17 A 143/2025 – Městský soud v Praze

17 A 143/2025- 37 - text 7 17 A 143/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Taubera, soudce Vadima Hlavatého a soudkyně Pavly Klusáčkové v právní věci žalobce: proti žalovanému: O. L., narozen XXX státní příslušnost Ukrajina zastoupen advokátkou Mgr. Oksanou Rizak sídlem 28. pluku 12, Praha 10 Ministerstvo vnitra se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7 o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím ve sdělení ze dne 16. 10. 2025, č. j. OAM-397856-12/DO-2025, že žalobcem podaná žádost o dočasnou ochranu dne 16. 7. 2025, zaevidovaná pod sp. zn. OAM 397856/DO-2025, byla nepřijatelná, takto: I. Zásah žalovaného spočívající v tom, že žalobci sdělil dne 16. 10. 2025 pod č. j. OAM-397856-12/DO-2025, že jeho žádost o dočasnou ochranu ze dne 16. 7. 2025, zaevidovaná pod sp. zn. OAM-397856/DO-2025, je nepřijatelná, byl nezákonný. II. Žalovanému se zakazuje pokračovat v porušování práv žalobce a přikazuje se mu, aby obnovil stav před sdělením ze dne 16. 10. 2025, č. j. OAM-397856-12/DO-2025. III. Žalovaný je povinen do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 15 210 Kč, a to do rukou jeho zástupkyně Mgr. Oksany Rizak, advokátky. IV. Žalobci se vrací soudní poplatek ve výši 5 000 Kč. Odůvodnění: I. Základ sporu a obsah žaloby 1. Podanou žalobou se žalobce domáhá ochrany před nezákonným zásahem žalovaného, který spatřuje v postupu žalovaného spočívajícím ve sdělení žalobci, že jeho žádost o poskytnutí dočasné ochrany ze dne 16. 7. 2025 byla nepřijatelná. 2. Žalobce uvádí, že ještě před vypuknutím ozbrojeného konfliktu na Ukrajině vycestoval dne 14. 2. 2022 s rodinou do polských lázní Wieliczka na krátkodobý léčebný pobyt. Tvrdí, že měl rezervaci ubytování do 28. 2. 2022 a účelem cesty byla léčba astmatu v solných dolech. Tato cesta podle něj měla zjevně krátkodobý charakter a nebyla projevem úmyslu trvale opustit Ukrajinu. 3. Dále žalobce uvádí, že ke dni 24. 2. 2022 měl na Ukrajině své trvalé bydliště a středisko životních zájmů. V této souvislosti poukazuje na vlastnictví a faktické užívání bytové jednotky v Kyjevě, kde měl i hlášený trvalý pobyt. K prokázání běžného způsobu života na Ukrajině připojil výpisy z bankovního účtu dokládající pravidelné úhrady služeb spojených s užíváním bytu, internetového připojení a běžných rodinných výdajů. Žalobce též doložil doklady o návštěvě restaurací na Ukrajině v únoru 2022. 4. K rodinné situaci žalobce uvádí, že jeho děti plnily školní docházku na Ukrajině, a přikládá potvrzení o jejich studiu. Zdůrazňuje také, že rodina ponechala na Ukrajině svého psa, což podle žalobce svědčí o tom, že rodina neměla v úmyslu Ukrajinu trvale opustit. Pes byl vyvezen až poté, co rodina po vypuknutí konfliktu přijala rozhodnutí setrvat mimo Ukrajinu. 5. Žalobce tvrdí, že splňuje podmínky čl. 2 odst. 1 písm. a) prováděcího rozhodnutí Rady (EU) 2022/382, a je tedy vysídlenou osobou i tehdy, pokud opustil Ukrajinu krátce před 24. 2. 2022. K podpoře svých tvrzení odkazuje na rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 5 A 15/2025‑37, jenž podle něj obdobnou situaci již posoudil. Upozorňuje rovněž, že Městský soud v Praze se jeho případem již zabýval v řízení vedeném pod sp. zn. 10 A 109/2025 a v rozsudku ze dne 22. 9. 2025, č. j. 10 A 109/2025‑35, odmítl závěry žalovaného vycházející ze striktně formalistického posuzování okamžiku vycestování. 6. S odkazem na uvedené skutečnosti žalobce dovozuje, že žalovaný postupoval nezákonně, když jeho žádost o dočasnou ochranu posoudil jako nepřijatelnou podle § 5 odst. 1 písm. b) zákona č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace (dále jen „Lex Ukrajina“), a to i navzdory tomu, že otázka jeho postavení již byla soudem vyřešena v předchozím řízení. 7. Z uvedených důvodů žalobce navrhuje, aby soud určil, že zásah žalovaného spočívající ve sdělení, že jeho žádost o dočasnou ochranu byla nepřijatelná, byl nezákonný, zakázal žalovanému pokračovat v porušování jeho práv a přikázal mu obnovit stav před sdělením, že podaná žádost o dočasnou ochranu byla nepřijatelná. II. Vyjádření žalovaného k podané žalobě 8. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že žádost žalobce o udělení dočasné ochrany ze dne 16. 7. 2025 byla posouzena jako nepřijatelná nikoliv pouze z důvodu podle § 5 odst. 1 písm. d) Legis Ukrajina, ale současně i z důvodu uvedeného v § 5 odst. 1 písm. b) tohoto zákona, neboť žalobce není osobou uvedenou v § 3 zákona. Žalovaný připustil, že na tiskopise žádosti bylo vyznačeno pouze jedno z těchto ustanovení, avšak zdůraznil, že v případě žalobce byly naplněny oba důvody nepřijatelnosti. Podle žalovaného žalobce navíc již dříve obdržel dočasnou ochranu v Rumunsku. Žalovaný stručně zrekapituloval procesní situaci a uvedl, že původní sdělení o nepřijatelnosti žádosti bylo na základě rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 9. 2025, č. j. 10 A 109/2025‑35, zrušeno. Následně vydal dne 16. 10. 2025 nové sdělení o nepřijatelnosti žádosti, tentokrát s odkazem na § 5 odst. 1 písm. b) zákona, tedy z důvodu, že žalobce se v rozhodné době nenacházel na území Ukrajiny. 9. Ve vztahu k tomuto důvodu nepřijatelnosti žalovaný podrobně vysvětluje, že podle čl. 2 odst. 1 rozhodnutí Rady (EU) 2022/382 se dočasná ochrana vztahuje pouze na osoby vysídlené z Ukrajiny dne 24. 2. 2022 nebo po tomto datu. Žalobce sice je státním občanem Ukrajiny, avšak z údajů v jeho cestovním dokladu vyplývá, že opustil Ukrajinu již dne 14. 2. 2022 při vstupu na území Polska a na Ukrajinu se podle hraničních razítek do 12. 5. 2022 nevrátil. Žalovaný zdůrazňuje, že cestovní doklad je veřejnou listinou a údaje v něm uvedené požívají presumpci správnosti. Poukazuje na judikaturu Nejvyššího správního soudu, podle níž mohou být záznamy o hraničních kontrolách vyvráceny jen věrohodnými důkazy, které žalobce nepředložil. Žalovaný též uvádí, že v případě manželky žalobce je návrat na Ukrajinu doložen až datem 20. 6. 2024, přičemž rodina se po celou dobu nacházela v Polsku, Maďarsku, Slovinsku, Chorvatsku a Rumunsku, kde žalobce získal dočasnou ochranu. 10. Žalovaný má za to, že další žalobcova tvrzení, jako je vlastnictví bytu v Kyjevě, školní docházka dětí, očkování psa či úhrady z obchodů na Ukrajině v únoru 2022, jsou pro posouzení věci irelevantní, neboť neprokazují, že by se žalobce v rozhodný den fyzicky nacházel na Ukrajině. 11. V právní argumentaci žalovaný zdůrazňuje, že pro uznání osoby jako vysídlené je nezbytné, aby opustila území Ukrajiny v příčinné souvislosti s ozbrojeným konfliktem. Tato příčinná souvislost podle něj v případě žalobce zjevně chybí, neboť ten opustil Ukrajinu před vypuknutím konfliktu z jiných důvodů. Žalovaný dále argumentuje dokumentem Evropské komise „Operační pokyny k provádění rozhodnutí Rady 2022/382“, který uvádí, že dočasná ochrana se zásadně nevztahuje na osoby, které se nacházely mimo Ukrajinu již před 24. 2. 2022 z důvodu dovolené, zdravotních cest či jiných nepodstatných důvodů. Podle žalovaného žalobce spadá právě do této kategorie. 12. Žalovaný uzavírá, že žalobce nesplňuje podmínky § 3 zákona č. Legis Ukrajina, neboť nebyl osobou vysídlenou ve smyslu rozhodnutí Rady (EU) 2022/382, a jeho žádost je tudíž nepřijatelná. Navrhuje proto, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. III. Replika žalobce 13. Žalobce v replice zopakoval, že je osobou ve smyslu § 3 Legis Ukrajina, protože jeho krátkodobé vycestování do zahraničí mělo charakter dočasného léčebného pobytu, nikoli trvalého opuštění Ukrajiny. 14. Žalobce dále upozornil, že totožná otázka ohledně jeho fyzického pobytu mimo Ukrajinu před rozhodným dnem byla v této věci řešena rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 22. 9. 2025, č. j. 10 A 109/2025-35, ve kterém soud uzavřel, že podmínku § 3 Legis Ukrajina nelze posuzovat formálně a žalobci nelze přičítat k tíži, že zemi opustil krátce před vypuknutím konfliktu. Žalovaný proto jedná v rozporu s tímto závazným právním názorem soudu, když ve sdělení ze dne 16. 10. 2025 znovu založil nepřijatelnost žádosti na tom, že žalobce ke dni 24. 2. 2022 nepobýval na Ukrajině. Protože se jedná o opětovné posouzení týchž skutkových okolností, které již soud vyhodnotil v jeho prospěch, je takový postup nezákonný. IV. Ústní jednání 15. V rámci ústního jednání setrvaly procesní strany na dosavadních návrzích a nenavrhly další důkazní prostředky. Žalovaný pouze nad rámec dosavadních podání dodal, že závěr soudu vyřčený v rozsudku ze dne 22. 9. 2025, č. j. 10 A 109/2025-35, nebyl pro něj závazný, protože se jednalo pouze o obiter dictum a dále odkázal na rozsudky Městského soudu v Praze ze dne 9. 12. 2025, sp. zn. 5 A 120/2025, ze dne 16. 12. 2025, sp. zn. 10 A 172/2025, ze dne 16. 12. 2025, sp. zn. 11 A 155/2025, ve kterých soud ve skutkově obdobných případech rozhodl tak, že v důsledku zahraničního pobytu nelze žalobce považovat za osobu ve smyslu § 3 Legis Ukrajina. V. Posouzení žal