10 As 79/2025 — Nejvyšší správní soud

8 A 85/2024- 53 - text 8 8 A 85/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Jany Jurečkové a Mgr. Andrey Veselé ve věci žalobkyně: I. V. bytem X zastoupena JUDr. Alenou Bányaiovou, CSc., advokátkou se sídlem Lazarská 13/8, 120 00 Praha 2 proti žalovanému: Úřad městské části Praha 5 sídlem nám. 14. října č. 1381/4, 150 22 Praha 5 o žalobě na ochranu proti nečinnosti takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá ochrany podle § 82 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) před nezákonným zásahem žalovaného Úřadu městské části Praha 5, Odboru Stavebního úřadu (dále také jako „stavební úřad“) spočívajícím v nezahájení řízení o odstranění stavby podle § 129 odst. 2 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (dále jen „stavební zákon“). Žalobkyně podala zároveň žalobu proti nečinnosti pro případ, že by soud dospěl k závěru, že zásahová žaloba není v daném případě správným žalobním typem. 2. Usnesením ze dne 9. 10. 2024, č. j. 8A 95/2024, Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“ nebo jen „soud“) žalobu proti nezákonnému zásahu odmítl (když uvedený návrh před tím vyloučil k samostatnému projednání), neboť dospěl k závěru, že podaný návrh je předčasný a podmínky pro úspěšné podání žaloby na ochranu proti nezákonnému zásahu nejsou splněny. 3. V nyní posuzované věci je řešena žaloba, jíž se žalobkyně domáhá ochrany proti nečinnosti stavebního úřadu, když konkrétně navrhuje, aby soud uložil žalovanému povinnost vydat rozhodnutí v opakovaném stavebním řízení. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 4. Žalobkyně vlastní pozemek parc. č. X, jehož součástí je rodinný dům č. p. X, a pozemek parc. č. Y, které se nacházejí v katastrálním území X, obec Praha (dále jen „nemovitosti“). Žalobkyně nabyla vlastnické právo k nemovitostem na základě darovací smlouvy od svého manžela (dále jen „původní vlastník“). 5. Dne 27. 7. 2007 podala společnost PREMIUM real. spol. s r. o. (dále jen „stavebník“) žádost o umístění stavby „obytného domu X“ na pozemcích parc. č. X a Y a J v k. ú. X, Praha 5 (dále jen „stavba“ či „obytný dům X“). Stavební úřad žádosti o umístění stavby vyhověl vydáním územního rozhodnutí ze dne 15. 4. 2008, č. j. OUR Koš.p.1439-1028/07 – Za-UR (dále jen „územní rozhodnutí“). Stavebník následně požádal o vydání stavebního povolení pro Stavbu, která byla rozhodnutím stavebního úřadu ze dne 28. 6. 2010, č. j. Výs.Koš.p.1439- 1129/10 De-R (dále jen „stavební povolení“) povolena. 6. Původní vlastník byl účastníkem územního i stavebního řízení, ve kterých namítal rozpor stavby s vyhláškou č. 3/1991 Sb. hl. m. Prahy a po jejím zrušení s nařízením č. 10/2014 Sb. hl. m. Prahy, a dále pak brojil proti zásahu do jeho veřejných subjektivních práv. Po odvoláních původního vlastníka Magistrát hl. m. Prahy, Odbor stavební (dále jen „Magistrát“) opakovaně potvrdil či částečně potvrdil a částečně změnil územní rozhodnutí. Tato rozhodnutí Magistrátu byla opakovaně rušena rozsudky Městského soudu v Praze, naposledy bylo zrušeno rozhodnutí Magistrátu č. j. MHMP 1775271/2021 ze dne 10. 11. 2021, a to rozsudkem ze dne 11. 5. 2023, č. j. 14 A 1/2022–116 (dále jen „zrušující rozsudek ÚR“). Důvody pro zrušení spočívaly především v nedodržení nařízení č. 10/2014 Sb. hl. m. Prahy. Zrušující rozsudek ÚR obstál i v přezkumu Nejvyšším správním soudem. 7. Obdobným přezkumem prošlo i stavební řízení. Poslední soudní rozhodnutí ve věci bylo vydáno Městským soudem v Praze, který rozsudkem ze dne 29. 6. 2023, č. j. 5 A 15/2018–210, zrušil odvolací rozhodnutí Magistrátu i stavební povolení (dále jen „zrušující rozsudek SP“). Důvodem pro zrušení byla skutečnost, že bylo zrušeno odvolací rozhodnutí potvrzující územní rozhodnutí a neexistuje tak pravomocné územní rozhodnutí jako rozhodnutí podmiňující stavební povolení. Zrušující rozsudek SP nabyl právní moci dne 27. 7. 2023. Proti zrušujícímu rozsudku SP nebyla v zákonné lhůtě podána kasační stížnost. 8. V průběhu všech uvedených řízení byla stavba realizována a dne 4. 11. 2020 vydal žalovaný kolaudační souhlas. Jednotlivé byty již byly rozprodány jejich majitelům. 9. Stavební úřad v návaznosti na zrušující rozsudek ÚR vydal ve věci dne 26. 8. 