6 As 34/2007 — Nejvyšší správní soud

8 A 185/2025- 23 - text 8 č. j. 8 A 185/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Jany Jurečkové a Mgr. Andrey Veselé ve věci žalobkyně Y. W., bytem X, zastoupené JUDr. Hugem Körblem, advokátem sídlem Hybernská 10007/20, 110 00 Praha 1, proti žalovanému Magistrát hlavního města Prahy, IČO 00064581, sídlem Mariánské náměstí 2/2, 110 00 Praha 1, v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu ze dne 18. 11. 2025, č. j. MHMP 1143163/2024, sp. zn.: S-MHMP 1628682/2023 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobkyně podala dne 22. 12. 2022 u Velvyslanectví České republiky v Bernu žádost o zjištění státního občanství a vydání osvědčení podle § 42 a násl. zákona č. 186/2013 Sb., o státním občanství České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o státním občanství“). Žádost byla doručena Úřadu městské části Praha 1 jako správnímu orgánu prvního stupně dne 1. 2. 2023. O této žádosti rozhodl správní orgán rozhodnutím ze dne 10. 5. 2023, č. j. ÚMČP1 040905/23/lac (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) v řízení vedeném dle § 44 a násl. zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“) a dle § 42 a násl. zákona o státním občanství, kterým žádost žalobkyně o vydání osvědčení o státním občanství České republiky zamítl. 2. Proti uvedenému prvostupňovému rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, o němž žalovaný rozhodl žalobou napadeným rozhodnutím tak, že odvolání žalobkyně zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. 3. Důvodem pro zamítnutí byl závěr žalovaného, že žalobkyně narozením nenabyla československé státní občanství, ani později nenabyla československé či následně české občanství některým ze zákonných způsobů nabytí státního občanství. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 4. Žalobkyně v žalobě namítá především nesprávné právní hodnocení žalovaného. Má za to, že požadavek předpisů účinných v době jejího narození, aby její otec do jednoho roku po narození žalobkyně požádal o udělení souhlasu s nabytím státního občanství krajský národní výbor, byl nesplnitelný. Otec žalobkyně byl totiž dle kmenového listu zjištěného Vojenským historickým ústavem Bratislava označen za zběha. Žalobkyně má za to, že tuto nesplnitelnou podmínku by měly správní orgány překlenout výkladem. Žalobkyně rovněž tvrdí, že úmyslem zákonodárce bylo napravovat historické křivdy na poli státního občanství, proto by jí mělo být vydáno osvědčení o nabytí státního občanství. 5. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě předně uvádí, že ač si uvědomuje obtížnost tehdejší doby pro otce žalobkyně, právní úprava účinná v době narození žalobkyně ani nyní účinná právní úprava neumožňuje prominutí podmínky souhlasu krajského národního výboru. Tato žádost však v případě žalobkyně nebyla podána, což ostatně žalobkyně nerozporuje. Žalovaný rovněž poukázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu. Žalovaný též připomněl, že fyzické osoby nacházející se ve stejné situaci jako žalobkyně mohly nabýt státní občanství prohlášením na základě § 33 zákona o státním občanství. 6. Na základě výše uvedeného žalovaný setrvává na právním názoru vyjádřeném v žalobou napadeném rozhodnutí, který potvrzuje právní názor správního orgánu prvního stupně, který konstatoval, že žalobkyně československé státní občanství nenabyla, tudíž jí ani nemůže být vydáno osvědčení o nabytí státního občanství. III. Posouzení žaloby 7. Městský soud v Praze ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání řádných opravných prostředků a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.), přitom vycházel ze skutkového a právního stavu v době vydání rozhodnutí. Jiné vady, k nimž by byl povinen přihlédnout z moci úřední, soud neshledal. O podané žalobě soud rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. bez nařízení jednání, když účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (souhlas žalobkyně byl v souladu s § 51 odst. 1 větou druhou s. ř. s. presumován) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 8. Mezi účastníky není sporu o skutkovém stavu. 9. Z obsahu spisu městský soud ověřil následující skutečnosti: žalobkyně podala dne 22. 12.2022 u Velvyslanectví České republiky v Bernu žádost o zjištění státního občanství a vydání osvědčení podle § 42 zákona o státním občanství. K žádosti připojila dotazník, prohlášení o rodičích, cizozemský rodný list žadatelky, rodný list otce žadatelky, cizozemský oddací list rodičů žadatelky, cizozemský oddací list žadatelky, žádost o zápis příjmení do knihy manželství v mužském tvaru, doklad o občanských právech Švýcarska žadatelky a kopie cestovního dokladu žadatelky. 10. Správní orgán prvního stupně zahájil dne 13. 4. 2023 státoobčanské šetření ve spolupráci s Archivní správou Ministerstva vnitra České republiky za účelem zjištění státního občanství otce žadatelky (žalobkyně) k datu jejího narození. Z výsledků šetření a z předložených dokladů vyplynulo, že ke dni narození žadatelky byl její otec J. Z., narozený dne X v Praze, československým státním občanem. Matka žadatelky C. Z., rozená X, byla cizinkou. Rodiče žadatelky uzavřeli manželství dne X v Egg, tedy ve Švýcarsku. 11. Správní orgán prvního stupně při posuzování žádosti žalobkyně postupoval podle § 64 zákona o státním občanství, dle kterého se při posuzování, zda fyzická osoba je nebo byla českým státním občanem, československým státním občanem, státním občanem Československé federativní republiky nebo České a Slovenské Federativní Republiky, postupuje podle právních přepisů účinných v době, kdy mělo dojít k nabytí nebo pozbytí státního občanství této osoby. 12. Žalobkyně se narodila X v Curychu otci československého občanství a matce švýcarského občanství. 13. Podle zákona č. 194/1949 Sb., o nabývání a pozbývání československého státního občanství (dále jen „zákon o nabývání a pozbývání státního občanství“) ve znění účinném od 11. 11. 1958 do 31. 12. 1968, platilo, že dítě narozené v cizině nabývalo československé státní občanství za předpokladu, že oba rodiče byli československými státními občany. Pokud byl československým státním občanem pouze jeden z rodičů dítěte, potom dítě narozené v cizině nabylo československé státní občanství tehdy, požádal-li tento rodič ve lhůtě do 1 roku od narození dítěte okresní národní výbor v místě svého posledního trvalého pobytu na území republiky před odchodem do zahraničí o vyslovení souhlasu s nabytím československého státního občanství pro toto dítě a žádosti bylo vyhověno. 14. Správní orgán prvního stupně rovněž prověřil archivní evidenci žádostí o vyslovení souhlasu s nabytím československého státního občanství. Výsledek prověření správního orgánu prvního stupně byl negativní. Vzhledem k této skutečnosti správní orgán prvního stupně dospěl k závěru, že žalobkyně není státní občankou České republiky, a tudíž jí osvědčení o státním občanství České republiky nelze vydat. Proto správní orgán prvního stupně prvostupňovým rozhodnutím žádost žalobkyně o vydání osvědčení o státním občanství České republiky zamítl. 15. Rozhodnutí správního orgánu prvního stupně bylo žalobkyni doručeno dne 19. 7. 2023, kdy si jej převzala právní zástupkyně žalobkyně. Žalobkyně podala proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně prostřednictvím svého právního zástupce dne 20. 7. 2023 včasné odvolání, v němž uvedla, že s rozhodnutím správního orgánu prvního stupně nesouhlasí, považuje ho za nesprávné a rozporné s právem. Žalobkyně namítala nesprávné právní hodnocení zjištěného stavu. 16. Žalobkyně v odvolání poukazovala na svůj hluboký vztah k České republice a pocit propojení s Českou republikou prostřednictvím původu svého otce. Žalobkyně v odvolání vyjádřila, že nepochybuje nad správně zjištěným skutkovým stavem tak, jak ho zjistil prvostupňový správní orgán. 17. Žalobkyně však v odvolání namítala, že je nezbytné přihlédnout při nápravě historických nesprávných počinů z pohledu českého občanství, a to ať už formou prohlášení či formou osvědčení, k tomu, že jde o historické skutečnosti a dostupnost informací o takových historických skutečnostech je omezená. Žalobkyně v odvolání měla za to, že je nutné přihlédnout ke smyslu zákona o českém občanství a úmyslu zákonodárce napravovat na poli státního občanství historické křivdy a chybná, politická či prostě jen nelegitimní či účelová rozhodnutí států, která v tehdejší době nebylo možno ovlivnit. Žalobkyně dále namítala, že je třeba nahlížet na navracení českého občanství optikou tehdejší doby, a nikoliv optikou dnešní moderní doby, ve které má správa věcí veřejných jasná a podrobná pravidla, funguje moderním způsobem, vztah mezi státem a člověkem je rovnější a člověk má možnost využít řadu obranných mechanismů. 18. Žalobkyně dále v odvolá