4 Ads 265/2020 — Nejvyšší správní soud

6 Ad 8/2025- 76 - text 23 6 Ad 8/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň JUDr. Naděždy Treschlové a JUDr. Hany Kadaňové, Ph.D., ve věci žalobce: X. X., narozený X. bytem X. zastoupen advokátkou Mgr. Denisou Sudolskou, sídlem Italská 1219/2, Praha 2 žalovanému: Nejvyšší státní tajemník sídlem Jindřišská 34, Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí Nejvyššího státního tajemníka ze dne 22. 5. 2025, č.j. MV-52568-4/SR-2025 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Předmět řízení 1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal přezkoumání a zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí ze dne 22. 5. 2025 č.j. MV-52568-4/SR-2025, kterým Nejvyšší státní tajemník (dále jen „žalovaný, jímž je v odůvodnění tohoto rozsudku obecně nazýván i prvostupňový orgán, nemá-li rozlišení význam pro kontext odůvodnění“) zamítl žalobcovo odvolání a potvrdil rozhodnutí státního tajemníka v Ministerstvu zahraničních věcí (dále též „ministerstvo“ nebo „prvostupňový orgán“) ze dne 18. 2. 2025, č. j. 445885-1/2025-MZV/OSPV (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím došlo k ukončení žalobcova služebního poměru dle § 72 odst. 1 písm. b) zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě, ve znění účinném od 1. 1. 2025 (dále jen „zákon o státní službě“). Služební poměr žalobce skončil dle § 72 odst. 2 zákona o státní službě ke dni doručení prvostupňového rozhodnutí. Shrnutí průběhu řízení před prvostupňovým orgánem 2. Prvostupňový orgán žalobce přijal k služebnímu poměru k 1. 2. 2022 k výkonu služby ministerského rady – referenta rozvojové spolupráce v Odboru rozvojové spolupráce a humanitární pomoci. Oborem služby byly Zahraničí vztahy a služby s místem výkonu v Praze. S účinností k 5. 6. 2023 byl žalobce jako ministerský rada vyslán k výkonu služby na zastupitelském úřadě Addis Abeba (dále též „zastupitelský úřad“) v Etiopii na dobu určitou, nejdéle do 31. 12. 2026. K 31. 8. 2024 bylo žalobcovo vyslání ukončeno. Od 1. 9. 2024 nejdéle na dobu jednoho roku, tedy do 31. 8. 2025, byl pak žalobce dočasně zařazen na překlenovací služební místo se služebním působištěm v Praze. Dne 18. 2. 2025 prvostupňový orgán rozhodl o ukončení žalobcova služebního poměru dle § 72 odst. 1 písm. b) zákona o státní službě. 3. Dle prvostupňového rozhodnutí se žalobce dopustil zvlášť závažného porušení právních předpisů vztahujících se k výkonu služby dvěma skutky, a to pochybením při vyřizování žádosti etiopské občanky T. M. H. (dále jako „žadatelka“ nebo „T. M. H.“) o zaměstnaneckou kartu a udržováním nestandardního, intimního vztahu s uvedenou žadatelkou. 4. Prvostupňový orgán popsal pochybení, která se vztahovala k procesu přijetí a posouzení žadatelčiny žádosti. Žalobce dne 4. 7. 2024 zanesl žádost do systému EVC, a to navzdory skutečnosti, že fyzická kopie žádosti neobsahovala číslo, místo a datum podání a ani označení osoby, která žádost přijala a také dle dokladů ověřila. K žádosti navíc nebyly přiloženy některé její podstatné přílohy (doklad o zajištění ubytování, pracovní smlouva), průvodní dopis ze dne 9. 7. 2024 adresovaný Ministerstvu vnitra České republiky nebyl žalobcem podepsán. Žadatelčinu žádost žalobce v systému EVC neodeslal. Žalobce se měl dle prvostupňového orgánu zvlášť závažného porušení povinnosti dopustit tím, že žadatelku nevyzval k odstranění vad žádosti, která neobsahovala náležitosti dle § 42h zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), přestože k tomu byl žalobce dle § 169i odst. 2 zákona o pobytu cizinců povinen. Žalobce nepostupoval ani dle čl. 12 Metodického pokynu ředitele VO k výkonu vízové a pobytové agendy a dle čl. 14 Příručky ke zpracování žádostí o dlouhodobá víza a pobyty. Žalobce pochybil také tím, že od žadatelky nevybral při přijetí žádosti správní poplatek ani ji k tomu nevyzval dle § 5 zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů a také dle Vnitřního předpisu č. 23/2016 „Směrnice o konzulárních správních poplatcích“. Žalobce se tak při vyřizování žádosti dopustil porušení § 77 odst. 1 písm. d) zákona o státní službě, který mu ukládal povinnost plnit služební úkoly osobně, řádně a včas. 5. Prvostupňový orgán dále popsal zjištění ohledně žalobcova vztahu s žadatelkou. K intimním kontaktům mělo docházet v období od května 2024 do ukončení žalobcovy služby v Etiopii v srpnu 2024. Žalobce při telefonickém hovoru s konzulem T. L. dne 31. 