7 As 155/2015 — Nejvyšší správní soud

45 A 82/2025- 65 - text 11 15 A 82/2025 USNESENÍ Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Kříže, soudkyně Mgr. Věry Jachurové a soudce Mgr. Bc. Jana Schneeweise v právní věci žalobce: J. W., narozený bytem zastoupený Mgr. Lucií Sequensovou advokátkou se sídlem Budějovická 1523/9a, 140 00 Praha 4 proti žalovaným: 1. Ministerstvo dopravy sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, 110 15 Praha 1 2. Ředitelství silnic a dálnic s. p. sídlem Čerčanská 2023/12, 140 00 Praha 4 zastoupený Mgr. Jiřím Hnátem advokátem se sídlem Na Pankráci 404/30a , 140 00 Praha 4 za účasti: P. W. bytem o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaných takto: I. Žaloba se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Žalobci se vrací soudní poplatek ve výši 2 000 Kč, který mu bude vrácen z účtu Městského soudu v Praze vrácen do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení. V. Soud vyzývá žalobce, aby ve lhůtě do tří dnů od doručení tohoto usnesení soudu písemně sdělil číslo účtu, na který má být soudní poplatek vracený žalobci dle výroku IV. tohoto usnesení zaslán, popř. adresu, na kterou má být poukázán poštovní poukázkou. Odůvodnění: Vymezení věci a stanoviska účastníků 1. Žalobce se žalobou ze dne 4. 7. 2025 domáhal toho, aby soud určil, že zásah provedený vůči němu ze strany Ministerstva dopravy prostřednictvím Ředitelství silnic a dálnic s. p. dne 7. 5. 2025 byl nezákonný. Zásah spočívá v překonání oplocení pozemků parc. č. x a y a překonání jejich uzamčení pomocí síly a následném vjezdu na tyto pozemky pomocí těžké techniky. 2. Žalobce uvedl, že je spoluvlastníkem uvedených pozemků. Na nich byl na základě nájemní smlouvy se společností Czech Outdoor, s. r. o., umístěn reklamní bigboard této společnosti. Ministerstvo dopravy (žalovaný 1) výzvou ze dne 22. 4. 2024 vyzvalo žalobce a další spoluvlastníky pozemků k tomu, aby poskytli Ředitelství silnic a dálnic s. p. součinnost při odstraňování reklamního zařízení podle § 31 odst. 12 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Dne 7. 5. 2025 vstoupil na pozemek bez vědomí a předchozího upozornění žalobce a ostatních spoluvlastníků pracovní tým společnosti DEMSTAV group, s. r. o. (dále jen „Demstav“), s níž Ředitelství silnic a dálnic (žalovaný 2) uzavřelo smlouvu o dílo − odstranění reklamního zařízení. Oznámení Demstav o plánovaném vstupu na pozemek na den 7. 5. 2025 00:00 hod. bylo přijato k poštovní přepravě až dne 6. 5. 2025. Společnost Demstav vjela na pozemky těžkou technikou (pásovým bagrem o váze 30t) vzdálenější bránou, tedy odlišnou trasou, než která byla avizována v oznámení odeslaném dne 6. 5. 2025. Demstav vyjela na pozemku koleje dlouhé asi 125 m, ačkoli funkční průjezdní brána se nacházela i blíž reklamnímu zařízení. Demstav při tom zhutnila půdu po celé délce kolejí v prostředí ovocného sadu a způsobila popraskání betonové skruže kanalizační šachty, nad kterou projela. Tím způsobila na pozemku celkovou škodu ve výši 72 211 Kč včetně znehodnocení zámků s jednotným klíčem. 3. Žalobce namítá, že žalovaní jednající společností Demstav zasáhli do jeho vlastnického práva. Ustanovení § 31 odst. 12 zákona o pozemních komunikacích umožňuje osobám odstraňujícím reklamní zařízení jen vstoupit na pozemek (pohybovat se po něm chůzí), nikoli tam vjet, a to navíc jen na nezbytnou dobu a v nezbytné míře. Demstav vnikla na pozemek neoprávněně těžkou technikou, bez předchozího oznámení a žádosti o součinnost. Reklamní zařízení mohlo být plnohodnotně odstraněno bez vjezdu na pozemek jeřábem zpoza plotu, popř. bližší branou, a způsobená škoda mohla být násobně nižší. 4. Ministerstvo dopravy (žalovaný 1, dále také „ministerstvo“) k žalobě uvedlo, že se necítí být pasivně žalobně legitimováno. Jako silniční správní úřad nese odpovědnost za výzvu podle § 31 odst. 9 zákona o pozemních komunikacích, kterou řádně vydalo dne 23. 4. 2024. Faktické odstranění reklamního zařízení je plně v gesci Ředitelství silnic a dálnic jako majetkového správce dálnice, který však nejedná jako správní orgán. Žaloba podle žalovaného 1 měla být podána proti Ředitelství silnic a dálnic podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu a soud by ji měl ve vztahu k žalovanému 1 zamítnout. Za případná pochybení v konání dalších subjektů se žalovaný 1 necítí být odpovědný (např. je-li pravdivé tvrzení o pozdním vyrozumění a znemožnění poskytnout součinnost). Pojem vstup v kontextu § 31 odst. 12 a § 34 zákona o pozemních komunikacích v sobě podle žalovaného 1 zahrnuje veškeré možné druhy přístupů tak, aby bylo dosaženo zákonem stanoveného účelu – odstranění reklamního zařízení s ohledem na co nejnižší možnou míru a co nejšetrnější omezení vlastníků dotčených nemovitostí (jak ukládá i interní směrnice Ředitelství silnic a dálnic, která je žalovanému 1 známa). 