— Nejvyšší správní soud

6 A 101/2002- 52 - text  č. j. 6 A 101/2002 - 52 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Součkové a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Antonína Koukala v právní věci žalobce M. r. s., proti žalovanému Ministerstvu zemědělství, se sídlem Těšnov 17, Praha 1, za účasti Ing. R. P., o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. června 2002, čj. 10.861/2002-7010, t a k t o : I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 3. června 2002, čj. 10.861/2002-7010 s e z r u š u j e a věc s e v r a c í k dalšímu řízení. II. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 4725 Kč k rukám zástupce žalobce a to do třiceti dnů od právní moci rozsudku. O d ů v o d n ě n í : č. j. 6 A 101/2002 - 53 Žalobou podanou včas Vrchnímu soudu v Praze dne 30. července 2002 se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje ze dne 13. února 2002, čj. OŽPZ/2285/02/Ho, kterým byl vyhlášen ve shodě s ustanovením § 7 odst. 1 zákona č. 102/1963 Sb. o rybářství ke dni 1. 10. 2002 rybářský revír C. 3A, s uvedením, že do tohoto data zůstává v platnosti revír vyhlášený rozhodnutím Ministerstva zemědělství dne 10. 11. 2000, čj. 2693/00-2220, že revír tvoří nádrže H. rybník v k. ú. Bu., nádrž v k. ú. Ho., D. v k. ú. P. a H. v k. ú. P., že jde o vodu mimopstruhovou, stanoveny byly hospodářské ukazatele a výkon rybářského práva přenechán M. r. s. se sídlem v B., místní organizaci S. s tím, že nabytím právní moci tohoto rozhodnutí pozbývá platnost rozhodnutí Ministerstva zemědělství ze dne 10. 11. 2000 čj. 2693/00-2220. 6 A 101/2002 - 53 Žalobce v žalobě uvádí, že žalobou napadené rozhodnutí považuje za nezákonné, namítá, že rozhodnutí o tom, že končí platnost (účinnost) rozhodnutí o vyhlášení rybářského revíru je ve své podstatě rozhodnutím o zrušení původního revíru a vyhlášení nového revíru, takovou možnost však zákon o rybářství neupravuje, nelze podle stávající právní úpravy vyjmout vodní nádrž ze stávajícího rybářského revíru a to ani na základě žádosti vlastníka vodní nádrže. Ustanovení § 7 odst. 1) zákona o rybářství, kterého žalovaný použil, upravuje pouze vyhlašování či vytvoření rybářských revírů, nikoli jejich změnu, lze jej aplikovat pouze, když příslušná nádrž není součástí stávajícího rybářského revíru a jde tedy o vytvoření revíru zcela nového. Žalobce dále uvádí, že i kdyby bylo zákonem umožněno na základě žádosti vlastníka vodní nádrže tuto vyjmout ze stávajícího rybářského revíru, pak podmínka takového rozhodnutí – žádost podaná vlastníkem vodohospodářského díla nebyla splněna, když žadatel opírá své tvrzení o vlastnictví nádrže, pouze o dohodu o vydání nádrže uzavřenou mezi ním a zemědělským družstvem H., podle níž mu byla družstvem dne 25. 2. 2000, vydaná do vlastnictví stavba rybníka v k. ú. Hv., zřízená na cizím pozemku. Námitku, že žadatel Ing. Př. R. není vlastníkem podrobně žalobce uplatnil již ve správním řízení, aniž by se námitkou žalovaný v napadeném rozhodnutí zabýval. Otázka vlastnictví vodohospodářského díla z důvodu věcné legitimace žadatele měla povahu předběžné otázky ve smyslu ustanovení § 40 správního řádu, předběžnou otázku nevyřešil ani správní orgán prvního stupně, ani žalovaný, byť se jedná v tomto případě o podmínku řízení, pouze své rozhodnutí opřel o skutečnost, že Okresní úřad ve Vyškově – vodohospodářský orgán schválil manipulační řád pro žadatele a uznal jej tedy vlastníkem vodohospodářského díla. Rozhodnout o vlastnictví však tento orgán není příslušný, proto si měl správní orgán prvního stupně, který v předmětné věci rozhodoval, vyřešit předběžnou otázku – vlastnictví vodohospodářského díla - sám. Pouhé konstatování, že žadatel, ing. P. je vlastníkem vodohospodářského díla je nepostačující, žalovaný se nevypořádal řádně s námitkami žalobce uplatněnými v odvolání, čímž porušil ustanovení § 47 odst. 3) správního řádu. Podle ustanovení § 7 odst. 1 zákona o rybářství lze vyhlásit rybářský revír pouze na žádost vlastníka tehdy, jde-li o uzavřenou vodní plochu, v dané věci se však jedná o nádrž na toku, tedy o průtočnou vodní nádrž, která není uzavřenou vodní plochou a nelze tedy ustanovení § 7 odst. 1) zákona o rybářství aplikovat. Protože rozhodnutí ve věci vycházela z nedostatečně zjištěného skutkového stavu, navrhuje žalobce, aby rozhodnutí žalovaného dne 3. června 2002, čj. 10.861/2002-7010 bylo zrušeno a zrušeno bylo rozhodnutí správního orgánu prvního stupně ze dne 13. února 2002, čj. OŽPZ/2285/02/Ho, neboť obsahuje stejné nedostatky a věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení. Současně požádal, aby byla odložena vykonatelnost rozhodnutí. 