1 As 97/2009 — Nejvyšší správní soud

6 A 71/2024- 54 - text 19 6 A 71/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň JUDr. Naděždy Treschlové a JUDr. Hany Kadaňové ve věci žalobce: M. K., zastoupen JUDr. Bc. Marcelou Lafek, advokátkou, se sídlem Národní 416/37, Praha 1 – Staré Město, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7 – Holešovice, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 7. 2024, č.j. MV-103734-3/TP-2024, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 7. 2024, č.j. MV-103734-3/TP-2024, a rozhodnutí Policie České republiky, Národní centrály proti organizovanému zločinu SKPV ze dne 6. 6. 2024, č.j. NCOZ-4746-/ČJ-2024-4100PI, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 14.870 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobce JUDr. Bc. Marcely Lafek, advokátky. Odůvodnění: [1] Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhal přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 7. 2024, č.j. MV-103734-3/TP-2024 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Policie České republiky, Národní centrály proti organizovanému zločinu SKPV (dále jen „policie“ nebo „povinný subjekt“) ze dne 6. 6. 2024, č.j. NCOZ-4746-4/ČJ-2024-4100PI (dále též „prvostupňové rozhodnutí“), a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. Prvostupňovým rozhodnutím byla podle ustanovení § 15 odst. 1 a na základě ustanovení § 11 odst. 1 písm. a), na základě důvodu uvedených v ustanovení § 11 odst. 4 písm. a) ve spojení s ustanovením § 11 odst. 6 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 106/1999 Sb.“), odmítnuta žádost žalobce o poskytnutí informace ze dne 23. 5. 2024, v níž požadoval poskytnutí kopií dokumentů pod poř. č. 1 – 34, 30 – 65 a 67 – 89 zařazených v trestním spise č.j. X. [2] Žalobce v podané žalobě nejprve namítal, že povinný subjekt odmítl informaci poskytnout z důvodu dle ustanovení § 11 odst. 1 písm. a), § 11 odst. 4 písm. a) a § 11 odst. 6 zákona č. 106/1999 Sb., aniž by uvedl, které listiny odmítá poskytnout z toho kterého konkrétního důvodu. Tuto skutečnost pak dle žalobce není možné dovodit ani z odůvodnění rozhodnutí. Žalobce proto namítal nepřezkoumatelnost napadených rozhodnutí. K argumentaci žalovaného uvedené v napadeném rozhodnutí, že žádost byla odmítnuta v celém rozsahu, uvedl, že mohl podat téměř 90 žádostí o informace, neboť informací je každý z dokumentů označených konkrétním jednacím číslem; každou takovou žádost by pak povinný subjekt odmítl s odkazem na konkrétní ustanovení, což znamená, že žalobce by byl schopen rozlišit, která žádost byla odmítnuta z toho kterého důvodu, přičemž odůvodnění by pak obsahovalo konkrétní úvahy a závěry povinného subjektu. V nyní projednávaném případě však žalobce takovou znalost nemá, přičemž se cítí být znevýhodněn proto, že podal jednu hromadnou žádost, namísto 90 dílčích žádostí. Dále žalobce namítal, že požadoval poskytnutí informací, a to formou kopií dokumentů (listin), proto se jeho vyjádření v odvolání o tom, že mělo být uvedeno konkrétně ve vztahu k jednotlivým listinám, proč je jejich poskytnutí odmítáno, nejeví jako nesrozumitelná informace. Dále pak v tomto bodu žalobce zpochybnil argumentaci žalovaného, který poukazoval na to, že žalobce svou žádost formuloval prakticky stejným způsobem, jako by žádal o nahlédnutí do spisu. Namítal, že nemá jinou informaci o tom, co je v těchto dokumentech uvedeno, a proto nebylo možné tyto dokumenty v žádosti označit jinak, než konkrétními čísly jednacími. Dle žalobce pak není rozhodné, jak je žádost formulována, ale je podstatné, zda povinný subjekt je schopen z této žádosti pochopit, čeho se žadatel dožaduje. [3] V dalším žalobním bodu žalobce uvedl, že žádal o poskytnutí informací, které byly vytvořeny povinným subjektem v souvislosti s trestním řízením vedeným pod č.j. X, a byly tímto číslem jednacím označeny při svém vytvoření; z trestního spisu však byly vyňaty a nejsou jeho součástí. Žalobce namítal, že z podstaty uvedeného není možné, aby se jednalo o informace, které jsou vnitřním či personálním předpisem ve smyslu ustanovení § 11 odst. 1 písm. a) zákona č. 106/1999 Sb.; o ty by se mohlo jednat, pokud by předmětem žádosti byl např. spisový řád či směrnice upravující vnitřní chod policejního orgánu. Dle žalobce se pak nemohlo jednat ani o vnitřní pokyny či jiné personální předpisy, neboť tyto pokyny a předpisy byly vytvořeny a realizovány