5 Azs 19/2020 — Nejvyšší správní soud

1 Az 13/2025- 51 - text  17 1 Az 13/2025- [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Darinou Michorovou v právní věci žalobce: I. S., narozeného X, státní příslušnost Ruská federace, hlášeným pobytem X, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, Odbor azylové a migrační politiky, sídlem Nad Štolou 936/3, Poštovní schránka 21/OAM, 170 34 Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 4. 2025, čj. OAM-1033/ZA-ZA11-BA06-2023, takto: I. Rozhodnutí Ministerstva vnitra ČR, odboru azylové a migrační politiky, ze dne 10. 4. 2025, čj. OAM-1033/ZA-ZA11-BA06-2023, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalobci se náhrada nákladů řízení nepřiznává. III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žádost žalobce o mezinárodní ochranu žalovaný vyhodnotil tak, že žalobci mezinárodní ochranu podle § 12, § 13, § 14, § 14a a 14b zákona o azylu neudělil. II. Obsah žaloby 2. Žalobce v žalobě namítl v podstatě tři okruhy námitek. Zaprvé žalobce nesouhlasil s vyhodnocením žalovaného týkajícího se obav z nasazení žalobce do bojů na Ukrajině a výkonu základní vojenské služby. Závěry žalovaného jsou nesprávné, nereflektují specifickou situaci v Rusku, nemají oporu ve správním spisu a jsou v rozporu s judikaturou správních soudů, např. rozsudkem Nejvyššího správního soudu (NSS) ze dne 10. 12. 2021, čj. 5 Azs 19/2020-45, rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 21. 2. 2024, čj. 40 Az 1/2024-28, rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 14. 5. 2024, čj. 21 Az 1/2024-41, rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 16. 11. 2022, čj. 41 Az 25/2022-92. Žalovaný tak měl v souladu s výše citovanou judikaturou nejdříve posoudit, zda zapojení do války na Ukrajině může znamenat podílení se na páchání zločinů ve smyslu čl. 9 odst. 2 písm. d) ve spojení s čl. 12 odst. 2 kvalifikační směrnice. Žalobce v této souvislosti namítl též zastaralost podkladů, z nichž žalovaný vycházel. K tomu upozornil na obdobný závěr v rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 2. 2024, čj. 28 Az 8/2023-73. Žalovaný si neopatřil relevantní podklady a k podkladům ve prospěch žalobce nepřihlédl. Žalobce také odkázal na závěry v rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 10. 2024, čj. 19 Az 7/2024-50, žalovaný hrozící sankce žalobci za odmítnutí služby v armádě zlehčuje, nejsou dle žalovaného nijak zásadní, záhy však vypočítává, že provinění může být považováno za trestný čin se sankcí odnětí svobody až do výše 2 let, sankce ukládány jsou, což v součtu s velmi špatnými podmínkami v ruských věznicích vytváří pochybnosti o přiměřenosti těchto trestů. 3. Zadruhé žalobce nesouhlasil se závěrem, že dle žalovaného neuvedl žádné skutečnosti, pro které by mohl být v zemi původu azylově relevantním způsobem pronásledován. Žalobce doložil na podporu svých tvrzení o členství v Protikorupčním fondu Alexeje Navalného, rozdávání letáků, a účasti na demonstraci před inaugurací prezidenta Putina, kde se dostal do fyzického incidentu s policií, svědectví dvou dlouholetých přátel. 4. Zatřetí žalobce popřel, že by svou žádost o mezinárodní ochranu podal účelově pouze s cílem legalizovat si v ČR pobyt. Konstantní judikatura jasně říká, že čas podání žádosti nemá žádnou relevanci ve vztahu k posouzení její důvodnosti. Žalobce navíc dostatečně vysvětlil, že vycestoval do ČR na studijním vízum, nicméně už tehdy byl minimálně jedním z důvodů jeho nesouhlas s ruským režimem a obava z problémů, které by kvůli tomu mohl mít. Že tehdy využil studijní vízum, nemusí nutně znamenat, že nemá azylově relevantní důvody. K tomu odkázal na rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 11. 3. 2022, čj. 41 Az 21/2021-42, bod 24, nebo ze dne 31. 5. 2022, čj. 41 Az 20/2021-39, body 40-42, a rozsudek NSS ze dne 18. 6. 2019, čj. 8 Azs 27/2019-52. Žalobce též podotkl, že žalovaný zřejmě považoval případ žalobce za věcně nebo právně složitý, o čemž ostatně svědčí překročení lhůt pro vydání rozhodnutí, jakož i samotná délka napadeného rozhodnutí. 5. V závěru žaloby pak žalobce namítl, že žalovaný při posuzování vážné újmy ve smyslu § 14a odst. 2 písm. c) zákona o azylu uvádí, že konflikt mezi Ukrajinou a Ruskem neprobíhá na území Ruska a bezpečnostní situace na území Ruské federace je stabilní. Podle něj se města Kaluga v Kalužské oblasti, odkud žalobce pochází, ani hypotetické ohrožení netýká (str. 14). Žalovaný přitom neuvádí žádný podklad, ze kterého by přitom vycházel. Žalobce proto upozorňuje na množství článků dokládající útoky v Kalužské oblasti. Závěr žalovaného považuje žalobce pro neuvedení zdrojů za nepřezkoumatelný. 