2 As 123/2016 — Nejvyšší správní soud

4 Ad 7/2025- 32 - text  7 4 Ad 7/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Peroutkovou v právní věci žalobce: ak. mal. J. Ž., narozený dne X bytem X zastoupený advokátem JUDr. Lubomírem Müllerem sídlem Symfonická 1496/9, 158 00 Praha 5 proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 19. 3. 2025, č. j. X, takto: I. Rozhodnutí žalované ze dne 19. 3. 2025, č. j. X, se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 15 609 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podanou dne 1. 4. 2025 u Městského soudu v Praze domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne 19. 3. 2025, č. j. X (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaná zamítla námitky žalobce a potvrdila rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 12. 2. 2025, č. I č. j. X(dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). 2. Prvostupňovým rozhodnutím byl žalobci podle § 56 odst. 1 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“) přiznán od 26. 1. 2014 příplatek k důchodu podle § 25 odst. 7 písm. a), b) zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 119/1990 Sb.“), za dobu nezákonného zbavení osobní svobody v období od 16. 1. 1989 do 22. 1. 1989. II. Obsah žaloby 3. Žalobce ke skutkovému stavu věci uvedl, že prvostupňovým rozhodnutím mu byl sice příplatek k důchodu dle § 25 odst. 7 písm. b) zákona č. 119/1990 Sb. přiznán, ale doplatek mu byl zaslán jen za období od 20. 11. 2019. 4. V prvním žalobním bodu namítal, že § 56 odst. 1 písm. b) zákona o důchodovém pojištění, na které odkazovala žalovaná v napadeném rozhodnutí, se v daném případě nepoužije, neboť § 25 odst. 7 zákona č. 119/1990 Sb. má jako lex specialis přednost před touto obecnou úpravou. 5. Ve druhém žalobním bodu poukazoval na to, že žalovaná po celou dobu od vydání zákona č. 119/1990 Sb. poskytovala (tj. nejen přiznávala, ale i doplácela) žadatelům příplatek k důchodu „ode dne 1. 7. 1990, byl-li poškozený k tomuto dni poživatelem starobního důchodu,“ nebo pokud se poškozený stal „poživatelem starobního důchodu po tomto dni,“ tak „od přiznání důchodu.“ Měl za to, že nyní jej žalovaná diskriminuje, neboť mu doplatek přiznává jen za pět let zpětně (což dokládá jiný případ, ve kterém se žalovaná žadatelce omluvila s tím, že jí doplatek náleží za celou dobu). 6. Navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil, věc vrátil žalované k dalšímu řízení a uložil žalované povinnost uhradit žalobci náhradu nákladů řízení. III. Vyjádření žalované 7. Žalovaná ve vyjádření k žalobě ze dne 6. 5. 2025 uvedla, že nárok na výplatu předmětného příplatku k důchodu nepodléhá prekluzi; doplatek je nutné poskytnout od data přiznání důchodu. K příplatku uvedenému v rozhodnutí č. I ze dne 12. 2. 2025 uvedla, že doplatek byl vyčíslen od 26. 1. 2014 a žalobci byl poukázán dne 4. 2. 2025. K příplatku uvedenému v rozhodnutí č. II ze dne 12. 2. 2025 uvedla, že v odůvodnění tohoto rozhodnutí je nesprávně uvedeno, že výplata příplatku ke starobnímu důchodu náleží v souladu § 55 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění pouze pět let nazpět ode dne podání žádosti, tj. od 20. 11. 2019. Doplatek za dobu od 20. 11. 2019 do 9. 3. 2025 byl žalobci poukázán dne 4. 2. 2025. Na základě žaloby pak žalovaná neodkladně provedla doplacení příplatku podle § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 622/2004 Sb. ode dne přiznání starobního důchodu, tj. od 26. 1. 2014 do 19. 11. 2019, a poukázala jej na účet žalobce dne 16. 4. 2025. Uvedla, že námitky žalobce směřovaly pouze do časového období, za které náleží doplatek na příplatku ke starobnímu důchodu podle § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 622/2004 Sb. Žalovaná uznala své pochybení a této námitce vyhověla. Z toho důvodu navrhla postup ve smyslu § 62 odst. 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“). IV. Další průběh řízení před soudem 8. Soud následně dne 13. 5. 2025 vyzval žalobce, aby sdělil, zda byl ze strany žalované vyplacen předmětný doplatek za období od 26. 1. 2014 do 19. 11. 2019 a zda je postupem žalované uspokojen. Žalobce v odpovědi ze dne 20. 5. 2025 soudu sdělil, že žalovaná sice žalobci příplatek k důchodu dle § 25 odst. 7 písm. b) zákona č. 119/1990 Sb. za období od 26. 1. 2014 do 19. 11. 2019 doplatila, ale nezrušila žalobou napadené rozhodnutí, v němž tvrdí, že příplatek náleží jen za období od 20. 