5 Azs 273/2023 — Nejvyšší správní soud

31 A 6/2026- 28 - text 12 č. j. 31A 6/2026 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Jurečkovou ve věci žalobkyně N. H. bytem X zastoupené Mgr. Petrem Václavkem, advokátem se sídlem Opletalova 25, Praha 1, proti žalovanému Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7 v řízení o žalobě proti nezákonnému zásahu takto: I. Zásah žalovaného spočívající v tom, že žalobkyni vrátil dne 12. 2. 2026 její žádost o dočasnou ochranu, zaevidovanou pod sp. zn. OAM-0348837/DO-2026, jako nepřijatelnou, byl nezákonný. II. Žalovanému se zakazuje pokračovat v porušování práv žalobce a přikazuje se mu, aby obnovil stav před vrácením žádosti žalobci o dočasnou ochranu ze dne 12. 2. 2026 zaevidované pod sp. zn. OAM-0348837/DO-2026. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 12 269,40 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobkyně podle § 82 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, podává žalobu proti nezákonnému zásahu Ministerstva vnitra, Odboru azylové a migrační politiky (dále jen „žalovaný“), jenž měl spočívat ve vrácení její žádosti o poskytnutí dočasné ochrany v České republice jako nepřijatelné z důvodu, že žalobkyně již získala dočasnou nebo mezinárodní ochranu v jiném členském státě Evropské unie. 2. Nezákonnost postupu žalovaného žalobkyně spatřuje v aplikaci § 5 odst. 1 písm. f) zákona č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na Ukrajině („Lex Ukrajina“). Toto ustanovení podle jejího názoru rozšiřuje důvody pro vyloučení osoby z poskytnutí dočasné ochrany nad rámec Směrnice Rady 2001/55/ES o minimálních normách pro poskytování dočasné ochrany v případě hromadného přílivu vysídlených osob („směrnice 2001/55/ES“) a Prováděcího rozhodnutí Rady (EU) 2022/382, kterým byla dočasná ochrana zavedena. Žalobkyně zdůrazňuje, že správní soudy již opakovaně konstatovaly nemožnost aplikace § 5 odst. 1 písm. f) Lex Ukrajina pro jeho rozpor s unijním právem. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 3. Podle žalobkyně byl postup žalovaného zaměřen přímo proti ní a zasáhl do jejích práv. Vrácením žádosti byla omezená na pouhou 90denní dobu pobytu umožněnou držitelům ukrajinského biometrického pasu podle čl. 4 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1806. Po uplynutí této doby a při absenci jiného pobytového oprávnění v členských státech EU byla nucena proti své vůli vrátit se na Ukrajinu, kde probíhá válečný konflikt. Žalobkyně namítá, že tím byl postup žalovaného v rozporu s čl. 2 a 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 3 odst. 2 směrnice 2001/55/ES. 4. Žalobkyně je státní občankou Ukrajiny. V důsledku ruské invaze na Ukrajinu dne 24. 2. 2022 byla nucena opustit svou domovskou zemi a přesunout se do EU. V roce 2023 vstoupila na území Rumunska, kde jí byla poskytnuta dočasná ochrana. Dne 26. 4. 2023 požádala na rumunském Ministerstvu vnitra o zrušení této ochrany, což dokládá ověřeným potvrzením Generálního inspektorátu pro imigraci. V tentýž den také odevzdala průkaz držitele dočasné ochrany. 5. Vzhledem ke zhoršující se bezpečnostní situaci na Ukrajině požádala dne 12. 2. 2026 na pracovišti žalovaného o poskytnutí dočasné ochrany v České republice. Žádost byla žalovaným vrácena s odůvodněním, že žalobkyně již získala dočasnou nebo mezinárodní ochranu v jiném členském státě EU, což má být důvodem její nepřijatelnosti. 6. Z procesní opatrnosti se žalobkyně vyjadřuje rovněž k přípustnosti žaloby, a to s ohledem na výluku soudního přezkumu obsaženou v § 5 odst. 2 Lex Ukrajina. Podle žalobkyně je tato výluka v rozporu s unijním právem, a proto je neaplikovatelná. Zdůrazňuje, že podle čl. 29 směrnice 2001/55/ES musí mít každá osoba vyloučená z poskytnutí dočasné ochrany možnost podat opravný prostředek. Ačkoli čl. 29 navazuje na čl. 28 téže směrnice, jenž taxativně vypočítává důvody pro vyloučení (mezi nimiž udělení ochrany v jiném členském státě není), žalobkyně byla fakticky vyloučena z poskytnutí dočasné ochrany z důvodu nad rámec směrnice, tedy v rozporu s unijním právem, přičemž tento důvod byl konstruován až vnitrostátním zákonodárcem. 7. Žalobkyně dále uvádí, že s ohledem na povahu úkonu žalovaného – vrácení žádosti a sdělení důvodu nepřijatelnosti – je jediným dostupným opravným prostředkem podle čl. 29 směrnice 2001/55/ES právě žaloba proti nezákonnému zásahu správního orgánu. Na podporu této argumentace odkazuje na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 11. 