Z rozhodnutí: 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení shora označeného rozhodnutí, jímž žalovaná rozhodla o zajištění žalobce za účelem jeho správního vyhoštění, jelikož žalobce je evidován v informačním systému smluvních států podle § 124 odst. 1 písm. e) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „ZPC“) a dobu jeho zajištění stanovila na 30 dnů…
23 A 5/2026- 19 - text
10
23 A 5/2026
[OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Ivetou Postulkovou ve věci
žalobce:
S. B., narozený dne X, Republika X
t. č. v Zařízení pro zajištění cizinců X
zastoupený advokátem JUDr. Matějem Šedivým
sídlem Václavské náměstí 21, 110 00 Praha 1
proti
žalované:
Policie České republiky, Krajské ředitelství policie hl. m. Prahy
sídlem Kaplanova 2055/4, 148 00 Praha 4
o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 27. 1. 2026 č. j.: KRPA-34309-11/ČJ-2026-000022-ZZC,
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění:
I.
1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení shora označeného rozhodnutí, jímž žalovaná rozhodla o zajištění žalobce za účelem jeho správního vyhoštění, jelikož žalobce je evidován v informačním systému smluvních států podle § 124 odst. 1 písm. e) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „ZPC“) a dobu jeho zajištění stanovila na 30 dnů ode dne omezení osobní svobody, ode dne 27. 1. 2026, podle § 124 odst. 3 ZPC.
2. Žalobci, příslušníku třetí země, bylo vydáno opatření státu Litva, na jehož základě je veden podle čl. 24 Nařízení EP a Rady (EU) 2018/1861 ze dne 28. listopadu 2018, o zřízení, provozu a využívání Schengenského informačního systému (SIS) v oblasti hraničních kontrol, o změně Úmluvy k provedení Schengenské dohody a o změně a zrušení nařízení (ES) č. 1987/2006 v Schengenském informačním systému (dále též „Nařízení“) jako nežádoucí cizinec, kterému je zamezen vstup do schengenského prostoru, tedy je odepřen vstup a pobyt na území členských států, je evidován v informačním systému smluvních států SIS II (Schengen ID LT X). Žalobce byl vložen do SIS dne 21.12. 2023 s platností do 20. 12. 2026.
II.
3. Proti tomuto rozhodnutí brojí žalobce podanou žalobou.
4. V prvním žalobním bodu žalobce namítal, že žalovaná nedostatečně zohlednila dopad napadeného rozhodnutí do jeho života. Omezila mu osobní svobodu zaručenou v čl. 8 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále též „Listina“), což je jednou ze základních součástí nedotknutelnosti člověka podle čl. 7 odst. 1 Listiny, aniž by v napadeném rozhodnutí dostatečně odůvodnila a posoudila všechny okolnosti, pro které nelze aplikovat mírnější institut. Podle žalobce žalovaná pouze stroze konstatovala, v rozporu se skutečným stavem věci, že nezaznamenala žádné změny. Přitom zajištění má citelný dopad na něho i na jeho osoby blízké. Správní orgány však musejí důkladně zkoumat i další trvání zajištění. K tomuto žalobce poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. j. 4 As 16/2012-30 či sp. zn. 9 As 5/2010. Žalobce dále poukazuje na § 2 odst. 3 správního řádu, na zásady proporcionality (přiměřenosti) postupu správního orgánu a uplatňování jeho pravomoci při zásahu do práv a oprávněných zájmů dotčených osob. Zásada přiměřenosti, jíž se Ústavní soud věnoval v rozhodnutí sp. zn. Pl. ÚS 5/01, požaduje, aby veřejná moc v ČR vystupovala podle pravidel právního státu. Mezi tato pravidla patří zásada přiměřenosti zásahu, jeho racionální odůvodnitelnosti (zákaz svévole) a zákaz nadbytečného použití jinak racionálně zvolených nástrojů regulace. Zásah státu musí respektovat přiměřenou rovnováhu mezi obecným zájmem společnosti a ochranou základních práv žalobce jako jednotlivce.
5. Ve druhém žalobním bodu žalobce konstatuje, že neúmyslně mařil litevské rozhodnutí, protože nevěděl, že vyhoštění uložené soudem v Litvě platí na území celé EU. Aktuálně v ČR pobývá na základě žádosti o mezinárodní ochranu. Nelze předpokládat, že by bylo možné jeho deportaci realizovat ve lhůtě uvedené v napadeném rozhodnutí.
III.
