7 Azs 79/2009 — Nejvyšší správní soud

9 A 129/2023- 76 - text 15 9 A 129/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudkyň Mgr. Ing. Silvie Svobodové a JUDr. Naděždy Řehákové v právní věci žalobkyně: Městská část Praha 6, IČO: 00063703 sídlem Čs. Armády 23, 160 52 Praha 6 zastoupená advokátem JUDr. Janem Brožem, Ph.D. sídlem Teplého 2786, 530 02 Pardubice proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy sídlem Mariánské nám. 2/2, 110 01 Praha 1 za účasti osoby zúčastněné na řízení: V. P. zastoupený zákonným zástupcem K. P. o žalobě proti rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 26. 7. 2023, č. j. MHMP 1485965/20235, sp. zn. S-MHMP 1460926/2023, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobkyně je zřizovatelkou příspěvkové organizace Základní škola a Mateřská škola Antonína Čermáka, Praha 6, se sídlem Antonína Čermáka 1022/6, 160 00 Praha 6 – Bubeneč (dále jen „ZŠ“ nebo „ZŠ Antonína Čermáka, Praha 6“). 2. Žalobou podanou dne 12. 10. 2023 k Městskému soudu v Praze (dále jen „soud“) se žalobkyně domáhala přezkumu a zrušení rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy (dále jen „žalovaný“) ze dne 26. 7. 2023, č. j. MHMP 1485965/2023, sp. zn. S-MHMP 1460926/2023 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný vyhověl odvolání podanému nezl. V. P. s místem trvalého pobytu X (dále jen „žák“ či „OZNŘ“), a změnil rozhodnutí ředitele ZŠ ze dne 19. 5. 2023, č. j. ace/0370/2023, o nepřijetí žáka k základnímu vzdělávání v ZŠ od počátku školního roku 2023/2024 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), tak, že žák byl k základnímu vzdělávání v ZŠ přijat. 3. V prvostupňovém rozhodnutí ředitel ZŠ uvedl, že kritérium trvalého pobytu ve školském obvodu ZŠ (kritérium spádovosti) splňovalo více uchazečů, nežli bylo možné přijmout, proto prvostupňový orgán v souladu s Doporučenou metodikou postupu ředitelů základních škol na území městské části Praha 6 v procesu zápisu dítěte k základnímu vzdělávání pro školní rok 2023–2024, vydanou zřizovatelem základní školy – žalobkyní (dále jen „Doporučená metodika“) prověřil kromě skutečnosti, zda má uchazeč zřízen trvalý pobyt ve školském obvodu základní školy i to, zda má v tomto obvodu uchazeč i bydliště, tedy skutečnost, zda v tomto školském obvodu uchazeč skutečně bydlí, tedy zda trvalý pobyt uchazeče nebyl zřízen pouze jako formální evidenční institut umožňující přednostní přijetí uchazeče ke vzdělávání do ZŠ. II. Napadené rozhodnutí 4. Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žák prostřednictvím svého zákonného zástupce dne 28. 5. 2023 včasné odvolání. V odvolání předně namítal, že přestože splňuje podmínku dle § 36 odst. 7 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „školský zákon“), podle něhož je ředitel spádové školy povinen přednostně přijmout žáky s místem trvalého pobytu v příslušném školském (spádovém) obvodu, byl jako uchazeč o přijetí ke vzdělání vyřazen. Žák dále zdůraznil, že školský zákon nezná pojem „bydliště“, ale odkazuje výhradně na „trvalý pobyt“. Postupem prvostupňového orgánu bylo žákovi dle jeho přesvědčení fakticky znemožněno realizovat povinnou školní docházku ve státní základní škole, přestože má trvalý pobyt ve spádové oblasti ZŠ. Závěrem odvolání žák navrhl, aby žalovaný prvostupňové rozhodnutí zrušil. 5. Žalovaný v napadeném rozhodnutí vyložil, že za současného právního stavu platí, že všichni uchazeči s trvalým pobytem ve spádovém obvodu základní školy mají stejný nárok na přijetí. Pokud se do školy hlásí více spádových uchazečů, než je možné přijmout, je primárně odpovědností zřizovatele, aby situaci napravil (zvýšením kapacity). V případě, že počet dětí uvnitř školského obvodu spádové školy překračuje kapacitní možnosti základní školy, nemá ředitel vhodný nástroj na odmítnutí oprávněných spádových žadatelů o přijetí a je povinen postupovat dle zákona. 6. Žalovaný konstatoval, že v řízení před prvostupňovým orgánem bylo prokázáno, že žák má odlišný trvalý pobyt od svých zákonných zástupců. Nebylo však prokázáno, jestli faktické bydliště žáka/rodiny není právě na spádové adrese trvalého pobytu žáka; rovněž nebylo prokázáno, že by žák neměl faktický vztah ke spádové oblasti. Nebylo tedy bez důvodných pochybností prokázáno, že došlo ke zjevnému zneužití práva. Podmiňovat přijetí žáka k základnímu vzdělávání trvalým pobytem jeho zákonného zástupce nelze. Rovněž faktické bydliště žáka není ve vztahu k rozhodnutí o přijetí žáka do ZŠ dle stávající zákonné úpravy relevantní. 