6. Žalobce svá žalobní tvrzení podpořil též hypertextovými odkazy ke dni 6. 6. 2025 na různé internetové zdroje v poznámkách pod čarou, a dále odkazem na Zprávu Rady pro lidská práva OSN ze dne 15. 9. 2023. 7. Žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného 8. Žalovaný předně poukázal na skutečnost, že ač je samotná žaloba datována k poslednímu dni lhůty pro její podání (6. 6. 2025), dle aplikace InfoSoud byla soudu doručena až 10. 6. 2025, proto vyjádřil pochybnosti o včasnosti jejího podání. 9. Dále žalovaný uvedl, že žalobní námitky považuje za neopodstatněné. Při posuzování žádosti žalobce vycházel z řádně zjištěného skutkového stavu, který nesvědčil o přítomnosti důvodů, pro které by měla být žalobci udělena mezinárodní ochrana v jakékoliv její formě. Žalovaný uvedl, že trvá na vyslovených a řádně odůvodněných závěrech, k nimž během řízen dospěl. Zopakoval, že žalobce protirežimní a protiválečný postoj v ČR za dobu svého pobytu nikdy veřejně neprojevil a své obavy zpětně dovozuje z nedoložených aktivit v zemi původu, kde ani v okamžiku svého odjezdu nikdy žádné problémy neměl. Doložená svědectví žalovaný neuznal, neboť svědci nebyli reálnými svědky žalobcových aktivit, a mohli poskytnout pouze informace zprostředkované jim žalobcem. Dodal, že kdyby žalobce měl skutečně politické motivy opustit svou vlast, nic mu nebránilo o mezinárodní ochranu zažádat kdykoliv v průběhu svého již téměř deseti letého pobytu v ČR. Ani žalobcovi obavy z z případného odvodu do armády a do války na Ukrajině neshledal důvodnými, neboť žalobce se díky svému aktuálnímu věku i délkou pobytu mimo vlast vojenské službě vyhnul a nelze jej tudíž do bojů nasadit. Závěr o sankcích, které nejsou nijak zásadní, vychází z konkrétních podkladů. Žalovaný též zdůraznil okolnosti, za kterých žalobce svou žádost podal (na studijní vízum v roce 2014), zejména, že o mezinárodní ochranu žádal až v situaci, kdy nebyl schopen další legalizace pobytu na území, konkrétně v poslední den výjezdního příkazu, a až cca. rok a půl po zahájení válečného konfliktu na Ukrajině. Dodal, že rodina žalobce, která žije v jeho vlasti, mu může poskytnout zázemí a odkázal též na rozsudek NSS ze dne 21. 8. 2005, čj. 3 Azs 303/2004-79. 10. K námitce týkající se Kalužské oblasti žalovaný upozornil na fakt, že místem posledního pobytu žalobce ve vlasti před jeho vycestováním byla Moskva, přičemž sám žalobce v srpnu roku 2023 potvrdil, že jej matka z adresy před dvěma měsíci odhlásila a sama se z této adresy odstěhovala do Petrohradu. 11. K odkazům žalobce na judikaturu popírající výjimečnost institutu mezinárodní ochrany žalovaný kontroval aktuálnější judikaturou NSS sp. zn. 8 Azs 389/2021, z níž též citoval a zopakoval důvody, pro které považoval žádost žalobce o mezinárodní ochranu účelovou. Ve zbytku odkázal na obsah spisového materiálu a napadené rozhodnutí. 12. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl. IV. Posouzení věci Městským soudem v Praze 13. Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní; dále jen „s. ř. s.“) podle skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání napadeného rozhodnutí, a s přihlédnutím k § 32 odst. 9 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“), podle kterého soud zohlední i nové důležité skutečnosti, které nastaly po vydání rozhodnutí ministerstva, jedná-li se o takové skutečnosti, které se vztahují k možnému pronásledování nebo k hrozbě vážné újmy, a dále s přihlédnutím k čl. 46 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. 6. 2013, o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (tzv. procedurální směrnice). 14. Soud ve věci rozhodl bez jednání ve smyslu § 51 odst. 1 s. ř. s. Žalobce se v poskytnuté lhůtě dvou týdnů k tomuto zamýšlenému postupu soudu nevyjádřil, žalovaný vyjádřil souhlas s projednáním věci bez nařízení jednání. IV.A. Ke včasnosti žaloby 15. Žaloba byla podána včas. 16. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že má pochybnosti o včasnosti žaloby. 17. Podle § 32 odst. 1 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění účinném do 2. 9. 2025 (dále jen „zákon o azylu“) lze žalobu proti rozhodnutí ministerstva ve věci mezinárodní ochrany podat ve lhůtě a) 15 dnů ode dne doručení rozhodnutí