9 Af 3/2023 – Městský soud v Praze

9 Af 3/2023- 59 - text 23 9Af 3/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudkyň Mgr. Ing. Silvie Svobodové a JUDr. Naděždy Řehákové v právní věci žalobkyně: INTERAGENCIE, a.s. v likvidaci, IČO: 60724994 sídlem Dělostřelecká 232/31, 162 00 Praha 6 zastoupené advokátem JUDr. Ondřejem Trubačem, Ph.D., LL.M. sídlem Klimentská 1216/46, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutím Odvolacího finančního ředitelství ze dne 8. 12. 2022, č. j. 43983/22/5300-21442-711916 a ze dne 14. 12. 2022, č. j. 46278/22/5300-21442-711916, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobkyně se žalobou podanou k Městskému soudu v Praze dne 9. 2. 2023 domáhala přezkoumání a zrušení rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství (dále jen „žalovaný“) ze dne 8. 12. 2022, č. j. 43983/22/5300-21442-711916 a ze dne 14. 12. 2022, č. j. 46278/22/5300-21442-711916 (souhrnně dále též jen „napadená rozhodnutí“). 2. Rozhodnutím ze dne 8. 12. 2022, č. j. 43983/22/5300-21442-711916 (dále též jen „rozhodnutí o DPH“) žalovaný zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil dodatečné platební výměry Finančního úřadu pro hlavní město Prahu (dále jen „správce daně“) na daň z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) ze dne 23. 11. 2012, a to konkrétně dodatečný platební výměr: - č. j. 8823220/21/2006-51522-111851 za zdaňovací období leden 2014, kterým byla žalobkyni doměřena daň ve výši 7 683 503 Kč; - č. j. 8823643/21/2006-51522-111851 za zdaňovací období únor 2014, kterým byla žalobkyni doměřena daň ve výši 9 034 260 Kč; - č. j. 8823934/21/2006-51522-111851 za zdaňovací období březen 2014, kterým byla žalobkyni doměřena daň ve výši 5 299 892 Kč; - č. j. 8824035/21/2006-51522-111851 za zdaňovací období duben 2014, kterým byla žalobkyni doměřena daň ve výši 5 772 492 Kč a - č. j. 8824117/21/2006-51522-111851 za zdaňovací období květen 2014, kterým byla žalobkyni doměřena daň ve výši 6 385 297 Kč. 3. Rozhodnutím ze dne 14. 12. 2022, č. j. 46278/22/5300-21442-711916 (dále též jen „rozhodnutí o penále“) žalovaný zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil platební výměry správce daně ze dne 25. 11. 2021, kterými bylo žalobkyni vyměřeno daňové penále, a to konkrétně platební výměr: - č. j. 8886129/21/2006-51522-111851 na daňové penále ve výši 1 536 701 Kč za zdaňovací období leden 2014; - č. j. 8887858/21/2006-51522-111851 na daňové penále ve výši 1 806 852 Kč za zdaňovací období únor 2014; - č. j. 8887922/21/2006-51522-111851 na daňové penále ve výši 1 059 978 Kč za zdaňovací období březen 2014; - č. j. 8888062/21/2006-51522-111851 na daňové penále ve výši 1 154 498 Kč za zdaňovací období duben 2014 a - č. j. 8888162/21/2006-51522-111851 na daňové penále ve výši 1 277 059 Kč za zdaňovací období květen 2014. II. Napadená rozhodnutí 4. Proti rozhodnutím o doměření daně (dodatečným platebním výměrům) a proti rozhodnutím o uložení penále (platebním výměrům) podala žalobkyně v zákonné lhůtě, dne 27. 12. 2021 odvolání, zaevidované pod č. j. 9532658/21 (dále jen „odvolání“). 5. Všechny odvolací námitky žalobkyně směřovaly proti rozhodnutím o doměření daně (dodatečným platebním výměrům), nikoliv vůči rozhodnutím o uložení penále. 6. První odvolací námitkou žalobkyně namítala, že uplynula lhůta pro stanovení daně, protože mezinárodní dožádání učiněná správcem daně nesouvisela s kontrolovanými obdobími, byla nepřiměřeně dlouhá a správce daně jejich vyřízení neurgoval. 7. Ve druhé odvolací námitce žalobkyně uvedla, že správce daně porušil základní zásadu daňového řízení uvedenou v § 8 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „DŘ“), když rozhodl jinak, než ve zdaňovacím období listopad 2013, když zároveň nebylo provedeno dostatečné dokazování, které by vedlo k odůvodnění změny právního názoru (např. nebyly provedeny klíčové důkazy navržené žalobkyní). 8. Ve třetí odvolací námitce žalobkyně konstatovala, že správce daně mohl změnit kontrolní zjištění pouze na základě obsahu vyjádření žalobkyně, nikoliv na základě jiného rozhodnutí odvolacího orgánu. 9. Čtvrtou odvolací námitkou žalobkyně rozporovala, že správce daně neidentifikoval chybějící daň a neprokázal vědomost žalobkyně o podvodu na DPH. 10. Závěrem odvolání žalobkyně navrhla, aby žalovaný prvostupňová rozhodnutí zrušil a řízení zastavil. 11. Napadená rozhodnutí byla žalobkyni doručena ve dnech 9. 12. 