1 Azs 174/2024 — Nejvyšší správní soud

6 A 27/2025- 50 - text 9 6 A 27/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň JUDr. Naděždy Treschlové a JUDr. Hany Kadaňové, Ph.D., ve věci žalobce: X. X., narozený X. bytem X. proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4 o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím ve vrácení žádosti žalobce o poskytnutí dočasné ochrany jako nepřijatelné takto: I. Zásah žalovaného spočívající ve vrácení žádosti žalobce o poskytnutí dočasné ochrany ze dne 5. 3. 2025 jako nepřijatelné byl nezákonný. II. Žalovanému se zakazuje pokračovat v porušování práv žalobce a přikazuje se mu, aby obnovil stav před vrácením žádosti žalobce o poskytnutí dočasné ochrany ze dne 5. 3. 2025 jako nepřijatelné. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobce se domáhá ochrany před nezákonným zásahem žalovaného, který spatřuje ve vrácení jeho žádosti o poskytnutí dočasné ochrany dne 5. 3. 2025 č.j. OAM-0350948/DO-2025 jako nepřijatelné z důvodu, že žalobce získal dočasnou ochranu v jiném členském státě Evropské unie. II. Žaloba 2. Žalobce se domáhal vyslovení nezákonnosti zásahu spočívajícího ve vrácení žádosti o poskytnutí dočasné ochrany jako nepřijatelné, a dále žádal, aby soud zakázal žalovanému dále porušovat práva žalobce a přikázal mu, aby obnovil stav před vrácením žádosti jako nepřijatelné. Žalobce pochází z X, odkud vycestoval krátce po vypuknutí válečného konfliktu s matkou a babičkou do Bulharska, kde získali dočasnou ochranu. Na začátku července 2022 se žalobce vrátil na Ukrajinu, ale musel opětovně vycestovat z důvodu trvajícího nebezpečí, a to do České republiky. Dříve jako nezletilý nemohl určit, ve kterém členském státě se usadí, a cestoval s příbuznými, nyní se rozhodl pobývat v České republice, kde má známé a navštěvuje kurzy českého jazyka. Původně požádal o vízum strpění, protože se domníval, že mu nebude dočasná ochrana poskytnuta z důvodu dřívějšího poskytnutí v Bulharsku. O dočasnou ochranu požádal až na základě rady asistenčního centra, ale žádost mu byla vrácena jako nepřijatelná. 3. Žaloba je přípustná, protože ustanovení § 5 odst. 2 zákona č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace (dále „lex Ukrajina“) není možno aplikovat z důvodu rozporu s právem Evropské unie, a žalobci zaručuje opravný prostředek, což odpovídá i aktuální judikatuře soudů. 4. Nezákonnost zásahu žalobce spatřuje ve skutečnosti, že jej správní orgán v rozporu s právem Evropské unie vyloučil z mezinárodní ochrany, protože § 5 odst. 1 písm. c) a d) lex Ukrajina odporuje Směrnici Rady 2001/55/ES z 20. 7. 2001 o minimálních normách pro poskytování dočasné ochrany v případě hromadného přílivu vysídlených osob a o opatřeních k zajištění rovnováhy mezi členskými státy při vynakládání úsilí v souvislosti s přijetím těchto osob a s následky z toho plynoucími (dále také jen „směrnice“). Žalobce má za to, že podmínky pro udělení dočasné ochrany splňuje, a členské státy nemohou stanovit vysídleným osobám méně příznivé podmínky než evropské právo, důvody nepřijatelnosti proto nelze rozšířit nad rámec směrnice. III. Vyjádření žalovaného 5. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. 6. Žalovaný shrnul případ žalobce a uvedl, že dle platformy Temporary Protection Platform je žalobce držitelem dočasné ochrany v Bulharsku. K naplnění důvodu nepřijatelnosti žádosti o dočasnou ochranu postačí, pokud cizinec v jiném členském státě již dříve dočasnou ochranu získal. 7. Dle názoru žalovaného se rozhodnutí SDEU o předběžné otázce (C-753/23, Krasiliva) na případ žalobce nevztahuje z důvodu skutkových odlišností. Dále z něj dovozuje, že pokud již jiný členský stát vydal žadateli povolení k pobytu, není následující žádost o dočasnou ochranu důvodná, nelze tedy učinil závěr o rozporu § 5 odst. 1 písm. d) lex Ukrajina s evropským právem. Ukrajinci mají jakožto cestující bez vízové povinnosti právo se pohybovat v rámci EU po dobu 90 dnů volně, a během této doby si mají vybrat členský stát, v němž chtějí požívat dočasné ochrany. Žádné ustanovení směrnice nezakotvuje právo volného pobytu držitelů oprávnění k pobytu za účelem dočasné ochrany, což dovozuje z výkladu článků 15, 26 a 11 směrnice. Pokud by Česká republika chtěla umožnit držitelům povolení k pobytu za účelem dočasné ochrany v jiném členském státě, aby toto pobytové oprávnění získali i v České republice, musela by přijmout vstřícnější právní úpravu, není to však povinností členských států. Není pravdou, že by institut nepřijatelnosti žádosti vylučoval cizince z dočasné ochrany, jelikož dopadá pouze na žadatele, kteří již dočasnou ochranu v jiném státě získal. IV. Další podání účastníků 8. Žalovaný v podání ze dne 17. 