34 A 2/2026 – Městský soud v Praze

34 A 2/2026- 41 - text 13 34 A 2/2026 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Ing. Silvií Svobodovou v právní věci žalobce: H. T. T. zastoupený advokátem Mgr. Štěpánem Svátkem sídlem Na Pankráci 1618/30, 140 00 Praha 4 proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců ze dne 14. 1. 2026, č. j. MV-179659-4/SO-2025, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobce se žalobou podanou dne 16. 1. 2026 u Městského soudu v Praze domáhal přezkumu a zrušení rozhodnutí Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců (dále jen „žalovaný“) ze dne 14. 1. 2026, č. j. MV-179659-4/SO-2025 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto žalobcovo odvolání a potvrzeno rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „OAMP“) ze dne 15. 10. 2025, č. j. OAM-26567-31/ZM-2025 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). 2. Žalobce přicestoval na území ČR dne 24. 9. 2022 na základě povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia, které mu bylo opakovaně prodlužováno až do 14. 9. 2025. Dne 22. 4. 2025 podal žalobce u OAMP žádost o vydání zaměstnanecké karty podle § 42g odst. 2 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZPC“) k zaměstnavateli BLUE Inc., s. r. o., IČO: 180 17 690, na pracovní pozici odborný asistent v administrativě (dále jen „Žádost“). 3. Prvostupňovým rozhodnutím byla Žádost žalobce o vydání zaměstnanecké karty zamítnuta podle § 46 odst. 6 písm. a) ve spojení s § 56 odst. 1 písm. m) ZPC, neboť se žalobce dopustil obcházení tohoto zákona s cílem získat zaměstnaneckou kartu. Dle OAMP žalobce požádal o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia pouze proto, aby se „dostal“ na území ČR a jako držitel povolení k dlouhodobému pobytu za jiným účelem splnil podmínky pro podání žádosti o vydání zaměstnanecké karty dle § 42g odst. 5 ZPC. U zastupitelského úřadu v zemi původu v Hanoji (dále jen „ZÚ Hanoj“) totiž Žádost podat nemohl jinak než v rámci vládního programu „Klíčový a vědecký personál“. II. Napadené rozhodnutí 4. Žalobce podal proti prvostupňovému rozhodnutí dne 16. 10. 2025 odvolání. V něm zejména namítal, že OAMP aplikoval § 56 odst. 1 písm. m) ZPC v situaci, na kterou skutková podstata dané věci vůbec nedopadá. OAMP svévolně rozšířil význam citovaného ustanovení a fakticky sankcionoval žalobce za výkon práva podat žádost o vydání zaměstnanecké karty ve smyslu § 45 odst. 1 ZPC. Výrok a odůvodnění prvostupňového rozhodnutí spolu nekorespondovaly a prvostupňové rozhodnutí tak dle žalobce nesplňovalo náležitosti podle § 68 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) a bylo nepřezkoumatelným. Dále žalobce uvedl, že Žádost podal v souladu s § 42g odst. 5 ZPC při platném pobytu za účelem studia a tento účel řádně plnil. Závěry OAMP ohledně „neplnění účelu“ jsou proto v rozporu se spisem, včetně provedeného výslechu žalobce dle § 169j ZPC. OAMP hodnotil důkazy jednostranně v neprospěch žalobce a některé závěry jsou dokonce v rozporu s časovými údaji (např. tvrzení, že Žádost byla podána „zanedlouho po příjezdu“, ač byla podána téměř po třech letech pobytu). Nadto žalobce uvedl, že nebyl vůbec zkoumán dopad do jeho soukromého a rodinného života s ohledem na délku jeho pobytu na území ČR. Žalobce rovněž konstatoval, že OAMP nerespektoval závazný právní názor Nejvyššího správního soudu (NSS) z rozsudku ze dne 19. 9. 2024, č. j. 1 Azs 158/2024-37, který výslovně stanovil, že kvóty dle nařízení vlády č. 220/2019 Sb. se vztahují pouze na žádosti podané na ZÚ Hanoj, nikoliv na žádosti podané na území ČR. Přesto OAMP argumentoval kvótami a sankcionoval žalobce za podání žádosti na území ČR. Takový postup byl však projevem libovůle a odporoval principu legitimního očekávání. 