17 A 176/2025 – Městský soud v Praze

ECLI: ECLI:CZ:MSPH:2026:17.A.176.2025.49
Datum: 2026-03-30
Z rozhodnutí: Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Taubera, soudce Vadima Hlavatého a soudkyně Pavly Klusáčkové v právní věci…
17 A 176/2025- 49 - text 6 17 A 176/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Taubera, soudce Vadima Hlavatého a soudkyně Pavly Klusáčkové v právní věci žalobce: proti žalovanému: I. K., narozen XXX státní příslušnost Ukrajina bytem XXX zastoupen odborovou organizací Evropan – ochrana práv oprávněných osob, z. s. sídlem Stožice 37, Vodňany Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 3, Praha 7 o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím ve vrácení žádosti žalobce o dočasnou ochranu ze dne 17. 10. 2025, zaevidované pod sp. zn. OAM-0434246/DO-2025, jako nepřijatelné, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu a obsah žaloby 1. Žalobce se podanou žalobou domáhá ochrany před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím ve vrácení jeho žádosti o poskytnutí dočasné ochrany ze dne 17. 10. 2025, vedené pod sp. zn. OAM‑0434246/DO‑2025, jako nepřijatelné. 2. Žalobce v žalobě konstatuje, že před příchodem do České republiky pobýval v Maďarsku, kde měl povolen dlouhodobý pobyt za účelem zaměstnání. Po vypuknutí ozbrojeného konfliktu na Ukrajině Maďarsko opustil, neboť v České republice má rodinné vazby. Tvrdí, že se po vypuknutí ozbrojeného konfliktu rozhodl odejít z Maďarska z rodinných důvodů a pobytové oprávnění již více nevyužíval, proto se ho opakovaně vzdal podáními adresovanými maďarským orgánům. Podle žalobce navzdory tomu maďarská strana pobytové oprávnění automaticky prodlužovala. 3. Žalobce nejprve neúspěšně žádal o pobytové oprávnění v České republice, přičemž správní orgán jeho žádost zamítl s odůvodněním, že maďarské oprávnění nebylo zrušeno. Poté, co žalobce znovu deklaroval vzdání se tohoto oprávnění, požádal o udělení dočasné ochrany v České republice. Správní orgán však žádost vrátil jako nepřijatelnou s odůvodněním, že žalobce před příchodem do České republiky pobýval v bezpečném státě Evropské unie, a tudíž nemůže uplatnit nárok na dočasnou ochranu v České republice. 4. Žalobce namítá, že tento postup je v rozporu s Ústavou, Listinou základních práv a svobod a mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána, zejména se směrnicí o dočasné ochraně a se Ženevskými úmluvami. Dále poukazuje na judikaturu Nejvyššího správního soudu, která podle jeho názoru jasně stanoví, že žadatel, který se prokazatelně vzdal dočasné ochrany či jiného typu pobytu v jiném členském státě, má právo na posouzení nové žádosti v České republice. Žalobce rovněž odkazuje na opakovaná upozornění Kanceláře veřejného ochránce práv ohledně praxe Ministerstva vnitra, které podle něj dlouhodobě nerespektuje závaznou unijní a vnitrostátní judikaturu. 5. Tato praxe je dle žalobce výrazem svévole správního orgánu a vede k tomu, že osoby splňující podmínky podle krizové unijní legislativy jsou na pracovištích žalovaného odmítány, mnohdy bez vydání formálního rozhodnutí. Žalobce uvádí, že tím dochází k narušení principů právního státu, a namítá rovněž diskriminaci některých ukrajinských občanů, kteří se rozhodli přesídlit do jiného členského státu. 6. Na základě těchto tvrzení žalobce navrhuje, aby soud konstatoval nezákonnost zásahu spočívajícího ve vrácení jeho žádosti o dočasnou ochranu, žalovanému zakázal pokračovat v porušování jeho práv a přikázal obnovit stav před provedením zásahu. II. Vyjádření žalovaného k podané žalobě 7. Žalovaný ve svém vyjádření uvádí, že žádost žalobce o poskytnutí dočasné ochrany byla posouzena jako nepřijatelná podle § 5 odst. 1 písm. b) zákona č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace (dále jen „Lex Ukrajina“). Žalovaný zdůrazňuje, že žalobce sám v žádosti uvedl, že ke dni 24. 2. 2022 pobýval na území Maďarské republiky. K této skutečnosti žalovaný připomíná, že již v předchozím řízení o jiné žádosti žalobce z května 2025 bylo doloženo maďarské povolení k pobytu s platností do 1. 11. 2026. 8. Podle žalovaného právní úprava připouští udělení dočasné ochrany pouze osobám, na něž se vztahuje rozhodnutí Rady (EU) 2022/382, zejména ukrajinským státním příslušníkům pobývajícím na Ukrajině k 24. 2. 2022 nebo vysídleným z Ukrajiny v důsledku válečného konfliktu po tomto datu. Žalovaný uvádí, že z cestovního dokladu žalobce plyne jeho vstup do schengenského prostoru dne 17. 1. 