4 Ads 423/2019 — Nejvyšší správní soud

6 Ad 1/2023- 101 - text 11 pokračování 6 Ad 1/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň JUDr. Naděždy Treschlové a JUDr. Hany Kadaňové, Ph.D., ve věci žalobce: XXX proti žalovanému: Nejvyšší státní tajemník sídlem Jindřišská 967/34, Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí personální ředitelky sekce pro státní službu ministerstva vnitra ze dne 21. října 2022, č. j. MV-150571-2/SR-2022 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění Základ sporu a obsah žaloby 1. Žalobce napadl shora uvedené správní rozhodnutí, kterým se domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým bylo podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve zněn pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), ve znění pozdějších předpisů, zamítnuto jeho odvolání a bylo potvrzeno rozhodnutí státního tajemníka v Ministerstvu vnitra ze dne 13. 7. 2022, č. j. MV-64471-30/SST-2022. Uvedeným rozhodnutím bylo rozhodnuto o tom, že se žalobce podle § 61 odst. 1 písm. b) zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o státní službě“), ode dne následujícího po dni doručení tohoto rozhodnutí převádí na služební místo systemizované v Ministerstvu vnitra, XXX, vedoucího oddělení eGovernment cloudu v odboru koordinace informačních a komunikačních technologií a eGovernment cloudu. Druhým výrokem bylo rozhodnuto o tom, že podle § 144 odst. 1, § 145 odst. 1 a 2 zákona o státní službě ve spojení s § 123 odst. 1 zákoníku práce a podle přílohy č. 1 zákona o státní službě se žalobce s účinností ode dne následujícího po dni doručení tohoto rozhodnutí zařazuje do XXX. platové třídy, podle § 3 nařízení vlády č. 304/2014 Sb. o platových poměrech státních zaměstnanců, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „nařízení vlády č. 304/2014 Sb.“) se zařazuje do 10. platového stupně a určuje se mu měsíční plat v celkové výši 83 333 Kč, který je tvořen platovým tarifem stanoveným dle stupnice platových tarifů uvedené v § 2 nařízení vlády č. 304/2014 Sb. ve výši XXXX, příplatkem za vedení podle § 146 odst. 1 zákona o státní službě, přílohy č. 2 zákona o státní službě a § 4 nařízení vlády č. 304/2014 Sb. ve výši XXXX a osobním příplatkem podle § 149 odst. 3 zákona o státní službě ve výši XXXX Kč. 2. Žalobce ve své žalobě namítal, že rozhodnutí žalovaného i rozhodnutí o převedení nebyly vydány v souladu s platnými právními předpisy. Dle žalobce došlo k nesprávnému právnímu posouzení věci, přičemž důvodem byla nesprávná aplikace zákona o státní službě, a proto byl žalobce převeden na předmětné služební místo neoprávněně, jelikož není pro žalobce vhodné. Z toho důvodu se žalobce domnívá, že jeho převedení je nezákonné. Nad rámec této žalobní námitky žalobce uvedl, že dle jeho názoru bylo převedení účelové. Důvodem pro toto tvrzení žalobce je snížení požadavků u služebního místa, kam byl převeden, jelikož s účinností od 1. 7. 2022 byla odstraněna podmínka vysokoškolského vzdělání v programu „technické vědy a nauky“, „ekonomie“ nebo „Informatické obory“. Žalobce rovněž uvádí, že převedení bylo učiněno v rozporu s Metodickým pokynem náměstka ministra vnitra pro státní službu č. 2/2019 (dále jen „metodický pokyn č. 2/2019“), a to z důvodu, že bylo rozhodnutí o převedení vydáno podle § 165 zákona o státní službě jako první úkon v řízení, ačkoli výše uvedený metodický pokyn č. 2/2019 stanoví pro obdobné situace postup dle § 46 odst. 1 správního řádu. Žalobce tak shledává, že mu byla odepřena možnost seznámit se s podklady pro rozhodnutí a nemohl uplatnit námitky a připomínky. 3. Dle názoru žalobce byl ze strany žalovaného skrze odůvodnění rozhodnutí o odvolání učiněn závěr o vhodnosti daného služebního místa pro osobu žalobce, žalovaný ale neprokázal tvrzenou vhodnost. Žalobce zdůrazňuje zejména argument, že jeho vysokoškolské právnické vzdělání neimplikuje předpoklady žalobce pro práci v rámci služebního místa v oblasti informačních a komunikačních technologií. 4. Dále nebyly dle žalobce ze strany žalovaného dostatečně zohledněny jeho nabyté pracovní zkušenosti, schopnosti, výsledky, stejně jako platové ohodnocení přiznávané na přechozím služebním místě. 