2 Aps 1/2005 — Nejvyšší správní soud

42 A 1/2026- 37 - text  9 42 A 1/2026 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Věrou Jachurovou v právní věci žalobce: A. A. státní příslušník bytem proti žalovanému: Ministerstvo vnitra se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7 o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím v prohlášení zániku dočasné ochrany podle § 5 odst. 8 písm. e) zákona 65/2022 Sb. o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaných invazí vojsk Ruské federace takto: I. Zásah žalovaného spočívající v prohlášení zániku dočasné ochrany žalobce podle § 5 odst. 8 písm. e) zákona č. 65/2022 Sb., o kterém se žalobce dozvěděl dne 17. 11. 2025, byl nezákonný. II. Žalovanému se zakazuje pokračovat v porušování práv žalobce a přikazuje se mu, aby obnovil stav před prohlášením zániku dočasné ochrany, tj. aby obnovil stav ke dni předcházejícímu dni 9. 11. 2025. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal ochrany před nezákonným zásahem žalovaného. Tento zásah spatřoval v tom, že žalovaný mu e-mailem oznámil zrušení dočasné ochrany podle § 5 odst. 8 písm. e) zákona č. 65/2022 Sb. o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaných invazí vojsk Ruské federace, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „Lex Ukrajina“). 2. V žalobě uvedl, že území Ukrajiny opustil zhruba 2 týdny před vypuknutím války na Ukrajině a do České republiky přicestoval na základě bezvízového styku. Po vypuknutí války na Ukrajině požádal v České republice o dočasnou ochranu, která mu byla dne 5. 4. 2022 udělena. Dočasnou ochranu si žalobce následně pravidelně prodlužoval. Dne 17. 11. 2025 obdržel na svou e-mailovou adresu e-mail, v němž ho žalovaný informoval o zrušení dočasné ochrany z důvodu dle § 5 odst. 8 písm. e) Legis Ukrajina. 3. Dále uvedl, že dne 10. 9. 2025 zaslal žalovanému oznámení o změně adresy, společně s dokladem o zajištění ubytování. Následně žalobce obdržel sdělení o nesplnění podmínek pro doklad o zajištění ubytování, čímž byla jeho adresa automaticky přehlášena na ohlašovnu ve smyslu § 6a odst. 4 Legis Ukrajina. Žalobce proto dne 30. 10. 2025 doložil správný doklad o zajištění ubytování a nyní má již řádně přehlášenou adresu. 4. S poukazem na znění ustanovení § 5 odst. 8 písm. e) Legis Ukrajina vyzdvihl, že podanou žalobou se brání právě proti zrušení dočasné ochrany. Má za to, že uvedené ustanovení obchází výluku přezkumného řízení stanovenou v § 16 zákona č. 221/2003 Sb., o dočasné ochraně cizinců. Namítl, že dotčené ustanovení je v rozporu s právem Evropské unie (dále jen „EU“), konkrétně s čl. 8 odst. 2 směrnice Rady 2001/55/ES ze dne 20. července 2001, o minimálních normách pro poskytování dočasné ochrany v případě hromadného přílivu vysídlených osob a o opatřeních k zajištění rovnováhy mezi členskými státy při vynakládání úsilí v souvislosti s přijetím těchto osob a s následky z toho plynoucími (dále jen „směrnice o dočasné ochraně“). Absence hlášené adresy pobytu ve státě, který dočasnou ochranu poskytuje, nemůže být důvodem pro neudělení dočasné ochrany, resp. pro její zánik, neboť takovýto požadavek nevyplývá ze směrnice o dočasné ochraně. Ani český zákon nezná absenci adresy pobytu ve státě poskytujícím ochranu jako důvod odnětí, resp. zániku dočasné ochrany. Tímto de facto zamítacím důvodem jsou rozšířeny taxativně vymezené důvody neudělení (resp. zániku) dočasné ochrany dle čl. 28 směrnice o dočasné ochraně. Žalobce přitom shledává rozporným s právem EU i pouhý fakt, že je doklad o ubytování vůbec vyžadován, ačkoliv to směrnice o dočasné ochraně nepředpokládá. To však samo o sobě nebylo předmětem zásahu správního orgánu v tomto případě. 5. Podle názoru žalobce není přípustné, aby na základě směrnice o dočasné ochraně (viz recitál č. 12) byla přijata taková vnitrostátní úprava, která zhoršuje postavení vysídlených osob a klade jim další překážky k získání dočasné ochrany v členském státě EU. Zároveň Česká republika nezajistila ve smyslu čl. 17 prováděcího rozhodnutí Rady (EU) 2022/382 ze dne 4. března 2022, kterým se stanoví, že nastal případ hromadného přílivu vysídlených osob z Ukrajiny ve smyslu článku 5 směrnice 2001/55/ES, a kterým se zavádí jejich dočasná ochrana (dále jen „prováděcí rozhodnutí“) žádná další doplňková práva oproti směrnici o dočasné ochraně. Žalobce se tak domnívá, že v jeho případě jde o tzv. l’acte clair. Směrnice o dočasné ochraně žádné ustanovení o možnosti přijímat opatření zpřísňující podmínky udělení, prodloužení a zániku dočasné ochrany neobsahuje. K tomu odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 9. 