4 Ad 14/2025 – Městský soud v Praze

4 Ad 14/2025- 43 - text  10 4 Ad 14/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Peroutkovou v právní věci žalobce: J. H., narozený dne X bytem X zastoupený advokátem Mgr. Vítem Brožkem sídlem Na Kovárně 472/8, 101 00 Praha 10 proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 25. 4. 2025, č. j. X, takto: I. Rozhodnutí žalované ze dne 25. 4. 2025, č. j. X, se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 18 404 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne 25. 4. 2025, č. j. X (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým podle § 88 odst. 8 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 582/1991 Sb.“) a § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zamítla námitky žalobce a potvrdila rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 12. 12. 2024, č. j. X (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). 2. Prvostupňovým rozhodnutím správní orgán I. stupně zamítl žádost žalobce o invalidní důchod pro nesplnění podmínek stanovených v § 38 zákona č. zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 155/1995 Sb.“). II. Obsah žaloby 3. Žalobce namítal, že napadené rozhodnutí je v rozporu s § 39 zákona č. 155/1995 S., neboť žalovaná nesprávně stanovila míru poklesu pracovní schopnosti žalobce na 30 %, přestože zdravotní stav žalobce zcela jednoznačně odpovídá stupni invalidity, minimálně prvního stupně. Uvedl, že jeho stav je vážný, kombinovaný a chronický, což sice žalovaná částečně uznala, ale nedocenila dopad těchto diagnóz na schopnost žalobce vykonávat výdělečnou činnost. Žalobce dále popsal své základní diagnózy, které působí synergicky – kombinovaně, zhoršují jeho celkovou výkonnost, omezují jeho fyzickou mobilitu, snášenlivost zátěže, koordinaci i kognitivní stabilitu. Uvedl, že v současné době nabývá na významu především diagnóza dráždění kořene nervu, kdy jakýkoli pohyb může způsobit přerušení nervu, které je nevratné, což by vedlo k celkovému ochrnutí levé paže. 4. Namítl, že pokles pracovní schopnosti o 30 % je podhodnocený a neodráží funkční dopad zdravotního stavu na každodenní a pracovní činnost žalobce. Ze zdravotnických zpráv je zjevné, že žalobce trpí opakovanými blokádami páteře s bolestivým syndromem, chůze je antalgická, s výrazným napadáním na dolní končetinu, funkce horních končetin je oslabena (výpadky úchopu, brnění, vypadávání předmětů), dlouhodobě trvající bolesti ovlivňují i běžnou sebeobsluhu, přítomna je noční inkontinence a výrazné omezení hybnosti kloubů. Uvedl, že již v minulosti invalidní důchod pobíral. Vzhledem k tomu, že se jedná o dlouhodobě se zhoršující zdravotní stav (chronické a progresivní potíže od roku 2005), nelze dle něj ignorovat kontinuitu vývoje postižení. Dle žalobce nelze hodnotit současný stav izolovaně bez dlouhodobého kontextu. 5. Poukazoval na to, že lékař Institutu posuzování zdravotního stavu (dále jen „IPZS“) výslovně uvedl, že lékař I. instance chybně nehodnotil zdravotní stav jako dlouhodobě nepříznivý, ale přesto tento závěr nebyl zohledněn ve prospěch žalobce. Tím dle žalobce došlo k porušení zásady materiální pravdy a zásady in dubio pro mitius. V této souvislosti namítal vnitřní rozpornost a nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, když na jedné straně žalovaná potvrdila existenci dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, ale současně bez dostatečného zdůvodnění odmítla uznat jeho vážnost a dopad na žalobce. 6. Dále konstatoval, že zdravotní dokumentace prokazuje zhoršování stavu, nikoli stabilizaci či zlepšení. Je dlouhodobě v péči odborných lékařů, absolvuje léčebné a rehabilitační procedury, které však vedou pouze k přechodnému či žádnému zlepšení. Takové zhoršení tak dle něj musí být zohledněno ve smyslu § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. Uvedl, že není schopen vykonávat soustavné plnohodnotné zaměstnání bez ohrožení zdraví. 7. Namítl, že lékař IPZS náležitě nezhodnotil jeho celkovou výkonnost, pohyblivost a schopnost vykonávat denní aktivity vzhledem ke kapitole XIII oddíl E položka 1c přílohy vyhlášky č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška“). Z lékařské dokumentace právě postižení uvedené v položce 1c vyplývá. Nebyla pak vzata v úvahu ani skutečnost, že se jeho stav setrvale zhoršuje, což dokládal lékařskými zprávami (ze dne 11. 