5 Azs 258/2020 — Nejvyšší správní soud

3 A 11/2026- 58 - text 8 3 A 11/2026 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové, soudce Mgr. Daniela Burdy a soudkyně JUDr. Petry Kamínkové ve věci žalobce proti žalovanému K. H., zastoupený advokátkou JUDr. Martinou Hojdn Čejkovou sídlem Francouzská 299/98, 101 00 Praha 10 Ministerstvo spravedlnosti sídlem Vyšehradská 427/16, 128 00 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 11. 2025, č. j. MSP-28/2025-OTP-OTC/15, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 11. 2025, č. j. MSP-28/2025-OTP-OTC/15, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 18 404,10 Kč, a to do 30 dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho zástupkyně JUDr. Martiny Hojdn Čejkové. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobce se žalobou podle § 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní („s. ř. s.“), podanou u Městského soudu v Praze („městský soud“) domáhal zrušení výše označeného rozhodnutí žalovaného, kterým byla zamítnuta jeho žádost o poskytnutí peněžité pomoci jakožto oběti trestného činu, a to pro nesplnění podmínek stanovených v § 24 odst. 1 písm. c) zákona č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů. 2. Žalovaný své rozhodnutí odůvodnil výlučně tím, že žalobce jakožto pozůstalý syn po paní L. H., narozené X, která byla zavražděna dne Y, nenaplnil jeden z hmotněprávních předpokladů pro přiznání peněžité pomoci podle uvedeného § 24 odst. 1 písm. c) zákona č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů. Konkrétně žalovaný dospěl k závěru, že žalobce netvořil se svou matkou v době její smrti společnou domácnost, ačkoliv v řízení tvrdil opak. Žalovaný svůj skutkový závěr učinil z protokolu o podání vysvětlení, které žalobce poskytl policejnímu orgánu dne Z v rámci trestního řízení. Při podání vysvětlení totiž žalobce uvedl, že se na adrese svého trvalého pobytu nezdržuje, z jeho vyjádření rovněž vyplynulo, že bydlí u své přítelkyně, kam jej (resp. jeho rodinu) jeho matka chodí navštěvovat. II. Argumentace žalobce, obrana žalovaného a jednání ve věci 3. Žalobce proti napadenému rozhodnutí namítal, že ze strany žalovaného nebyl žádným způsobem poučen o tom, aby prokázal, že v době smrti své matky s ní tvořil společnou domácnost. Žalobce setrval na svém tvrzení, že se svou matkou žil v době její smrti ve společné domácnosti; v rámci podání vysvětlení tvrdil opak z důvodu, že v dané době pobýval v bytě své partnerky a staral se tam o jejich staršího syna M. D. To z důvodu, že jeho partnerka měla být v dané době hospitalizována s jejich druhým synem K. D. ve FN Motol. Žalobce k prokázání svých tvrzení předložil jednak rodné listy svých dvou synů a dále lékařskou zprávu z FN Motol, dále předložil čestné prohlášení, ve kterém osoby, které jej podepsaly, potvrzují, že žalobce a jeho matka tvořili ke dni Z společnou domácnost. 4. V replice žalobce dále zdůraznil, že při podání vysvětlení byl značně rozrušen a zmaten nastalou situací (zavražděním své matky), a tak uvedl jako své bydliště adresu, na které bydlí jeho partnerka, v jejímž bytě v té době přebýval z důvodu péče o staršího syna. 5. Žalovaný se s žalobou neztotožnil a navrhl její zamítnutí. Konkrétně uvedl, že při zjišťování skutkového stavu vycházel z úředního záznamu o podaném vysvětlení žalobce, jehož důkazní hodnota pro něj byla vysoká. Důkazní hodnota takovýchto podkladů je obecně vysoká z důvodu, že policejní orgán provádí příslušné úkony často jen krátce po spáchání trestného činu. Je pak méně pravděpodobné, že by osoby podávající vysvětlení kalkulovaly s tím, že by jim lživé tvrzení mohlo v budoucnu přinést nějaký prospěch. Důkazní hodnota takového úředního záznamu tedy významně převyšuje důkazní hodnotu čestných prohlášení. Žalovaný zdůraznil, že při podání vysvětlení žalobce uvedl jako adresu, na které se zdržuje, adresu X, na které bydlela jeho matka, současně uvedl, že neví, jestli s ní její druh A. K. sdílí společnou domácnost. Pokud by přitom žalobce se svou matkou skutečně bydlel, potom by v tom zákonitě musel mít jasno. Při podání vysvětlení žalobce rovněž uvedl, že v den vraždy u něj byla jeho matka na návštěvě, přičemž přítomná měla být rovněž jeho partnerka. V žalobě ale žalobce rozporně tvrdí, že v té době byla jeho partnerka hospitalizována s jejich druhorozeným synem. Žalovaný shrnul, že úřední záznam pro něj představoval dostatečný důkaz, nebylo proto třeba žalobce vyzývat k doplnění (navržení) důkazů. 