sám (uvedené plyne z protokolu o předání vozidla i čestného prohlášení kupujícího). Vozidlu byla přidělena vývozní registrační značka a vydáno osvědčení o registraci vozidla (ORV), důsledkem čehož je vozidlo určeno k vývozu a nelze jej v tuzemsku přihlásit. Žalovaný však tuto skutečnost opomíjí a nadále uvádí, že plnění muselo být s místem plnění v tuzemsku. Žalobkyně v této souvislosti žalovanému vytýká, že v souladu se zásadou uvedenou v § 92 odst. 2 daňového řádu měl učinit dotaz na polské daňové orgány s žádostí o zjištění původu vozidla, které bylo dne 16. 5. 2016 registrováno v Polské republice, jak vyplývá z potvrzení polského správce daně ze dne 25. 9. 2017. Žalobkyně má za to, že žalovaný věrohodným způsobem nevyvrátil důkazní prostředky předložené žalobkyní. 8. Žalovaný uvedl, že žalobkyně sice předložila formální důkazní prostředky, nicméně klíčovým je zejména stav faktický. Již v napadeném rozhodnutí - body [57] až [77] – dostatečně vyložil, proč důkazy předložené žalobkyní neshledal za způsobilé prokázat její tvrzení o daňovém osvobození ve smyslu § 64 ZDPH. II. C Nezákonnost postupu žalovaného 9. Žalobkyně shledává nezákonný postup žalovaného ve výzvách odeslaných bankovním institucím, č. j. 3723202/16