6. 2024, č. j. 5 A 47/202438, zejména na body 6 až 7. 8. Žalobkyně uvádí, že mezi ní a žalovaným nebylo sporné, že je osobou, na kterou se vztahuje dočasná ochrana podle prováděcího rozhodnutí Rady (EU) 2022/382. Podle čl. 2 odst. 1 písm. a) tohoto rozhodnutí je dočasná ochrana poskytována mj. ukrajinským státním příslušníkům pobývajícím na Ukrajině před 24. 2. 2022, což žalobkyně splňuje. Tím současně naplnila i podmínky § 3 odst. 1 zákona Lex Ukrajina, jelikož se na ni prováděcí rozhodnutí Rady 2022/382 povinně vztahuje. 9. Dále žalobkyně uvádí, že ke dni podání žádosti o poskytnutí dočasné ochrany v České republice nebyla držitelkou dočasné ochrany v jiném členském státě Evropské unie. 10. Žalobkyně je přesvědčena, že § 5 odst. 1 písm. f) zákona Lex Ukrajina neměl být v jejím případě vůbec aplikován, a to z dvojího důvodu: zaprvé proto, že v době podání žádosti již dočasnou ochranu v jiném členském státě EU nedržela, a zadruhé proto, že uvedené ustanovení je v rozporu s unijním právem, konkrétně s čl. 28 směrnice 2001/55/ES. 11. Podle žalobkyně čl. 28 odst. 1 směrnice obsahuje uzavřený (taxativní) výčet důvodů, pro které lze osobu vyloučit z poskytnutí dočasné ochrany; jde převážně o důvody související s ochranou veřejného pořádku a veřejné bezpečnosti. Odstavec 2 téhož článku ukládá členským státům, aby důvody vyloučení posuzovaly pouze na základě osobního jednání žadatele a v souladu se zásadou přiměřenosti. Směrnice žádné další důvody nevytváří a nepředpokládá ani možnost jejich rozšiřování členskými státy. Toto žalobkyně dovozuje zejména z čl. 1 směrnice, která stanoví minimální normy, tedy minimální harmonizaci, od níž se členské státy mohou odchýlit pouze ve prospěch, nikoliv v neprospěch vysídlené osoby. Opačný přístup by podle žalobkyně popřel smysl a účel směrnice (srov. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. 4. 2023, č. j. 11 A 80/202279, bod 64). Z toho dovozuje, že výčet důvodů v čl. 28 odst. 1 směrnice je taxativní a národní zákonodárce jej nesmí rozšiřovat. 12. Prováděcí rozhodnutí Rady 2022/382 podle žalobkyně použití čl. 28 a 29 směrnice nevylučuje; podle bodu 15 jeho preambule se členské státy dohodly pouze na neuplatnění čl. 11 směrnice, který upravuje navracení osob požívajících dočasné ochrany do členského státu, jenž ochranu poskytl. 13. Čl. 28 směrnice provádí vnitrostátní § 9 zákona č. 221/2003 Sb., o dočasné ochraně cizinců, jehož použití na případy osob vysídlených z Ukrajiny § 4 odst. 2 písm. a) Lex Ukrajina nevylučuje. Nicméně zákon Lex Ukrajina v § 5 odst. 1 písm. a) až f) konstruuje další důvody nepřijatelnosti žádosti o poskytnutí dočasné ochrany, jež podle žalobkyně nemají oporu ani ve směrnici 2001/55/ES, ani v prováděcím rozhodnutí Rady 2022/382. Jde o případy, kdy se řízení o žádosti nezahajuje a žádost je vrácena faktickým úkonem žalovaného, který sdělí důvod nepřijatelnosti. Tento postup však podle žalobkyně fakticky vede k vyloučení osoby z poskytnutí dočasné ochrany ve smyslu čl. 28 směrnice, a jeho důsledky jsou shodné nebo i závažnější než důsledky vydání rozhodnutí o neudělení ochrany podle § 9 zákona o dočasné ochraně cizinců. 14. V jejím případě výsledkem posouzení žádosti jako nepřijatelné bylo ponechání žalobkyně na území České republiky bez pobytového oprávnění, s hrozbou nuceného návratu na Ukrajinu, kde probíhá válečný konflikt, což je podle ní v rozporu s čl. 3 odst. 2 směrnice a s čl. 2 a 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 15. Žalobkyně uzavírá, že aplikovaný § 5 odst. 1 písm. f) Lex Ukrajina představuje nepřípustné rozšíření důvodů pro vyloučení osoby z poskytnutí dočasné ochrany nad rámec směrnice, a navíc v neprospěch osoby vysídlené. Závěry správních soudů k nepřijatelnosti žádosti podle § 5 odst. 1 písm. c) a d) Lex Ukrajina jsou podle ní plně použitelné i na písm. f). Odkazuje na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 9. 12. 2025, č. j. 3 A 135/202532, který akcentoval, že i důvod podle písm. f) je nutno vykládat ve světle judikatury vztahující se k písm. c) a d), a široce citoval judikaturu Soudního dvora EU (věc Krasiliva) i následnou „dubnovou judikaturu“ NSS z roku 2025. 16. Podle citované judikatury má žalovaný povinnost žádost přijmout, vést řádné správní řízení, poučit žadatele o jeho právech, ověřit, zda mu dočasná ochrana byla v jiném členském státě skutečně udělena a zda stále trvá, a pokud žadatel i nadále usiluje o poskytnutí o