5. V napadeném rozhodnutí žalovaný předně uvedl, že prvostupňové rozhodnutí je plně přezkoumatelné, obsahuje řádné odůvodnění dle § 68 správního řádu a nedochází v něm k rozporu mezi výrokem a odůvodněním. Žalovaný odmítl, že by OAMP v prvostupňovém rozhodnutí uvedl, že žalobce podal Žádost „zanedlouho po příjezdu“, a upozornil, že ze spisu jasně vyplývá, že žalobce pobýval na území ČR od roku 2022 a Žádost o zaměstnaneckou kartu podal v dubnu 2025. Podle žalovaného byl skutkový stav zjištěn v souladu s § 3 správního řádu a podřazen pod § 56 odst. 1 písm. m) ZPC oprávněně. Žalovaný zdůraznil, že jednání žalobce naplňuje znaky obcházení zákona, protože pobyt za účelem studia využil k získání zaměstnanecké karty, kterou by nemohl podat v zemi původu. Žalovaný dále poukázal na skutečnost, že žalobce účel studia dlouhodobě neplnil. Ze zjištění správního orgánu plyne, že žalobce se ani po dvou letech studia českého jazyka nedostal nad úroveň A2, což podle žalovaného neumožňuje vysokoškolské studium. Z potvrzení ČZU vyplynulo, že žalobce ve druhém semestru nezískal žádný zápočet ani nesložil zkoušku. Žalovaný proto dospěl k závěru, že studijní aktivita žalobce byla pouze formální. Tvrzení, že OAMP hodnotil studium žalobce po datu podání Žádosti, žalovaný rovněž odmítl s tím, že správní orgán je povinen zjišťovat skutkový stav až do vydání rozhodnutí. Hodnocení důkazů podle žalovaného nebylo jednostranné, ale objektivní. Žalovaný dále uvedl, že žalobce při výslechu sám přiznal, že jde o pracovní pozici recepčního, čímž nepotvrdil kvalifikovaný charakter práce. Dle žalovaného nebrání rozsudek NSS č. j. 1 Azs 158/2024-37 správním orgánům v posouzení, zda se žalobce nedopustil obcházení zákona. Žalovaný poznamenal, že kvóty dle nařízení vlády č. 220/2019 Sb. byly pouze podpůrným argumentem a nebyly jediným důvodem zamítnutí Žádosti. Podle žalovaného bylo prokázáno, že žalobce využil pobyt povolený za účelem studia k jinému účelu, než je vzdělání, a jeho skutečným záměrem bylo získání zaměstnanecké karty. Žalovaný odkázal také na judikaturu Krajského soudu v Hradci Králové z roku 2025, která připouští zamítnutí žádosti z důvodu obcházení zákona i tehdy, pokud kvóty samy o sobě nelze aplikovat. Námitku libovůle žalovaný odmítl, neboť prvostupňové rozhodnutí je podle něj v souladu s rozhodovací praxí a veřejným zájmem. Žalovaný nepřisvědčil ani námitce neposouzení přiměřenosti prvostupňového rozhodnutí, neboť žalobce netvrdil ani neprokazoval žádné mimořádné okolnosti, které by vyžadovaly aktivaci článku 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, a ani ze zjištění OAMP žádné nevyplynuly. 6. Napadené rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne 14. 1. 2026. III. Žaloba 7. Proti napadenému rozhodnutí žalobce brojil podanou žalobu. První žalobní námitkou žalobce namítal, že napadené rozhodnutí je nezákonné, neboť použitá skutková podstata podle § 56 odst. 1 písm. m) ZPC na jeho případ vůbec nedopadá. Správní orgán si podle žalobce svévolně rozšířil obsah tohoto ustanovení, když do výroku doplnil, že se žalobce „dopustil obcházení zákona s cílem získat zaměstnaneckou kartu“, ačkoliv takové vymezení skutkové podstaty § 56 odst. 1 písm. m) ZPC vůbec neobsahuje. Žalobce namítal, že žalovaný není oprávněn rozšiřovat zákonné důvody zamítnutí Žádosti v jeho neprospěch a je povinen postupovat v souladu se zásadou legality podle § 2 odst. 1 správního řádu. Výrok rozhodnutí je proto nezákonný a odporuje § 68 odst. 2 a 3 správního řádu, neboť skutkový stav pod něj nebylo možno subsumovat. 8. Dle tvrzení žalobce uvedeného ve druhé žalobní námitce je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, je důkazně bez podkladu a výsledkem libovůle správních orgánů. Žalovaný podle žalobce postavil své rozhodnutí na ničím nepodloženém tvrzení, že žalobce pobývá na území bezúčelně a zneužívá zákon, přestože ze spisového materiálu vyplývá opak. Žalobce po celou dobu studoval a účel pobytu plnil, avšak žalovaný jeho studijní výsledky ani skutečné plnění účelu vůbec nehodnotil. Rozhodnutí je rovněž v rozporu s judikaturou, zejména s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 7. 11. 2024, č. j. 2 A 44/2023‑34, který výslovně potvrzuje, že cizinec může disponovat více pobytovými oprávněními současně. Žalobce dále namítal, že žalovaný jej nemůže sankcionovat za výkon práv podle § 4 odst. 4 správního řádu ani za podání Žádosti podle § 45 odst. 1 ZPC, kterou podal v plném souladu s § 42g odst. 5 ZPC. Meritem Žádosti – tedy splněním podmínek pro vydání zaměstnanecké karty – se žalovaný vůbec nezabýval. 9. Ve třetí žalobní námitce žalobce uvedl, že žalovaný hodnotil důkazy jednostranně a v rozporu s § 50 odst. 4 správního řádu, tedy výhradně v neprospěch žalobce. Dle žalobce nebylo zjištěno žádné neplnění účelu pobytu, při výslechu žalobce svou motivaci i plán dalšího pobytu srozumitelně vysvětlil, avšak žalovaný jeho výpověď prakticky ignoroval nebo ji hodno