9 Af 22/2023 – Městský soud v Praze

9 Af 22/2023- 71 - text 15 9Af 22/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Naděždy Řehákové a soudkyň Mgr. Ing. Silvie Svobodové a JUDr. Ivanky Havlíkové v právní věci žalobkyně: HUDYNY, s.r.o., IČO: 020 81 652 sídlem Na Veselí 1206/14, 140 00 Praha 4 zastoupené advokátem JUDr. Ondřejem Moravcem, Ph.D. sídlem Malé náměstí 124/15, 500 03 Hradec Králové proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 16. 8. 2023, č. j. 26165/23/5300-21442-711458, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 16. 10. 2023 k Městskému soudu v Praze (dále jen „soud“) domáhala přezkumu a zrušení rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství (dále jen „žalovaný“) ze dne 16. 8. 2023, č. j. 26165/23/5300-21442-711458 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil platební výměr Finančního úřadu pro hlavní město Prahu (dále jen „správce daně“) na daň z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) ze dne 13. 7. 2017, č. j. 5779429/17/2004-52524-110582 (dále jen „platební výměr“), jímž byla žalobkyni vyměřena vlastní daňová povinnost za zdaňovací období prosinec 2016 (dále jen „předmětné zdaňovací období“) ve výši 394 959 Kč. II. Napadené rozhodnutí 2. Proti platebnímu výměru podala žalobkyně odvolání. V něm namítala, že platební výměr byl vydán v rozporu s daňovým řádem. Chyby na příjmových dokladech způsobila účetní a vše již bylo napraveno. Nejedná se o doklady dle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDPH“), ale o doklady účetní, které nemají vliv na odpočet DPH. Pokud měl správce daně za to, že žalobkyně porušila zákon o omezení plateb v hotovosti, měl tyto pochybnosti prokázat. Žalobkyně jednala v dobré víře a nemůže být odpovědná za své dodavatele. Nárok na odpočet je nedílnou součástí mechanismu DPH a v zásadě nemůže být omezen. Žalobkyně navrhla zjistit, zda společnost AL-MARE TĚŠNOV s.r.o. (dále jen „AL-MARE“) v předmětném zdaňovacím období podala kontrolní hlášení a vykázala v něm plnění poskytnutá žalobkyni. Správce daně dle žalobkyně pominul institut ručení za neodvedenou daň. Pokud byl její dodavatel nespolehlivým plátcem, byla žalobkyně v postavení ručitele ve smyslu § 109 odst. 3 ZDPH. Tato skutečnost, stejně jako to, zda společnost AL-MARE plnila své daňové povinnosti či byla pro správce daně kontaktní, není z hlediska nároku na odpočet relevantní. 3. K odvolání žalobkyně přiložila čestné prohlášení L. Š. (dále jen „L. Š.“) potvrzující to, že pro žalobkyni za společnost AL-MARE zajišťovala dodávky a služby, přičemž platby probíhaly v hotovosti při dodávce. Společnost AL-MARE zastupovala na základě plné moci udělené jednatelem. Další okolnosti vztahu L. Š. a společnosti AL-MARE nebyly žalobkyni známy. 4. V rámci odvolacího řízení vydal žalovaný dne 4. 10. 2019 výzvu k prokázání skutečností č. j. 41126/19/5300-21442-711458 (dále jen „Seznámení 1“), v níž žalobkyni vyzval, aby prokázala, že předmětná zdanitelná plnění přijala od dodavatele deklarovaného na daňových dokladech. Žalobkyně reagovala podáním ze dne 6. 11. 2019, v němž navrhla výslech L. J. (dále jen „L. J.“), který se podílel na činnosti společnosti AL-MARE. 5. Žalovaný rozhodl žalobou nyní napadeným rozhodnutím o odvolání žalobkyně v pořadí již podruhé. První rozhodnutí o odvolání žalobkyně vydal žalovaný dne 20. 12. 2019, č. j. 52861/19/5300-21442-711458 (dále jen „první rozhodnutí žalovaného“). Proti prvnímu rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně žalobu ke zdejšímu sodu, kterou soud rozsudkem ze dne 25. 8. 2022, č. j. 15 Af 8/2020-44 zamítl (dále jen „první rozsudek soudu“). Následně bylo ke kasační stížnosti žalobkyně zrušeno rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 2. 2023, č. j. 7 Afs 274/2022–44, jak první rozhodnutí žalovaného, tak i první rozsudek soudu (dále jen „zrušující rozsudek NSS“). Zrušující rozsudek NSS byl odůvodněn skutečností, že žalovaný nezohlednil závěry vyplývající z rozsudku Soudního dvora Evropské unie C-154/20 Kemwater Pro Chemie ze dne 9. 12. 2021 a rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 3. 2022, č. j. 1 Afs 334/2017-208 (dále jen „rozsudek Kemwater“), neboť nebylo posuzováno, zda nebyl dodavatel zboží nebo služeb v postavení osoby povinné k dani. Z tohoto důvodu bylo v dalším řízení žalobkyni zasláno nové seznámení se se zjištěnými skutečnostmi a výzva k vyjádření ze dne 20. 