6. Při jednání ve věci strany setrvaly na svých stanoviscích. Soud žalobce s jeho souhlasem vyslechl (k tomu podrobněji dále). Naopak soud zamítl ostatní důkazní návrhy žalobce, tedy rodné listy jeho dětí, čestné prohlášení jeho partnerky Z. D. a čestné prohlášení dalších osob, která měly potvrzovat, že žalobce bydlel se svou matkou ve společné domácnosti v době její smrti. Shodně zamítl i návrh, aby byly tyto osoby vyslechnuty jako svědci. Soud zde vycházel ze závěru, že obsah správního spisu představuje dostatečnou oporu pro jeho rozhodnutí. Úlohou soudu potom není – pokud při dokazování pochybil správní orgán – za něj doplňovat dokazování. III. Posouzení žaloby 7. Městský soud v souladu s § 75 odst. 2 s. ř. s. přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobkyní vymezených námitek, vycházel přitom v souladu s § 75 odst. 1 s. ř. s. ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného. 8. Žaloba je důvodná. 9. Městský soud se při posouzení žaloby zabýval otázkou, zda žalovaný byl povinen žalobce vyzvat k označení důkazů k prokázání jeho tvrzení obsaženého v žádosti o peněžitou pomoc podle § 24 odst. 1 písm. c) zákona o obětech trestných činů, že se svou matkou, která byla zavražděna dne Y, tvořil v době její smrti společnou domácnost. 10. Vycházel při tom kromě obsahu správního spisu a podání účastníků rovněž z výpovědi žalobce, která se týkala jeho bydlení v době smrti jeho matky. Touto výpovědí nebyla zpochybněna tvrzení obsažená v žalobě; žalobce uvedl skutečnosti vypovídající o tom, že se svou matkou v době její smrti tvořil společnou domácnost a současně vysvětlil, že při podání vysvětlení uvedl jiné skutečnosti z důvodu silného rozrušení. 11. Podle § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, nevyplývá-li ze zákona něco jiného, postupuje správní orgán tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v § 2. 12. Podle § 4 odst. 2 téhož zákona, správní orgán v souvislosti se svým úkonem poskytne dotčené osobě přiměřené poučení o jejích právech a povinnostech, je-li to vzhledem k povaze úkonu a osobním poměrům dotčené osoby potřebné. 13. Podle § 45 odst. 2 téhož zákona, nemá-li žádost předepsané náležitosti nebo trpí-li jinými vadami, pomůže správní orgán žadateli nedostatky odstranit na místě nebo jej vyzve k jejich odstranění, poskytne mu k tomu přiměřenou lhůtu a poučí jej o následcích neodstranění nedostatků v této lhůtě; současně může řízení přerušit (§ 64). 14. Podle § 52 téhož zákona, účastníci jsou povinni označit důkazy na podporu svých tvrzení. Správní orgán není návrhy účastníků vázán, vždy však provede důkazy, které jsou potřebné ke zjištění stavu věci. 15. Podle § 137 odst. 4 téhož zákona, záznam o podání vysvětlení nelze použít jako důkazní prostředek. 16. Podle § 24 odst. 1 písm. c) zákona o obětech trestných činů, právo na peněžitou pomoc má osoba pozůstalá po oběti, která v důsledku trestného činu zemřela, byla-li rodičem, manželem, registrovaným partnerem, druhem, dítětem nebo sourozencem zemřelého a současně v době jeho smrti s ním žila v domácnosti, nebo osoba, které zemřelý poskytoval nebo byl povinen poskytovat výživu. 17. Podle § 31 odst. 4 téhož zákona, žadatel o poskytnutí peněžité pomoci podle § 28 odst. 1 písm. c) je povinen označit důkazy prokazující, že je osobou uvedenou v § 24 odst. 1 písm. c), a dále je povinen v žádosti uvést, zda je jedinou osobou splňující podmínky uvedené v § 24 odst. 1 písm. c), popřípadě kolik osob tyto podmínky splňuje, pokud jsou mu tyto skutečnosti známy. 18. Městský soud předně konstatuje, že skutečnost, že žalobce tvořil se svou matkou v době její smrti (3. 1. 2023) společnou domácnost, je jedna z podmínek k tomu, aby měl právo na peněžitou pomoc podle § 24 odst. 1 písm. c) zákona o obětech trestných činů. Pokud jde o pojem společná domácnost, tak lze odkázat na výklad k uvedenému § 34 zákona o obětech trestných činů v Gřivna, T., Šámal, P., Válková, H. a kol. Oběti trestných činů. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020: „Za domácnost lze považovat pospolitost spolužijících osob (společnou domácnost tedy tvoří fyzické osoby, které spolu trvale žijí a společně uhrazují náklady na své potřeby), srov. například Rc 34/1960. Ačkoliv nový občanský zákoník nepřevzal legální definici společné domácnosti (srov. § 115 ObčZ 1964), na její povaze se nic nemění. Je třeba upozornit, že jde o stav faktický, znakem domácnosti není přihlášení k t