3 As 4/2010 — Nejvyšší správní soud

27 A 1/2026- 89 - text  18 27 A 1/2026 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Kozákovou ve věci žalobce: A. L., nar. X bytem X zastoupen Mgr. Miroslavem Krutinou, advokátem se sídlem Vyšehradská 27, 128 00 Praha 2 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR sídlem náměstí Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 12. 2025, č. j. OAM-19530-64/ZR-2023, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 12. 2025, č. j. OAM-19530-64/ZR-2023, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení o žalobě v celkové výši 21 405 Kč k rukám jeho právního zástupce, Mgr. Miroslava Krutiny, advokáta, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalovaný rozhodnutím ze dne 4. 12. 2025, č. j. OAM-19530-64/ZR-2023, zrušil žalobci dle § 77 odst. 1 písm. h) a dle § 77 odst. 2 písm. a) a f) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky (dále „zákon o pobytu cizinců“), platnost povolení k trvalému pobytu a dle § 77 odst. 3 zákona o pobytu cizinců mu stanovil lhůtu 30 dnů od právní moci rozhodnutí k vycestování z území. 2. Podstatnou okolností pro rozhodnutí žalovaného byla skutečnost, že žalobce byl opakovaně pravomocně odsouzen za spáchání následujících úmyslných trestných činů, konkrétně pro i) přečin krádeže dle ust. § 205 odst. 1 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „trestní zákoník“) byl žalobce trestním příkazem Okresního soudu Brno - venkov ze dne 19. 7. 2019, č.j. 30 T 40/2019 odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 3 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání 12 měsíců, tj. do 12. 11. 2020. Dne 29. 7. 2021 se žalobce osvědčil.; ii) přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání dle § 337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku byl žalobce trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 5. 1. 2022, č.j. 15 T 156/2021, odsouzen k peněžitému trestu v počtu 80 denních sazeb ve výši 300 Kč, celkem ve výměře 24 000 Kč; iii) přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání dle ust. § 337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku byl žalobce trestním příkazem Okresního soudu v Olomouci ze dne 14. 1. 2022, č.j. 6 T 149/2021, odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců s podmíněným odkladem se zkušební dobou v trvání 2 let, tj. do 17. 2. 2024. Zároveň byl žalobci uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání 18 měsíců. iv) pokračující přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání dle ust. § 337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku byl žalobce trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 1. 3. 2022, č.j. 19 T 21/2022, odsouzen ke společnému trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců s podmíněným odkladem se zkušební dobou v trvání 24 měsíců, tj. do 17. 2. 2024, přičemž zkušební doba byla žalobci prodloužena do 17. 2. 2026. Dále byl žalobci stanoven peněžitý trest ve výměře 25 000 Kč, vyměřený jako 25 denních sazeb, přičemž jedna denní sazba činí 1 000 Kč, kdy dne 23. 1. 2023 byl peněžitý trest uhrazen. Zároveň byl žalobci stanoven trest zákazu činnosti, a to trest zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 18 měsíců, který vykonal dne 17. 8. 2023. v) přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání dle ust. § 337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku byl žalobce trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 21. 9. 2022, č.j. 2 T 122/2022, odsouzen k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 250 hodin. Zároveň byl žalobci uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu v trvání 24 měsíců. vi) přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání dle ust. § 337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku byl žalobce rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 20. 4. 2023, č.j. 3 T 2/2023, společně s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 8. 2023, č.j. 11 To 193/2023, odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 9 měsíců, kdy pro výkon uloženého trestu byl žalobce zařazen do věznice s ostrahou, tento trest vykonal dne 22. 6. 2024. Zároveň byl žalobci stanoven trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu v trvání 24 měsíců. vii) přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání dle ust. § 337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku byl žalobce rozsudkem Okresního soudu Opava ze dne 21. 11. 