5. Ani Ředitelství silnic a dálnic s. p. (žalovaný 2, dále také „ŘSD“) se nepovažuje za pasivně legitimované (ve vyjádření ze dne 22. 8. 2025 uvádí „aktivně“, což soud považuje za zjevnou písařskou chybu). Navrhlo, aby soud žalobu odmítl a přiznal mu pozici strany zúčastněné na řízení. K tomu odkázalo na rozsudky Městského soudu v Praze čj. 17 A 83/2024-90, 11 A 99/2024-64 a 11 A 25/2025-23 a rozsudek NSS čj. 4 As 277/2024-46. ŘSD vystupuje ve vztahu k výzvě ministerstva v pozici adresáta. Žalobní body navíc ŘSD považuje za nedůvodné. Žalobce měl minimálně od doručení výzvy ministerstva ze dne 22. 4. 2024 vědět, že se reklamní zařízení na jeho pozemku nachází protiprávně, a učinit kroky k nápravě. Strpění reklamního zařízení v ochranném pásmu komunikace na svém pozemku je přestupkem vlastníka pozemku. Žalobce na výzvu ministerstva reagoval předžalobní výzvou ze dne 3. 5. 2024. ŘSD se s žalobcem opakovaně neúspěšně pokoušelo dohodnout na podmínkách vstupu v jiných případech, předpokládat jakoukoli součinnost žalobce při odstranění zařízení by bylo naivní až bezúčelné. Žalobce nemá ze zákona nárok na jakoukoli jinou výzvu či informaci kromě výzvy podle § 31 odst. 9 zákona o pozemních komunikacích. Právo vstupu je třeba dle ŘSD vykládat přiměřeně účelu, kterému má sloužit, omezením výkladu na pouhý „vstup“ by byl tento účel vyprázdněn. Dle informací ŘSD použila společnost Demstav odlišnou cestu od plánované proto, že přístupová brána nebyla uzavřena, což Demstav považovala za součinnost vlastníků pozemků. Při odstraňování reklamních zařízení je třeba přednostně brát ohled na bezpečnost silničního provozu oproti ochraně vlastnického práva vlastníků pozemků, na nichž jsou s vědomím a za účelem majetkového prospěchu nelegálně umístěna reklamní zařízení. 6. Pavel Wágner, spoluvlastník pozemku, se z pozice osoby zúčastněné na řízení ztotožnil s obsahem žaloby. 7. Žalobce v replice ze dne 10. 4. 2026 uvedl, že o pasivní legitimaci ministerstva není pochyb s ohledem na rozsudek NSS ze dne 26. 11. 2025, čj. 2 As 121/2025-67. V případě jiných pochybností žalobce žádá, aby soud uvedl, který subjekt je podle něj pasivně legitimován (v souladu s usnesením rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 12. 2014, čj. Nad 224/2014-53, č. 3196/2015 Sb. NSS). Skutečnost, že žalobce nebyl včas vyzván k součinnosti, je v rozporu jak se zákonem o pozemních komunikacích, tak se směrnicí ŘSD i smlouvou o dílo uzavřenou mezi ŘSD a Demstav. Úvahy ŘSD o tom, že by s ním či s Demstav žalobce nespolupracoval, jsou spekulativní. V takových situacích je navíc dle směrnice ŘSD nutno požádat o součinnost Policii ČR. 8. Nově doplnil, že odstranění reklamního zařízení na jeho pozemku vyžaduje stavební povolení ve smyslu § 247 a násl. zákona č. 283/2021 Sb., stavební zákon. Žalovaní nedoložili, že při odstranění reklamního zařízení disponovali platným povolením, zásah je proto nezákonný i z tohoto důvodu. Tato povinnost podle žalobce plyne z judikatury NSS a praxe stavebních úřadů, z nichž žalobce v replice rozsáhle citoval. V řízení o povolení odstranění stavby je stavební úřad povinen určit podmínky, za kterých má být reklamní zařízení odstraněno, ty následně kontrolovat a případně jejich dodržování vynutit uložením sankce. Tím by se podle žalobce zcela jistě předešlo škodám vzniklým na jeho majetku. Posouzení věci 9. Soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny všechny procesní podmínky k tomu, aby mohl věc projednat a rozhodnout o ní. Zjistil, že tomu tak není, neboť tvrzený zásah má soukromoprávní povahu. 10. Soudy ve správním soudnictví poskytují ochranu veřejným subjektivním právům fyzických i právnických osob způsobem stanoveným tímto zákonem a za podmínek stanovených tímto nebo zvláštním zákonem a rozhodují v dalších věcech, v nichž tak stanoví tento zákon (§ 2 s. ř. s.). 11. Žalobce se na soud obrátil se zásahovou žalobou podle § 4 odst. 1 písm. c) s. ř. s. a § 82 a násl. s. ř. s. 12. Podle § 4 odst. 1 písm. c) s. ř. s. rozhodují správní soudy o ochraně před nezákonným zásahem správního orgánu. Správním orgánem se