5 As 29/2009 — Nejvyšší správní soud

6 A 18/2025- 40 - text 9 pokračování 6 A 18/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň JUDr. Naděždy Treschlové a JUDr. Hany Kadaňové, Ph.D., ve věci žalobkyně: XXX právně zastoupená advokátem Mgr. Markem Sedlákem sídlem Milady Horákové 1957/13, Brno proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Štolou 936/3, Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí ministra vnitra ze dne 23. ledna 2025, č. j. MV-173676-3/SO-2024 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění [1] Ve věci jde o posouzení, zda byly splněny podmínky pro udělení státního občanství nezletilé podle ust. § 28 zákona č. 186/2013 Sb., o státním občanství České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „zákon o státním občanství“, případně pouze obecně zákon). [2] Dne xxx učinili rodiče nezletilé žalobkyně souhlasné prohlášení o určení otcovství před xxx [3] Dne 8. 4. 2024 byla zákonnými zástupci žalobkyně podána žádost o udělení státního občanství České republiky podle ust. § 28 zákona o státním občanství. K podání došlo prostřednictvím Krajského úřadu Ústeckého kraje. [4] Žalobkyně napadla shora uvedené správní rozhodnutí, kterým byl zamítnut žalobkynin rozklad proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru všeobecné správy (správní orgán I. stupně), ze dne 17. 10. 2024, č. j. MV-61428-27/VS-2024, kterým správní orgán I. stupně zamítl žalobkyninu žádost o udělení státního občanství České republiky podle § 28 zákona. Důvodem neudělení státního občanství byla pouhá účelovost určení otcovství žalobkynina otce. [5] Žalobkyně nesouhlasí se závěrem, že určení otcovství mělo pouze účelový charakter. Uvádí, že tento závěr byl učiněn pouze na základě pobytové historie její matky. [6] Zároveň žalobkyně rozporuje interpretaci v § 28 odst. 1 zákona o státním občanství uvedeného sousloví „pouze účelový charakter“. Dle názoru žalobkyně slovo „pouze“ implikuje, že pouhý účelový charakter souhlasného prohlášení jejích rodičů nemůže vést k zamítnutí žádosti. Podotýká, že dochází-li k faktické péči o žalobkyni ze strany jejího otce, nelze dojít k závěru, že by souhlasné prohlášení mělo pouze účelový charakter. [7] Žalobkyně dále interpretuje kritéria stanovená § 28 odst. 1 zákona o státním občanství pro zohlednění charakteru určení otcovství ze strany správního orgánu. Zákon uvádí soužití otce s dítětem ve společné domácnosti, nebo pravidelný kontakt s dítětem. Dále má být zohledněno podílení se otce na výchově dítěte. Třetím kritériem je plnění vyživovací povinnosti vůči dítěti. Dle názoru žalobkyně pak v situaci, kdy otec dítěte splňuje některé z těchto kritérií, nelze vyvodit závěr o „pouhé“ účelovosti určení otcovství. Správní orgán I. stupně je tak dle žalobkyně povinen předložit důkazy, které prokážou, že souhlasné prohlášení nemělo ještě jiný účel. Zároveň žalobkyně uvádí, že v rámci podaného rozkladu nebyla vypořádána její námitka týkající se právě výkladu výše uvedeného ustanovení, a proto je rozhodnutí ministra vnitra nepřezkoumatelné. [8] Žalobkyně se rovněž vymezuje vůči odkazu žalovaného na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 17. 10. 2024, č. j. 10 A 10/2023-51, kde je uvedeno, že „soud (…) považuje podmínky pro udělení občanství stanovené v § 28 zákona o státním občanství za úpravu vstřícnější oproti podmínkám stanoveným v § 7 odst. 2, který pro udělení občanství vyžaduje prokázání otcovství matričnímu úřadu genetickou zkouškou formou znaleckého posudku (…). Vstřícnější zákonná úprava by se však měla upřednostnit v bezrozporných případech, v nichž nevyvstávají pochybnosti o účelovosti prohlášení otcovství (…)“. Dle žalobkyně zákon nepojednává o tom, že by se předmětná úprava v § 28 zákona měla použít pouze v bezrozporných případech. [9] Žalobkyně se dále vymezuje také vůči závěrům o nesplnění podmínky pravidelného kontaktu otce dítětem. Nesouhlasí s tvrzením správního orgánu I. stupně, že xxx Upozorňuje také, že správnímu orgánu I. stupně navrhla, aby provedl jako důkaz informaci o počtu a dnech návštěv jejího otce, přičemž tyto údaje si měl správní orgán I. stupně vyžádat. Správní orgán I. stupně však k tomuto nepřistoupil. [10] Žalobkyně uvádí, že dne 12. 7. 