2023, č.j. 19 T 82/2023, odsouzen k trestu odnětí svobody ve výměře 3 měsíců, kdy pro výkon uloženého trestu byl žalobce zařazen do věznice s ostrahou, kdy tento trest vykonal dne 22. 9. 2024. Zároveň byl žalobci stanoven trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu v trvání 1 roku a 6 měsíců. Zároveň, z aktuálního výpisu z evidenční karty řidiče – žalobce, vyplynulo, že ke dni 28. 2. 2024 je v tomto výpisu celkem 19 záznamů v přestupcích, a to od 21. 7. 2016 do 22. 6. 2023. 3. Z hlediska naplnění skutkové podstaty § 77 odst. 2 písm. a) zákona o pobytu cizinců se žalovaný zabýval výkladem neurčitého právního pojmu „závažné narušení veřejného pořádku“ a žalobcovo jednání vyhodnotil jako aktuální, skutečné a dostatečně závažné ohrožení zájmu na dodržování zákonů České republiky, zájmu na ochraně veřejného pořádku a ochraně většinové společnosti. Pro řízení o zrušení trvalého pobytu je relevantní, kolikrát a za co byl žalobce v minulosti odsouzen a jaký mu byl uložen trest, lhostejno, je-li takové odsouzení již zahlazeno. Trvalý pobyt byl žalobci udělen v roce 2015 a od roku 2016 mu jsou průběžně ukládány pokuty za přestupky a již v roce 2019 byl poprvé na území České republiky odsouzen. Minulá odsouzení svědčí o nízkém stupni jeho integrace do společnosti, a i o tom, že odsouzení a následné tresty nemají na žalobce žádný výchovný vliv, což i značně zvyšuje pravděpodobnost, že se protiprávního jednání dopustí i v budoucnu. Z hlediska naplnění skutkových podstat § 77 odst. 1 písm. h) a odst. 2 písm. f) zákona o pobytu cizinců žalovaný uvedl, že žalobce byl v České republice opakovaně pravomocně odsouzen za spáchání úmyslného trestného činu k nepodmíněnému trestu odnětí svobody a současně i k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 9 měsíců a k trestu odnětí svobody ve výměře 3 měsíců. 4. K zásahu do soukromí a rodinného života žalovaný uvedl, že napadené rozhodnutí je zcela přiměřené okolnostem případu a zjištěným skutečnostem. Existence rodinné vazby žalobce sice může být v důsledku výkonu napadeného rozhodnutí narušena, je to ale právě žalobce, kdo opakovaně páchal trestnou činnost a nebral žádné ohledy na svou partnerku, ale především na své nezletilé děti. I po zrušení trvalého pobytu žalobce může své rodinné příslušníky nadále navštěvovat a mohou být navzájem společně v kontaktu, jejich rodinná vazba tak nemusí být narušena (srov. obdobně rozsudek městského soudu čj. 11 A 12/2020-36, b. 27). Zrušení povolení k trvalému pobytu žalobci nebrání v tom, aby si požádal o udělení nižšího pobytového oprávnění. Zrušení trvalého pobytu rovněž není vyhoštěním a žalobci není zakázán pobyt na území České republiky či ostatních států zapojených do schengenského prostoru. Zhoršení své ekonomické situace si žalobce navodil sám trestnou činností a pravomocným odsouzením (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 10 Azs 312/2016, b. 26). Napadené rozhodnutí nelze považovat za nepřiměřené ani z hlediska čl. 8 Úmluvy o ochraně základních lidských práv a svobod z roku 1950. Oddělení dítěte od rodičů pak připouští ve svém čl. 9 i Úmluva o právech dítěte. Žalovaný nepopírá, že v nejlepším zájmu dítěte je, aby vyrůstalo v harmonické rodině s oběma rodiči. K tomu ovšem v posuzovaném případě stejně nedocházelo, když jeden z rodičů páchal trestnou činnost. Žalobce již nebyl ve fyzickém kontaktu se svými dcerami po dobu jednoho roku, kdy se nacházel ve výkonu trestu odnětí svobody. Trestnou činnost žalobce páchá od roku 2019, tedy již za dobu života jeho nezletilých dcer. Žalobce sám ohrozil svůj pobyt v České republice a možný případný společný život se svými dcerami, když se dopustil přečinu krádeže ale především opakovaného přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání. Z judikatury správních soudů (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 12. 2019, sp. zn. 10 Azs 262/2019 či ze dne 11. 3. 2021, sp. zn. 7 Azs 313/2020) pak vyplývá, že nejlepší zájem dítěte není tzv. trumfovou kartou, která v řízení přebije vše ostatní. Žalobcovy nezletilé dcery nejsou závislé na výlučné péči žalobce (rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 7. 11. 2022, č.j. 50 Nc 6179/2022-37, byly svěřeny do péče své matky a účastníkovi byla uložena povinnost na nezletilé dcery hradit výživné v celkové výši 7 000 Kč měsíčně), žalobce své dcery navštěvuje o víkendu a je s nimi v telefonickém kontaktu. Žalovaný krom nálezů Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 950/19 a I. ÚS 2027/22 odkázal i na rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 2 A