1 Azs 459/2018 — Nejvyšší správní soud

9 A 140/2023- 126 - text 28 9A 140/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Naděždy Řehákové a soudkyň Mgr. Ing. Silvie Svobodové a JUDr. Ivanky Havlíkové v právní věci žalobce: K. M. proti žalovanému: Ministerstvo spravedlnosti sídlem Vyšehradská 16, 128 10 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí Ministra spravedlnosti ze dne 8. 9. 2023, č. j. MSP-50/2023-ODKA-ROZ/3, takto: I. Rozhodnutí Ministra spravedlnosti ze dne 8. 9. 2023, č. j. MSP-50/2023-ODKA-ROZ/3 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 9 800 Kč, a to ve lhůtě do jednoho měsíce od právní moci rozsudku k rukám žalobce. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobce se žalobou podanou dne 18. 11. 2023 k Městskému soudu v Praze (dále jen „soud“) domáhal přezkoumání a zrušení rozhodnutí ministra spravedlnosti (dále jen „ministr“) ze dne 8. 9. 2023, č. j. MSP-50/2023-ODKA-ROZ/3 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým ministr o rozkladu žalobce rozhodl tak, že prvním výrokem napadeného rozhodnutí zrušil II. výrok rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (dále jen „žalovaný“) ze dne 5. 5. 2023, č. j. MSP-115/2022-OINS-SRZT/10 (dále jen „rozhodnutí o přestupku“) a v tomto rozsahu vrátil věc žalovanému k novému projednání (dále jen „první výrok napadeného rozhodnutí“) a druhým výrokem napadeného rozhodnutí rozklad žalobce proti rozhodnutí o přestupku ve zbytku zamítl (dále jen „druhý výrok napadeného rozhodnutí“). 2. Rozhodnutím o přestupku byl žalobce ve výroku I. shledán vinným tím, že „(i) dne 31. 10. 2020 vyhotovil posudek č. 1962-096/2020 [dále jen „posudek č. 1962-096/2020“], ve kterém stanovil cenu věcného břemene spočívajícího v omezení vlastnického práva k části pozemku par. č. X v katastrálním území P., obec P., okres P. – město, o výměře 140 m2 (z celkové výměry 535 m2) [dále jen „předmětná část pozemku“], přitom: a) při výpočtu obvyklé ceny stanovil míru omezení vlastnického práva na 100 % a tuto míru následně použil při výpočtech, takže ovlivnila konečnou výši ceny, přitom v posudku neuvedl, z jakého důvodu míru omezení vlastnického práva stanovil právě v této maximální výši; b) pro účely stanovení ročního užitku vyšel z cen za parkování osobních automobilů, ačkoliv předmětem ocenění bylo věcné břemeno odpovídající služebnosti cesty a stezky a pozemek, k němuž se věcné břemeno váže, nelze využívat k parkování; zároveň výše sjednaných nájemných, které použil k výpočtu ročního užitku, v posudku prokazatelně nedoložil, když neuvedl, z jakého zdroje je získal a jakého jsou data, takže jsou tyto údaje nepřezkoumatelné; c) obvyklou cenu určil na základě srovnávacího vzorku, do kterého zahrnul cenu pozemku o rozloze 3232 m2, což je rozloha více než dvacetkrát větší než rozloha pozemku oceňovaného, tudíž obviněný neporovnával majetek srovnatelný, aniž by tento postup odůvodnil; d) při srovnávací analýze upravil všechny tři srovnávací vzorky, které jsou prodeji z roku 2019, koeficientem „K1 Redukce pramene ceny“ ve výši 1,05 %, což odpovídá meziročnímu nárůstu ceny 5 %, přitom neodůvodnil, proč zvolil koeficient v této výši, která neodpovídá meziročnímu nárůstu cen, jenž byl podle veřejně dostupných informací vyšší; e) pro určení ceny obvyklé použil namísto obvyklého nájemného nájemné simulované, aniž by tento postup odůvodnil; f) vyslovil závěr, že cena obvyklá věcného břemene je 615 000 Kč, přitom z posudku není zřejmé, proč právě tuto cenu prohlásil za cenu obvyklou; (ii) dne 18. 2. 2022 vyhotovil posudek č. 2195-011/2022 [dále jen „posudek č. 2195-011/2022“], ve kterém stanovil výši náhrady za omezení vlastnického práva zřízením služebnosti cesty a stezky na dobu neurčitou, k pozemku, přitom: a) při výpočtu obvyklé ceny stanovil míru omezení vlastnického práva na 92 % a tuto míru následně použil při výpočtech, takže ovlivnila konečnou výši ceny, přitom v posudku neuvedl, z jakého důvodu míru omezení vlastnického práva stanovil právě v této výši, a zda po zatížení věcným břemenem povinní budou, nebo nebudou využívat pozemek společně s oprávněnými; b) při stanovení ročního užitku vyšel z cen za pronájem parkovacích stání a garáží, ačkoliv předmětem ocenění bylo věcné břemeno odpovídající služebnosti cesty a stezky a pozemek, k němuž se věcné břemeno vztahuje, nelze využít k parkování, zároveň výše sjednaných nájemných, které použil k výpočtu ročního užitku, v posudku prokazatelně nedoložil, když neuvedl, z jakého zdroje je získal a jakého jsou data, takže jsou tyto údaje nepřezkoumatelné; tedy ad (i) v rozporu s § 8 zákona č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících [dále jen „zákon č. 36/1967 Sb.