5 As 183/2022 — Nejvyšší správní soud

6 A 1/2020- 147 - text 12 6 A 1/2020 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň JUDr. Hany Kadaňové, Ph.D. a JUDr. Naděždy Treschlové ve věci žalobce: Spolek Šalamoun sídlem U Mlýna 2232/23, Praha 4 proti žalovanému: Ministerstvo spravedlnosti sídlem Vyšehradská 16, Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 11. 2019, č.j. MSP-599/2019-OSV-OSV/7 takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne ze dne 20. 11. 2019, č.j. MSP-599/2019-OSV-OSV/7 se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 8.000 Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: Identifikace projednávané věci 1. Žalobce se žalobou podanou Městskému soudu v Praze dne 2. 1. 2020 domáhal přezkoumání rozhodnutí ministerstva spravedlnosti (dále jen „žalovaný“, kterým je obecně označován též správní orgán 1. stupně, pokud rozlišení nemá význam pro samotný text odůvodnění) uvedeného v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 5 (dále též „správní orgán 1. stupně“ nebo „povinný subjekt“) ze dne 6. 9. 2019, č.j. 62 Si 888/2018-107 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), jímž byla částečně odmítnuta žádost žalobce o informace podaná dne 30. 11. 2018 dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o svobodném přístupu k informacím“). Podanou žádostí žalobce požadoval informace a kopie listin týkající se pravomocně skončeného trestního řízení vedeného ve věci obviněného J. K. (ke dni podání žádosti o informace již zesnulého) u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp.zn. 1 T 19/2009. Stručný obsah správního spisu 2. Žalobce žádostí ze dne 30. 11. 2018 požádal o poskytnutí 1) usnesení o zahájení trestního stíhání, 2) všech protokolů z výslechu svědků - příslušníků Policie ČR, 3) všech protokolů o výslechu obviněného, 4) obžaloby, 5) protokolu o výslechu obviněného před soudcem, při kterém se měl doznat ke skutku kvalifikovanému jako trestný čin podplácení a vyslovit souhlas s podmíněným zastavením trestního stíhání, 6) usnesení ze dne 21. 8. 2009 o podmíněném zastavení trestního stíhání, včetně údaje o tom, kdy nabylo právní moci, 7) usnesení o tom, že se obviněný osvědčil, včetně údaje o nabytí právní moci. Dále žalobce požádal o sdělení 8) jména a příjmení samosoudce rozhodujícího v této věci, státního žalobce činného v tomto případě a jména a příjmení obhájce obviněného, jakož i 9) zda k výslechu obviněného před soudem došlo při hlavním líčení, veřejném zasedání, neveřejném zasedání nebo při jaké jiné, zákonem předpokládané formě soudního jednání, se tak stalo a kdy. 3. Správní orgán 1. stupně po proběhlém správním řízení částečně vyhověl žalobci v bodu 1) až 4) a 6) až 9), přičemž tam požadované dokumenty zaslal v anonymizovaném znění. Ohledně bodu 5) správní orgán 1. stupně rozhodutím ze dne 6. 9. 2019 žádost částečně odmítl s odkazem na výluku z poskytování informací uvedenou v ust. § 11 odst. 4 písm. b) zákona o svobodném přístupu k informacím. Žalovaný pak napadeným rozhodnutím rozhodnutí ze dne 6. 9. 2019 potvrdil. Správní orgány při své úvaze o částečném odmítnutí žádosti vycházely z ust. § 8a zákona o svobodném přístupu k informacím, který se týká ochrany soukromí a osobních údajů, a v souvislosti s tím z ust. § 81 až 90 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“), které se týkají ochrany osobnosti a člověka, jakož i z čl. 4 odst. 1 a 5 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679, o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů). Vycházely též u usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 12. 2002 sp. zn. III. ÚS 156/02, v němž se tento soud zabývá smyslem a účelem práva na informace. Obsah žaloby 4. V první žalobní námitce žalobce namítl nevydání prvostupňového rozhodnutí oprávněnou úřední osobou, neboť tou není asistent soudce, ale předseda (místopředseda) soudu. 5. V druhé žalobní námitce žalobce namítl nadbytečnost anonymizace zaslaných dokumentů, neboť některé údaje nejsou osobními údaji a nepožívají tak ochrany; platí to i o příjmení obviněného. Uvedl dále, že obviněný je osobou veřejného zájmu, neboť jeho opakovaná široce medializovaná trestná činnost je věcí veřejnou, proto k anonymizaci jeho příjmení není dán důvod už vůbec. 6. Ve třetí žalobní námitce žalobce namítl vydání instrukce žalovaného č. 13/2008-SOSV-SP ze dne 24. 