2024 ve svém vyjádření uvedla, že xxx I zde žalobkyně podotýká, že se správní orgán nevypořádal se skutečnostmi a tvrzeními, které mu byly ze strany žalobkyně předloženy. [11] Dále žalobkyně reaguje na odůvodnění rozhodnutí týkající xxxx. Žalobkyně také uvádí, že stanoviska vyžádaná správním orgánem I. stupně na základě § 28 odst. 6 zákona o státním občanství, nejsou pro tento správní orgán závazná. Dle názoru žalobkyně nemohou tato stanoviska rovněž obsahovat hodnocení účelu určení otcovství. Žalobkyně se také ohrazuje proti tomu, že je její nevyjádření se k neoprávněnosti pobytu její matky nahlíženo jako přitěžující okolnost. Žalobkyně zdůrazňuje, že toto považuje za nesporné. Rovněž uvádí, že neoprávněnost pobytu její matky nemůže sama o sobě (bez dalšího) vést k vyhodnocení určení otcovství jako účelového. [12] Žalobkyně se také vyjadřuje k důkazům, které byly ze strany jejího právního zástupce navrženy správnímu orgánu I. stupně. Tyto důkazy měly obsahovat údaje od cizinecké policie, které by dosvědčovaly, že xxx K tomuto žalobkyně uvádí, že je na správním orgánu I. stupně, aby opatřil tyto důkazy (ve smyslu § 3 správního řádu), jelikož on nese důkazní břemeno, nikoli žalobkyně. Dle názoru žalobkyně totiž právě tyto podklady slouží jako významný důkaz ve vztahu k hodnocení účelovosti určení otcovství. Tyto podklady byly soudu zaslány společně s žalobou. Žalobkyně dále odkazuje na xxxx Nezajištění a neprovedení i tohoto důkazu ze strany správního orgánu I. stupně považuje žalobkyně za porušení povinnosti uložené v § 3 správního řádu. [13] Žalobkyně v závěru žaloby pojednává o rodinné situaci, v níž se nachází jak ona se svou matkou, tak její otec. xxx Žalobkyně rovněž podotýká, že stále nemá vietnamskou státní příslušnost. Dle vietnamských právních předpisů totiž v situaci, kdy jeden z rodičů disponuje jiným než vietnamským státním občanstvím, je k získání vietnamského občanství zapotřebí udělit souhlas. [14] Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě odkazuje na odůvodnění rozhodnutí ministra vnitra, jelikož žalobní námitky obsažené v žalobě jsou v zásadě shodné s námitkami žalobkyní uvedenými v rozkladu. Žalovaný podotýká, že po obdržení zákonem požadovaných stanovisek (obecního úřadu v místě pobytu žalobkyně a její matky, Policie České republiky a orgánu sociálně-právní ochrany dětí) zhodnotil určení otcovství jako pouze účelové, jelikož jeho hlavním motivem byl zisk oprávnění k pobytu. Dle žalovaného je nutno přihlédnout též k tomu, že souhlasné prohlášení o určení otcovství předcházelo řízení o správním vyhoštění matky žalobkyně. Ta se následně neřídila pravomocným rozhodnutím v dané věci. Žalovaný odkazuje na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 29. 11. 2019, č. j. 6 A 118/2016-31. V tomto rozsudku soud shledal, že vedení řízení o správním vyhoštění s matkou žalobkyně je podstatnou skutečností při posuzování účelovosti určení otcovství. Soud také uvádí, že pokud by žalobkyně získala státní občanství, významně by tím bylo ovlivněno rozhodnutí ve věci pobytu její matky. [15] Žalovaný dále uvedl, že po obdržení vyžádaných podkladů nedošel k závěru, že by xxx Žalovaný také podotýká, že přihlédl k pasivnímu přístupu žalobkynina otce, který neprojevil žádnou reakci po zaslání vyrozumění správního orgánu I. stupně o shromáždění podkladů pro rozhodnutí. Dále odmítl vypovídat v řízení o správním vyhoštění žalobkyniny matky a jejích dětí. [16] Žalovaný se vyjádřil i k žalobkynině tvrzení o nabývání vietnamského státního občanství. Uvedl, že dle vietnamského zákona o státním občanství získala žalobkyně ex lege vietnamské státní občanství. K samotnému nabytí občanství tedy nebylo zapotřebí aktivního přístupu, jak tvrdila žalobkyně, a to z toho důvodu, že dle názoru žalovaného otec žalobkyně stále má i vietnamské státní občanství, protože při nabytí českého občanství prohlášením v roce 2015 nedodal důkaz o zřeknutí se občanství vietnamského. Z toho tedy vyplývá, že jelikož mají oba rodiče žalobkyně vietnamské státní občanství, nabyla jej i ona ex lege narozením. K tomuto odkazuje žalovaný na čl. 15.1 zákona č. 24/2008/QH12, o vietnamské státní příslušnosti, který toto pravidlo stanoví. Žalovaný soudu zaslal český překlad tohoto zákona. [17] Žalovaný podotýká, že ačkoli žalobkynin otec o ni „dílčí zájem“ projevil, nepředstavuje zájem odpovídající kvality. Zde žalovaný jako požadované minimum uvádí větu první ust. § 858 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Žalovaný trvá na svém předchozím závěru, že souhlasné prohlášení žalobkyniných rodičů vykazovalo pouze účelový charakter. Dále zde žalovaný uvádí, že dle jeho názoru je při dokazování potřebné intenzity zájmu a péče důkazní břemeno na straně žalobkyně. Ve svém vyjádření žalovaný odkázal za výše uve