“] nevykonal znaleckou činnost řádně; ad (ii) v rozporu s § 1 odst. 3 zákona č. 254/2019 Sb., o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech [dále jen „zákon č. 254/2019 Sb.“], nevykonal znaleckou činnost s odbornou péčí; čímž spáchal ad (i) přestupek podle § 25a odst. 1 písm. a) zákona č. 36/1967 Sb.; ad (ii) přestupek podle § 39 odst. 1 písm. b) zákona č. 254/2019 Sb.“ (dále jen „výrok I.“). Výrokem II. rozhodnutí o přestupku byl žalobci uložen úhrnný trest pokuty ve výši 25 000 Kč (dále jen „výrok II.“) a výrokem III. dále povinnost uhradit paušální částkou náhradu nákladů řízení ve výši 1 000 Kč (dále jen „výrok III.“). II. Napadené rozhodnutí 3. Proti rozhodnutí o přestupku podal žalobce dne 26. 5. 2023 včasný rozklad. Soud pro přehlednost uvádí jednotlivé rozkladové námitky ve skupinách, v jakých byly vypořádány ministrem, nikoliv v rozčlenění uvedeném v rozkladu. První rozkladovou námitkou žalobce k posudku č. 1962-096/2020 a č. 2195-011/2022 (souhrnně dále jen „posudky“) namítal, že předmětná část pozemku měla být oceněna podle jejího nejvýnosnějšího využití, tedy jako parkoviště, a nikoli podle druhu zřízené služebnosti. Tvrdil, že zřízením práva cesty vlastník předmětné části pozemku zcela ztratil možnost předmětnou část pozemku využívat, a proto by újma měla odpovídat ušlému ročnímu užitku. Dále uvedl, že předmětná část pozemku byla neveřejnou účelovou komunikací sloužící výhradně vlastníkovi, a skutečnost, že jej bez dohody využívali vlastníci garáží, neměla podle něj na jeho výhradní právo vliv. 4. Ve druhé rozkladové námitce žalobce uvedl, že znalecký posudek č. 1962-096/2020 dostatečně odůvodnil míru omezení vlastnického práva, když uváděl, že předmětná část pozemku nemohla být využívána jeho vlastníkem k výstavbě, pěstování plodin ani k parkování, a tudíž bylo jakékoliv ekonomické využití této části pozemku vyloučeno. Vzhledem k trvalému charakteru služebnosti byla míra omezení stanovena na 100 %, přičemž žalobce dále poukazoval na to, že vlastníkovi i nadále zůstávají veškeré povinnosti spojené se správou pozemku, zatímco jeho spoluužívání bylo oceněno pouze ve výši 1/13. 5. V případě posudku č. 2195-011/2022 žalobce upozornil, že i zde bylo konstatováno, že vlastník bude moci pozemek využívat pouze jako jeden ze 13 uživatelů přístupové cesty, což odpovídá zatížení ve výši 92 %, a že ekonomické využití předmětné části pozemku bude trvale znemožněno. 6. Ve třetí rozkladové námitce žalobce konstatoval, že pro odhad potenciálního ročního užitku z předmětné části pozemku vycházel z údajů dostupných na stránkách www.parkovaniplzen.cz, přičemž citoval ze znaleckého posudku č. 1962-096/2020, kde bylo uvedeno, že nejlepší využití této části spočívalo ve zřízení pěti parkovacích stání s hrubým ročním výnosem 36 000 Kč, odpovídajícím nájmu 600 Kč za jedno místo měsíčně. Částky 7 800 Kč jako průměrného nájemného a 150 000 Kč jako průměrné nabídkové ceny parkovacího místa v Plzni použil pouze k ověření výnosnosti, nikoliv k samotnému odhadu užitku. 7. U posudku č. 2195-011/2022 žalobce uvedl, že veškeré údaje o cenách doložil v přílohách, přičemž čerpal z veřejně dostupných zdrojů jako www.cuzk.cz, www.parkovaniplzen.cz a www.sreality.cz. Dále poukázal na to, že znalec je při oceňování v informační nouzi a musí vycházet z aktuálních údajů dostupných v době zpracování posudku, přičemž nelze spravedlivě požadovat, aby uváděl přesné datum zveřejnění těchto údajů, což podpořil odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 329/2010. 8. Čtvrtou rozkladovou námitkou žalobce namítal, že použitím pětiprocentního koeficientu zohledňujícího vývoj cen mezi lety 2019 a 2020 v rámci znaleckého posudku č. 1962-096/2020 nepochybil, neboť tento posudek byl vypracován v říjnu 2020, zatímco relevantní data (HB index za 4. čtvrtletí 2020) byla zveřejněna až v prvním čtvrtletí 2021, a tedy z nich nemohl vycházet. Dále uvedl, že při oceňování předmětné části pozemku je třeba využívat individualizované hodnoty indexu pro konkrétní lokality, nikoli celostátní průměry, a že v případě pochybností a absence spolehlivých dat by měl znalec volit spíše konzervativní (méně progresivní) hodnoty a koeficienty. 9. Žalobce dále v páté rozkladové námitce konstatoval, že při použití porovnávací metody v rámci znaleckého posudku č. 19