1 Afs 316/2021 — Nejvyšší správní soud

9 A 65/2024- 54 - text 11 9 A 65/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudkyň Mgr. Ing. Silvie Svobodové a Mgr. Olgy Zimové v právní věci žalobkyně: Kroměřížská nemocnice a.s., IČO 27660532 sídlem Havlíčkova 660/69, 767 01 Kroměříž zastoupená advokátem Mgr. Filipem Petrášem sídlem Opletalova 1525/39, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo pro místní rozvoj sídlem Staroměstské náměstí 932/6, 110 00 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí ministra pro místní rozvoj ze dne 2. 7. 2024, č. j. MMR-31008/2024-26, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 3. 9. 2024 k Městskému soudu v Praze domáhala přezkumu a zrušení rozhodnutí ministra pro místní rozvoj (dále jen „ministr“) ze dne 2. 7. 2024, č. j. MMR-31008/2024-26 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým ministr o námitkách žalobkyně, coby příjemce dotace, o nevyplacení části dotace rozhodl tak, že potvrdil jako oprávněné Opatření Ministerstva pro místní rozvoj, coby poskytovatele dotace (dále jen „žalovaný“ nebo „poskytovatel dotace“) ze dne 21. 2. 2024 (dále jen „Opatření“). 2. Opatřením poskytovatele dotace, který vykonává roli řídícího orgánu Integrovaného regionálního operačního programu (dále jen „ŘO IROP“), byla žalobkyně informována o nevyplacení části dotace ve výši 25 488 489,67 Kč poskytnuté z Integrovaného regionálního operačního programu (dále jen „IROP“), v rámci projektu registrační č. CZ.06.3.05/0.0/0.0/16_034/0006461 s názvem „Vytvoření eHealth platformy pro komunikaci, výměnu a sdílení informací mezi poskytovateli zdravotních služeb, pacienty a informačními systémy Kroměřížské nemocnice a.s. spojené s technologickou připraveností vazby na další projekty eHealth“ (dále jen „Projekt“). 3. K nevyplacení části dotace došlo na základě kontroly Centra pro regionální rozvoj České republiky (dále jen „Centrum“), jako zprostředkujícího subjektu ŘO IROP, v souvislosti s administrativním ověřením žádosti o platbu č. CZ.06.3.05/0.0/0.0/16_034/0006461/2024/002/POST, a to za porušení bodu 4 v části VI Podmínek Rozhodnutí o poskytnutí dotace č. j. 27133/2019-55/7 ze dne 23. 5. 2019, ve znění pozdějších změn, ve spojení s kapitolou 4.1.3 Obecných pravidel pro žadatele a příjemce, verze 1.15, platné od 30. 3. 2023. 4. Na základě kontroly Centra byly totiž u žalobkyně zjištěny nezpůsobilé výdaje, a to z důvodu nesplnění časové způsobilosti dle Obecných pravidel pro žadatele a příjemce (verze 1.15, platná od 30. 3. 2023). Podle kapitoly 10 Obecných pravidel platí povinnost úhrad v časovém období od 1. 1. 2014 do 31. 12. 2023, proto nelze za způsobilé uznat takové výdaje, které byly uhrazeny až po datu 31. 12. 2023. Žalobkyně přitom uhradila doklady vystavené společností STAPRO s. r. o.: - č. 22304879 (výdaj ve výši 2 015 938,08 Kč) dne 8. 1. 2024, - č. 22304880 (výdaj ve výši 2 341 238,08 Kč) dne 8. 1. 2024, - č. 22305451 (výdaj ve výši 14 047 428,47 Kč) dne 15. 1. 2024 a - č. 22304982 (výdaj ve výši 11 581 853,80 Kč) dne 15. 1. 2024 (dále jen „Výdaje“). II. Napadené rozhodnutí 5. Žalobkyně podala proti Opatření námitky. V nich namítala, že Výdaje byly jako nezpůsobilé označeny neprávem, protože úhrady provedené v lednu 2024 uskutečnila na základě předchozích pokynů projektového manažera Centra V. A. (dále jen „V. A.“). Ten jí měl při telefonické konzultaci potvrdit, že úhrada po 31. 12. 2023 je přípustná, pokud bude provedena před podáním žádosti o platbu. Žalobkyně proto jednala v dobré víře. 6. Žalobkyně dále namítala, že i kdyby bylo možné část Výdajů považovat za nezpůsobilé, nevyplacení celé částky 25 488 489,67 Kč podle ní vůbec neodpovídalo povaze situace, protože k údajnému porušení došlo výhradně v důsledku nesprávného pokynu Centra, nikoli jejím zaviněním. Dle § 14e zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „rozpočtová pravidla“) poskytovatel „nemusí“, nikoli „nesmí“, dotaci nebo její část vyplatit, což vyžaduje individuální posouzení závažnosti pochybení. Žalobkyně namítala, že žalovaný takovou úvahu vůbec neprovedl a rozhodl čistě formalisticky. Judikatura Nejvyššího správního soudu i Ústavního soudu (sp. zn. 1 Afs 209/2022, III. ÚS 1344/23) shodně zdůrazňuje, že 100% krácení dotace je vyhrazeno jen nejzávažnějším případům a že správní orgán musí posoudit konkrétní okolnosti a vliv pochybení na účel dotace. 