11. 2019. Žalobce konstatoval, že existuje rozpor mezi skutečnou výplatou (která je nyní již v pořádku) a napadeným rozhodnutím (které je vadné, ale žalovaná ho dosud nezrušila). Žalobce pro případ, že žalovaná napadené rozhodnutí sama zruší, navrhoval, aby soud zastavil řízení, protože pominul předmět sporu; pro případ, že žalovaná toto sama nezruší, navrhoval, aby tak učinil soud. 9. Soud zaslal toto sdělení žalobce žalované, která ve vyjádření ze dne 29. 5. 2025 uvedla, že konečné rozhodnutí ve věci nechává na úvaze soudu. 10. V podání ze dne 4. 10. 2025 žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil, neboť žalovaná dosud žádné nové rozhodnutí nevydala a zároveň konečné rozhodnutí ponechala na úvaze soudu. V. Obsah správního spisu 11. Ze správního spisu soud zjistil, že žalobci byl na základě jeho žádosti přiznán starobní důchod od 26. 1. 2014. Dne 20. 11. 2024 podal žalobce žádost o příplatky ke starobnímu důchodu podle § 25 odst. 7 písm. b) zákona č. 119/1990 Sb. a podle nařízení vlády č. 622/2004 Sb. 12. Prvostupňovým rozhodnutím ze dne 12. 2. 2025, č. I č. j. X, správní orgán I. stupně podle § 56 odst. 1 písm. b) zákona o důchodovém pojištění přiznal žalobci od 26. 1. 2014 příplatek k důchodu podle § 25 odst. 7 písm. a), b) zákona č. 119/1990 Sb. za dobu nezákonného zbavení osobní svobody v období od 16. 1. 1989 do 22. 1. 1989. V odůvodnění tohoto rozhodnutí správní orgán uvedl, že se řídil ust. § 56 odst. 1 písm. b) větou první zákona o důchodovém pojištění. Dále uvedl, že věznění od 16. 1. 1989 do 22. 1. 1989, odpovídající zařazení do III. pracovní kategorie, činí 7 dnů, tj. 0,23 měsíce (7/31). Celkem za dobu od 16. 1. 1989 do 22. 1. 1989 činí příplatek k důchodu 4 Kč (15 Kč x 0,23) měsíčně; starobní důchod po sloučení s příplatkem činí 10 437 Kč měsíčně. 13. Rozhodnutím z téhož dne č. II, č. j. X (dále jen rozhodnutí č. II), správní orgán I. stupně ve výroku I. přiznal žalobci od 26. 1. 2014 příplatek ke starobnímu důchodu podle § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 622/2004 Sb. ve výši 72 Kč měsíčně, a ve výroku II. uvedl, že doplatek příplatku náleží podle § 55 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění od 20. 11. 2019. V odůvodnění tohoto rozhodnutí správní orgán nejprve uvedl výpočet předmětného příplatku a dále konstatoval, že jeho výplata náleží pouze pět let nazpět ode dne podání žádosti o zvýšení důchodu, tj. od 20. 11. 2019, neboť nárok na výplatu tohoto příplatku k důchodu za dobu před 20. 11. 2019 zanikl. 14. Žalobce dne 9. 2. 2025 prostřednictvím svého právního zástupce zaslal České správě sociálního zabezpečení, oddělení stížností a interního auditu, podání nazvané jako stížnost, ve kterém uvedl, že dne 4. 2. 2025 ČSSZ zaslala žalobci dvě oznámení o vyúčtování důchodu, která měla být založena na rozhodnutích, která žalobce dosud neobdržel. Dne 2. 3. 2025 pak žalobce prostřednictvím svého právního zástupce zaslal České správě sociálního zabezpečení, oddělení stížností a interního auditu, další podání nadepsané jako „doplnění stížnosti“, ve kterém navázal na předchozí stížnost a uvedl, že ČSSZ vydala příslušná rozhodnutí dne 12. 2. 2025. V tomto podání poukazoval na to, že podle prvostupňového rozhodnutí náleží příplatek k důchodu podle § 25 odst. 7 písm. b) zákona č. 119/1990 Sb. již od přiznání důchodu v roce 2014. Stěžoval si však na to, že doplatek je vypočten až od 20. 11. 2019 a byl mu tedy odepřen doplatek za dobu od přiznání důchodu v roce 2014 do 19. 11. 2019, žádal o zjednání nápravy. Žalovaná tuto stížnost posoudila jako námitky proti prvostupňovému rozhodnutí. 15. Napadeným rozhodnutím byly námitky žalobce zamítnuty a prvostupňové rozhodnutí bylo potvrzeno. V odůvodnění žalovaná odkázala na § 56 odst. 1 písm. b) větu první i větu druhou zákona o důchodovém pojištění, kdy podle věty druhé důchod nebo jeho zvýšení se přitom doplatí nejvýše pět let nazpět ode dne zjištění nebo uplatnění nároku na důchod. Uvedla, že žalobce uplatnil žádost o předmětné příplatky ke starobnímu důchodu dne 20. 11. 2024; doplatek důchodu tak byl v souladu s odkazovaným ustanovením doplacen pět let nazpět, tj. nejdříve od 20. 11. 2019. Proto žalovaná shledala námitky žalobce nedůvodnými. VI. Hodnocení věci Městským soudem v Praze 16. Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené roz