2022 (rozhodnutí o DPH) a 16. 12. 2022 (rozhodnutí o penále). Žalovaný nejdříve vymezil [s odkazem na relevantní judikaturu Soudního dvora Evropské unie (dále jen „SDEU“)] právní rámec odepření nároku na odpočet DPH z důvodu účasti daňového subjektu na podvodném jednání, včetně několikastupňového testu, jenž na základě své rozhodovací činnosti vytvořil SDEU. Podle tohoto testu je nejprve „třeba zjistit, zda k podvodu na DPH došlo (1. krok – existence podvodu na DPH). Pokud ano, je třeba na základě objektivních skutkových okolností posoudit, zda daňový subjekt věděl nebo mohl a měl vědět, že se svým jednáním účastní plnění, které je součástí podvodu na DPH (2. krok – objektivní okolnosti). Následně se posuzuje, zda přijal veškerá opatření (3. krok – přijatá opatření), která od něj mohla být rozumně vyžadována, aby zajistil, že přijetí plnění nepovede k účasti na podvodu“ (srov. rozsudek SDEU ze dne 18. 5. 2017 ve věci C-624/15 „Litdana“ UAB proti Litvě, nebo též rozsudek NSS ze dne 24. 8. 2017, č. j. 1 Afs 16/2017-47). 12. Žalovaný poté aplikoval právní základ na zjištěný skutkový stav a dospěl k závěru, že v daném případě byla prokázána u popsaného obchodního řetězce, jehož součástí byla žalobkyně, existence podvodu na DPH ve smyslu judikatury SDEU a Nejvyššího správního soudu (dále též jen „NSS“). Dále uzavřel, že v daném případě existovaly takové objektivní okolnosti - indicie o riziku zapojení do podvodného řetězce, které byly žalobkyni známy a jež ve svém souhrnu tvoří logický a ucelený soubor vzájemně se doplňujících a na sebe navazujících skutečností, které spolehlivě prokazují, že žalobkyně o tom, že se účastní řetězce zasaženého podvodem na DPH, vědět měla a mohla. V otázce přijetí rozumných opatření a dobré víry žalobkyně žalovaný dospěl k závěru, že žalobkyně si nepočínala s dostatečnou mírou obezřetnosti a nepřijala dostatečná opatření, která po ní mohou být rozumně vyžadována k ověření, že jí uskutečňované obchodní transakce ji nepovedou k účasti v podvodném řetězci, resp. opatření, jimiž by své účasti v podvodném řetězci předešla. 13. Žalovaný se následně vypořádal s konkrétními shora vytčenými odvolacími námitkami žalobkyně. 14. K první odvolací námitce žalovaný předně uvedl, že v rámci daňové kontroly odeslal správce daně slovenskému správci daně čtyři žádosti o mezinárodní výměnu informací (dále jen „MVI“). Obsahem první MVI byla žádost správce daně o bankovní výpisy z účtu žalobkyně vedeného u slovenské Tatrabanky a o sdělení dispozičních práv k tomuto účtu z důvodu podezření zapojení žalobkyně do karuselového obchodu. Odpovědí pak byl výpis z účtu za předmětné zdaňovací období (dále jen „MVI 1“). Obsahem dalších MVI byly žádosti o ověření tří přímých (a jediných) odběratelů žalobkyně předmětných sporných plnění – AXEON (dále jen „MVI 2“), MÓLO (dále jen „MVI 3“) a FERRUM TRADE (dále jen „MVI 4“). Správce daně ověřoval především plnění povinností těchto daňových subjektů, jejich kontaktnost, personální a materiální zázemí k obchodování, ověření přijetí předmětných dodávek, splnění podmínek pro obchodování s potravinářským zbožím, okolnosti přepravy, fyzické uložení zboží, prověření úhrad za zboží a další. 15. Žalovaný k časovému hledisku uvedl, že MVI 1 bylo odesláno v květnu 2017, tj. po zahájení daňové kontroly, kdy do konce lhůty pro stanovení daně tehdy zbývaly více než 2 roky. MVI 2 až 4 byly odeslány na začátku roku 2018 – tj. téměř dva roky do konce běhu tehdejší lhůty pro stanovení daně. Ani v jednom případě tak nelze hovořit o účelovém vydání žádostí o mezinárodní dožádání před koncem běhu této lhůty. Ohledně délky dožádání žalovaný uvedl, že ačkoliv mezinárodní dožádání trvala poměrně dlouho, vzhledem k tomu, že se jednalo o více žádostí, z nichž většina vyžadovala komplexní a široké šetření, je uvedená doba adekvátní. Správce daně byl rovněž po dobu stavění lhůty mezinárodními dožádáními sám ve shromažďování dalších důkazů procesně aktivní, aktivní byl i vůči dožádanému správci daně – ve věci mezinárodních dožádání zaslal dožádanému správci daně dvě urgence – a to dne 15. 10. 2018 a dne 12. 3. 2019. Časový sled podání a vyřízení mezinárodních dožádání ilustruje tabulka níže: [OBRÁZEK] 16. Žalovaný proto uzavřel, že žádosti o MVI byly důvodné, souvisely s předmětem daňové kontroly, nebyly vydávány pouze účelově (správce daně inicioval žádosti včas) a byly u dožádaného správce daně prokazatelně několikrát urgovány, proto vy