4. 2025 dále argumentoval, že nové rozhodnutí Nejvyššího správního soudu (sp.zn. 1 Azs 336/2024-42) týkající se dočasné ochrany trpí určitými deficity, a proto požaduje předložení další předběžné otázky SDEU. Dle mínění žalovaného právo primární volby členského státu vysídlenými osobami ze směrnice vyplývá, nesouhlasí však s tím, že by vysídleným osobám svědčilo i právo přemístit se do jiného státu dle vlastní volby. Nelze připustit, aby osoby s dočasnou ochranou měly oproti jiným cizincům privilegované postavení, které by jim umožnilo naprosto volné přemisťování mezi členskými státy. V. Posouzení věci Městským soudem v Praze 9. Městský soud posoudil, zda je zásah žalovaného nezákonný, a vycházel přitom ze skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí (§ 87 odst. 1 s. ř. s.). 10. Soud rozhodoval v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. bez nařízení ústního jednání, neboť ani jeden z účastníků s tímto postupem po poučení soudem nevyslovil nesouhlas a soud vycházel pouze z účastníky předložených listinných důkazů. Povinnost nařídit jednání za účelem provedení dokazování je v soudním řádu správním stanovena v § 77 odst. 1, který je zařazen do úpravy řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu, a proto tento závěr na řízení o žalobě na ochranu proti nezákonnému zásahu nedopadá, neboť její úprava obdobné ustanovení neobsahuje. Ze systematického výkladu a principu racionálního zákonodárce proto vyplývá, že pokud by měl uvedený závěr platit i pro řízení o zásahové žalobě, obdobné ustanovení by příslušný díl zákona obsahoval, popřípadě by jej zákonodárce vložil do obecných ustanovení o řízení. Tak tomu však není. Naproti tomu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, který je v soudním řízení správním aplikovatelný dle § 64 s. ř. s., stanoví, že k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Z uvedeného vyplývá, že v řízení o zásahové žalobě provádí soud dokazování při jednání, avšak jednání nemusí nařizovat, lze-li rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali či s takovým rozhodnutím souhlasí. Jelikož v projednávané věci účastníci s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasili, resp. v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. nevyjádřili nesouhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a soud vycházel pouze z listin předložených účastníky, jednání v souladu s § 64 s. ř. s. ve spojení s § 115a o. s. ř. nenařizoval (obdobně viz zejména rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 20. 7. 2022, č. j. 54 A 50/2021-38, bod [16]). 11. Před samotným posouzením žaloby soud krátce shrnuje, že nejprve zvažoval, zda žalobce k ochraně svých veřejných subjektivních práv zvolil správný žalobní typ. V tomto ohledu lze odkázat na judikaturu správních soudů (včetně rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 4. 2022, č.j. 11 A 80/2022-79, a na něj navazujících rozhodnutí), dle níž se vrácení žádosti o poskytnutí dočasné ochrany pro nepřijatelnost postupem dle § 5 odst. 2 lex Ukrajina posuzuje jako nezákonný zásah (a nikoli jako správní rozhodnutí), jež je založena na východisku, že vrácení žádosti pro nepřijatelnost nepředchází žádné správní řízení, a to ani v širším slova smyslu, a že úkon vrácení žádosti není nijak formalizovaný, tedy že se jedná o faktický úkon spočívající ve vrácení formuláře žádosti žadateli s formálně vyznačeným důvodem nepřijatelnosti. Jinými slovy správní orgán žádné správní řízení, v němž by žádost meritorně přezkoumal, nevede a přijetí žádosti odmítne tzv. „od stolu“ zaškrtnutím příslušného políčka ve formuláři. Jako důvod nepřijatelnosti je zpravidla v takových případech uváděn § 5 odst. 1 písm. c), popř. písm. d) lex Ukrajina. To se typicky projeví tak, že ve formuláři žádosti je zaškrtnuto políčko „žadatel požádal o udělení dočasné nebo mezinárodní ochrany v jiném ČS EU“ a/nebo políčko „žadatel získ