7. Poslední námitkou žalobkyně tvrdila, že Opatření je nicotné, protože vůbec nesplňuje základní náležitosti rozhodnutí podle § 68 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Opatření neobsahuje výrok ani konkrétní ustanovení právního předpisu, podle nichž bylo rozhodováno, ale pouze odůvodnění a poučení, což je podle judikatury NSS zásadní vada způsobující nicotnost. 8. K námitkám žalobkyně ministr v napadeném rozhodnutí konstatoval, že žalobkyně k tvrzení o ujištění ze strany Centra, podle něhož měly být úhrady Výdajů možné i po dni 31. 12. 2023, pokud budou provedeny před podáním žádosti o platbu, nepředložila žádné písemné podklady, které by takové stanovisko Centra prokazovaly. Dále ministr uvedl, že podle prověření námitek žalobkyně ze strany ŘO IROP Centrum takovou informaci nikomu neposkytlo. Současně zdůraznil, že v rámci správního řízení se uplatňuje zásada písemnosti, a správní orgán proto vychází pouze z informací zachycených v písemné podobě, které tvoří součást správního spisu. 9. Ministr dále uvedl, že datum 31. 12. 2023 bylo nejzazším možným termínem časové způsobilosti výdajů, který nelze za žádných okolností prodloužit. Výdaje uhrazené po tomto datu proto nemohou být proplaceny, protože je nelze zahrnout do žádosti o platbu. Ministr dále konstatoval, že zásadu proporcionality nebylo možné uplatnit, neboť nejde o sankci, ale o důsledek automaticky vyplývající z pravidel způsobilosti výdajů. 10. Ministr v napadeném rozhodnutí rovněž poznamenal, že nevyplacení části dotace podle § 14e rozpočtových pravidel je opatřením, nikoli správním rozhodnutím, a proto nemusí obsahovat náležitosti podle § 68 a § 69 správního řádu. Ty se vyžadují až u rozhodnutí o námitkách. Dále ministr konstatoval, že Opatření obsahovalo všechny podstatné prvky – jasné určení nevyplacené částky, důvody postupu i poučení o podání námitek. Odkázal také na judikaturu Nejvyššího správního soudu, která potvrzuje, že opatření dle § 14e odst. 1 rozpočtových pravidel není rozhodnutím ve smyslu správního řádu. 11. Napadené rozhodnutí bylo žalobkyni doručeno dne 4. 7. 2024. III. Žaloba 12. V rámci první žalobní námitky žalobkyně uvedla, že k pozdní úhradě Výdajů došlo výhradně na základě pokynů V. A., který jí potvrdil, že úhrady mohou být provedeny i po 31. 12. 2023, pokud bude projekt ukončen a úhrady proběhnou před podáním žádosti o platbu. Tento pokyn žalobkyně obdržela prostřednictvím zaměstnance společnosti zajišťující dotační administraci R. A. (dále jen „R. A.“), který možnost úhrady Výdajů po 31. 12. 2023 telefonicky konzultoval s V. A. Žalobkyně zdůraznila, že Obecná pravidla pro žadatele a příjemce pro všechny specifické cíle a výzvy, vydání 1.15, platnost od 30. 3. 2023 (dále jen „Obecná pravidla“) ukládají příjemci povinnost řídit se pokyny projektového manažera a že neuposlechnutí těchto pokynů může vést ke krácení dotace. Žalobkyně je přesvědčena, že byla sankcionována za postup, který jí byl výslovně schválen Centrem, a nemohla předpokládat, že tato informace bude následně popřena. Dále žalobkyně namítala, že ministr v napadeném rozhodnutí nepřihlédl k důkazům, které předložila. Žalobkyně opakovaně doložila e‑mailovou komunikaci se zástupcem Centra V. A. i čestná prohlášení R. A. a osoby zajišťujících administraci projektu (dále jen „J. Š.“), která měla potvrzovat průběh komunikace ohledně možnosti provést úhrady po 31. 12. 2023. Proto je tvrzení ministra, že žádné důkazy nepředložila, nepravdivé. 13. Ve druhé části žalobní argumentace žalobkyně namítala, že jí nebyla dána možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí podle § 36 odst. 3 správního řádu. K uvedenému žalobkyně odkázala na rozhodnutí Ústavního soudu, sp. zn. III. ÚS 58/2000 a Nejvyššího správního soudu, sp. zn. 6 As 81/2013. 14. Ve třetí žalobní námitce žalobkyně zdůraznila, že krácení dotace bylo nezákonné, protože podle jejího názoru nebyly splněny podmínky pro postup dle § 14e odst. 1 rozpočtových pravidel. Argumentovala, že jak judikatura Ústavního soudu, tak Nejvyššího správního soudu opakovaně zdůrazňuje, že krácení dotace, zejména v plné výši, má být vyhrazeno pouze nejzávažnějším porušením nebo zvláštním okolnostem. Podle žalobkyně takové okolnosti v jejím případě nenastaly. Žalobkyně poukázala na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1344/23 a na judikaturu Nejvyššího správního soudu (např. rozsudky č. j. 1 Afs 291/2017‑33, č. j.10 Afs 3