4 Ad 13/2025 – Městský soud v Praze

4 Ad 13/2025- 59 - text  10 4 Ad 13/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Peroutkovou v právní věci žalobkyně: H. B., narozená dne X bytem X proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 11. 4. 2025, č. j. X, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobkyně se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhala zrušení rozhodnutí žalované ze dne 11. 4. 2025, č. j. X (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým podle § 88 odst. 8 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 582/1991 Sb.“) a § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zamítla námitky žalobkyně a potvrdila rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 20. 12. 2024, č. j. X (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). 2. Prvostupňovým rozhodnutím byl žalobkyni ode dne 12. 2. 2025 odňat invalidní důchod podle § 56 odst. 1 písm. a) a § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 155/1995 Sb.“). II. Obsah žaloby 3. Žalobkyně namítala, že závěry obsažené v napadeném i prvostupňovém rozhodnutí jsou nesprávné, vnitřně rozporné a nepřezkoumatelné, a to z dále uvedených důvodů. 4. Namítala, že byl nesprávně vyhodnocen její zdravotní stav. Uvedla, že předpokladem pro zlepšení zdravotního stavu, který by mohl mít za následek nižší pokles pracovní schopnosti, mohla být dle posudku ze dne 20. 5. 2022, zn. LPS/2022/400-P5_CZ funkční stabilizace zdravotního stavu. V jejím případě však došlo ke zhoršení zdravotního stavu, což vyplývá zejména z lékařského nálezu vydaného dne 8. 11. 2024 MUDr. Z. E. Závěry následně vydaných posudků, tj. posudku ze dne 26. 11. 2024, zn. LPS/2024/21366-P2_CSSZ (dále jen „prvostupňový posudek“), vypracovaného Institutem posuzování zdravotního stavu (dále jen „IPZS“), a posudku IPZS ze dne 25. 3. 2025, zn. LPS/2025/296-NR-STC_CSSZ (dále jen „námitkový posudek“), jsou tak v přímém rozporu s tímto lékařským nálezem, ze kterého je současně patrné, že si zhoršení zdravotního stavu žalobkyně vyžádalo opakovanou pracovní neschopnost a že žalobkyně není schopna výraznějšího pracovního zatížení. Dle lékařského nálezu došlo ke zhoršení anémie, což je patrné i z dalších lékařských zpráv (ze dne 31. 3. 2025, 15. 4. 2025). Závěry žalované v posudcích, které vydala, a na ní navazujících rozhodnutích jsou tak dle žalobkyně v rozporu s objektivními zjištěními lékařů. Dále poukázala na svůj dlouhodobě neutěšený zdravotní stav, který je projevem v červnu 2025 zjištěného mnohočetného myelomu, nicméně šlo o dlouhotrvající obtíže. Je tak patrné, že k funkčnímu zlepšení zdravotního stavu dojít nemohlo. Žalobkyni čeká léčení, které si vyžádá její dlouhodobou pracovní neschopnost. 5. Z uvedených důvodů tak žalobkyně označila obě správní rozhodnutí za nesprávná, neboť nedošlo ke zlepšení zdravotního stavu, a za nepřezkoumatelná, neboť závěr, že došlo ke snížení poklesu pracovní neschopnosti, nebyl řádně odůvodněn. Posudky ani rozhodnutí neuvádějí objektivní skutečnosti, ze kterých by bylo patrno, že ke zlepšení zdravotního stavu žalobkyně došlo. V této souvislosti odkázala na judikaturu Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“), dle které má být posudek nejen přezkoumatelný, ale i přesvědčivý, dochází-li ke změně závěru v neprospěch dotčené osoby. Dle žalobkyně se žalovaná náležitě nevypořádala se závěry lékařů a neuvedla, z jakého důvodu považuje lékařské zprávy za nedostatečné z hlediska zachování poklesu pracovní neschopnosti v míře 35 %, není odůvodněno, v čem došlo ke zlepšení zdravotního stavu. Správní rozhodnutí tak dle žalobkyně porušily princip materiální pravdy dle § 3 správního řádu, jakož i povinnost vycházet z úplných a objektivních podkladů ve smyslu § 50 téhož zákona. K tomu namítala, že žalovaná užívá pro odůvodňování svých závěrů převážně terminologii vyhlášky č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška“), bez zhodnocení konkrétních skutkových okolností. 6. Žalobkyně dále upozornila na rozpory mezi závěry, ke kterým žalovaná dospěla v rámci správního řízení. Předně v prvostupňovém rozhodnutí žalovaná konstatovala, že u žalobkyně dochází k „poruše statiky a dynamiky s občasnými projevy kořenového dráždění, s recid. lehkým neurologickým nálezem,“ avšak v námitkovém posudku dovodila, že „[u] posuzované není zjištěn deficit motoriky, nezjištěny známky kořenového dráždění.