7 Afs 125/2017 — Nejvyšší správní soud

9 Af 24/2022- 61 - text  9Af 24/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Naděždy Řehákové a soudkyň JUDr. Ivanky Havlíkové a Mgr. Ing. Silvie Svobodové ve věci žalobkyně: ELEKTROTECHNIKA, a. s., IČO 25727206 sídlem Kolbenova 936/5e, 190 00 Praha 9 – Vysočany zastoupená advokátem Mgr. Michalem Hrnčířem sídlem Karolinská 661/4, 186 00 Praha 8 – Karlín proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, IČO 72080043 sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno – město o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 10. 2022, č. j. 35791/22/5300-21441-702127, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného označeného v záhlaví tohoto rozsudku, jímž byla zamítnuta její odvolání proti dodatečným platebním výměrům na daň z přidané hodnoty, všechny ze dne 30. 7. 2021, za zdaňovací období říjen-prosinec 2013 a leden-listopad 2014, a těchto 14 dodatečných platebních výměrů potvrdil. 2. Dodatečnými platebními výměry Finančního úřadu pro hlavní město Prahu (dále jen „správce daně“) byla žalobkyni doměřena daň z přidané hodnoty na základě výsledků daňové kontroly, pro které správce daně neuznal žalobkyní uplatněný nárok na odpočet daně z přidané hodnoty na základě přijatých dokladů od dodavatelských společností: Kolbenka, a.s. Realtors s.r.o, SPC Consult, s.r.o. Investment Consulting Limited, Ltd, s.r.o, ČKD Praha DIZ, a.s. a ČKD Group, a.s. za poskytnuté služby. Neuznání nároku na odpočet bylo správcem daně odůvodněno neprokázáním přijetí zdanitelných plnění v jejich předmětu a rozsahu. 3. Proti dodatečným platebním výměrům podala žalobkyně odvolání, v němž namítala zatěžování žalobkyně vyžadováním informací a prokazováním skutečností k poskytnutým plněním, ač z účetnictví a předložených důkazních prostředků a jejího vysvětlení v řízení vyplynulo, jaké služby byly žalobkyni dodavateli poskytnuty a jaký měly přínos. Namítala neprovedení výpovědí navržených svědků a neobjasnění pochybností správce daně. II. Rozhodnutí žalovaného (napadené rozhodnutí) 4. Žalovaný v napadeném rozhodnutí nejprve vymezil právní základ uvedených případů dle procesních ustanovení daňového řízení, která kladou nároky na daňový subjekt na prokázání skutečností, na základě nichž lze oprávněně uplatňovat nárok na odpočet daně z přijatých zdanitelných plnění. Žalovaný rovněž s odkazem na četnou judikaturu Nejvyššího správního soudu vysvětlil rozložení daňového břemene v daňovém řízení, tj. jaké důkazní břemeno nese správce daně z hlediska pochybností vyvracejících daňové tvrzení daňového subjektu a dále důkazní břemeno daňového subjektu s tím, že daňový subjekt musí k pochybnostem správce daně prokázat nejen to, že k uskutečnění zdanitelného plnění fakticky došlo, ale i jaký byl předmět plnění a v jakém rozsahu byl poskytnut. 5. Žalovaný dále v napadeném rozhodnutí uvedl a vyhodnotil ve vztahu ke každému z dodavatelů pochybnosti o tom, zda ten který dodavatel poskytl žalobkyni plnění v předmětu a rozsahu tak, jak vyplývá z předložených smluv a fakturačních dokladů, případně dalších podkladů, převážně e-mailových komunikací, organizačních dokumentů a vysvětlení, které žalobkyně správci daně poskytla a které předložila. Zhodnotil společné znaky pochybností vyplývajících z nemožnosti zjistit z důkazních prostředků, co fakticky bylo zdanitelným plněním a kdo a v jakém rozsahu toto plnění poskytl. Svá zjištění shromáždil ve vztahu ke skupinám dodavatelů, některým vzájemně propojeným organizačními předpisy a souvislostmi v rámci skupiny ČKD. Neprokázání konkrétního předmětu a rozsahu plnění u každé z dodavatelských služeb, nevyplývající z předložených důkazních prostředků, bylo důvodem pochybností správce daně, které se dle žalovaného nepodařilo žalobkyni vyvrátit ani dalšími listinnými důlazy a výslechem svědků. Ve sledu právního základu, kontrolních zjištění, aplikace právního základu na skutková zjištění a provedeného dokazování pak žalovaný v napadeném rozhodnutí vypořádával odvolací námitky žalobkyně vztahujících se ke všem jednotlivým obchodním případům s vyložením, v čem vznikly pochybnosti správce daně a z jakých důvodů se žalobkyni nepodařilo tyto pochybnosti vyvrátit. III. Žaloba 6. Žalobkyně v podané žalobě namítala nezákonnost napadeného rozhodnutí z následujících důvodů: - nesprávné hodnocení důkazů žalovaným v