2 Azs 144/2020 — Nejvyšší správní soud

23 A 1/2026- 51 - text 10 23 A 1/2026 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Ivetou Postulkovou ve věci žalobce: A. P., narozený dne X, občan X naposledy pobytem na území republiky podle výpisu z evidence cizinců na nedoložené adrese X zastoupený JUDr. Matějem Šedivým, advokátem sídlem Václavské náměstí 831/21, 110 00 Praha 1 proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 11. 12. 2025 č. j. MV-179383-4/SO-2025, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se podanou žalobou ze dne 4. 1. 2026 domáhal zrušení shora označeného rozhodnutí, jímž žalovaná potvrdila rozhodnutí Ministerstva vnitra (dále též „MV“) ze dne 20. 10. 2025 č. j. OAM-4589-32/ZR-2024. Tímto rozhodnutím MV z moci úřední zrušilo žalobci povolení k trvalému pobytu na území České republiky podle § 77 odst. 2 písm. g) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „ZPC“), a stanovilo mu lhůtu 30 dnů k vycestování z území od právní moci rozhodnutí podle § 77 odst. 3 ZPC. Důvodem tohoto postupu bylo, že žalobce byl na území Maďarska rozsudkem Okresního soudu v Szegedu č. j. 10.B.1094/2022/75 uznán vinným zločinem převaděčství spáchaným ve spolupachatelství, za který byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 4 let se zařazením pro jeho výkon do věznice s dozorem a dále k trestu vyhoštění z území Maďarska na dobu 8 let. 2. Proti rozhodnutí žalovaného brojí žalobce podanou žalobou. 3. Žalobce namítá nepřiměřenost dopadů zrušení jeho pobytu do soukromého a rodinného života podle § 174a ZPC. 4. Žalobce uvádí, že považuje ČR za svůj domov, žije zde od roku 2006. Přestože je rozvedený, podílí se na výchově dcery E. a nevlastního syna M. Vycestováním z ČR by ztratil s dcerou kontakt, pobyt v režimu krátkodobého víza by si nemohl upravit, zastupitelský úřad v X tuto agendu omezil. V řízení před správními orgány doložil prohlášení p. B. ke své pracovní integraci a rozsudek o úpravě styku s dcerou. Uvádí, že vztahy s bývalou manželkou byly napnuté, snažila se ho vytěsnit ze života dcery. Považuje za běžné, že bývalí manželé se vzájemně napadají, proto kritika matky dítěte, kterou úspěšně vyvrátil, není pro něho zničující. Nevidí důvod, aby výpověď matky dítěte byla nadřazena jeho výpovědi, když si zájmy a cíle rodičů odporují, i když chápe, že v nejlepším zájmu malého dítěte je, aby bylo svěřeno do péče matky. V průběhu času se vztahy s bývalou manželkou zlepšují, žalobce dodržuje soudem upravený styk s dcerou, podílí se na její výchově a je péči vykonávajícím otcem. Nesouhlasí se žalovanou, která mu „doporučuje“ přesunout se do role plátce výživného bez přímé účasti na výchově dcery, má právo podílet se na její péči a vstupovat do jejího života. Odkazuje na čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, a čl. VIII. a IX. Úmluvy o právech dítěte. Konstatuje, že zájem České republiky na dodržování mezinárodněprávních závazků převažuje nad zájmem České republiky na případném neudělení mu víza. Správní orgány jsou povinny respektovat mezinárodně právní závazky České republiky a stejně tak ústavně právní předpisy. Poukazuje na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 3. 2. 2009 sp. zn. 10 Ca 139/2007. Napadené rozhodnutí podle žalobce nevychází ze skutečně zjištěného stavu věci podle § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále též „správní řád“). Přesto správní orgány shledaly, že žalobce nerealizuje v ČR významné vazby, které by byly překážkou pro zrušení jeho pobytového oprávnění. Je si vědom, že v jeho neprospěch je, že byl odsouzen za trestnou činnost v Maďarsku k trestu odnětí svobody převyšujícím 1 rok, ale na osobní svobodě byl fakticky omezen 11 měsíců, tedy méně než rok, z výkonu trestu odnětí svobody byl propuštěn dne 21. 6. 2023. Za polehčující okolnosti považuje spolupráci s maďarskými orgány při objasňování skutečného stavu věci i to, že se dopustil jediné protiprávnosti a ojedinělého excesu z jinak řádného způsobu života od roku 2006. Ačkoli spáchanou trestnou činností, za níž byl na území Maďarska potrestán, porušil veřejný pořádek, má za to, že je třeba zohlednit, že dospělý život žije v ČR, a vyjma ojedinělého excesu z jinak řádného způsobu života, žije vzorně. Za nepřiměřeně přísné považuje zrušení jeho pobytu, když zde vychovává nezletilou dceru. 