5. Žalobce rovněž namítá, že jeho zařazení do XXX platové třídy (oproti původní XXX platové třídě, ve které žalobce před převedením působil ve funkci náměstka ministra vnitra pro řízení sekce informačních a komunikačních technologií) je v hrubém rozporu se schopnostmi a nabytými profesními zkušenostmi, které získal. Ekonomickou stránku nevhodnosti daného služebního místa žalobce spatřuje ve velkém poklesu platu v souvislosti se zařazením do XXX platové třídy. Žalobce proto uvádí, že vzniklý rozdíl v platu, který činí XXXX je pro jeho osobu likvidační. V důsledku převedení došlo dle žalobce k výraznému snížení osobního příplatku (z XXXX Kč), kdy tento pokles nebyl ze strany žalovaného patřičně odůvodněn. Žalobce tak neshledává odůvodnění žalovaného, spočívající v předložení srovnání žalobcova osobního příplatku s (dle žalobce údajnými) průměrnými výšemi těchto osobních příplatků u ostatních státních zaměstnanců na pozici vedoucích oddělení v Ministerstvu vnitra, jako dostačující. Žalobce k tomuto odkazuje na rozsudky Městského soudu v Praze č. j. 11 Ad 17/2018-66 ze dne 10. 10. 2019 a č. j. 8 A 41/2018-53 ze dne 24. 7. 2019. 6. Žalobce uvádí, že v době, kdy došlo k vydání rozhodnutí o jeho převedení, byla k dispozici další služební místa, splňující podmínku vhodnosti pro osobu žalobce - služební místo ředitele kanceláře náměstka pro řízení sekce veřejné správy a eGovernmentu (XXXX) a služební místo ředitele odboru správních činností (XXX). Žalobce je toho názoru, že pro tato dvě služební místa splňoval všechny požadavky ve smyslu čl. 63 odst. 2 metodického pokynu č. 2/2019. 7. K otázce vhodnosti služebního místa při převedení žalobce dodává, že dle jeho názoru je povinností služebního orgánu, aby v situaci, kdy má k dispozici několik služebních míst, převedl daného státního zaměstnance na služební místo, které se bude jevit pro jeho osobu jako nejvhodnější. Rovněž uvádí, že se neztotožňuje s názorem žalovaného, že pokud dojde služební orgán k závěru, že pro dané služební místo je více vhodných kandidátů, je nejlepším řešením vypsání výběrového řízení podle zákona o státní službě. Žalobce k tomuto dále odkazuje na čl. 2 odst. 5 Metodického pokynu náměstka ministra vnitra pro státní službu č. 1/2019 (ve znění 1. aktualizace ze dne 31. 5. 2022). Dodává, že shledává takovýto postup služebního orgánu v rozporu s § 24 odst. 5 zákona o státní službě. Žalobce vyjadřuje názor, že v souladu se zněním § 61 zákona o státní službě má přímé převedení být provedeno přednostně před vyhlášením výběrového řízení, ačkoli je pro dané služební místo více kandidátů. 8. Žalobce navrhl výslech XXX, který zastával funkci Nejvyššího státního tajemníka do 30. září 2022, jako svědka. Vyjádření žalovaného a replika žalobce 9. Žalovaný ve svém vyjádření nesouhlasí s názorem žalobce, že předmětné rozhodnutí není vydáno v souladu s právními předpisy. Dle jeho názoru obsahovalo odůvodnění rozhodnutí v I. stupni dostatečnou argumentaci, jež umožňuje seznat důvody pro výběr daného služebního místa jako místa vhodného pro osobu žalobce. 10. Žalovaný upozorňuje, že v odvolacím řízení doplnil odůvodnění napadeného rozhodnutí, a to v tom smyslu, že dovysvětlil svůj pohled na náročnost služebního místa ve vztahu k osobě žalobce. Uvedl, že dané místo zahrnuje stejnou nejnáročnější činnost jako tomu bylo na přechozím služebním místě žalobce. Rovněž ve vztahu k ostatním činnostem žalobce lze poukázat na velmi obdobný obsah pracovní náplně. 11. Dále žalovaný poukázal na vhodnost zařazení do XXX platové třídy, a to v oddělení, kde je žalobci tamní činnost dobře známa. V tomto kontextu žalovaný připomíná rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 15. 9. 2020, č. j. 5 Ad 2/2018-93. Zvláště zdůrazňuje část rozsudku, kde je pojednáno o povaze vhodnosti služebního místa, zejména s ohledem na ne-povinnost nalezení rovnocenného služebního místa. Žalovaný k tomuto dodává, že tento rozsudek byl potvrzen Nejvyšším správním soudem ze dne 8. 12. 2021, č. j. 6 Ads 315/2020-58. 12. Žalovaný podotýká, že jak vyplývá z povahy činnosti státních zaměstnanců, výkon vysoké manažerské pozice nemůže nikdy a priori vyloučit pozdější zařazení na místo vedoucího oddělení nebo řadového zaměstnance, je-li tomu tak třeba s ohledem na aktuální situaci služebného orgánu. 13. Žalovaný dále uvádí, že v případě zrušení předmětného rozhodnutí správním soudem nebude již nadále možné převést žalobce na místo ředitele odboru. Důvodem je novelizace zákona o státní službě, která pro převedení na služební místo ředitele odboru požaduje vyhlášení výběrového řízení. 14. Žalovaný se dále vymezil vůči žalobcově argumentu, že provedená změna vnitřní systemizace byla účelová. Uvádí, že žalobce toto nepodložil žádným relevantním důkazem. Dále