rozporu s ust. § 8 daňového řádu a ustálenou judikaturou, a to neúplně, bez ohledu na kontext případu, nikoli ve vzájemné souvislosti a bez ohledu na účel jejich předložení, - nepřezkoumatelnost rozhodnutí, když se žalovaný opakovaně a bez řádného odůvodnění nevypořádal se všemi navrženými důkazy, - neunesení důkazního břemene správcem daně i žalovaným dle ust. § 92 odst. 5 písm. c) DŘ a neprokázání skutečnosti vyvracející věrohodnost, průkaznost, správnost či úplnost důkazů uplatněných žalobkyní, - nepřiznání nároku na odpočet daně dle § 72 zákona č. 235/2004 Sb. o dani z přidané hodnoty, - postup v rozporu s § 5 daňového řádu pro rozpor se zákony a judikaturou a nerespektování práv a právem chráněných zájmů žalobkyně. 7. Uvedené žalobní body žalobkyně blíže rozvedla v žalobě vždy ve vztahu ke každému konkrétnímu dodavateli, poskytnutým službám, povaze a přínosu plnění s poukazem na důkazní prostředky, z nichž má za prokázané uskutečnění přijatých plnění, zejména jejich účel, který se vztahuje k její činnosti v rámci skupiny ČKD a přínos pro její podíl v rámci skupiny (příkladmo lze uvést její subdodavatelský podíl na zakázkách z obchodního zastoupení dodavatelel ČKD Praha DIZ, a.s. v Rusku). 8. Podstatou jejích námitek ve vztahu ke každému žalobkyni poskytnutému plnění od jejích dodavatelů byla předně výhrada, že pochybnosti správce daně vyvěraly z nesprávných skutkových zjištění, proto nemohlo dojít k přenesení důkazní odpovědnosti na její osobu, a dále výhrada, že i přes vysvětlení a poskytnutí důkazů z její strany žalovaný důkazy nehodnotil v souhrnu a v jejich vzájemné souvislosti a pokud k hodnocení přistoupil, nezabýval se jejich účelem. Došlo k dezinterpretaci důkazů, opominutí důkazů a jejich nedostatečnému zhodnocení právě bez posouzení jejich účelu. 9. Ve vztahu k plnění od společností SPC Consult, s. r. o. , Realtors, s. r. o a Kolbenka, a.s. žalobkyně uvedla, že tyto společnosti poskytovaly žalobkyni služby na základě Smlouvy o ekonomickém poradenství ze dne 22. 12. 2012 a smluv o zajištění některých činností ze dne 2. 1. 2014 a ze dne 29. 8. 2014 (dále jen „smlouvy o monitoringu“), kdy tito dodavatelé vykonávali pro žalobkyni činnost spočívající ve sledování možností a podmínek investičních aktivit a sledování dlouhodobých investičních záměrů nejen na území ČR a eurozóny, ale i na území třetích zemí. Žalobkyně upozornila, že toto plnění nejprve v plném rozsahu poskytovala společnost Kolbenka, a.s. a po ukončení spolupráce s touto společností pak společnost SPC Consult, s. r. o. a následně i společnost Realtors, s. r. o. Žalobkyně namítala, že povaha poskytované činnosti však nebyla správcem daně nijak reflektována. Došlo naopak k dezinterpretaci povahy smlouvy uzavřené se společností SPC Consult, s. r. o. kdy správce daně žalobkyni podsouval, že činnost měla spočívat ve zcela jiném plnění. Tato skutečnost je dokládána například v rozsahu vyžádaných informací, dokladů a písemností dle výzvy ze dne 1. 10. 2020, č. j. 16304478/202903-60562-603332, kde bylo po společnosti SPC Consult, s. r. o. žádáno např. doložení faktur za dopravu či doklady o pořízení materiálu/zboží.Výstupem monitoringové činnosti však nebylo žádné zboží, které by bylo nutné dopravovat, nebo že by na základě zjištění investiční příležitosti mělo dojít k nákupu nějakého zboží či materiálu. Smluvní ujednání neobsahuje jakoukoli zmínku o provádění marketingových kampaní, ale smlouva jako taková na žádném místě nepředvídá, že by mělo dojít k „realizaci“ marketingových kampaní. Správce daně tak žádal o doložení plnění, které neodpovídalo sjednané činnosti, ale vykládal nesplnění takto neprávem přeneseného důkazního břemene v neprospěch žalobkyně. Žalobkyně dále odkázala na juikaturu Nejvyššho správního soudu ohledně nesení důkazního břemeně v daňovém řízní a Ústavního soudu k mezím prokazování skutečností v daňovém řízení s tím, že správci nedává oprávnění vyzvat daňový subjekt k prokázání čehokoliv, ale pouze k prokázání toho, co tvrdí tento subjekt sám. 10. Žalobkyně tak namítala, že správce daně a následně žalovaný nemohli unést a neunesli své důkazní břemeno, které jim ukládá ust. § 92 odst. 5 písm. c) daňového řádu, neboť při hodnocení žalobkyní předložených důkazních prostředků vycházeli z nesprávných skutkových zjištění. Pokud došlo k zjevně nesprávným skutkovým zjištěním, je pak i sam