7. Žalovaný uzavřel, že v řízení před prvostupňovým orgánem bylo dostatečně zjištěno, že k okamžiku vydání prvostupňového rozhodnutí měl žák trvalý pobyt ve spádovém obvodu, kdy zároveň nejpozději v době poslední autoremedury byli přijati všichni spádoví uchazeči, tj. též žák měl být k základnímu vzdělávání přijat. III. Žaloba 8. V úvodní části podané žaloby žalobkyně odůvodnila svoji aktivní žalobní legitimaci a konstatovala, že žaloba je podávána v zákonné dvouměsíční lhůtě, neboť s napadeným rozhodnutím se seznámila dne 15. 8. 2023, o čemž svědčí Záznam o nahlížení do správního spisu vydaný ZŠ téhož dne. 9. V první žalobní námitce žalobkyně namítala, že napadené rozhodnutí je nezákonné, neboť vycházelo z nesprávné, ryze formální interpretace pojmu „místo trvalého pobytu“ ve smyslu § 36 odst. 7 školského zákona. Žalovaný považoval tento údaj za čistě evidenční, bez ohledu na jeho faktický obsah, čímž podle žalobkyně ignoroval smysl a účel právní úpravy. Dle žalobkyně bylo nutné pojem „místo trvalého pobytu“ vykládat materiálně, tedy s ohledem na faktický vztah uchazeče k danému území. Tento přístup odpovídal judikatuře Ústavního soudu, která opakovaně zdůrazňovala, že jazykový výklad právní normy je pouze výchozím bodem a že je třeba zohlednit účel zákona, jeho systematické souvislosti a ústavní principy. Ústavní soud v oblasti volebního práva výslovně uvedl, že trvalý pobyt musí být posuzován jako stav faktický, nikoliv pouze evidenční. 10. Žalobkyně dále poukazovala na to, že s místem trvalého pobytu jsou spojeny významné právní důsledky v celé řadě právních oblastí (např. místní příslušnost správních orgánů, doručování, volební právo, daňové povinnosti). V kontextu školského zákona bylo pak účelem ustanovení o spádových školách zajištění přednostního přijetí dětí, které skutečně bydlí v blízkosti školy, aby bylo zajištěno jejich právo na vzdělání bez nutnosti dojíždění. V konkrétním případě ZŠ bylo podáno více žádostí o přijetí, než kolik činila kapacita školy. Mezi uchazeči se nacházeli i ti, kteří si účelově změnili místo trvalého pobytu těsně před podáním žádosti, aniž by měli faktický vztah k obvodu školy. Pokud by byli tito uchazeči přijati, došlo by k diskriminaci dětí, které měly skutečný vztah ke školské oblasti, a nebylo by jim umožněno vykonávat jejich právo na vzdělání ve spádové škole. 11. Žalobkyně proto uzavřela, že napadené rozhodnutí je nezákonné, neboť nesprávně interpretovalo právní úpravu bez zohlednění jejího účelu a faktických souvislostí. Naopak prvostupňové rozhodnutí bylo podle žalobkyně zákonné, protože vycházelo z materiálního pojetí trvalého pobytu, které odpovídalo smyslu školského zákona i judikatuře Ústavního soudu. 12. Ve druhé žalobní námitce žalobkyně namítala, že napadené rozhodnutí je nezákonné i z toho důvodu, že žalovaný přehlédl zjevné obcházení zákona a zneužití práva ze strany zákonných zástupců žáka. Ačkoli jsou tyto instituty tradičně spojovány se soukromým právem, žalobkyně poukázala na to, že se jedná o obecné právní principy, které jsou plně aplikovatelné i v právu veřejném, včetně školského práva. Opřela se přitom o judikaturu Ústavního soudu i Nejvyššího správního soudu, které opakovaně zdůraznily, že výkon práva v rozporu s jeho smyslem a účelem nemůže požívat právní ochrany. Změna místa trvalého pobytu, byť formálně přípustná, nesmí být vedena nepoctivým účelem, jako je účelové zařazení dítěte mezi spádové uchazeče za účelem zvýšení šance na přijetí do školy. 13. Žalobkyně uvedla, že právě k takovému jednání v daném případě došlo – zákonní zástupci žáka změnili jeho místo trvalého pobytu těsně před podáním žádosti o přijetí k základnímu vzdělávání od počátku školního roku 2023/2024 do ZŠ ze dne 19. 4. 2023 (dále jen „žádost“), a to zjevně jen proto, aby byl zařazen mezi tzv. spádové děti. Tímto jednáním došlo k obcházení školského zákona a k neoprávněnému zvýhodnění žáka na úkor jiných dětí, které měly k obvodu ZŠ skutečný, dlouhodobý vztah. Žalobkyně rovněž upozornila, že prvostupňový orgán ve svém rozhodnutí správně identifikoval a zohlednil zjevné zneužití práva a obcházení zákona. Naproti tomu žalovaný tyto principy zcela ignoroval s odůvodněním, že nejsou v oblasti školského práva judikatorně rozvinuty, což žalobkyně považuje z