6 As 191/2014 — Nejvyšší správní soud

6 A 111/2024- 46 - text 14 6 A 111/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň JUDr. Naděždy Treschlové a JUDr. Hany Kadaňové ve věci žalobce: O. G., zastoupen Mgr. Ing. Janem Šelderem, advokátem, se sídlem Thámova 402/4, Praha 8 – Karlín, proti žalovanému: České vysoké učení technické v Praze, se sídlem Jugoslávských partyzánů 1580/3, Praha 6 – Dejvice, v řízení o žalobě proti rozhodnutí rektora Českého vysokého učení technického v Praze ze dne 27. 9. 2024, č.j. 024/51922/2024/IK, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: [1] Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhal přezkoumání a zrušení rozhodnutí rektora Českého vysokého učení technického v Praze ze dne 27. 9. 2024, č.j. 024/51922/2024/IK (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo jednak zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí děkana Fakulty elektrotechnické Českého vysokého učení technického v Praze ze dne 22. 3. 2024, č.j. 144/13921/g/24 (dále též „rozhodnutí děkana ze dne 22. 3. 2024“), jímž bylo rozhodnuto o ukončení studia žalobce ve studijním programu DEINF – Computer Science na předmětné fakultě podle ustanovení § 56 odst. 1 písm. b) zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o vysokých školách“) a podle čl. 37 odst. 7 písm. b) Studijního a zkušebního řádu ČVUT v Praze (dále jen „SZŘ“), pro nesplnění požadavků vyplývajících ze studijního programu podle SZŘ, a jednak bylo zrušeno rozhodnutí proděkana pro doktorské studium a výzkum Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze ze dne 29. 7. 2024, č.j. 351/13921/g/24 (dále též „rozhodnutí proděkana ze dne 29. 7. 2024“) a řízení bylo zastaveno pro překážku řízení dříve zahájeného u téhož správního orgánu v téže věci a z téhož důvodu. [2] Žalobce v podané žalobě namítal, že rozhodnutí o ukončení bylo odůvodněno domněle nedostatečným pokrokem žalobce v realizaci vědeckého projektu, který ani nebyl součástí jeho povinného studijního plánu a který byl iniciativou školitele, což školitel i potvrdil v odpovědi na odvolání. Uvedl, že od počátku svého studia plnil stanovené úkoly a snažil se dosáhnout stanovených cílů, avšak byl vystaven objektivním překážkám, které měly přímý dopad na jeho práci. Za klíčový faktor, který ovlivnil průběh projektu, označil nemoc školitele, která měla za následek nemožnost jakýchkoliv konzultací a podpory během rozhodující fáze projektu. Konstatoval, že navzdory těmto překážkám pokračoval v práci na projektu a vypracoval závěrečnou zprávu, kterou předložil školiteli, jenž ji zaslal nezávislému hodnotiteli. Žalobce namítl, že hodnocení nebralo v úvahu mimořádné okolnosti, které ovlivnily pokrok žalobce, a zaměřilo se toliko na kritiku projektu jako takového, bez zohlednění překážek, kterým čelil a vynaloženého úsilí na jejich překonání. [3] Žalobce dále namítal, že z dokumentace k semestrálnímu hodnocení a posudků vyplývá, že kritéria pro hodnocení pokroku žalobce nebyla jasně a jednoznačně stanovena na počátku realizace projektu a ani později, přičemž žalobce byl pouze informován, že se očekává „viditelný pokrok“, aniž by bylo uvedeno, že tento pokrok bude měřen. Poukázal na to, že v dopise ze dne 22. 5. 2024 upozornil na skutečnost, že mu nebyly poskytnuty specifické cíle, podle kterých by mohl být jeho pokrok objektivně měřen. Z posudku nezávislého hodnotitele, který kritizoval nejasný účel projektu a nedostatek referencí, pak dle žalobce rovněž vyplývá, že hodnocení probíhalo na základě neurčitých kritérií, což mělo za následek nespravedlivé rozhodnutí. [4] K argumentaci žalovaného, že dobu 6 týdnů, po kterou byl školitel žalobce nemocný, nelze považovat s ohledem na dvouleté trvání studia za zásadní, žalobce namítal, že dobu 6 týdnů je potřeba zohlednit v kontextu trvání semestru na ČVUT, kdy standardní délka semestru představuje 13 týdnů. Nemoc školitele tedy představovala téměř polovinu z tohoto semestru, což je dle žalobce významná doba. Nadto zdůraznil, že měl omezené možnosti střetnutí se školitelem i po jeho rekonvalescenci, což dokládá e-mailová komunikace mezi žalobcem a školitelem. [5] Dále uvedl, že i přes komplikace vyvinul značné úsilí k pokročení v projektu a pravidelně informoval školitele o pokroku. Poukázal na dopis ze dne 16. 7. 