“ Dle žalobkyně neměla žalovaná žádný podklad, ze kterého by vymizení kořenového dráždění vyplývalo. Ke zjištění vlastním lékařským vyšetřením pak nemohlo dojít, neboť žalovaná v rámci řízení o námitkách žalobkyni nevyšetřila. Ačkoli napadené rozhodnutí odkazuje primárně na námitkový posudek, tak přesto je v něm uvedeno, že byly zjištěny „občasné projevy kořenového dráždění s opakovaným lehkým neurologickým nálezem.“ Žalovaná tak sice odkazuje na námitkový posudek, ale v odůvodnění napadeného rozhodnutí interpretuje odlišné závěry, a proto je třeba dle žalobkyně považovat toto rozhodnutí za vnitřně rozporné. 7. Závěrem žalobkyně namítla, že žalovaná postupovala v rozporu se základními principy správního řízení dle § 3 a § 2 odst. 4 správního řádu. Měla za to, že v daném případě bylo provedení ústního jednání dle § 49 správního řádu namístě, neboť došlo k zásadnímu zásahu do práv žalobkyně (odnětí invalidního důchodu) a lékařský nález závěr žalované nepodporoval (osobní účast a vyšetření tak byly žádoucí pro objasnění věci). Žalovaná tak dle žalobkyně pochybila, když bez osobní účasti žalobkyně rozhodla o zásadním zásahu do jejích práv – odnětí invalidního důchodu – aniž by jí umožnila se osobně v řízení vyjádřit, reagovat na rozpor v lékařských zprávách, a aniž by zvážila její aktuální zdravotní stav. 8. Navrhla, aby soud zrušil jak napadené rozhodnutí, tak prvostupňové rozhodnutí, a přiznal jí náhradu nákladů řízení. III. Vyjádření žalované 9. Žalovaná uvedla, že nerezignovala na povinnost uloženou v § 3 správního řádu. Pokud spočívalo těžiště řízení ve stanovení negativního dopadu objektivně dokladovaných funkčních deficitů do profesní sféry jedince, znamenalo nezbytně i důsledné respektování normovaných posudkových kritérií. Pro zvážení klíčového postižení jako středně těžkého či dokonce těžkého musela žalobkyně vyhovět předepsaným hlediskům dle bodu 1c oddílu E kapitoly XIII přílohy k vyhlášce. 10. Dále uvedla, že rozpor mezi prvostupňovým a námitkovým posudkem, pokud jde o kořenové dráždění, je pouze zdánlivý, neboť v prvostupňovém posudku je mimo jiné uvedeno, že „dle doložených vyšetření bez paréz, bez poruchy čití, bez poruchy chůze (…) bez útlaku kořene.“ K diagnostikování mnohočetného myelomu v červnu 2025 žalovaná poukázala na § 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“). 11. K legitimnímu očekávání žalovaná uvedla, že toto nemůže být založeno čistě subjektivní úvahou. V případě absence zákonných předpokladů nelze dojít k závěru o zkrácení práv. 12. Dále uvedla, že vyšetření posuzované osoby není bezvýjimečné. Naopak, žalobkyně nespecifikovala, jaké novum nad rámec doložené lékařské dokumentace by vzájemná konfrontace přinesla, když ani žalované nevytýkala nekompletnost zdravotnické dokumentace. K tomu připomněla, že úkol posudkových lékařů v IPZS nespočívá v realizaci primárních klinických poznatků (§ 39 odst. 4 zákona č. 155/1995 Sb.). 13. Uzavřela, že napadené rozhodnutí není nepřezkoumatelné, neboť objektivizovaný funkční deficit nedosahoval stadia invalidity. 14. Navrhla, aby soud žalobu zamítl. IV. Obsah správního spisu 15. Ze správního spisu vyplývá, že žalobkyni byl od 26. 2. 2020 přiznán invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně, a to pro degenerativní postižení bederní páteře s nálezem olistézy a zúžením páteřního kanálu a postižením SI kloubů; míra poklesu pracovní schopnosti byla 35 %. Při kontrole v roce 2022 byla invalidita potvrzena. 16. Podle prvostupňového posudku ze dne 26. 11. 2024 se u žalobkyně jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav na podkladě vertebrogenní problematiky, který posudkový lékař hodnotil v položce dorzopatie jako lehké funkční postižení – postižení více úseků páteře, polytopní blokády s omezením pohyblivosti, sval dysbalance, porucha statiky a dynamiky s občasnými projevy kořenového dráždění, s recid. lehkým neurologickým nálezem, bez známek poškození nervu, některé denní aktivity vykonávány s obtížemi. Dle doložených vyšetření bez paréz, bez poruchy čití, bez poruchy chůze, olisteza na MRI 5mm, páteřní kanál bez stenoz, hranič