2 Afs 154/2005 — Nejvyšší správní soud

9 Ad 3/2020- 192 - text 21 9Ad 3/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Naděždy Řehákové a soudkyň Mgr. Ing. Silvie Svobodové a JUDr. Ivanky Havlíkové v právní věci žalobce: J. V. zastoupený advokátem Mgr. Janem Janouškem sídlem Soukenická 2082/7a, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Nejvyšší státní tajemník sídlem Jindřišská 967/34, 110 00 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí náměstka ministra vnitra pro státní službu ze dne 4. 12. 2019, č. j. MV-143456-50/OSK-2015, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Ustanovenému zástupci žalobce, advokátovi Mgr. Janu Janouškovi, se přiznává odměna a náhrada hotových výdajů v celkové výši 10 140 Kč, která mu bude proplacena z účtu Městského soudu v Praze do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobce se žalobou podanou dne 18. 2. 2020 domáhal přezkoumání rozhodnutí náměstka ministra vnitra pro státní službu (dále jen „náměstek pro státní službu“) ze dne 4. 12. 2019, č. j. MV-143456-50/OSK-2015 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým náměstek pro státní službu podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí státního tajemníka v Ministerstvu spravedlnosti (dále jen „služební orgán“) ze dne 25. 7. 2019, č. j. MSP-7/2015-OP-STS/180 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím služební orgán zamítl žádost žalobce o přijetí do služebního poměru a zařazení na služební místo ze dne 1. 7. 2015, doručenou služebnímu orgánu dne 3. 7. 2015 (dále jen „Žádost“) z důvodu nesplnění zákonných podmínek dle § 190 odst. 1 zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o státní službě“). 2. S účinností od 1. 1. 2023 došlo k novému označení služebního místa náměstka pro státní službu na nejvyššího státního tajemníka, a to podle zákona č. 384/2022 Sb., kterým se mění zákon č. 234/2014 Sb., o státní službě, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. 3. Podle § 69 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) je žalovaným správní orgán, který rozhodl v posledním stupni, nebo správní orgán, na který jeho působnost přešla. Postavení žalovaného v této věci tedy náleží jako příslušnému služebnímu orgánu nejvyššímu státnímu tajemníkovi (dále jen „žalovaný“). II. Napadené rozhodnutí 4. Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce v zákonné lhůtě dne 26. 8. 2019 odvolání, založené pod č. j. MSP-7/2015-OP-STS/183, které následně doplnil podáním ze dne 19. 9. 2019, založeným pod č. j. MSP-7/2015-OP-STS/187 (dále jen „odvolání“). 5. První odvolací námitkou žalobce namítal porušení zásad správního řízení, zejména neurčení termínu k prostudování listinné podoby správního spisu. Žalobce dále uvedl, že oproti elektronické evidenci mu byly zaslány odlišné listinné podklady. K tomu doplnil, že správní řízení pracuje s listinnou podobou spisu a elektronická podoba je pouze pomocnou platformou. 6. Ve druhé odvolací námitce žalobce uvedl, že mu byla před vydáním rozhodnutí mimo jiné odmítnuta možnost vyjádřit se k podkladům pro vydání rozhodnutí podle § 36 odst. 3 správního řádu, což mu musí být dle jeho názoru nejen umožněno, ale má k tomu být i vyzván. 7. Ve třetí odvolací námitce žalobce stručně konstatoval, že rozhodnutí vykazuje rozpor mezi výrokem a odůvodněním. Čtvrtou odvolací námitkou žalobce napadal porušení § 7 správního řádu a dalších zásad uvedených v části první hlavě II správního řádu, a dále porušení § 36, § 38 a § 50 správního řádu. 8. Žalobce v páté odvolací námitce konstatoval, že služební orgán porušil princip legitimního očekávání, že Ministerstvo spravedlnosti dodržuje zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“), což bylo dle žalobce porušeno zejména vyjádřením pověřené úřední osoby, že podklady pro odborové organizace při projednávání systemizace byly pouze pracovními. Žalobce uvedl, že projednání dle zákoníku práce je základním postulátem a zpochybnění podkladů pro toto projednání ze strany služebního orgánu je neodpustitelné. Nadto žalobce konstatoval, že tyto podklady, stejně jako jiné listiny nebyly do správního spisu vloženy, přestože to požadoval. 