10. 2024 intimní vztah se žadatelkou potvrdil. Žalobcův vztah s etiopskou státní příslušnicí (prvostupňový orgán se v tomto případě v závorce uchýlil k vysvětlujícímu soudu „Etiopie – země se značnou korupcí“), resp. žadatelkou o zaměstnaneckou kartu, označil prvostupňový orgán za reálné riziko poškození jeho dobrého jména a ohrožení důstojnosti, a též ohrožení dobrého jména a poškození České republiky v zahraničí, dále také za významné bezpečnostní riziko, a konstatoval zneužití služebního postavení žalobcem. Tím žalobce porušil čl. 3 Služebního předpisu nejvyššího státního tajemníka č. 3 ze dne 3. 10. 2023 a Společného předpisu ministra a státního tajemníka č. 5/2022, kterým se vydává Etický kodex MZV a zřizuje Etická komise MZV, ve znění společného předpisu č. 4/2024 (dále jen „Etický kodex“). Žalobce také výše uvedeným vztahem nedbal na důstojnou a profesionální reprezentaci České republiky, nechránil jím také její zájmy. Žalobcův vztah s žadatelkou představoval také možné bezpečnostní riziko, měl kompromitovat českou konzulární službu. Takovým výkonem služby žalobce ohrozil důstojnost a dobré jméno ministerstva, resp. České republiky, českou zahraniční službu vystavil riziku možného vydírání. Takové jednání představovalo zvlášť závažné porušení povinností vyplývající z právních předpisů vztahujících se k výkonu služby, ze služebních předpisů a z příkazů k výkonu služby ve smyslu § 72 odst. 1 písm. b) zákona o státní službě. 6. Prvostupňový orgán shledal porušení § 77 odst. 1 písm. b) zákona o státní službě a čl. 3 písm. b) Služebního předpisu státního tajemníka č. 1/2019, kterým se vydává Služební a pracovní řád MZV ve znění služebního předpisu č. 17/2023 (dále jen „služební předpis č. 1/2019) tím, že žalobce mimo jiné žadatelce nabídl, že za její žádost uhradí správní poplatek. Dle prvostupňového orgánu tak žalobce nejednal nestranně. 7. Prvostupňový orgán dále shledal porušení § 77 odst. 1 písm. c) zákona o státní službě tím, že žalobce s žadatelkou probíral její žádost mimo úřední prostory zastupitelského úřadu (v hotelu). Dle prvostupňového orgánu žalobce nedodržel právní předpisy vztahující se k jejímu výkonu, služební předpisy a příkazy k výkonu služby. 8. Prvostupňový orgán dále shledal porušení § 77 odst. 1 písm. h) zákona o státní službě tím, že žalobce neinformoval svého nadřízeného a nepožádal jej ve vztahu k žádosti o pověření jiné osoby z důvodu střetu zájmů. Žalobce tak nedodržel povinnost zdržet se jednání, které by mohlo vést ke střetu veřejného zájmu se zájmy osobními, zejména nezneužívat informací nabytých v souvislosti s výkonem služby ve prospěch vlastní nebo jiného, jakož i nezneužívat jeho postavení státního zaměstnance. 9. Prvostupňový orgán dále shledal porušení § 77 odst. 1 písm. i) zákona o státní službě tím, že žalobce navázal vztah tzv. „přátelský s výhodami“. Porušil tak zákaz přijímat dary nebo jiné výhody, s výjimkou darů nebo výhod poskytovaných služebním úřadem. Porušil rovněž § 47 zákona č. 150/2017 Sb., o zahraniční službě, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o zahraniční službě“), dle nějž nesmí diplomatický pracovník svým jednáním a projevy poškodit dobré jméno České republiky v zahraničí, nebo ohrozit její bezpečnost. 10. Prvostupňový orgán dále shledal porušení § 77 odst. 1 písm. s) zákona o státní službě tím, že žalobce ohrozil důstojnost a dobré jméno ministerstva, porušil povinnost dodržovat pravidla etiky státního zaměstnance vydaná služebním předpisem, rovněž nedbal na to, aby neohrozil důstojnost a dobré jméno ministerstva ve smyslu § 3 odst. 2 Etického kodexu. 11. Prvostupňový orgán závěrem konstatoval, že žadatelčino tvrzení o žalobcově údajné korupci, dle nějž měl žalobce od žadatelky přijmout v souvislosti s žádostí úplatek ve výši 2 000 USD nebylo prokázáno. Stručný obsah napadeného rozhodnutí 12. Žalovaný neshledal vady prvostupňového rozhodnutí. Prvostupňový orgán dle žalovaného správně zhodnotil závažnost žalobcova jednání i porušení jednotlivých povinností. Žalovaný shodně s ním konstatoval, že žalobce se zvlášť závažného porušení povinností dopustil dvěma skutky, upřesnil, že žalobce se sice jednotlivými skutky dopustil různé intenzity porušení, ty však spolu dle žalovaného úzce souvisí. Žalovaný akcentoval porušení etických pravidel vztahujících se k výkonu služby státních zaměstnanců a zaměstnanců prvostupňov