21 As 180/2025 — Nejvyšší správní soud

8 Ad 16/2024- 55 - text 10 8 Ad 16/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Andrey Veselé a Mgr. Jany Jurečkové ve věci žalobce P. K. bytem X proti žalovanému ředitel Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy, IČ 75151472, sídlem Kongresová 1666/2, 140 21 Praha 4, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 7. 2024, č. j. KRPA-63758-86/ČJ-2017-0000OP, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků na právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Rozhodnutím náměstka ředitele Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy pro ekonomiku ze dne 4. 12. 2019, č. j. KRPA-63758-38/ČJ-20170000VO, ve věci náhrady škody za propuštění ze služebního poměru, bylo rozhodnuto, že žalobci se neposkytuje zadostiučinění v penězích za tvrzenou majetkovou a nemajetkovou újmu v celkové výši 11 682 418,- Kč. Žalovaný takto rozhodl o žádostech žalobce ze dne 13. 1. 2017 a ze dne 10. 3. 2013, ve kterých žalobce žádal o náhradu škody a zadostiučinění v penězích za vznik nemajetkové újmy podle § 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. 2. Žalobce následně podal proti uvedenému rozhodnutí odvolání, o kterém bylo rozhodnuto dne 2. 5. 2022, č. j. 665/2022, tak, že věc byla odložena. Následně bylo odvolací rozhodnutí zrušeno rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 13. 7. 2023, č. j. 11 Ad 7/2022-54, a věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení. Ve věci byla následně rozhodnuto dne 30. 10. 2023, č. j. KRPA-63758-75/ČJ-20230000OP, tak, že prvostupňové rozhodnutí bylo potvrzeno. Toto rozhodnutí bylo poté rozhodnutím ministra vnitra ze dne 7. 4. 2024, č. j. MV-200083-6/SO-2023, zrušeno a věc byla vrácena prvostupňovému orgánu k novému projednání. Výsledkem bylo vydání rozhodnutí ze dne 19. 7. 2024, č. j. KRPA-63758-86/ČJ-20170000OP, kdy žalovaný rozhodl opětovně o obou žádostech žalobce tak, že ve věci žádosti první (ze dne 13. 1. 2017) se věc ruší a řízení zastavuje a ve věci žádosti druhé se požadovaná částka neposkytuje (ze den 10. 3. 2013). 3. Žalobce podal dne 26. 9. 2024 proti rozhodnutí ze dne 19. 7. 2024, č. j. KRPA-63758-86/ČJ-20170000OP (dále jen „napadené rozhodnutí“) žalobu v celém rozsahu, domáhá se jeho zrušení a z důvodu systémové podjatosti Policie České republiky navrhuje věc přikázat k dalšímu řízení Generálnímu ředitelství cel. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 4. Žaloba obsahuje šest žalobních bodů. 5. V prvním žalobním bodě žalobce namítal, že napadené rozhodnutí vydal P. M., který je podřízeným Martina Vondráška. Martin Vondrášek vydal dne 31. 7. 2012 nezákonné rozhodnutí, kterým byl žalobce propuštěn ze služebního poměru příslušníka bezpečnostního sboru Policie ČR. Pan Vondrášek je tak osobou dotčenou v regresním řízení a na výsledku tohoto řízení má zájem, proto žalobce navrhl určit příslušnost k dalšímu řízení Generálního ředitelství cel. Současně navrhl posouzení dodržení ustanovení z. č. 159/2006 Sb. o střetu zájmů. 6. V druhém žalobním bodě žalobce poukazoval na uplatnění námitky podjatosti dne 26. 6. 2024, která však nebyla vyřízena a místo toto bylo vydáno napadené rozhodnutí. Dle žalobce je ve věci zřejmá systémová podjatost. 7. Ve třetím žalobním bodě žalobce namítal nemožnost uplatnit návrhy na doplnění řízení vzhledem k předchozí podané námitce podjatosti. Dle jeho názoru měla být nejdříve vyřízena námitka podjatosti a poté mělo být vydáno rozhodnutí. Ministr vnitra si toho dle žalobce byl vědom, ale pouze konstatoval, že už se tím nic nedá dělat a dále to nechal být. Žalovaný měl správně řízení přerušit do vydání rozhodnutí o předběžné otázce Ministerstvem vnitra ČR. 8. Ve čtvrté žalobní námitce žalobce tvrdil, že napadené rozhodnutí není dostatečně odůvodněné. Dle žalobce správní orgán neprovedl žádné úkony směřující ke zjištění stavu věci, zejména posouzení psychologické dokumentace nezávislou osobou. Žalovaný se vůbec nezabýval tím, jaký dopad bude mít jeho protiprávní jednání na žalobce. Jakmile je příslušník jednou označen jako osobně nezpůsobilý, nemá se jak proti posudku bránit, i když je závěr v rozporu s realitou. Je známo, že policejní psychologové posuzují způsobilost účelově. Žalobce tak usiluje v rámci řízení o náhradě škody o nastavení zrcadla policejním psychologům. 