2024, v němž uvedl, že plnil pokyny školitele a reagoval na jeho požadavky, dále podal důkazy, že studoval literaturu a pracoval na projektu i v době, kdy školitel nemohl poskytovat podporu. Tyto skutečnosti dle žalobce potvrzují, že nepřerušil svoji aktivitu i přes nepříznivé podmínky. [6] Žalobce dále namítal, že napadené rozhodnutí porušilo zásadu spravedlivého procesu podle ustanovení § 68 odst. 4 zákona o vysokých školách, když hodnocení musí probíhat transparentně, objektivně a spravedlivě, což v daném případě nebylo dle žalobce dodrženo. Napadené rozhodnutí pak dle žalobce nerespektovalo zásadu přiměřenosti, jak je vyžadováno zákonem č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), neboť zohlednění významných překážek, kterým čelil, a posouzení jeho úsilí by vedly k odlišným závěrům. [7] V neposlední řadě žalobce namítal, že závěrečné oznámení o ukončení studia bylo žalobci zasláno pouze v českém jazyce, i když si byl žalovaný vědom toho, že žalobce český jazyk neovládá. Tímto postupem byla dle žalobce porušena zásada spravedlivého procesu. S odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu sp.zn. 6 As 191/2014 žalobce uvedl, že ustanovení správního řádu se subsidiárně použije také na proces doručování rozhodnutí o ukončení studia. Nejvyšší správní soud zároveň v tomto rozsudku uvedl, že náhradní doručení je účinné pouze za podmínky, že účastník řízení má reálnou možnost se s obsahem doručovaného rozhodnutí seznámit, což však v případě žalobce splněno nebylo, neboť mu rozhodnutí bylo doručeno pouze v českém jazyce, což znemožnilo plnohodnotné uplatnění jeho práv. [8] Závěrem žalobce k důkazu navrhl výslech svědků, kteří byli přímo zapojeni do rozhodovacího procesu, zejména děkana, rektora, prorektora, školitele a recenzentů hodnocení za letní semestr 2022/2023, zimní semestr 2023/2024, příp. dalších osob z Fakulty elektrotechnické ČVUT. [9] Žalovaný v písemném vyjádření k podané žalobě navrhoval její zamítnutí. Uvedl, že žalobce v žalobě neuvedl, jaký konkrétní předpis měl být postupem žalovaného porušen v rámci hodnotícího procesu či v rámci následného správního řízení porušen; odkaz na ustanovení § 68 odst. 4 zákona o vysokých školách shledal žalovaný nepřípadným, neboť se toto ustanovení týká primárně práva studenta na odvolání, které bezpochyby porušeno nebylo. V podrobnostech pak žalovaný odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí. [10] K samotnému hodnotícímu procesu, že v souladu s čl. 3 odst. 4 – 6 Řádu doktorského studia Fakulty elektrotechnické ČVUT (dále jen „Řád doktorského studia“) obdržel žalobce dne 16. 10. 2023 semestrální hodnocení za letní semestr 2022/23 od školitele prof. Ing. M. N. DrSc., vedoucího katedry, prof. Ing. T. S., Ph.D., a předsedy oborové rady, prof. Ing. F. Ž., Ph.D., s jednotným závěrem všech hodnotitelů doporučit pokračování ve studiu s výhradou s tím, že je nutné v dalším semestru prokázat viditelný pokrok. Studijní výsledky žalobce tedy již v letním semestru 2022/2023 nebyly odpovídající úrovni ostatních doktorandů. Dále uvedl, že žalobce dostal možnost prokázat viditelný pokrok v následujícím semestru prostřednictvím vypracování vědecké studie, kterou následně posoudil další nezávislý odborník, doc. Ing. T. K., Ph.D. dne 18. 2. 2024 s negativním hodnocením. V návaznosti na negativní semestrální hodnocení žalobce za zimní semestr 2023/2024, dle něhož bylo všemi třemi hodnotiteli (školitelem, předsedou oborové rady a vedoucím katedry, prof. Dr. Ing. J. K.) navrženo nepokračování ve studiu žalobce. Dne 19. 3. 2024 pak oborová rada prostřednictvím svého zástupce, doc. R. Š., Dr. Tech., děkanovi navrhla ukončení studia žalobce; v návrhu na ukončení studia neshledala oborová rada pochybení na straně školitele. [11] K námitce porušení zásady spravedlivého procesu a zásady přiměřenosti žalovaný uvedl, že pokrok studenta byl de facto hodnocen 4 nezávislými hodnotiteli, kteří měli veškeré podklady pro své hodnocení k dispozici. Hodnotící proces žalovaný vyhodnotil jako objektivní a spravedlivý. [12] K objektivním překážkám, které měly přímý dopad na práci žalobce, žalovaný odkázal na vyjádření školitele ze dne 4. 6. 2024 a ze dne 29. 7. 2024 k odvolání žalobce, v němž tento uvedl, že délka nemoci sice není zanedbatelná, ale v rámci hodnocení dvouletého studia žalobce ji nelze považovat za zásadní. V průběhu své nemoci školitel pokračoval v komunikaci se studenty na dálku, nicméně žalobce nereagoval adekvátně na pokyny školitele. I po návratu na pracoviště byl školitel studentům k dispozici, přičemž žalobce nepředloži