2 As 196/2016 — Nejvyšší správní soud

10 Ad 3/2025- 77 - text  21 10 Ad 3/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaromíra Klepše, soudkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudce JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila v právní věci žalobce: Ing. J. K. bytem X zastoupen JUDr. Jakubem Hlaváčkem, advokátem sídlem Moskevská 640/55, 460 01 Liberec proti žalovanému: Představenstvo České komory autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě sídlem Sokolská 15, 120 00 Praha 2 zastoupen Mgr. Martinem Sadílkem, advokátem sídlem Štěpánská 643/39, 110 00 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 11. 2024, č. R2406-13 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Předmět sporu 1. Žalobce je autorizovaným inženýrem, členem České komory autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě (dále též „ČKAIT“). Na žalobce se dne 2. 6. 2021 obrátilo Město Semily s objednávkou statického posudku zárubní zdi na pozemku parc. č. 70/2 v k. ú. Chuchelna v rámci akce „Bezpečný chodník Chuchelna – Semily“. Žalobce tento statický posudek zpracoval a autorizoval dne 9. 6. 2021 (dále jen „statické posouzení“). 2. Na žalobce byla v souvislosti s vypracováním statického posouzení 19. 10. 2021 podána stížnost, na jejímž základě bylo s žalobcem 14. 4. 2022 zahájeno disciplinární řízení. Disciplinární senát Stavovského soudu ČKAIT (dále jen „stavovský soud“) žalobce rozhodnutím ze dne 16. 11. 2022, č. j. StS 490/2022, uznal vinným z disciplinárního deliktu spočívajícího v chybném zpracování a autorizaci statického posouzení. Proti tomuto rozhodnutí se žalobce odvolal. O odvolání rozhodlo Představenstvo ČKAIT (dále také „žalovaný“) rozhodnutím ze dne 23. 2. 2023, č. R2301-08. Rozhodnutí žalovaného č. R2301-08 však bylo Městským soudem v Praze zrušeno rozsudkem ze dne 12. 12. 2023, č. j. 17 Ad 4/2023 – 57. Žalovaný novým rozhodnutím ze dne 18. 4. 2024, č. R2402-09, výše uvedené rozhodnutí stavovského soudu č. j. StS 490/2022 zrušil a věc vrátil stavovskému soudu k novému projednání věci. 3. Stavovský soud ve věci znovu rozhodnul 22. 8. 2024; o tomto rozhodnutí vydal písemné rozhodnutí datované dne 1. 10. 2024, č. j. StS 490/2022 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), kterým žalobce opět uznal vinným z téhož disciplinárního deliktu spočívajícího v tom, že žalobce při zpracování a autorizaci statického posouzení nedodržel normové požadavky ČSN EN 1997 (Eurokód 7) a ČSN EN 1990, zpracoval statické posouzení, ve kterém absentovaly základní podklady, jako jsou geotechnické a hydrogeologické průzkumy, a ve kterém chyběly výpočty nezbytné pro ověření stability svahu a mechanické odolnosti konstrukce; tím nesplnil svou povinnost zajistit odbornou úroveň své práce a ochranu veřejného zájmu. Disciplinární delikt dále spočíval v tom, že žalobce se opakovaně nedostavil na ústní jednání s kontrolou deníku autorizované osoby. Žalobce měl svým jednáním v souvislosti s vypracováním statického posouzení porušit ustanovení § 2 odst. 2, 3, 8 a 9, § 4 odst. 1, odst. 2 písm. a) a b) a § 6 odst. 4 Profesního a etického řádu ČKAIT (účinného od 1. 1. 2022, dále jen „profesní řád“) a porušit tak povinnost, kterou mu ukládá § 12 odst. 3 zákona č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě (autorizační zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „autorizační zákon“). Za to mu bylo uloženo disciplinární opatření spočívající v pozastavení autorizace na dobu jednoho roku. O odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí rozhodl žalovaný rozhodnutím ze dne 21. 11. 2024, č. R2406-13 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Předmětem soudního přezkumu je posouzení zákonnosti napadeného rozhodnutí. II. Žaloba 4. Žalobce v souhrnu namítl, že disciplinární orgány se nezabývaly povahou a účelem statického posouzení a zadáním objednatele, povinnými náležitostmi statického posouzení v návaznosti na jeho účel a otázkou, zda je žalobce z pozice autorizovaného inženýra oprávněn k vydávání prostých odborných stanovisek a zda a jaké náležitosti musí takové stanovisko mít. Není tedy zřejmé, jakým ustanoveními interních norem ČKAIT či zákona statické posouzení odporuje; sám žalovaný uvedl, že stavovský soud nerozvedl všechny právní pojmy a neprovedl subsumpci skutkového stavu pod jednotlivá ustanovení, z odůvodnění však podle něj implicitně a logicky vyplývá, jak tyto pojmy vyložil a aplikoval. Již