6 A 101/2002 - 54 Žalovaný ve svém podrobném vyjádření k žalobě, podaném Vrchnímu soudu v Praze dne 9. 9. 2002 uvedl, že umožňuje-li zákon o rybářství vodní plochy k rybářskému revíru přiřazovat, tak i když není v zákoně výslovně uvedeno, že je oprávněn je vyjímat, může tak učinit. Umožňuje-li zákon vytváření nových revírů, bylo by v rozporu s právní úpravou, aby nebyl příslušný správní orgán v zájmu vlastníka oprávněn vodní plochy z existujících revírů vyjímat a vytvářet revíry jiné. Názor žalobce, že pokud byla již vodní plocha zařazena do rybářského revíru, není možno tento měnit ve prospěch vlastníka vodní plochy, je chybný. Pokud vlastník vodního díla může požádat příslušný správní orgán o vyhlášení rybářského revíru a splňuje veškeré zákonné podmínky včetně ustanovení § 2 odst. 3 a § 3 vyhlášky Ministerstva zemědělství č. 296/2001 Sb., není důvodu, proč by takovému subjektu nemohl být výkon rybářského práva přenechán. I když zákon o rybářství neobsahuje přímou formulaci o vynětí vodní plochy z rybářského revíru, přesto, že na základě žádosti vlastníka vodní plochy takovou možnost má, žalovaný je přesvědčen, že vyhoví-li takové žádosti vlastníka vodní plochy o jejím zařazení do nového rybářského revíru, činí tak v souladu se zákonem. K otázce zbytku rybí osádky, jež v lokalitě zůstala, uvedl žalovaný, že po uplynutí rybářské sezony nevzniknou žádné mimořádní ztráty, ostatně strany mají možnost se dohodnout na finančním vypořádání za zbytek rybí osádky, pokud žalobce prokáže jeho složení a uvádí, že výkonem rozhodnutí nehrozí žalobci významná hospodářská újma. Žalovaný dále uvedl, že polemika o vlastnickém právu ing. P. je nedůvodná a proto ze všech uvedených důvodů navrhuje žalovaný žalobu zamítnout. Ze správního spisu žalovaného vyplynuly následující skutečnosti: Dne 12. 11. 2001 podal ing. P. žádost o vyjmutí specifikované vodní nádrže z rybářského revíru, svojí žádost podal jako vlastník vodní nádrže, k žádosti připojil Dohodu o vydání investičního majetku, označeného jako rybník v obci k. ú. Hv., inventární číslo 100035, kterou uzavřel s povinným Zemědělské družstvo H., se sídlem v Ch., předložil rovněž rozhodnutí Okresního úřadu Vyškov ze dne 17. 10. 2001, čj. ŽP/VOD/1782/01-213.2, kterým jako vodohospodářský orgán schválil manipulační řád pro vodní nádrž na toku H1pro ing. P. jakožto vlastníka uvedeného vodohospodářského díla. Přípisem ze dne 21. 11. 2001 čj. OŽPZ/2285-pozv/01 byli účastníci řízení vyzváni k účasti na jednání ve věci žádosti o vyjmutí vodní nádrže z rybářského revíru C. 3A, z jednání byl pořízen protokol, který přítomné strany souhlasně podepsaly. Žalovaný podal své vyjádření k žádosti ing. P. písemně dne 15. 1. 2002. Rozhodnutím Krajského úřadu Jihomoravského kraje ze dne 13. února 2002, čj. OŽPZ/2285/02/Ho, byl vyhlášen ve shodě s ustanovením § 7 odst. 1 zákona č. 102/1963 Sb. o rybářství ke dni 1. 10. 2002 rybářský revír C. 3A, s uvedením, že do tohoto data zůstává v platnosti revír vyhlášený rozhodnutím Ministerstva zemědělství dne 10. 11. 2000, čj. 2693/00-2220, že revír tvoří nádrže H. rybník v k. ú. Bu., nádrž v k. ú. Ho., D. v k. ú. P. a H. v k. ú. P., že jde o vodu mimopstruhovou, stanoveny byly hospodářské ukazatele a výkon rybářského práva přenechán M. r. s. se sídlem v B., místní organizaci S. s tím, že nabytím právní moci tohoto rozhodnutí pozbývá platnost rozhodnutí Ministerstva zemědělství ze dne 10. 11. 2000 čj. 2693/00-2220. V odvolání proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně uvedl žalobce, že ing. P. není vlastníkem vodohospodářského díla, neměl tedy legitimaci k podání žádosti a pokud tak učinil, nemělo být o ní takto rozhodováno. Žalobce uvedl dále, že o otázce vlastnictví si nemůže činit správní orgán úsudek a vycházet tak pouze z rozhodnutí správního orgánu, jež rozhodoval nikoli o vlastnictví nádrže, ale o schválení manipulačního řádu, předběžná otázka o určení vlastnictví k předmětné nádrži je tak stále nevyřešena, i když je podmínkou pro podání takové žádosti. 6 A 101/2002 - 55 O odvolání rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím, kde v odůvodnění konstatoval, že ing. P. je vlastníkem předmětného vodohospodářského díla, každé podání je nutno posuzovat podle jeho obsahu, proto je třeba žá