9. V šesté odvolací námitce žalobce uvedl, že postup služebního orgánu, který nejprve připustil výslech svědků, a následně nikoliv, nesvědčí o koncentraci a pozornosti, se kterou má být správní řízení vedeno. Dle žalobce rovněž nebyly odůvodněny změny postojů služebního orgánu, jenž například nejprve přislíbil možnost prostudovat správní spis, ale následně toto žalobci neumožnil. Dále žalobce namítal, že nemohl zohlednit právní názory žalovaného, neboť mu nebyla dána možnost se vyjádřit a např. navrhnout další svědky. 10. Sedmou odvolací námitkou žalobce namítal, že služební orgán nezjistil, zda na žalobce dopadá rozhodnutí ministryně spravedlnosti č. 16/2013 a dále, že žalobci nebyl dán prostor, aby upřesnil, na kterou pozici požaduje být přijat. 11. Napadené rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne 23. 12. 2019. Žalovaný předně uvedl, že v řízení o Žádosti žalobce o přijetí do služebního poměru a zařazení na služební místo bylo dostatečně prokázáno, že nebyly naplněny podmínky uvedené v § 190 odst. 1 písm. b) zákona o státní službě, neboť pracovní místo, na němž byl žalobce naposledy zařazen, bylo zrušeno rozhodnutím ministryně spravedlnosti č. 16/2013 ze dne 11. 10. 2013, na základě něhož došlo ke dni 15. 10. 2013 ke zrušení 9 funkčních míst v odboru dohledu Ministerstva spravedlnosti, a to včetně pracovního místa, na němž byl zařazen žalobce. Vzhledem k výše uvedenému je tedy dle žalovaného zřejmé, že žalobce neměl nárok na přijetí do služebního poměru podle § 190 odst. 1 zákona o státní službě, neboť neměl podle systemizace vykonávat činnosti podle § 5 zákona o státní službě, protože jeho pracovní místo bylo ke dni 15. 10. 2013 zrušeno, a nemohlo tak být zahrnuto v rámci první systemizace služebních a pracovních míst Ministerstva spravedlnosti. 12. K první odvolací námitce žalovaný uvedl, že žalobce disponoval všemi relevantními podklady pro vydání rozhodnutí, neboť tyto mu byly v listinné podobě zaslány ze strany služebního orgánu dne 1. 2. 2018. Dne 4. 6. 2018 a 9. 8. 2018 mu pak byly zaslány dokumenty následně doplněné do spisu. Další dokumenty doplňované do spisu později byly žalobci známy, neboť se jednalo pouze o jeho podání a odpovědi služebního orgánu na tato podání. Žalovaný dále uvedl, že mu není zřejmé, na základě jaké skutečnosti došel žalobce k závěru, že elektronická verze spisu obsahuje odlišné dokumenty než jeho analogová verze a odmítl rovněž tvrzení žalobce, že správní řízení pracuje pouze s listinnou podobou spisu, neboť podle § 63 odst. 3 zákona č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě a o změně některých zákonů lze vykonávat spisovou službu v listinné podobě nebo v elektronických systémech spisové služby odpovídajících požadavkům podle § 63 odst. 4 uvedeného zákona. 13. Ke druhé odvolací námitce žalovaný poukázal na skutečnost, že žalobce měl v průběhu řízení o Žádosti dostatečný prostor seznámit se se spisovým materiálem a k podkladům pro vydání rozhodnutí se vyjádřit, což učinil. K seznámení s podklady pro vydání rozhodnutí byl žalobce opakovaně vyzýván. Vzhledem k okolnostem daného případu pak dle názoru žalovaného nepostupoval služební orgán v rozporu s právními předpisy, když vydal prvostupňové rozhodnutí poté, kdy se žalobce odmítl s podklady pro vydání rozhodnutí seznámit, ačkoliv byl osobně přítomen v budově Ministerstva spravedlnosti. 14. Ke třetí a čtvrté odvolací námitce žalovaný uvedl, že neshledal, že by prvostupňové rozhodnutí vykazovalo rozpor mezi jeho výrokem a odůvodněním. Žalobce ve svém odvolání neuvedl, v čem konkrétně rozpor mezi výrokem a odůvodněním prvostupňového rozhodnutí spatřuje, stejně jako neuvedl, v čem konkrétně spatřuje porušení zásad správního řízení uvedených v části první hlavě II správního řádu, proto se žalovaný nemohl k těmto námitkám konkrétněji vyjádřit. K porušení § 36 správního řádu žalovaný odkázal na vypořádání druhé odvolací námitky výše, s čímž dle žalovaného souvisí i údajné porušení § 38 správního řádu. 15. K páté odvolací námitce týkající se podkladů pro odborovou organizaci žalovaný poznamenal, že se uvedeným dostatečně zabýval služební orgán v rámci prvostupňového rozhodnutí, kde uzavřel, že tyto podklady mají údajně prokazovat neplatnost výpovědi z pracovního poměru žalobce, což ovšem není dle žalovaného předmětem řízení o Žádosti. S argumentací služebního orgánu se pak žalovaný ztotožnil, přičemž uvedl, že bylo v rámci řízení nesporně prokázáno, že došlo ke zrušení pracovního místa žalobce, a proto nemohl být pro nesplnění jedné z podmínek uvedených v § 190 odst. 1 zákona o státní službě přijat do služebního po