z důvodu jednoho konkrétního případu. Jedná se tak o dokumenty vytvořené v konkrétní věci a za konkrétním účelem, a proto na ně dle žalobce nedopadá ustanovení § 11 odst. 1 písm. a) zákona č. 106/1999 Sb. Dále žalobce namítal, že komunikace s dalšími subjekty, jak uváděl žalovaný, nemůže být vnitřním pokynem či personálním předpisem, neboť jde o informaci vytvořenou v důsledku vyšetřování konkrétní věci, nikoli obecně platnou; nejedná se ani o komunikaci uvnitř povinného subjektu ani o vnitřní pokyn státního zástupce. Ani poznámky k operativním šetřením nelze dle žalobce podřadit pod dané ustanovení zákona č. 106/1999 Sb., neboť nelze přisvědčit tomu, že by policejní orgán zaznamenával do jednoho trestního spisu poznámky k operativním šetřením s nějakou obecnou platností (tj. na úrovni vnitřního předpisu). Dle žalobce pak pod dané ustanovení nelze subsumovat ani úřední záznamy, kde je uvedeno, jak policejní orgán získal určitý poznatek, jak uváděl rovněž žalovaný, neboť ustanovení § 11 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb. vyžaduje výlučnou vazbu informace na vnitřní či personální předpisy. [4] Žalobce ve třetím žalobním bodu namítal, že žalovaný nevypořádal jeho námitku k absenci uvážení odmítnutí poskytnutí informace na základě podřazení do kategorie „vnitřní informace“. Povinný subjekt sice ve vztahu k odmítnutí informace dle ustanovení § 11 odst. 1 písm. a) zákona č. 106/1999 Sb. uvedl, že je třeba zvážit, zda je takové omezení práva na informace v daném konkrétním případě nezbytné a tedy legitimní, nicméně dle žalobce žádné takové uvážení prvostupňové rozhodnutí neobsahuje. Povinný subjekt pouze odkázal na ustanovení § 11 odst. 4 téhož zákona. Žalovaný se pak k absenci takové analýzy nijak nevyjádřil a sám žádnou neuvedl. Žalobce tak opětovně označil prvostupňové i napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelná. [5] Ve čtvrtém žalobním bodě žalobce k argumentaci žalovaného stran aplikace ustanovení § 11 odst. 4 a 6 zákona č. 106/1999 Sb. namítal, že odůvodnění rozhodnutí správních orgánů neobsahují žádné konkrétní úvahy, které by odůvodňovaly obavu, že poskytnutím požadované informace dojde k ohrožení účelu trestního řízení, nestranného objektivního zjištění skutkového stavu či práva obviněných na spravedlivý proces. Argumentaci správních orgánů označil žalobce za obecnou bez konkrétní vazby na projednávaný případ. Správní orgány pak neuvedly žádné úvahy ani k tomu, jak by byl poskytnutím informací narušen či ohrožen veřejný zájem. [6] Žalobce dále uvedl, že v rámci označené trestní věci došlo k podání obžaloby, kterému předcházelo prostudování spisu při skončení vyšetřování. Veškeré podstatné informace, jak o nich hovoří povinný subjekt, jsou dle žalobce jistě součástí spisového materiálu předloženého obhajobě a soudu. Rovněž tak důkazní materiály a způsob jejich opatření. V opačném případě by byl spis nekompletní, čímž by došlo k porušení práva obviněných na spravedlivý proces a k popření jejich práva na obhajobu. Pokud se pak jedná o názvy či data vyhotovení těchto materiálů, má povinný subjekt možnost v předmětných dokumentech takové informace anonymizovat, resp. učinit opatření, aby takové části informací nebyly čitelné. Dále uvedl, že má za to, že skutečnost, že nebyly úvodní listiny (informace) z chronologického začátku trestního spisu předloženy trestnímu soudu, jednoznačně znamená, že tyto listiny (informace) nejsou dle názoru policejního orgánu pro trestní věc významné. Pokud se tedy žalobce dozví druh prověřovaných informací, jejich zdroj, názvy a času vzniku, bude se jednat buď o informace pro žalobce nikoli nové – neboť jsou obsaženy někde v trestním spise, případně půjde o informace nevýznamné. [7] V posledním žalobním bodu pak žalobce zopakoval, že rozhodnutí povinného subjektu musí vycházet z konkrétního obsahu požadované informace a z tohoto konkrétního obsahu musí povinný subjekt na základě úvah popsaných v odůvodnění rozhodnutí učinit závěr, že by jejich poskytnutí mohlo ovlivnit další průběh konkrétního trestního řízení. Odůvodnění napadeného rozhodnutí ve spojitosti s rozhodnutím povinného subjektu těmto požadavkům dle žalobce neodpovídá. Uzavřel, že omezení jeho práva na informace podle ustanovení § 11 odst. 4 písm. a) a § 11 odst. 6 zákona č. 106/1999 Sb. nesplňuje podmínku nezbytnosti. [8] Žalovaný ve vyjádření k podané žalobě navrhoval její zamítnutí. K