4. 2023, č. j. 13928/23/5300-21442-711458 (dále jen „Seznámení 2“). Dne 5. 6. 2023 byla žalovanému doručena reakce žalobkyně na Seznámení 2 (zaevidovaná pod č. j. 19776/23), ve které žalobkyně uplatnila návrh na provedení nových důkazů [výpověď Antonína Vaňka a Jakuba Esterka (dále jen „jednatelé AWIGO“) a Tomáše Láryše a Ondřeje Vlacha (dále jen „jednatelé Grande Furioso“)], kterému žalovaný vyrozuměním ze dne 30. 6. 2023, č. j. 22674/23/5300-21442-711458 nevyhověl. Dále žalobkyně navrhla provedení důkazu listinami obsaženými v daňovém spise odběratele Grande Furioso s. r. o. a odběratele AWIGO s.r.o. 6. Napadené rozhodnutí bylo žalobkyni doručeno dne 17. 8. 2023. 7. K odvolacím námitkám žalovaný konstatoval, že žalobkyně uplatnila nárok na odpočet z přijatých zdanitelných plnění za nájem, ostrahu, úklid, opravu vstupu atd., a to na základě daňových dokladů, v nichž deklarovala, že je přijala od společnosti AL-MARE. Přijetí zdanitelných plnění nemohlo být u společnosti AL-MARE ověřeno, neboť ta je pro správce daně nekontaktní, nepodala přiznání k DPH za předmětné zdaňovací období ani kontrolní hlášení. Byla také prohlášena nespolehlivým plátcem a tato informace byla zveřejněna dne 26. 11. 2016, tedy před uskutečněním zdanitelných plnění. Jednatel a společník AL-MARE Ján Belán (dále jen „jednatel AL-MARE“) ve výpovědi uvedl, že za společnost AL-MARE nepodepsal žádné dokumenty týkající se spolupráce s žalobkyní a jejího jednatele osobně nezná. Neznal ani L. Š., ani rámcovou smlouvu o obchodní spolupráci uzavřenou mezi žalobkyní a společností AL-MARE. Vznikly tudíž oprávněné pochybnosti, zda žalobkyně deklarovaná zdanitelná plnění od společnosti AL-MARE skutečně přijala. Tyto pochybnosti neodstranily ani další žalobkyní předložené doklady. Uvedení přijatých zdanitelných plnění do evidence DPH pouze prokazuje, že žalobkyně z jejich přijetí uplatnila nárok na odpočet, nikoliv, že je nabyla od společnosti ALMARE. Plnění byla identifikována obecným popisem činností, nebyl zřejmý konkrétní předmět ani rozsah a v příjmových dokladech byly nesrovnalosti, což vyvolalo pochybnosti o jejich pravosti a o tom, zda k platbám fakticky došlo. Žalobkyně v období od 1. 12. 2016 do 23. 12. 2016 vybrala ze svého bankovního účtu 1 580 000 Kč v hotovosti, avšak pokladními doklady od společnosti ALMARE dokládala platby v celkové výši 3 491 013,16 Kč. Stav pokladny nedoložila. Předložila pouze pokladní doklady, které měly prokázat úhrady za přijatá zdanitelná plnění. Skutečnost, že platby vysokých částek v hotovosti v případě, že subjekty disponují bankovním účtem, jsou v běžném obchodním styku nestandardní, plyne z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu. Příjmové pokladní doklady nejsou způsobilé prokázat, že společnost AL-MARE předmětná zdanitelná plnění uskutečnila. 8. Správce daně opakovaně předvolával L. Š., předvolání se však vrátila nedoručená (absence poštovní schránky), protože na čestném prohlášení byla uvedena adresa Městského úřadu ve Slaném. Správce daně požádal tedy o předvedení L. Š. Policií České republiky, předvést se ji však nepodařilo. Žalovaný dospěl k závěru, že zjištění týkající se deklarovaného dodavatele neposkytují reálný obraz o obchodní činnosti žalobkyně a společnosti AL-MARE. Předložené důkazní prostředky nepotvrzují faktické uskutečnění transakcí a jejich důkazní hodnotu snižují nesrovnalosti v uskutečněných platbách v hotovosti a nedoložení požadovaných důkazních prostředků. Čestné prohlášení L. Š. proto označil žalovaný za nevěrohodné. Žalobkyně měla vyvinout patřičnou míru obezřetnosti a zajistit si takové dokumenty, které potvrdí průběh zdanitelného plnění. To však neučinila, a nemohla tedy být v dobré víře, že nárok na odpočet DPH v budoucnu obhájí. Žalobkyně neunesla důkazní břemeno a neprokázala, že předmětná plnění jí poskytl tvrzený dodavatel. Nespecifikovala také, v čem konkrétně spatřuje porušení daňového řádu. Žalobkyně předložila příjmové pokladní doklady a následně tytéž pokladní doklady, ale přečíslované. To pochybnosti správce daně prohloubilo. Žalobkyně neprokázala oprávněnost nároku na odpočet a své důkazní břemeno neunesla. 9. K námitce, že měl své pochybnosti o možném porušení zákonného omezení plateb v hotovosti prokázat, žalovaný uvedl, že hotovostní placení je v případě plnění v řádech několika miliónů korun značně nestandardní. Správci daně bylo uve