2024 č.j. 2 Azs 111/2024, ve kterém Nejvyšší správní soud zdůraznil, že členské státy nemohou stanovit osobám požívajícím dočasné ochrany podmínky, které by byly méně příznivé, než jsou ty vymezené ve směrnici o dočasné ochraně. Žalobce se též dovolával závěrů, v nimž v obdobném případě, jako je ten žalobcův, dospěl Městský soud v Praze v rozsudku ze dne 25. 9. 2025 č.j. 10 A 81/2025-41. 6. Na závěr dodal, že si je vědom toho, že není osobou, na kterou dopadá prováděcí rozhodnutí, neboť dne 24. 2. 2022 nepobýval na Ukrajině. Jelikož však ustanovení o přezkumném řízení byla ve věcech dočasné ochrany českým zákonodárcem explicitně vyloučena, domnívá se, že by měl být chráněn před nezákonností výše popsaného zásahu z důvodu nesouladu § 5 odst. 8 písm. e) Legis Ukrajina s právem EU stejně jako v případech ostatních držitelů dočasné ochrany. Zdůraznil, že pro něj je takový zásah do jeho práv mnohem znatelnější, neboť nemůže o dočasnou ochranu požádat znovu. Popsaným zásahem ztrácí právo na znovuzískání dočasné ochrany v ČR. 7. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Ke skutkovým okolnostem věci uvedl, že žalobce se po udělení dočasné ochrany dne 5. 4. 2022 registroval k prodloužení dočasné ochrany. V návaznosti na sdělení právního zástupce ubytovatele ze dne 12. 8. 2025, který s žalobcem nájemní smlouvu neuzavřel, postupoval žalovaný podle § 6a odst. 3 písm. a) Legis Ukrajina a zrušil údaj o místě hlášeného pobytu žalobce ke dni 11. 8. 2025. Od tohoto okamžiku se místem hlášeného pobytu žalobce na území stala adresa pracoviště žalovaného v Praze. Žalovaný nepovažoval za věrohodný ani doklad o ubytování, který žalobce žalovanému zaslal dne 31. 10. 2025. Vzhledem k tomu, že místem pobytu žalobce na území bylo po dobu více než 90 dnů, konkrétně od 11. 8. 2025 do 9. 11. 2025, sídlo pracoviště správního orgánu, došlo dne 9. 11. 2025 k zániku dočasné ochrany, resp. k zániku žalobcova dosavadního oprávnění k pobytu na území za účelem dočasné ochrany podle § 5 odst. 8 písm. e) Legis Ukrajina. 8. K přesvědčení žalobce o rozporu ustanovení § 5 odst. 8 písm. e) Legis Ukrajina žalovaný uvedl, že toto je důsledkem toho, že žalobce nerozlišuje mezi oprávněním k pobytu za účelem dočasné ochrany a dočasnou ochranou jako takovou. Je zřejmé, že dočasnou ochranou Lex Ukrajina nerozumí dočasnou ochranu vyhlášenou prováděcím rozhodnutím, ale již samotné pobytové oprávnění podle čl. 8 odst. 1 směrnice o dočasné ochraně. Tato směrnice zakládá členským státům povinnost vydat osobám požívajícím ve smyslu jejího čl. 5 dočasné ochrany povolení k pobytu. Ovšem pokud jde o proces získání tohoto pobytového oprávnění, nechává evropský zákonodárce tuto otázku zjevně na vnitrostátním právu členských států. Stejně tak neřeší konkrétní podobu tohoto pobytového oprávnění, jeho platnost, způsob prodlužování. Jediné, co zakotvuje, je povinnost toto pobytové oprávnění osobě požívající dočasné ochrany vydat. Podle názoru žalovaného má členský stát také možnost stanovit, za jakých podmínek platnost tohoto pobytového oprávnění skončí, zda uplynutím doby nebo na základě jiné skutečnosti. Skončení či zánik platnosti pobytového oprávnění z titulu dočasné ochrany neznamená, že takovou osobu členský stát vylučuje z dočasné ochrany úplně, tedy nad rámec čl. 28 směrnice o dočasné ochraně. V případě, že u takové osoby není dán některý z důvodů uvedených v čl. 28 směrnice o dočasné ochraně, je členský stát povinen podle čl. 8 odst. 1 uvedené směrnice vydat pobytové oprávnění z titulu dočasné ochrany znovu. Lex Ukrajina ani zákon o dočasné ochraně nijak neomezují možnost podání žádosti o poskytnutí dočasné ochrany, tedy o vydání oprávnění k pobytu za účelem dočasné ochrany. Připomněl, že podle čl. 28 směrnice o dočasné ochraně mohou členské státy vyloučit osobu z poskytnutí dočasné ochrany, pokud nastane nebo je zjištěna některá ze skutečností uvedená v odstavci 1 uvedeného článku. Takové osobě tedy nemusí vydat oprávnění k pobytu za účelem dočasné ochrany ani přiznat další práva vyplývající z dočasné ochrany. Tyto účinky však ustanovení § 5 odst. 8 písm. e) Legis Ukrajina nemá. Držiteli dočasné ochrany, kterému tímto způsobem oprávnění k pobytu za účelem dočasné ochrany zanikne, nebrání uvedené ustanovení v získání nového povolení k pobytu za úč