9. Pátou žalobní námitkou žalobce namítal, že žalovaný byl při rozhodování vázán rozhodnutím Nejvyššího správního soudu Konf 47/2018, věcně ani nerozhodl o nároku z r. 2013, který je tímto rozhodnutím bezprostředně dotčen. Žalobce inicioval ustanovení opatrovníka, nebylo mu však vyhověno. Žalovaný ani nijak nezpochybnil uvedené rozhodnutí, dle něho je tak tvrzení, že podle něj nelze postupovat, ryze účelové. Bude tedy nutné vyplnit mezeru v zákoně a rozhodnout dle předpisů dopadajících na náhradu škody podle občanského zákoníku. 10. V poslední šesté námitce žalobce poukazoval na to, že se řídil rozhodnutím Konf 47/2018, proto v r. 2017 doplnil svou žádost z r. 2013 způsobem odpovídajícím tehdejším právním mantinelům vymezeným zvláštním senátem NSS a podal žádost ke správnímu orgánu. Vzhledem k tomu, že jeho žádost z r. 2017 je pouze doplněním předchozí žádosti, dopadá na ni rozhodnutí Konf 47/2018. Žalobce je přesvědčen, že obě žádosti tvoří společně jeden celek. Jeho újma spočívá v psychickém zdraví, kdy při druhém propuštění došlo k porušení § 77 odst. 10 zákona č. 361/2003 Sb. o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů (dále je „služební zákon“). Dle jeho názoru ani judikatura soudů nevylučuje prolínání náhrady škody podle zákona o služebním poměru s úpravou v občanském zákoníku. K tomu odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. Pl. ÚS16/04. 11. Jako důkazy navrhl provést spisy KRPA-63758-86/ČJ-20170000OP, PPR-29631/ČJ-2024-990564, MV 200083-19/SO-2023. 12. Vzhledem k žalobním bodům navrhl celé napadené rozhodnutí zrušit a z důvodu systémové podjatosti Policie České republiky věc přikázat k dalšímu řízení Generálnímu ředitelství cel. 13. Žalovaný ve vyjádření uvedl, že napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu se zákonem a služebním funkcionářem s personální pravomocí. Žalovaný vypořádal veškeré návrhy i námitky podané žalobcem. Při projednání odvolání vycházel ze spisového materiálu. Žalobce byl během řízení řádně poučen o svých právech a povinnostech. Dle něho napadené rozhodnutí obsahuje všechny zákonem požadované náležitosti. 14. K námitce prvé a druhé uvedl, že se v řízení nejednalo o podjatost. Žalobce se obrátil na ministra vnitra s námitkou podjatosti vůči policejnímu prezidentovi ve věci posouzení návrhu ze dne 5. 5. 2024 k postupu podle § 131 odst. 1 písm. a) správního řádu. Následně policejní prezident rozhodl, že nevyhovuje návrhu žalobce na převzetí věci. Žalovaný dále uvedl, že policejní prezident nebyl ani věcně příslušným funkcionářem k rozhodnutí ve věci. Námitka podjatosti tak nemohla být překážkou při vydání napadeného rozhodnutí. 15. Ke třetí námitce žalovaný zopakoval, že policejní prezident nebyl věcně příslušným funkcionářem k vydání rozhodnutí ve věci, námitka podjatosti proto nemohla být překážkou při vydání napadeného rozhodnutí. K tomu žalovaný odkázal na rozsudek NSS ze dne 14. 6. 2012, č. j. 1 As 55/2012-32. V dané věci žalovaný postupoval dle zákona. U námitky podjatosti nestačí pouhý odkaz na poměr k věci, k účastníkům nebo jejich zástupcům, ale je nutné poukázat na konkrétní zájem úřední osoby na výsledku řízení. Musela by tedy přistoupit další skutečnost, která by založila důvodnou pochybnost o nepodjatosti služebního funkcionáře. Žalobce však nepředložil žádný důkaz, který by svědčil o tom, že služební funkcionář měl zájem na výsledku řízení. Žalobce měl možnost nahlédnout do spisu, tohoto práva nevyužil. 16. Ke čtvrté námitce žalovaný uvedl, že problematikou psychologického posouzení žalobce se zabýval v napadeném rozhodnutí na stranách 22 až 25. Psychologové zpracovávající posudky jsou zaměstnanci Zařízení služeb Ministerstva vnitra. K tvrzení, že žalobce v současné době vykonává nízko kvalifikované profese, žalovaný dodal, že ze stránek Ministerstva vnitra zjistil, že žalobce aktuálně pracuje na pozici X se zařazením ve 14. platové třídě. 17. K paté námitce žalovaný uvedl, že žalobci žádná hmotná újma nevznikla. V případech propuštění příslušníků se nepostupuje podle § 124 odst. 8 zákon č. 361/2003 Sb. o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů (dále je „služební zákon“), ale až po případném zrušení rozhodnutí o propuštění je postupováno podle § 124 odst. 9 služebního zákona. Po zrušení rozhodnutí o propuštění byl žalobci doplacen služební příjem podle § 124 odst. 9 služebního zákona. Tvrzená majetková újma a újma vypočtená do budoucna je tak nedůvodná. Žalobce v důsledku pozbytí osobnostní způsobilosti již dále nemohl vykonávat službu a dosahovat tak odměn a dalšího navyšování příjmů. 18. K poslední námitce žalovaný