8 As 138/2021 — Nejvyšší správní soud

9 A 53/2024- 38 - text 8 č. j. 9 A 53/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivanky Havlíkové a soudkyň Mgr. Ing. Silvie Svobodové a Mgr. Olgy Zimové v právní věci žalobkyně: Z. Š. proti žalované: Česká advokátní komora, IČO 66000777 sídlem Národní 118/16, 110 00 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí předsedy České advokátní komory ze dne 14. 6. 2024, č. j. 10.04-000017/24-0002, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobkyně se žalobou ze dne 8. 7. 2024 podanou u Městského soudu v Praze, kterou na výzvu soudu doplnila podáním ze dne 29. 7. 2024, domáhala zrušení rozhodnutí označeného v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž předseda České advokátní komory neurčil žalobkyni advokáta k poskytnutí právní služby za úplatu podle § 18c zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o advokacii“), neboť žalobkyně nesplnila podmínky dle § 18 odst. 2 a § 18c odst. 3 zákona o advokacii, s nimiž zákon spojuje vznik práva na určení advokáta k poskytnutí právní služby za úplatu. II. Napadené rozhodnutí 2. Žádostí ze dne 10. 5. 2024 žalobkyně požádala žalovanou o určení advokáta k poskytnutí právní služby za úplatu dle § 18c zákona o advokacii k zastoupení v řízení před Ústavním soudem o ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 3. 2024, č. j. 5 As 44/2023 – 29. Žalované byla žádost doručena dne 13. 5. 2024. 3. Důvodem, pro který žalovaná nevyhověla žádosti žalobkyně o určení advokáta, byla skutečnost, že žalobkyně v žádosti neuvedla jména alespoň dvou oslovených advokátů, kteří jí odmítli poskytnout požadovanou právní službu, čímž neosvědčila nemožnost zajistit si danou právní službu jinak, tj. na smluvním základě dle §18 odst. 2 zákona o advokacii. Bylo zcela v dispozici žalobkyně coby žadatelky, které advokáty a jakým způsobem osloví. V případě, že žalobkyní nejméně dva oslovení advokáti nepřevzali její právní zastoupení, bylo nutno tuto skutečnost doložit žalované dle §18c odst. 3 zákona o advokacii, což žalobkyně rovněž neučinila. III. Žaloba 4. V žalobě žalobkyně nejprve poukázala na obsah žádosti o určení advokáta k poskytnutí právní služby za úplatu, kterou zaslala žalované, přičemž citovala „Přílohu k formuláři“, kterou k této žádosti připojila. Ve zmíněné příloze mj. konstatovala, že neuvádí jména dvou advokátů, kteří jí odmítli poskytnout požadovanou právní službu, a to s odkazem na rozhodnutí žalované ze dne 30. 8. 2023, č. j. 10.01-000405/23-002, kterým jí byl určen advokát k poskytnutí právní služby za úplatu, aniž by takový údaj (jména dvou advokátů) ve formulářové žádosti uvedla. Dále vyjádřila přesvědčení, že požadavek žalované na doložení jmen dvou oslovených advokátů, kteří žadateli odmítli poskytnout konkrétní právní službu, nemá oporu v zákoně o advokacii. 5. Žalobkyně poukázala na to, že jí žalovaná jinými rozhodnutími (např. již zmíněným rozhodnutím ze dne 30. 8. 2023, č. j. 10.01-000405/23-002 či rozhodnutím ze dne 30. 6. 2023, č. j. 10.01-000299/23-002) určila advokáta za úplatu, přestože nedoložila předešlé odmítnutí dvěma advokáty. V napadeném rozhodnutí se k tomuto rozporu žalovaná nijak nevyjádřila. V této souvislosti žalobkyně namítla, že správní orgány by měly v obdobných případech rozhodovat obdobně. Žalovaná sice odkázala na rozsudky Městského soudu v Praze, které povinnost doložit odmítnutí oslovenými advokáty potvrzují, ty se ale týkaly rozhodnutí o neurčení advokáta k poskytnutí bezplatné právní služby. Žalovaná v napadeném rozhodnutí nevysvětlila nejednotnost své rozhodovací praxe. Absencí zdůvodnění odlišného postupu za analogických okolností zatížila napadené rozhodnutí vadou nezákonnosti a nepřezkoumatelnosti a v důsledku tohoto nezákonného postupu bylo žalobkyni odepřeno právo na přístup k soudu a právo na právní pomoc. 6. Dle přesvědčení žalobkyně neobstojí závěr žalované, že jsou jí podmínky určování advokátů dobře známy, protože je častou žadatelkou. Do 31. 12. 2023 nebylo v rozhodnutích žalované jako důvod neurčení advokáta uváděno nedoložení jmen dvou oslovených advokátů, kteří žadateli odmítli poskytnout požadovanou právní službu. Žalobkyně má za to, že žalovaná ignorovala změnu formuláře žádosti v návaznosti na nález Ústavního soudu ze dne 24. 1. 2023, sp. zn. Pl. ÚS 44/21 a s ním spojenou novelu zákona o advokacii účinnou od 1. 1. 2024. Podle žalobkyně lze důvodně pochybovat o zákonnosti přílohy č. 5 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 120/2012 Sb., kterou je „Žádost o právní službu za úplatu pro fyzickou osobu (§ 18c odst. 4 věta druhá zákona o advokacii)“ a s tím spojeného požadavku uvést mj. jména dvou advokátů, kteří odmítli právní službu ve věci poskytnout. Zákonná úprava tedy není nadále ústavně souladná, což by žalobkyni nemělo být k tíži. IV. Vyjádření žalované 7. Ve vyjádření k žalobě uvedla, že žalobkyně nebyla v řízení o žádosti ze dne 10. 5. 2024 poučována o aktuálních podmínkách určování advokátů, protože se jí tohoto poučení dostalo již v předešlých řízeních. Navzdory tomu, že zákon o advokacii vylučuje povinnost správního orgánu (žalované) poučovat žadatele, považovala žalovaná v minulosti za správné výjimečně žadatele poučit o tom, jak řádnou žádost podat. Přestože žalobkyně věděla, co žalovaná pro kladné vyřízení žádosti o určení advokáta k poskytnutí právní služby za úplatu vyžaduje, postupuje stále stejně stereotypně bez ohledu na změnu právní úpravy institutu určování advokátů a na poučení, kterých se jí dostalo. 8. Bylo povinností žalobkyně nejen označit alespoň dva advokáty, na které se obrátila se žádostí o poskytnutí poptávané právní služby, ale také osvědčit, že jí tito advokáti poptávanou konkrétní právní službu odmítli poskytnout. Tuto zákonnou podmínku žalobkyně nesplnila, a tedy neosvědčila dle § 18 odst. 2 zákona o advokacii, že by si nemohla zajistit poskytnutí právních služeb jinak. Žalobkyně tak postupovala zcela vědomě, o čemž svědčí její konstatování, že „jména dvou advokátů, kteří mi odmítli poskytnout právní službu, neuvádím“. Závěrem žalovaná poukázala na nedávné zamítavé rozhodnutí Městského soudu v Praze týkající se téže žalobkyně, a to konkrétně na rozsudek ze dne 22. 8. 2024, č. j. 10 A 41/2024 – 47. 9. Z uvedených důvodů žalovaná navrhla, aby soud podanou žalobu jako nedůvodnou zamítl. V. Jednání před soudem 10. Žalobkyně v podání ze dne 7. 10. 2024 vyjádřila svůj nesouhlas s tím, aby soud o žalobě rozhodl bez jednání. Soud proto nařídil ústní jednání na 11. 3. 2026 a předvolal k němu oba účastníky. 11. Podáním ze dne 4. 3. 2026 žalobkyně omluvila svou neúčast na nařízeném ústním jednání a souhlasila s jeho konáním v její nepřítomnosti. Za důvod své neúčasti u jednání žalobkyně označila skutečnost, že soud nevyslovil ve smyslu § 76 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) nicotnost napadeného rozhodnutí pro nedostatek pravomoci žalované rozhodovat o určení advokáta za úplatu. Žalobkyně zopakovala svůj názor, že pro použití § 18c zákona o advokacii není v textu tohoto zákona od 1. 1. 2024 náležitá opora, protože zákonodárce žádné podmínky pro určení advokáta za úplatu zcela jasně, určitě a srozumitelně nevyjádřil, což nelze nahradit použitím analogie. Žalobkyně navrhla, aby soud její žalobě vyhověl a přiznal jí právo na náhradu nákladů řízení spočívajících v zaplaceném soudním poplatku a poštovném. 12. V návaznosti na omluvu žalobkyně se z účasti u nařízeného ústního jednání omluvila též žalovaná, a to podáním ze dne 9. 3. 2026. 13. Protože se účastníci jednání konaného dne 11. 3. 2026 nezúčastnili, projednal soud věc v jejich nepřítomnosti (§ 49 odst. 3 s. ř. s.). 14. Dokazování soud pro nadbytečnost neprováděl, neboť se v rozsahu relevantním pro projednání věci jednalo o listiny, které jsou součástí správního spisu, z něhož soud při přezkumu napadeného rozhodnutí obligatorně vychází a jehož obsah s ohledem na právní názor soudu k rozhodnutí věci zcela postačoval. Správním spisem se dokazování neprovádí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2009, č. j. 9 Afs 8/2008 - 117, č. 2383/2011 Sb. NSS). VI. Posouzení věci Městským soudem v Praze 15. Žaloba byla podána včas ve smyslu § 72 odst. 1 s. ř. s., osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s. ř. s.) a je přípustná (§ 65, § 68 a § 70 s. ř. s.). Soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí podle skutkového a právního stavu ke dni rozhodování žalované (§ 75 odst. 1 s. ř. s.) a to v mezích uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s. ř. s.), jakož i z pohledu vad, k nimž je povinen přihlížet z úřední povinnosti, a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 16. Městský soud se v návaznosti na rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 10. 2025, č. j. 8 Ads 164/2022 – 97, zabýval předně tím, zda má být žalovaným v této věci Česká advokátní