17 A 144/2025 – Městský soud v Praze

17 A 144/2025- 37 - text 7 17 A 144/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Taubera, soudce Vadima Hlavatého a soudkyně Pavly Klusáčkové v právní věci žalobkyně: proti žalovanému: I. L., narozena XXX státní příslušnost Ukrajina zastoupena advokátkou Mgr. Oksanou Rizak sídlem 28. pluku 12, Praha 10 Ministerstvo vnitra se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7 o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím ve sdělení ze dne 16. 10. 2025, č. j. OAM-397833-12/DO-2025, že žalobkyní podaná žádost o dočasnou ochranu dne 16. 7. 2025, zaevidovaná pod sp. zn. OAM 397833/DO-2025, byla nepřijatelná, takto: I. Zásah žalovaného spočívající v tom, že žalobkyni sdělil dne 16. 10. 2025 pod č. j. OAM-397833-12/DO-2025, že její žádost o dočasnou ochranu ze dne 16. 7. 2025, zaevidovaná pod sp. zn. OAM-397833/DO-2025 je nepřijatelná, byl nezákonný. II. Žalovanému se zakazuje pokračovat v porušování práv žalobkyně a přikazuje se mu, aby obnovil stav před sdělením ze dne 16. 10. 2025, č. j. OAM-397833-12/DO-2025. III. Žalovaný je povinen do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 15 210 Kč, a to do rukou její zástupkyně Mgr. Oksany Rizak, advokátky. IV. Žalobkyni se vrací soudní poplatek ve výši 5 000 Kč. Odůvodnění: I. Základ sporu a obsah žaloby 1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhá ochrany před nezákonným zásahem žalovaného, který spatřuje v postupu žalovaného spočívajícím ve sdělení žalobkyni, že její žádost o poskytnutí dočasné ochrany ze dne 16. 7. 2025 byla nepřijatelná. 2. Žalobkyně uvádí, že ještě před vypuknutím ozbrojeného konfliktu na Ukrajině vycestovala dne 14. 2. 2022 s rodinou do polských lázní Wieliczka na krátkodobý léčebný pobyt. Tvrdí, že měla rezervaci ubytování do 28. 2. 2022 a účelem cesty byla léčba astmatu v solných dolech. Tato cesta podle ní měla zjevně krátkodobý charakter a nebyla projevem úmyslu trvale opustit Ukrajinu. 3. Dále žalobkyně uvádí, že ke dni 24. 2. 2022 měla na Ukrajině své trvalé bydliště a středisko životních zájmů. V této souvislosti poukazuje na manželem vlastněnou a jí fakticky užívanou bytovou jednotku v Kyjevě, kde měla i hlášený trvalý pobyt. K prokázání běžného způsobu života na Ukrajině připojila výpisy z bankovního účtu dokládající pravidelné úhrady služeb spojených s užíváním bytu, internetového připojení a běžných rodinných výdajů. Žalobkyně též doložila doklady o návštěvě restaurací na Ukrajině v únoru 2022. 4. K rodinné situaci žalobkyně uvádí, že její děti plnily školní docházku na Ukrajině, a přikládá potvrzení o jejich studiu. Zdůrazňuje také, že rodina ponechala na Ukrajině svého psa, což podle žalobkyně svědčí o tom, že rodina neměla v úmyslu Ukrajinu trvale opustit. Pes byl vyvezen až poté, co rodina po vypuknutí konfliktu přijala rozhodnutí setrvat mimo Ukrajinu. 5. Žalobkyně tvrdí, že splňuje podmínky čl. 2 odst. 1 písm. a) prováděcího rozhodnutí Rady (EU) 2022/382, a je tedy vysídlenou osobou i tehdy, pokud opustila Ukrajinu krátce před 24. 2. 2022. K podpoře svých tvrzení odkazuje na rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 5 A 15/2025‑37, jenž podle ní obdobnou situaci již posoudil. Upozorňuje rovněž, že Městský soud v Praze se jejím případem již zabýval v řízení vedeném pod sp. zn. 10 A 109/2025 a v rozsudku ze dne 22. 9. 2025, č. j. 10 A 109/2025‑35, odmítl závěry žalovaného vycházející ze striktně formalistického posuzování okamžiku vycestování. 6. S odkazem na uvedené skutečnosti žalobkyně dovozuje, že žalovaný postupoval nezákonně, když její žádost o dočasnou ochranu posoudil jako nepřijatelnou podle § 5 odst. 1 písm. b) zákona č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace (dále jen „Lex Ukrajina“), a to i navzdory tomu, že otázka jejího postavení již byla soudem vyřešena v předchozím řízení. 7. Z uvedených důvodů žalobkyně navrhuje, aby soud určil, že zásah žalovaného spočívající ve sdělení, že její žádost o dočasnou ochranu byla nepřijatelná, byl nezákonný, zakázal žalovanému pokračovat v porušování jejích práv a přikázal mu obnovit stav před sdělením, že podaná žádost o dočasnou ochranu byla nepřijatelná. II. Vyjádření žalovaného k podané žalobě 8. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že žádost žalobkyně o udělení dočasné ochrany ze dne 16. 7. 