7. 2009, vymezující rozsah anonymizace soudních písemností, bez zákonného zmocnění, a vadu v posupu žalovaného, pokud podle této instrukce rozhodoval. Poukázal na rozhodovací činnost Krajského soudu v Praze, který tento závěr opakovaně vyslovil v několika rozsudcích. 7. Ve čtvrté žalobní námitce žalobce namítl, že v případě pravomocně skončeného trestního řízení nejde o případ výluky podle ust. § 11 odst. 4 písm. b) zákona o svobodném přístupu k informacím, ale žádost je nutno posuzovat podle ust. § 11 odst. 4 písm. a), odst. 6. uvedeného zákona a zvažovat, zda se jedná o probíhající trestní řízení a není zde jiný důležitý důvod. 8. V páté žalobní námitce žalobce namítl nedůvodnost odepření poskynutí kopie protokolu z výslechu obviněného před soudem dne 17. 8. 2009 s ohledem na to, že žalobci již byly na jeho žádost poskytnuty protokoly o výslechu svědků (policistů) a o výslechu obviněného sepsané policejním orgánem v přípravném řízení. Za této situace schází rozumný, zákonný a především proporcionální důvod pro odmítnutí žádosti o zaslání protokolu o výslechu téhož obviněného, provedeného před soudem po podání obžaloby. Žalobce namítl, že na poskytnutí informace je veřejný zájem, kdy otázkou veřejného zájmu je i otázka důvěryhodnosti a míry případné zkorumpovatelnosti justice, resp. sklonu justice k nestandardním postupům a nestandardním rozhodnutím, za nestandardních okolností, jako byly právě v případě neveřejného výslechu obviněného před soudem dne 17. 8. 2009, kam se obviněný dostavil bez předvolání a kde se doznal ke skutku kvalifikovanému jako trestný čin podplácení a souhlasil s podmíněným zastavením trestního stíhání. Žalobce doplnil, že v rámci své činnosti vystupuje jako tzv. „hlídací pes“, pokud jde o dodržování práva, zákonnost a etiku v rámci justice, což v případě střetu práva na informace a práva na ochranu soukromí je podle udikatury Evropského soudu pro lidská práva a Ústavního soudu důvod pro upřednostnění práva na informace. 9. V doplnění žaloby došlém Městskému soudu v Praze dne 24. 1. 2022 žalobce nejprve poukázal na průtahy a obstrukce žalovaného při vyřizování jeho žádosti, byť si je žalobce vědom, že nedodržení zákonných lhůt ještě nezpůsobuje nezákonnost rozhodnutí. Naznačil, že důvodem může být krytí korupce a zcela nestandardního soudního rozhodování. Odkázal na judikaturu vysokých soudů, která potvrzuje důležitou roli práva na informace při ochraně před zneužíváním veřejné moci. Popsal, jakého skutku se obviněný dopustil v roce 2009 a jak v jeho věci podle informací publikovaných v médiích reagovaly orgány činné v trestním řízení. Dále žalobce zopakoval a rozvedl již vznesené žalobní námitky; mimo jiné žalobce ke čtvrté žalobní námitce doplnil, že zatímco ust. § 11 odst. 4 písm. b) zákona o svobodném přístupu k informacím se týká rozhodovací činnosti soudů obecně, žalobce žádal o informace o trestním řízení, které má povahu veřejnoprávní a kde je omezení práva na informace vymezeno ust. § 11 odst. 4 písm. a), odst. 6 zákona. Žalovaný přitom nesprávně vyložil ust. § 11 odst. 4 písm. b) zákona jako ustanovení speciální, dopadající na všechny druhy soudních řízení (včetně trestních), dle žalobce je tomu právě naopak, speciálními ustanoveními jsou jím odkazovaná, která komplexně upravují výluky z práva na informace v trestních řízeních (jejíž součástí je i fáze řízení před soudem). Nově žalobce vznesl šestou žalobní námitku, v níž namítl, že správní orgán 1. stupně v rozporu se zákonem nerozhodl o žádosti žalobce o poskytnutí lhůty k doplnění odvolání, kterou vznesl v odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí. 10. Z uvedených důvodů žalobce navrhl zrušit napadené rozhodnutí. Spolu se zrušením napadeného rozhodnutí se domáhal též zrušení rozhodnutí prvostupňového. Vyjádření žalovaného 11. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil. Vzhledem k podobnosti odvolacích a žalobních námitek měl za to, že námitky dostatečně vypořádal v napadeném rozhodnutí. V podrobnostech žalovaný odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí a věcně se vyjádřil stejně, jako to učinil v odkazovaném odůvodnění. Rozhodnutí správních soudů 12. Ve věci rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 27. 5. 2022 č.j. 6 A 1/2020-74 tak, že podanou žalobu zamítl. Městský soud v Praze shledal žalobní námitky nedůvodné,