30 Az 1/2026 – Městský soud v Praze

30 Az 1/2026- 24 - text 11 30 Az 1/2026 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Slavomírem Novákem ve věci žalobkyně: Z. M., nar. X, státní příslušnost Republika Uzbekistán, zastoupena JUDr. Matějem Šedivým, advokátem, sídlem Václavské náměstí 21, 110 00 Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra České republiky, Odbor azylové a migrační politiky, poštovní schránka 21/OAM, 170 34 Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 12. 2025, č. j. OAM-1345/ZA-ZA11-D02-2025 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobkyně domáhala přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 12. 2025, č. j. OAM-1345/ZA-ZA11-D02-2025 (dále též „napadené rozhodnutí“), kterým byla její žádost o udělení mezinárodní ochrany, podaná dne 23. 11. 2025, shledána nepřípustnou podle § 10a odst. 1 písm. b) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), a řízení bylo podle § 25 písm. i) téhož zákona zastaveno, neboť příslušným státem k posouzení žádosti o mezinárodní ochranu podle čl. 3 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států (dále jen „Dublinské nařízení“), je Bulharská republika. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 2. Žalobkyně namítala, že napadené rozhodnutí je nezákonné a nevychází se spolehlivě zjištěného stavu věci. Napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, není řádně odůvodněno, což odporuje § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“). Výroková část je nepřesná a neurčitá a i tato vada je způsobilá přivodit nezákonnost napadeného rozhodnutí. 3. Podle žalobkyně žalovaný porušil článek 17 Dublinského nařízení, jelikož se jím vůbec nezabýval a rovněž proto je rozhodnutí nepřezkoumatelné. Žalobkyně si uvědomuje, že se jedná o procesní alternativu, kdy však musí být zdůvodněno, proč ji správní orgán nevyužil.; žalovaný se touto možností vůbec nezabýval. 4. Ve spise chybí řádně získaný důkaz o probíhajícím řízení v Bulharsku. Je třeba postavit najisto, který stát je příslušný k posouzení žádosti účastníka řízení a který stát aktivně vede takové řízení. 5. Žalovaný uvádí, že obdržel informaci o tom, že Bulharsko uznalo svou příslušnost k posouzení žádosti o mezinárodní ochranu. Podle žalobkyně tato žádost není nijak ověřena, neměla možnost na toto zjištění reagovat. Tento závěr není dostatečně odůvodněn a rozhodnutí je i z tohoto důvodu nepřezkoumatelné. 6. Nebylo postupováno zákonným způsobem ve věci přijetí žalobkyně Bulharskem zpět na své území k posouzení její žádosti o azyl. 7. Žalovaný měl před zastavením řízení o udělení mezinárodní ochrany alespoň obecně posoudit osobní situace žalobkyně s ohledem na zásadu non-refoulement, a to z hlediska obecného mezinárodního práva, Úmluvy o postavení uprchlíků a rovněž Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a rovněž s ohledem na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva. 8. Žalobkyně dále namítá, že žalovaný nedostatečně posoudil možnost přesunu žalobkyně do Bulharska a vedení azylového řízení tam, když žalovaný konstatuje, že není příslušný k vedení azylového řízení. V této souvislosti žalobkyně cituje z rozhodnutí Krajského soudu v Praze, č. j. 49 Az 90/2015-29. S odkazem na toto rozhodnutí žalobkyně uvádí, že i s ohledem na anglickou verzi Dublinského nařízení přezkum musí zahrnovat i posouzení situace v členském státě, do kterého je žadatel přemisťován, což míří na postup podle čl. 3 odst. 2 věty druhé Dublinského nařízení. Měla by tedy být posuzována kritéria podle kapitoly III. tohoto nařízení ke zjištění, zda nemůže být příslušným jiný členský stát. 9. Napadené rozhodnutí je tedy v rozporu se zásadou materiální pravdy, je zmatečné, neboť žalovaný neměl postupovat formalisticky a vydat procesní rozhodnutí s odkazem na již jednou podanou žádost o udělení mezinárodní ochrany, aniž by zjišťoval závažné překážky aplikace čl. 3 Dublinského nařízení a s ohledem na čl. 17 tohoto nařízení. Není tedy důvod se domnívat, že žalovaný nemůže být příslušný k projednání žádosti. 10. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že skutkový stav byl zjištěn v dostatečném rozsahu a v souladu s požadavky § 3 správního řádu. Ze správního spisu vyplývá, že žalobkyně podala žádost o mezinárodní ochranu v Bulharské republice a ta je tedy odpovědným státem ve smyslu Dublinského nařízení. Uvedené bylo ověřeno prostřednictvím systému EURODAC a komunikací s příslušnými orgány Bulharské republiky. 11. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí jednoznačně vyplývá, z jakých skutkových a právních závěrů správní orgán vycházel. Rozhodnutí splňuje i požadavky § 68 odst. 3 správního řádu. 12. Žalobkyně neuvedla relevantní skutečnosti mající vliv na určení příslušného státu. Žádné z kritérií v kapitole III. Dublinského nařízení, které by určovalo příslušnost České republiky k posouzení žádosti žalobkyně, nebylo naplněno. 13. Dále žalovaný odkázal na znění čl. 12 odst. 4 Dublinského nařízení s tím, že žalobkyně byla držitelkou víza č. X, vydaného Bulharskem s platností do 27. 9. 2025. Dne 3. 12. 2025 odeslal žalovaný bulharské straně žádost o přijetí zpět podle Dublinského nařízení. Dne 9. 12. 2025 správní orgán obdržel informaci, že Bulharsko svou příslušnost uznalo. Správní orgán rovněž po posouzení podmínek podle čl. 3 odst. 2 Dublinského nařízení uzavřel, že v případě Bulharska neexistují závažné důvody se domnívat, že zde dochází k systémovým nedostatkům, pokud jde o azylové řízení a podmínky žadatelů, které by s sebou neslo riziko nelidského či ponižujícího zacházení podle čl. 4 Listiny základních práv EU. 14. Článek 17 Dublinského nařízení zakotvuje diskreční oprávnění členského státu, ne však subjektivní veřejné právo žadatele o mezinárodní ochranu. K tomu lze odkázat např. na rozsudek SDEU ze dne 16. 2. 2017, C-578/16PPU, C. K, či rozsudek SDEU ze dne 21. 12. 2011, C-411/10 a C-493/10, N. S. a M. E. Žalobkyně netvrdila ani nedoložila konkrétní skutečnosti nasvědčující existenci takových nedostatků v Bulharské republice. K tomu žalovaný odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 2. 2017, č. j. 1 Azs 10/2017-45 či usnesení NSS ze dne 28. 8. 2019, č. j. 9 Azs 171/2019-28, a dále na rozsudek NSS ze dne 21. 3. 2018, č. j. 4 Azs 27/2018-30. 15. Žalovaný proto navrhl zamítnutí žaloby. IV. Posouzení věci soudem 16. Městský soud v Praze na základě žaloby, v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán (ust. § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo. Při přezkoumávání rozhodnutí soud vycházel ze skutkového a právního stavu ke dni vydání tohoto rozsudku, a to vzhledem k účinnosti článku 46 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. 6. 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (dále jen „procedurální směrnice“). 17. Městský soud rozhodl bez jednání v souladu s § 51 odst. 1 soudního řádu správního, neboť účastníci řízení nevyjádřili ve lhůtě svůj nesouhlas s takovým projednáním věci. 18. Žaloba není důvodná. 19. Z obsahu spisového materiálu předloženého žalovaným správním orgánem vyplynuly následující, pro rozhodnutí ve věci samé, podstatné skutečnosti: 20. Dne 23. 11. 2025 podala žalobkyně žádost o udělení mezinárodní ochrany v České republice. Dne 28. 11. 2025 žalobkyně poskytla údaje ke své žádosti a byl s ní proveden pohovor. Sdělila, že dne 23. 6. 2025 odletěla z Uzbekistánu do Turecka, následně dne 24. 6. 2025 přicestovala autobusem do Bulharska. Zde zůstala a pracovala 8 dní. Od července 2025 je v ČR, kam přicestovala autobusem dne 4. 7. 2025. Disponuje bulharským vízem k pobytu č. X, platným do 27. 9. 2025. Mimo jiné uvedla, že je zdravá, neužívá žádné léky. Za důvody žádosti označuje skutečnost, že „si vzala úvěry“, ve vlasti má dluh, peníze získala od státních bank. Její závazky jsou po ní nyní vymáhány soudně. V případě návratu do vlasti by jí hrozilo zatčení. Dcera má chronické astma, měla i záchvat a skončila v nemocnici. Léčba je možná v Turecku, ale potřebuje peníze. Uvedla, že zde byla nelegálně, nikdo ji nechtěl zaměstnat a nemohla tudíž splácet dluhy. 21. Z protokolu o pohovoru vyplývá, že žalobkyně poučení o tzv. dublinském systému nečetla. Při pohovoru o uvedeném tedy byla poučena s tím, že v jejím případě bude odeslána žádost o převzetí do Bulharské republiky z důvodu držení bulharského víza. Za důvod, pro který nemůže žádat o mezinárodní ochranu v Bulharské republice, žalobkyně označila skutečnost, že když vyřizovala doklady v Uzbekistánu, bylo jí řečeno, že bude v Bulharsku měsí