proto je podle žalobce prvostupňové rozhodnutí nepřezkoumatelné, neboť není zřejmé, na základě čeho byl uznán vinným a jaké konkrétní jednání představuje porušení té které podzákonné či zákonné normy. Absentuje žádné odůvodnění a vypořádání se s námitkami obviněného. Prvostupňové i napadené rozhodnutí trpí závažnými vadami nedostatečného skutkového zjištění, absentujícími právními úvahami o obecném účelu statických posouzení, rozhodnutí proto podle žalobce trpí vadou nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů. 5. Žalobce dále namítal, že ústní jednání nařízeno nebylo, ač podle § 21 odst. 4 autorizačního zákona nařízeno být mělo. Žalovaný v napadeném rozhodnutí uvedl, že absence ústního jednání není závažnou vadou, neboť žalobce se vyjádřil písemně, odkázal přitom na rozsudky Nejvyššího správního soudu ve věci č. j. 7 As 331/2017 – 20 a č. j. 3 As 46/2004 – 60. Odkaz na tyto rozsudky však není přiléhavý, protože ve zde posuzované situaci je žalobce dosažitelný, kontaktní, projevuje o věc zájem, ve věci se vyjadřuje a uplatňuje svá procesní práva. Měl zájem věc projednat ústně – to dokládá tím, že v reakci na jemu zaslaný přípis „informace účastníka před vydáním rozhodnutí“ se 22. 8. 2024 dostavil do sídla ČKAIT za účelem nahlédnutí do spisu. Očekával, že k ústnímu jednání bude předvolán, místo toho však 1. 10. 2024 obdržel prvostupňové rozhodnutí. Vada nebyla opravena ani v řízení před žalovaným, který ústní jednání také nenařídil, ač si to povaha věci vyžadovala, žalobce by měl možnost obhájit se ústní formou. Žalobci však bylo zasláno jen oznámení o jednání představenstva ČKAIT, což však není předvolání k ústnímu jednání ve smyslu zákona č. 500/2004 Sb. správní řád, ve znění do 30. 6. 2025 (dále jen „správní řád“). Ustanovení § 21 odst. 4 autorizačního zákona nařizuje konání ústního jednání vždy. Jeho nekonání podle žalobce představuje závažné pochybení, které vede k nezákonnosti obou rozhodnutí disciplinárních orgánů. 6. Další argumentace žalobce spočívala v tvrzení, že účelem zakázky nebyla tvorba podrobného statického posouzení jako součásti projektové dokumentace včetně statických výpočtů a hydrogeologických průzkumů nebo jiné podrobné posouzení poměrů, jak se mylně domnívají disciplinární orgány. Celková cena za statické posouzení činí 3 500 Kč – tato nízká cena dokládá, že mělo jít jen o dílčí statické posouzení a jednoduché doporučení konstrukčního řešení v rámci stavby chodníku (jinak by cena byla výrazně vyšší). Město Semily od žalobce v jednoduchém zadání nevyžadovalo komplexní statické posouzení pro vydání stavebního povolení či provedení stavby, bylo objednáno již v době probíhajícího územního řízení. Žalovaný sice uvedl, že se zadáním objednatele zabýval, toto konstatování se však nezakládá na pravdě. Žalobce v rámci řízení opakovaně prohlašoval a snažil se prokázat skutečnost, že zadáním nebylo zpracování kompletní projektové dokumentace v jisté kvalitě. Žalovaný toliko konstatoval, že se zadáním zabýval, neprovedl však v tomto směru žádné dokazování. Projektové dokumentace k chodníku byly vyhotoveny hlavním projektantem bez součinnosti žalobce. Žalobce neměl v úmyslu statické posouzení předložit k použití ve stavebním nebo územním řízení, tomu odpovídal i rozsah statického posouzení. Je přitom zákonnou povinností hlavního projektanta zajistit si veškeré nezbytné podklady pro zhotovení kompletní projektové dokumentace. Disciplinární orgány se povahou statického posouzení vůbec nezabývaly, spokojily se s jediným důkazem v podobě odborného stanoviska ke statickému posouzení (vypracované 23. 1. 2022 Ing. Ď., č. zakázky X, včetně podkladů, dále jen „odborné posouzení“), který na statické posouzení také kladl neadekvátní požadavky. Disciplinární orgány nadto vůbec nezohlednily žalobcovo podání z 15. 11. 2021 ke stížnosti Ing. S., ve kterém zdůraznil, že statický výpočet si u žalobce nikdo neobjednal, že dokumentace ke stavebnímu povolení v době místního šetření neexistovala a že žalobce neměl za úkol statické posouzení vytvořit. 7. Namítal, že disciplinární orgány nezjišťovaly, za jakým účelem bylo statické posouzení objednáno, zda bylo součástí projektové dokumentace a pro jaký stupeň povolování stavby, nezjišťovaly ani zda jde o statické posouzení nebo pouhé odborné stanovisko. Disciplinární orgány tak řízení zatížily vadou neúplných skutkových zjištění, nesprávného právního hodnocení a nesprávného hodnocení důkazů, v če