2022 přes maďarský hraniční přechod a absence výstupního razítka podle žalovaného potvrzuje, že žalobce schengenský prostor již neopustil. Z toho dovozuje, že žalobce v rozhodné době nepobýval na území Ukrajiny a nebyl z Ukrajiny vysídlen v důsledku invaze. 9. Žalovaný dále argumentuje výkladem směrnice o dočasné ochraně a zdůrazňuje, že „vysídlenou osobou“ se rozumí pouze taková osoba, která musela opustit zemi původu v důsledku válečné situace. Za osoby bez nároku na dočasnou ochranu považuje směrnice i Evropská komise již ty ukrajinské občany, kteří se mimo Ukrajinu nacházeli z jiných než s konfliktem souvisejících důvodů. Podle žalovaného žalobce opustil Ukrajinu ještě před vypuknutím ozbrojeného konfliktu a z jiných motivů, a tedy u něj nelze dovodit potřebnou příčinnou souvislost mezi situací na Ukrajině a jeho odjezdem. 10. Žalovaný dále odkazuje na soft law Evropské komise v podobě Operačních pokynů k provádění rozhodnutí Rady (EU) 2022/382, které potvrzují, že osoby pobývající mimo Ukrajinu již před 24. 2. 2022 zásadně nespadají pod režim dočasné ochrany. Z těchto důvodů má žalovaný za to, že žalobce není osobou uvedenou v § 3 Legis Ukrajina, a jeho žádost proto musela být jako nepřijatelná vrácena. 11. Na tomto základě žalovaný navrhuje, aby soud žalobu zamítl jako nedůvodnou. III. Ústní jednání 12. V rámci ústního jednání konaného dne 30. 3. 2026 setrvali účastníci na svých dosavadních návrzích. Žalovaný uvedl, že žádné důkazní návrhy nejsou uplatňovány. Žalobce poté, co žalovaný konstatoval, že nečiní spornými žalobcem tvrzené skutečnosti, jež měly být dokazováním doloženy, na svých důkazních návrzích netrval. IV. Posouzení žaloby Městským soudem v Praze 13. Městský soud v souladu s § 82 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), přezkoumal popsaný skutkový děj. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu ke dni svého rozhodnutí (§ 87 odst. 1 s. ř. s.). 14. Úvodem soud uvádí, že žaloba v této věci je přípustná, jelikož Soudní dvůr EU ve věci C-753/23 Krasiliva dovodil, že čl. 47 Listiny základních práv EU vyžaduje, aby osoba žádající o dočasnou ochranu ve smyslu směrnice o dočasné ochraně měla přístup k účinné soudní ochraně. V kontextu řečeného je tudíž § 5 odst. 2 Legis Ukrajina rozporný s čl. 47 Listiny základních práv EU, soud proto neaplikoval soudní výluku dle uvedeného ustanovení. 15. Žaloba není důvodná. 16. Podle čl. 2 odst. 1 písm. a) rozhodnutí Rady (EU) 2022/382 toto rozhodnutí se vztahuje na následující kategorie osob vysídlených z Ukrajiny dne 24. února 2022 nebo po tomto datu v důsledku vojenské invaze ruských ozbrojených sil, jež v uvedený den začala: ukrajinští státní příslušníci pobývající na Ukrajině před 24. únorem 2022. 17. Podle § 3 odst. 1 Legis Ukrajina Ministerstvo vnitra nebo Policie České republiky uděluje dočasnou ochranu cizincům, na které se povinně vztahuje rozhodnutí Rady Evropské unie podle § 1 odst. 1 písm. a). 18. Podle § 5 odst. 1 písm. b) Legis Ukrajina žádost o udělení dočasné ochrany je nepřijatelná, jestliže je podána cizincem, který není uveden v § 3. 19. Žádost žalobce byla shledána nepřijatelnou z důvodu, že žalobce nebyl osobou ve smyslu § 3 odst. 1 Legis Ukrajina, protože území Ukrajiny opustil před 24. 2. 2022. Proto žalovaný dospěl k tomu, že byl naplněn důvod nepřijatelnosti žádosti dle § 5 odst. 1 písm. b) Legis Ukrajina. 20. Pro přiznání ukrajinskému státnímu příslušníku postavení osoby oprávněné podle § 3 Legis Ukrajina ve smyslu čl. 2 odst. 1 písm. a) rozhodnutí Rady (EU) 2022/382 je zapotřebí kumulativní splnění následujících podmínek: i. pobytu na Ukrajině před 24. 2. 2022, a ii. vysídlení z Ukrajiny dne 24. 2. 2022 nebo po tomto datu v důsledku vojenské invaze ruských ozbrojených sil. 21. Zdejší soud ve své judikatuře již konstatoval přípustnost důvodu nepřijatelnosti žádosti o dočasnou ochranu z důvodu § 5 odst. 1 písm. b) Legis Ukrajina, pakliže žalobce nedoložil či ani netvrdil pobyt na území Ukrajiny před 24. 2. 2022 (kupř. rozsudky ze dne 9. 12. 2025, č. j. 5 A 120/2025-24; ze dne 16. 12. 2025, č. j. 10 A 172/2025-20; ze dne 16. 12. 2025, č. j. 11 A 155/2025-28). Naopak konstatoval nezákonnost užití uvedeného důvodu nepřijatelnosti v případech, kdy před 24. 2. 2022 nedošlo k přesunu těžiště životních zájmů, tedy pobyt v zahraničí měl původ např. v léčebném pobytu či v dovolené (např. rozsudek ze dne 26. 1. 2026, č. j. 17 A 143/2025-37). Z pouhé existence víza či jiného povolení k dlouhodobému pobytu (tj. bez dalšího) také nelze dle rozsudku Nejvyššího správníh

Citovaná ustanovení

§ 103 (150/2002 Sb.)§ 60 (150/2002 Sb.)§ 78 (150/2002 Sb.)§ 82 (150/2002 Sb.)§ 87 (150/2002 Sb.)§ 5 (65/2022 Sb.)