2025 byla posouzena jako nepřijatelná nikoliv pouze z důvodu podle § 5 odst. 1 písm. d) Legis Ukrajina, ale současně i z důvodu uvedeného v § 5 odst. 1 písm. b) tohoto zákona, neboť žalobkyně není osobou uvedenou v § 3 zákona. Žalovaný připustil, že na tiskopise žádosti bylo vyznačeno pouze jedno z těchto ustanovení, avšak zdůraznil, že v případě žalobkyně byly naplněny oba důvody nepřijatelnosti. Podle žalovaného žalobkyně navíc již dříve obdržela dočasnou ochranu v Rumunsku. Žalovaný stručně zrekapituloval procesní situaci a uvedl, že původní sdělení o nepřijatelnosti žádosti bylo na základě rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 9. 2025, č. j. 10 A 109/2025‑35, zrušeno. Následně vydal dne 16. 10. 2025 nové sdělení o nepřijatelnosti žádosti, tentokrát s odkazem na § 5 odst. 1 písm. b) zákona, tedy z důvodu, že se žalobkyně v rozhodné době nenacházela na území Ukrajiny. 9. Ve vztahu k tomuto důvodu nepřijatelnosti žalovaný podrobně vysvětluje, že podle čl. 2 odst. 1 rozhodnutí Rady (EU) 2022/382 se dočasná ochrana vztahuje pouze na osoby vysídlené z Ukrajiny dne 24. 2. 2022 nebo po tomto datu. Žalobkyně sice je státní občankou Ukrajiny, avšak z údajů v jejím cestovním dokladu vyplývá, že opustila Ukrajinu již dne 14. 2. 2022 při vstupu na území Polska a na Ukrajinu se podle hraničních razítek do 20. 6. 2024 nevrátila. Žalovaný zdůrazňuje, že cestovní doklad je veřejnou listinou a údaje v něm uvedené požívají presumpci správnosti. Poukazuje na judikaturu Nejvyššího správního soudu, podle níž mohou být záznamy o hraničních kontrolách vyvráceny jen věrohodnými důkazy, které žalobkyně nepředložila. 10. Žalovaný má za to, že další tvrzení žalobkyně, jako je užívání bytu v Kyjevě, školní docházka dětí, očkování psa či úhrady z obchodů na Ukrajině v únoru 2022, jsou pro posouzení věci irelevantní, neboť neprokazují, že by se žalobkyně v rozhodný den fyzicky nacházela na Ukrajině. 11. V právní argumentaci žalovaný zdůrazňuje, že pro uznání osoby jako vysídlené je nezbytné, aby opustila území Ukrajiny v příčinné souvislosti s ozbrojeným konfliktem. Tato příčinná souvislost podle něj v případě žalobkyně zjevně chybí, neboť ta opustila Ukrajinu před vypuknutím konfliktu z jiných důvodů. Žalovaný dále argumentuje dokumentem Evropské komise „Operační pokyny k provádění rozhodnutí Rady 2022/382“, který uvádí, že dočasná ochrana se zásadně nevztahuje na osoby, které se nacházely mimo Ukrajinu již před 24. 2. 2022 z důvodu dovolené, zdravotních cest či jiných nepodstatných důvodů. Podle žalovaného žalobkyně spadá právě do této kategorie. 12. Žalovaný uzavírá, že žalobkyně nesplňuje podmínky § 3 zákona č. Legis Ukrajina, neboť nebyla osobou vysídlenou ve smyslu rozhodnutí Rady (EU) 2022/382, a její žádost je tudíž nepřijatelná. Navrhuje proto, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. III. Replika žalobkyně 13. Žalobkyně v replice zopakovala, že je osobou ve smyslu § 3 Legis Ukrajina, protože její krátkodobé vycestování do zahraničí mělo charakter dočasného léčebného pobytu, nikoli trvalého opuštění Ukrajiny. 14. Žalobkyně dále upozornila, že totožná otázka ohledně jejího fyzického pobytu mimo Ukrajinu před rozhodným dnem byla v této věci řešena rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 22. 9. 2025, č. j. 10 A 109/2025-35, ve kterém soud uzavřel, že podmínku § 3 Legis Ukrajina nelze posuzovat formálně a žalobkyni nelze přičítat k tíži, že zemi opustila krátce před vypuknutím konfliktu. Žalovaný proto jedná v rozporu s tímto závazným právním názorem soudu, když ve sdělení ze dne 16. 10. 2025 znovu založil nepřijatelnost žádosti na tom, že žalobkyně ke dni 24. 2. 2022 nepobývala na Ukrajině. Protože se jedná o opětovné posouzení týchž skutkových okolností, které již soud vyhodnotil v její prospěch, je takový postup nezákonný. IV. Ústní jednání 15. V rámci ústního jednání setrvaly procesní strany na dosavadních návrzích a nenavrhly další důkazní prostředky. Žalovaný pouze nad rámec dosavadních podání dodal, že závěr soudu vyřčený v rozsudku ze dne 22. 9. 2025, č. j. 10 A 109/2025-35, nebyl pro něj závazný, protože se jednalo pouze o obiter dictum a dále odkázal na rozsudky Městského soudu v Praze ze dne 9. 12. 2025, sp. zn. 5 A 120/2025, ze dne 16. 12. 2025, sp. zn. 10 A 172/2025, ze dne 16. 12. 2025, sp. zn. 11 A 155/2025, ve kterých soud ve skutkově obdobných případech rozhodl tak, že v důsledku zahraničního pobytu nelze žalobkyni považovat za osobu ve smyslu § 3 Legis Ukrajina. V. Posouzení žaloby Městským soudem v Praze 16. Městský soud v souladu s § 82 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších př