7 Afs 212/2006 — Nejvyšší správní soud

17 Af 24/2025- 51 - text 9 17 Af 24/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Taubera, soudce Vadima Hlavatého a soudkyně Pavly Klusáčkové ve věci žalobce: proti žalovanému: RACEBUG s.r.o., IČO: 45146373 sídlem K Sádkám 158, Praha 5 zastoupena obecným zmocněncem Mgr. Janem Maškem bytem Žitná 29, Praha 1 Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 7. 2025, č. j. 18959/25/5200-11434-713180, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobce žalobou brojí proti napadenému rozhodnutí, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání proti dvěma dodatečným platebním výměrům Finančního úřadu pro hlavní město Prahu. Těmito platebními výměry byla žalobci doměřena daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období let 2018 a 2019, současně byla zrušena uplatněná daňová ztráta za rok 2019 a byla žalobci uložena povinnost uhradit penále. 2. Daňové doměrky byly učiněny na základě kontrolních zjištění, která zpochybnila oprávněnost nákladů na subdodávky montážních a pomocných prací, fakturovaných společností DR Technik – invest s.r.o., a to ve výši přes 1,46 milionu Kč za rok 2018 a přes 1,39 milionu Kč za rok 2019. II. Obsah žaloby 3. Podle žalobce bylo v rámci daňové kontroly provedeno rozsáhlé dokazování, avšak žalovaný se při svém rozhodování dopustil několika pochybení. Žalobce zdůraznil, že žalovaný sice uznal, že byla prokázána realizace vlastních zakázek i dodávky IBR sond, avšak nesprávně uzavřel, že neprokázal, že se na těchto zakázkách podílela společnost DR Technik. Žalobce namítl, že žalovaný ukončil dokazování předčasně a nevypořádal se s jeho návrhy na doplnění dokazování. Zejména neprovedl opakovaný výslech jednatele společnosti DR Technik D. S., výslech jednatele žalobce nebo výslech osob, které měly být pracovníky společnosti DR Technik a měly se účastnit montáže sond (A. I., A. P., Y. K. a V. P.). Žalobce brojí proti závěru žalovaného, že výslech pracovníků DR Technik nelze provést z důvodu válečného konfliktu na Ukrajině. Tento závěr považuje za neurčitý, nepřezkoumatelný a rozporný s daňovým řádem, neboť podle jeho názoru nebylo prokázáno, že výslech těchto osob je objektivně nemožný. 4. Dále žalobce uvedl, že žalovaný nesprávně přenesl důkazní břemeno na daňový subjekt nad rámec zákona a provedené důkazy hodnotil jednostranně a v rozporu s povinností posuzovat je jednotlivě i ve vzájemných souvislostech. Dle jeho názoru byly ve spise dostatečné podklady pro závěr o tom, že deklarované subdodávky byly skutečně provedeny, a jakékoli nepřesnosti či neúplnosti svědeckých výpovědí nelze klást k jeho tíži. 5. Na základě uvedených skutečností žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného k podané žalobě 6. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě předně uvedl, že žalobou napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu se zákonem a že považuje námitky žalobce za nedůvodné. Žalobce tato plnění neprokázal a pochybnosti správce daně nebyly odstraněny ani v odvolacím řízení. 7. K námitce údajného nezákonného přenesení důkazního břemene žalovaný uvedl, že správce daně vyjádřil své pochybnosti ve výzvě ze dne 21. 6. 2022, čímž došlo k aktivaci důkazního břemene daňového subjektu v souladu s daňovým řádem a judikaturou. Správce daně podle žalovaného odůvodnil, proč nemůže považovat předložené doklady za dostačující, a žalobce následně nepředložil relevantní důkazy, které by deklarovaná plnění ověřitelným způsobem prokázaly. 8. Žalovaný dále reagoval na námitku předčasného ukončení dokazování, zejména na neprovedení výslechu jednatele žalobce a na požadavek opětovného výslechu svědka D. S. Uvádí, že jednatel žalobce měl dostatek možností vyjádřit se písemně i ústně v průběhu daňové kontroly, a proto jeho další výslech nepovažoval za potřebný. Pokud jde o D. S., zdůrazňuje, že byl vyslechnut opakovaně – během odvolacího řízení třikrát – přičemž další výslech by podle žalovaného nevedl k objasnění věci, ale pouze k dalšímu znevěrohodnění jeho výpovědí, které již mezi sebou vykazovaly rozpory. 9. Pokud jde o neprovedení výslechů čtyř ukrajinských občanů, kteří měli být podle žalobce pracovníky DR Technik, žalovaný uvádí, že se tyto osoby nepodařilo dohledat, neboť tři z nich se podle zjištění Policie ČR v rozhodném období na území České republiky vůbec nenacházeli a čtvrtý se vrátil zpět na Ukrajinu. Pasy těchto osob měly již v době tvrzeného výkonu prací propadlou platnost. Válečný konflikt na Ukrajině podle žalovaného znemožnil využití mezinárodní spolupráce, což je skutečnost správními soudy opakovaně akceptovaná. 10. K námitce nesprávného hodnocení důkazů žalovaný uvádí, že všechny důkazy hodnotil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a v souladu s § 8 odst. 1 daňového řádu. Zdůrazňuje, že žalobce neprokázal základní skutečnosti ohledně tvrzené subdodávky – zejména rozsah a způsob provedení prací, identitu osob, které je měly provádět, a reálné kapacity dodavatele. Podle žalovaného nebyla mezi žalobcem a dodavatelem uzavřena žádná smlouva, faktury byly obecné a neurčité, fotodokumentace neprokazovala rozsah plnění a předložené pasy údajných pracovníků neprokazovaly jejich pobyt na území ČR. Dále žalovaný upozorňuje na nekontaktnost dodavatele, jeho personální a materiální nevybavenost, absenci účetních závěrek a skutečnost, že ve sledovaném období měl podle zjištění jediného zaměstnance, resp. na rozpory mezi tvrzeními žalobce a výpověďmi D. S. a J. U. 11. Žalovaný uzavřel, že žalobce nevyvrátil pochybnosti správce daně ani v rámci odvolacího řízení a své důkazní břemeno neunesl. Proto navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl a žalobci nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. IV. Posouzení žaloby Městským soudem v Praze 12. Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí v rozsahu uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán [§ 75 odst. 2 věta první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“)], a vycházel přitom ze skutkového i právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). 13. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání podle § 51 odst. 1 s. ř. s., neboť žalobce i žalovaný s tímto postupem souhlasili, resp. nevyjádřili nesouhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Veškeré podklady a listiny, z nichž soud vycházel, a jichž se dovolávaly i procesní strany ve svých podáních, jsou obsaženy ve správním spisu, jímž se dokazování neprovádí (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2009, č. j. 9 Afs 8/2008-117, č. 2383/2011 Sb. NSS). Zároveň nebylo navrženo provedení důkazních prostředků, které by nebyly součástí správního spisu předloženého žalovaným. 14. Žaloba není důvodná. 15. Soud se úvodem zaobíral vznesenou námitkou nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí pro nedostatek důvodů. Rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, jestliže z jeho odůvodnění není seznatelné, z jakého důvodu správní orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti tvrzené účastníkem za nerozhodné, nesprávné nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl a jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů. Nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů přitom musí být vykládána ve svém skutečném smyslu, tedy jako nemožnost přezkoumat určité rozhodnutí pro nemožnost zjistit jeho obsah nebo důvody, pro které bylo vydáno (viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 2. 2008, č. j. 7 Afs 212/2006-74, č. 1566/2008 Sb. NSS). Není přípustné institut nepřezkoumatelnosti libovolně rozšiřovat a vztáhnout jej i na případy, kdy se správní orgán podstatou námitky účastníka řízení řádně zabývá a vysvětlí, proč nepovažuje argumentaci účastníka za správnou, byť výslovně v odůvodnění rozhodnutí nereaguje na všechny myslitelné aspekty vznesené námitky a dopustí se dílčího nedostatku odůvodnění. Na určitou námitku pak může správní orgán reagovat i tak, že v odůvodnění prezentuje odlišný názor, který přesvědčivě zdůvodní, čímž se s námitkami účastníka řízení minimálně implicitně vypořádá. Podstatné je, aby se správní orgán vypořádal se všemi základními námitkami účastníka řízení, přičemž o nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů se jedná zejména tehdy, opomene-li správní orgán či soud na námitku účastníka zcela (tedy i implicitně) reagovat (srov. rozsudky NSS ze dne 17. 1. 2013, č. j. 1 Afs 92/2012-45, ze dne 27. 5. 2015, č. j. 6 As 152/2014-78, ze dne 29. 6. 2017, č. j. 2 As 337/2016-64, ze dne 27. 2. 2019, č. j. 8 Afs 267/2017-38, či ze dne 7. 5. 2019, č. j. 7 As 362/2018-23). Městský soud pro úplnost uvádí, že „zrušení rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost je vyhrazeno nejzávažnějším vadám rozhodnutí, kdy pro absenci důvodů či nesrozumitel