8 Ad 19/2024 – Městský soud v Praze

8 Ad 19/2024- 45 - text 8 č. j. 8 Ad 19/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Jany Jurečkové a Mgr. Andrey Veselé ve věci žalobkyně: ORDINACE NA MARJÁNCE s.r.o., IČO: 03226948, sídlem Bělohorská 265/29, Břevnov, 169 00 Praha 6, pProti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, sídlem Křížová 1292/25, 225 08 Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 10. 9. 2024, č. j. 10000/6475885/24/351/KB, takto: I. Žaloba se zamítá II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 10. 11. 2024 domáhala přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 9. 2024, č. j. 10000/6475885/24/351/KB (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaná v odvolacím řízení potvrdila rozhodnutí Územní správy sociálního zabezpečení pro hlavní město Prahu a Středočeský kraj (dále jen „prvostupňový správní orgán“) ze dne 6. 6. 2024, č. j. 42013/776422/24/013/906/Fes, jímž byla žalobkyni uložena povinnost uhradit dlužné pojistné a penále na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti v celkové výši 358 287 Kč. 2. Napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě zjištění správního orgánu, že žalobkyně jako zaměstnavatel za kalendářní měsíce červen, červenec a srpen 2020 neoprávněně uplatnila na předepsaném tiskopisu „Přehled o výši pojistného“ snížení vyměřovacího základu podle zákona č. 300/2020 Sb., o prominutí pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti placeného některými zaměstnavateli jako poplatníky v souvislosti s mimořádnými opatřeními při epidemii v roce 2020 a o změně zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o prominutí pojistného“). 3. Podle zjištění správního orgánu žalobkyně nesplnila podmínku stanovenou v § 2 odst. 2 písm. b) zákona o prominutí pojistného, neboť šlo o poskytovatele zdravotních služeb, jehož zdravotní služby byly aspoň částečně hrazeny z veřejného zdravotního pojištění na základě smlouvy se zdravotní pojišťovnou, pokud měl podle zvláštního právního předpisu nárok na kompenzaci zohledňující náklady a výpadky v poskytování hrazených služeb vzniklé v důsledku epidemie onemocnění COVID-19 způsobené novým koronavirem označovaným jako SARS CoV-2 v roce 2020. V důsledku toho jí nevznikl nárok na snížení vyměřovacího základu podle zákona o prominutí pojistného, a tím ani na prominutí pojistného. Kontrolou bylo zjištěno, že žalobkyně za uvedené měsíce vykázala snížené vyměřovací základy a pojistné, čímž vznikl nedoplatek na pojistném ve výši 233 444 Kč a penále ve výši 124 843 Kč, což dohromady činilo částku 358 287 Kč. II. Obsah žaloby 4. Žalobkyně v první žalobní námitce uvádí, že napadené rozhodnutí je nezákonné, neboť žalovaná dostatečně nezjistila skutkový stav věci. Konkrétně nebylo prokázáno, že částky ve výši 250 000 Kč poskytnuté Všeobecnou zdravotní pojišťovnou (dále jen „VZP“) představovaly kompenzaci ve smyslu zákona o prominutí pojistného, neboť šlo pouze o zálohu, která byla žalobkyní v plné výši vrácena. 5. Ve druhé žalobní námitce žalobkyně namítá, že žalovaná sama připustila, že prvostupňový správní orgán rozhodl na základě neúplných a nesprávných informací, přičemž následně provedla vlastní šetření, které mělo nahradit činnost prvostupňového správního orgánu, aby „podržel” původní rozhodnutí. 6. Ve třetí žalobní námitce žalobkyně tvrdí, že skutková zjištění žalované jsou nepřezkoumatelná, neboť žalobkyně neměla možnost se k nim v řízení vyjádřit. Tímto postupem došlo podle žalobkyně k porušení jejích procesních práv, zejména práva na spravedlivý proces. 7. Ve čtvrté žalobní námitce žalobkyně poukazuje na to, že prvostupňový správní orgán i žalovaná opakovaně tvrdili, že kontrola byla plánovaná. Žalobkyně však zpochybňuje pravdivost tohoto tvrzení s ohledem na to, že kontrola proběhla až po čtyřech letech od kontrolovaného období a byla omezena pouze na tři měsíce. Podle žalobkyně je za těchto okolností uložení penále nepřiměřené a nespravedlivé. III. Vyjádření žalovaného 8. K první žalobní námitce žalovaná uvedla, že žalobkyně nesplnila podmínky stanovené v § 2 odst. 2 písm. b) zákona o prominutí pojistného, neboť byla poskytovatelem zdravotních služeb, jejichž úhrada byla alespoň částečně hrazena z veřejného zdravotního pojištění na základě smlouvy se zdravotní pojišťovnou, a současně měla podle zvláštního právního předpisu nárok na kompenzaci zohledňující náklady a výpadky v poskytování hrazených služeb v důsledku epidemie COVID-19. Prvostupňový správní orgán si tuto skutečnost ověřil u VZP, která dne 1. března 2024 potvrdila, že žalobkyni byly kompenzace skutečně vyplaceny podle zákona č. 301/2020 Sb., o kompenzacích osobám poskytujícím hrazené zdravotní služby zohledňujících dopady epidemie onemocnění COVID-19 v roce 2020 (dále jen „zákon o kompenzacích poskytovatelům zdravotních služeb“), a to v souladu s § 20a vyhlášky č. 172/2021 Sb. a vyhláškou č. 305/2020 Sb. Na základě tohoto potvrzení dospěl prvostupňový správní orgán k závěru, že žalobkyně neoprávněně uplatnila snížení vyměřovacího základu, a proto jí vznikl nedoplatek na pojistném. Žalovaná dále uvedla, že rozhodnutí správního orgánu prvního stupně bylo založeno na ověřených skutečnostech a že odůvodnění rozhodnutí obsahovalo konkrétní zjištění z provedené kontroly, včetně citace použitých právních předpisů. Postup správního orgánu byl podle žalované v souladu se zákonem a zásadou materiální pravdy podle § 3 správního řádu. 9. K druhé žalobní námitce žalovaná uvedla, že prvostupňový správní orgán správně vyhodnotil skutkový stav věci a své rozhodnutí v platebním výměru opřel o ověřené skutečnosti. Bylo prokázáno, že žalobkyně je poskytovatelem zdravotních služeb, jejichž úhrada byla alespoň částečně hrazena z veřejného zdravotního pojištění na základě smluv se zdravotními pojišťovnami, a že měla nárok na kompenzace podle zákona o kompenzacích poskytovatelům zdravotních služeb. Tuto skutečnost potvrdila VZP dne 1. března 2024, a následně i další zdravotní pojišťovny (Oborová zdravotní pojišťovna, Vojenská zdravotní pojišťovna, Česká průmyslová zdravotní pojišťovna). Žalovaná si tyto informace ověřila v souladu se zásadou materiální pravdy podle § 3 správního řádu. Podle žalované by požadavek na shromáždění dalších důkazů byl v daném případě neadekvátní, neboť potvrzení od zdravotních pojišťoven postačovalo k závěru o nesplnění podmínek pro prominutí pojistného. Postup správních orgánů byl podle žalované v souladu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení. 10. K třetí žalobní námitce žalovaná uvedla, že jakožto odvolací orgán postupovala v souladu se zákonem a zásadou materiální pravdy podle § 3 správního řádu. Poté, co prvostupňový správní orgán ověřil u VZP, že žalobkyně nemá nárok na prominutí pojistného, žalovaná si pro posílení právní jistoty vyžádala potvrzení i od dalších zdravotních pojišťoven. Dne 2. srpna 2024 obdržela od Oborové zdravotní pojišťovny potvrzení, že žalobkyně je jejím smluvním partnerem a v roce 2020 měla nárok na kompenzace podle vyhlášky č. 305/2020 Sb., které jí byly vyplaceny. Dne 6. srpna 2024 obdobné potvrzení poskytla Vojenská zdravotní pojišťovna, a dne 14. srpna 2024 VZP upřesnila, že žalobkyni byly vyplaceny kompenzace jak podle § 20a vyhlášky č. 172/2021 Sb., tak podle vyhlášky č. 305/2020 Sb. Dne 21. srpna 2024 pak Česká průmyslová zdravotní pojišťovna potvrdila, že žalobkyně je jejím smluvním partnerem a že úhrady za rok 2020 byly provedeny v souladu s vyhláškou č. 305/2020 Sb. Podle žalované tato potvrzení nepředstavovala nové rozhodné skutečnosti, ale pouze podporovala již zjištěný skutkový stav, který byl podkladem pro vydání platebního výměru č. 15/168/24/116. Žalobkyně měla možnost podat námitky proti kontrolnímu zjištění uvedenému v protokolu o kontrole, čehož však nevyužila. Dále jí bylo dne 24. května 2024 zasláno vyrozumění o možnosti vyjádřit se k podkladům rozhodnutí, na které rovněž nereagovala. Žalovaná uzavřela, že se všemi odvolacími námitkami žalobkyně řádně zabývala a neshledala důvody pro zrušení nebo změnu rozhodnutí prvostupňového správního orgánu. Není proto podle žalované pravdivé tvrzení, že by došlo k porušení práv žalobkyně, které by mělo za následek nezákonnost napadeného rozhodnutí. 11. K čtvrté žalobní námitce směřující proti průběhu a rozsahu provedené kontroly žalovaná uvedla, že z protokolu o kontrole vyplývá, že kontrola byla zahájena dne 13. února 2024 v souladu s § 5 odst. 2 písm. b) zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole (dále jen „kontrolní řád“), doručením oznámení o zahájení kontroly ze dne 12. února 2024, č. j. 42013/170093/24/013/906/Fes. Kontrola byla provedena v sídle prvostupňového správního orgánu a vztahovala se na období od 1. ledna 2020 do 30. června 2021. V rámci kontroly bylo prověřováno celkem 17 pojistných vztahů. Kontrolní zjištění se týkalo měsíců červen až srpen