7. 2024 a ze dne 12. 6. 2024). K důkazu navrhl lékařskou zprávu MUDr. R. ze dne 18. 6. 2025 a případně znalecký posudek z oboru zdravotnictví – posudkové lékařství. 8. Navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil, věc vrátil žalované k dalšímu řízení a přiznal mu náhradu nákladů řízení. III. Vyjádření žalované 9. Žalovaná uvedla, že v otázce posouzení nároku na dávku důchodového pojištění podmíněné dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem je vázána posudkem lékaře IPZS. Jedná se o otázku odbornou, vyžadující znalosti v oboru medicíny a též v oboru posudkového lékařství. Uvedla, že napadené rozhodnutí bylo vydáno na podkladě lékařského posudku ze dne 10. 3. 2025 vypracovaného IPZS, který invaliditu žalobce posoudil tak, že se u žalobce jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ve smyslu § 26 zákona č. 155/1995 Sb., avšak nejde o invaliditu podle § 39 odst. 1 téhož zákona, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnost pouze o 30 %. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII., odd. E, položce 1b přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., pro které byla stanovena míra poklesu pracovní schopnosti 20 %, která byla dle § 3 odst. 1 vyhlášky zvýšena o 10 %, a celkem tak činí 30 %. Dle žalované posudek IPZS splňuje požadavek úplnosti, celistvosti a přesvědčivosti a vypořádává se se všemi rozhodujícími skutečnostmi. 10. S ohledem na námitky žalobce žalovaná k důkazu navrhla posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí. Navrhla, aby soud žalobu zamítl. IV. Obsah správního spisu 11. Ze správního spisu vyplývá, že žalobce podal dne 21. 8. 2024 žádost o invalidní důchod. Ze správního spisu vyplývá, že žalobce invalidní důchod pobíral v minulosti od roku 2006 do roku 2021 (pro částečnou invaliditu v důsledku úrazu), kdy mu byl odejmut od 24. 4. 2021 rozhodnutím správního orgánu I. stupně ze dne 15. 3. 2021, toto rozhodnutí bylo potvrzeno rozhodnutím žalované ze dne 4. 6. 2021. 12. Podle posudku ze dne 6. 12. 2024, zn. LPS/2024/17822-P2_CSSZ (dále jen „prvostupňový posudek“), se u žalobce nejedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ve smyslu § 26 zákona č. 155/1995 Sb., žalobce není invalidní podle § 39 odst. 1 téhož zákona. Posudkový lékař popsal problémy žalobce zejména s páteří, avšak uvedl, že se zatím nejedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, který omezuje tělesné, smyslové nebo duševní schopnosti žalobce významné pro jeho pracovní schopnost. Stav sice splňuje časové kritérium – trvá déle než jeden rok, ale není splněna podmínka stabilizace stavu, ten se vyvíjí, je ve stadiu probíhající léčby a odpovídá pracovní neschopnosti. 13. Prvostupňovým rozhodnutím ze dne 12. 12. 2024 byla žádost žalobce o invalidní důchod zamítnuta pro nesplnění podmínek dle § 38 zákona č. 155/1995 Sb., neboť podle prvostupňového posudku není žalobce invalidní, nejde o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav. 14. Žalobce podal proti prvostupňovému rozhodnutí námitky. V námitkách žalobce namítal nepřezkoumatelnost prvostupňového rozhodnutí, kterou spatřoval v tom, že není zřejmé, z jakých podkladů vychází. Dále vyjádřil nesouhlas s posouzením svého zdravotního stavu s tím, že závěr prvostupňového posudku je v rozporu s realitou i s předloženou zdravotnickou dokumentací. Popsal všechny své zdravotní obtíže a komplikace s nimi spojené, což doložil i zprávami z lékařských vyšetření. Uvedl, že jeho zdravotní stav limituje jak v běžném, tak v pracovním životě. Požadoval proto přiznání invalidního důchodu, minimálně pro invaliditu prvního stupně. 15. V posudku vypracovaném v námitkovém řízení ze dne 10. 3. 2025, zn. LPS/2025/203-NR-MRS_CSSZ (dále jen „námitkový posudek“), bylo shledáno, že se u žalobce jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav dle § 26 zákona č. 155/1995 Sb., nicméně žalobce není invalidní dle § 39 odst. 1 téhož zákona, když z důvodu nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnost pouze o 3