2024 rozhodnutí č. j. MHMP 1726967/2024, kterým územní rozhodnutí zrušil a řízení zastavil („usnesení o zastavení řízení“), neboť žádost o umístění stavby se stala zjevně bezpředmětnou, když stavba je již realizována, zkolaudována, rozdělena na jednotky a rozprodána. Žalobkyně považuje toto rozhodnutí za nezákonné, legalizující protiprávní stav, a bude se proti němu bránit samostatnou žalobou. Z uvedeného je zřejmé, že stavba postrádá územní rozhodnutí i stavební povolení. Územní rozhodnutí, které bylo vydáno, dosud nenabylo právní moci a stavební povolení bylo soudem zrušeno pro nezákonnost. 10. Žalobkyně dále poukazuje na rozpor stavby s parametry stanovenými v nařízení 10/2014 Sb. hl. m. Prahy. Mohutná stavba výrazně zastiňuje zahradu i obytné místnosti žalobkyně. Obytný dům X je umístěn téměř na hranici pozemku a řada bytů má balkony směrovány právě na nemovitost žalobkyně, čímž výrazně zasahuje do soukromí žalobkyně. Rozsáhlá stavba s množstvím bytů také zvýšila automobilový provoz v místě, čímž přinesla znečištění imisemi hluku i ovzduší. Změna charakteru území a nerespektování pravidel, která mají zachovat hodnoty přírodního parku, negativně zasáhla do vlastnického práva žalobkyně, neboť snížila hodnotu její nemovitosti. 11. S ohledem na uvedené zrušující rozsudky a zásah do veřejných subjektivních práv podala žalobkyně žalovanému dne 22. 8. 2023 podnět k zahájení řízení o odstranění stavby ve smyslu § 129 stavebního zákona. Svou aktivní legitimaci k podání tohoto podnětu opírala o rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 3. 2021, č. j. 6 As 108/2019–39 („rozsudek ŽAVES“). Následně dne 28. 12. 2023 podala podnět nadřízenému správnímu orgánu k přijetí opatření proti nečinnosti. Jelikož žalobkyně nebyla podle § 42 správního řádu vyrozuměna o tom, jak bylo s podnětem naloženo, žádala stavební úřad opětovně dne 25. 3. 2024, aby jí bylo sděleno, zda bylo zahájeno správní řízení, nebo zda stavební úřad důvody k zahájení řízení neshledal. Podání ze dne 25. 3. 2024 žalobkyně dále dne 2. 4. 2024 doplnila o informaci, že trvající nečinnost stavebního úřadu spočívající v nezahájení řízení o odstranění stavby zasahuje do hmotných subjektivních práv žalobkyně, mimo jiné do práva vlastnického a do práva na pohodu bydlení. Totéž žalobkyně uvedla i v žádosti o sdělení stavu věci, kterou žalobkyně adresovala Magistrátu dne 20. 5. 2024. 12. Až dne 10. 6. 2024 obdržela žalobkyně od stavebního úřadu sdělení, ve kterém byla informována o tom, že stavební úřad vede ve věci opakované stavební řízení. Dne 6. 9. 2024 obdržela žalobkyně usnesení Magistrátu č. j. MHMP 1408906/2024, jímž nevyhověl její žádosti k přijetí opatření proti nečinnosti stavebního úřadu. Žádné řízení o odstranění stavby podle § 129 stavebního zákona nebylo dosud zahájeno. Jediné, co se stalo, bylo vydání zmíněného usnesení o zastavení řízení, jímž Magistrát zrušil územní rozhodnutí a zastavil územní řízení. Tím nezákonně legalizoval protiprávní stav a zcela ignoroval pokyny, které mu dal Městský soud v Praze v návaznosti na závěry Nejvyššího správního soudu. 13. Žalovaný ve vyjádření navrhl, aby žaloba byla zamítnuta, přičemž předně namítl, že žalobkyně nepodala žádný podnět k odstranění nečinnosti. 14. Jak uvedl, řízení bylo komplikované v důsledku toho, že spisový materiál byl částečně předložen Nejvyššímu správnímu soudu, takže stavební úřad nemohl v řízení pokračovat. 15. Aktuálně je situace taková, že územní rozhodnutí OUR Koš.p. 1439-1028/07-Za-UR ze dne 15.04.2008, kterým byla umístěna stavba BD X, bylo zrušeno a řízení bylo zastaveno rozhodnutím Odboru stavebního řádu Magistrátu hl.m. Prahy jako nadřízeného orgánu (dále jen „MHMP“) č.j. MHMP 1726967/2024, sp.zn. S-MHMP 87539/2017/STR ze dne 26.8.2024, s nabytím právní moci dne 22.11.2024. Předmětné zrušující rozhodnutí MHMP bylo vydáno jako poslední (chybějící) ve věci, aby mohlo být vedeno opakované řízení v souladu se zákonnými ustanoveními. MHMP jako nadřízený orgán, jehož právní názor je povinen žalovaný respektovat, v tomto svém zrušujícím rozhodnutí jednoznačně stanovil: „Stavební úřad, který nadále vede stavební řízení, toto zastaví, a povede opakované řízení podle ust. § 258 zákona č. 283/2021 Sb., stavební zákon. V tomto řízení předmětnou stavbu projedná a rozhodne o ní.“ 16. Jak žalovaný dále uvedl, zrušující rozhodnutí MHMP nabylo právní moci dne 22.11.2024, podle § 258 odst. 3 stavebního zákona, lhůta pro vydání rozhodnutí v opakovaném řízení začíná běžet dnem následujícím po nabytí právní moci zrušujícího rozhodnutí, je tedy zjevné, že lhůta pro vydání