6. Žalovaná v písemném vyjádření k žalobě ji navrhla jako nedůvodnou zamítnout. Konstatovala, že v dané věci shledala naplnění kumulativních podmínek podle § 124 odst. 1 písm. e) ZPC, jelikož žalobci jako cizinci staršímu 15 let byl uložen jiným členským státem EU zákaz vstupu platný pro území členských států EU a nepostačilo uložení zvláštního opatření za účelem vycestování. Žalobce, který je evidován v SIS (vložen dne 21. 12. 2023 s platností do 20. 12. 2026), byl detekován jako státní příslušník třetí země, kterému byl odepřen vstup a pobyt na území členských států ke dni vydání napadeného rozhodnutí na základě opatření Litvy. Žalobce již nerespektoval vyhlášené opatření Litvy, jímž mu byl odepřen vstup a pobyt území členských států. Jinými slovy žalobce naplnil jednu z taxativně uvedených skutkových podstat obsažených pod jednotlivými písmeny § 124 odst. 1 ZPC. Současně v daném případě nepostačilo uložení zvláštního opatření za účelem vycestování podle § 123b ZPC. Na str. 4 až 7 napadeného rozhodnutí vysvětlila, že v případě žalobce nepřistoupila k užití mírnějších opatření, neboť ta jsou vázána na předpoklad, že cizinec bude se státními orgány spolupracovat při realizaci opatření a neexistuje důvodná obava z vyhýbání se případnému výkonu správního vyhoštění. Pokud ale skutečnosti nasvědčují tomu, že cizinec bude případný výkon správního vyhoštění mařit, jako tomu bylo nyní, nelze podle § 123b odst. 3 ZPC přistoupit ke zvláštnímu opatření za účelem vycestování cizince. Žalovaná proto přistoupila k jeho zajištění bez užití zvláštních opatření podle ZPC. Dále uvádí, že v napadeném rozhodnutí se neodchýlila z limitu diskrečního potenciálu a svůj výrok řádně odůvodnila. Poukázala na to, že žalobce svým jednáním naplnil skutkovou podstatu obsaženou v § 124 odst. 1 písm. e) ZPC a současně na konkrétní okolnosti případu, kdy v napadeném rozhodnutí definovala jednotlivá skutková jednání, která nasvědčují závěru, že uložení zvláštního opatření za účelem vycestování by nepostačilo k naplnění cíle řízení. Žalovaná též shrnula podstatné skutečnosti skutkového stavu a uvedla, které listinné důkazní prostředky správní orgán opravňují vydat napadané rozhodnutí. Žalovaná shledala v jednání žalobce rozpor se zájmem společnosti na dodržení podmínek pro vstup a pobyt cizinců na území České republiky. Neoprávněný vstup a pobyt je negativním jevem, ohrožující zájem státu na tom, aby platné právní předpisy byly dodržovány, a aby se na území České republiky zdržovali pouze cizinci, kteří tyto normy dodržují. Z jednání žalobce je zřejmé, že v jeho případě existuje nebezpečí, že se bude svévolně pohybovat po schengenském prostoru a dále porušovat uložené opatření Litvy, jímž mu byl zakázán pobyt a vstup do celého schengenského prostoru.
7. Žalovaná doplnila, že žalobce po vydání napadeného rozhodnutí požádal o mezinárodní ochranu. Dne 6. 2. 2026 došlo k ukončení zajištění žalobce podle § 124 odst. 1 písm. e) ZPC, jelikož Ministerstvo vnitra České republiky rozhodlo o jeho zajištění podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb. o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o azylu“), řízení vede pod č. j. OAM-120/BA-BA01-BA06-Z-2026, NPM-06.02.2026.
IV.
8. Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí v rozsahu uplatněných žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále též „s. ř. s.“), a vycházel přitom ze skutkového i právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.).
9. Soud rozhodl o věci samé bez nařízení jednání, jelikož žalovaná s tímto projednáním věci výslovně souhlasila, žalobce se v zákonné lhůtě podle § 172 odst. 5 ZPC nevyjádřil, souhlasil proto konkludentně (§ 51 odst. 1 s. ř. s.), současně soud neshledal jednání nezbytným.
10. Městský soud v Praze žalobu neshledal důvodnou.
11. Městský soud v Praze vycházel z této právní úpravy.
12. Podle § 123b odst. 1 písm. e) ZPC zvláštním opatřením za účelem vycestování cizince z území nebo z území členských států Evropské unie … je
a) povinnost cizince oznámit policii adresu místa pobytu, zdržovat se tam, každou jeho změnu oznámit následující pracovní den policii a ve stanovené době se na adrese místa pobytu zdržovat za účelem provedení pobytové kontroly,
b) složení peněžních prostředků ve volně směnitelné měně ve výši předpokládaných nákladů spojených se správním vyhoštěním (dále jen „finanční záruka“) cizincem, kterému je zvláštní opatření za účelem vycestování uloženo; peněžní prostředky za cizince může složit státní občan České republiky nebo cizinec s povoleným dlouhodobým anebo trvalým pobytem na území (dále jen „složitel“),
c) povinnost cizince osobně se hlásit policii v době policií stanovené, nebo
d) povinnost cizince zdržovat se v místě určeném policií a ve stanovené době být v tomto místě přítomen za účelem provedení pobytové kontroly.
13. Podle § 124 odst. 1 písm. e) ZPC policie je oprávněna zajistit cizince staršího 15 let, jemuž … byl uložen jiným členským státem Evropské unie … zákaz vstupu platný pro území členských států Evropské unie … a nepostačuje uložení zvláštního opatření za účelem vycestování, pokud je cizinec evidován v informačn