5. Žalovaná v písemném vyjádření k žalobě ji navrhuje jako nedůvodnou zamítnout. Odkazuje na spisový materiál a na napadené rozhodnutí, zejména na jeho část III. Podle žalované zločin převaděčství spáchaný formou spolupachatelství, za který byl žalobce odsouzen k trestu odnětí svobody na území Maďarska v trvání 4 let do věznice s dozorem a k trestu vyhoštění z území Maďarska na dobu 8 let, nelze považovat za pouhý ojedinělý incident, jak tvrdí žalobce. K poukazu žalobce na zásah do soukromého a rodinného života, odkazuje žalovaná na bod III. napadeného rozhodnutí, kde se námitkám dostatečně podrobně věnovala. 6. Městský soud v Praze v souladu se závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 7. 2024 č. j. 8 Azs 83/2024-39 vyzval podle § 34 odst. 2 s. ř. s. žalobce, aby mu označil osoby zúčastněné na řízení, žalobce totiž takové osoby ve správním řízení ani v žalobě neoznačil. I v řízení před soudem žalobce k této otázce zůstal nečinným a ani po výzvě soudu nikoho neoznačil. Soud proto poté, co žalovaný soudu zaslal spis, z něhož seznal adresy třech dětí žalobce, občanů X, oslovil nezletilé děti žalobce prostřednictvím jejich matek, zda tyto děti žádají být osobami zúčastněnými na řízení podle § 34 odst. 1 s. ř. s., neboť od nich žalobce odvozuje svůj pobytový titul. Na výzvu soudu se děti žalobce za osoby na řízení zúčastněné soudu nepřihlásily. Soud v tomto případě neoslovil bratra žalobce, ani jeho matku, oba původem též z X, a ani tvrzeného přítele B., neboť správní rozhodnutí ohledně žalobce nemůže přímo zasáhnout do jejich práva na soukromý a rodinný život. Podle správního spisu a žalobních námitek nebyl dostatečně zjevný důvod, aby soud k takovému postupu přikročil, označené osoby na žalobci v širším slova smyslu nejsou materiálně závislé, ani on na nich. 7. Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, jimiž je vázán (§ 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále též „s. ř. s.“), vycházel přitom ze skutkového i právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu podle § 75 odst. 7 s. ř. s. a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. O věci samé rozhodl soud bez nařízení ústního jednání, jelikož účastníci ve lhůtě stanovené soudem nesouhlas ve smyslu § 51 odst. 1 s. ř. s. nevyjádřili, souhlasili tudíž konkludentně. 8. Městský soud v Praze vycházel z této právní úpravy v rozhodném znění: 9. Podle § 77 odst. 2 písm. g) ZPC ministerstvo platnost povolení k trvalému pobytu zruší, jestliže jiný členský stát Evropské unie nebo smluvní stát uplatňující společný postup ve věci vyhošťování rozhodl o vyhoštění cizince ze svého území (Směrnice Rady 2001/40/ES ze dne 28. května 2001 o vzájemném uznávání rozhodnutí o vyhoštění státních příslušníků třetích zemí) z důvodu odsouzení cizince k trestu odnětí svobody v délce nejméně 1 rok anebo pro důvodné podezření, že spáchal závažnou trestnou činnost nebo takovou činnost připravuje na území některého státu Evropské unie nebo smluvního státu uplatňujícího společný postup ve věci vyhošťování, a dále z důvodů porušení právních předpisů upravujících vstup a pobyt cizinců na území jejich území, za podmínky, že toto rozhodnutí bude přiměřené z hlediska jeho zásahu do soukromého nebo rodinného života cizince. 10. Podle § 174a odst. 1 ZPC při posuzování přiměřenosti dopadů rozhodnutí podle tohoto zákona správní orgán zohlední zejména závažnost nebo druh protiprávního jednání cizince, délku pobytu cizince na území, jeho věk, zdravotní stav, povahu a pevnost rodinných vztahů, ekonomické poměry, společenské a kulturní vazby navázané na území a intenzitu vazeb ke státu, jehož je cizinec státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, ke státu jeho posledního trvalého bydliště. Účastník řízení je povinen v rámci řízení poskytnout ministerstvu veškeré relevantní informace potřebné k posouzení přiměřenosti vydaného rozhodnutí. 11. Městský soud v Praze před vlastním posouzením věci konstatuje, že žalobce obsah správního spisu nesporuje. Žalobce nesporuje své odsouzení na území Maďarska za zločin převaděčství spáchaný ve spolupachatelství, za který byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 4 let se zařazením pro jeho výkon do věznice s dozorem a dále k trestu vyhoštění z území Maďarska na dobu 8 let. Jinými slovy, žalobce nesporuje, že jiný členský stát Evropské unie rozhodl o jeho vyhoštění ze svého území z důvodu jeho odsouzení k trestu odnětí svobody v délce nejméně 1