— Nejvyšší správní soud

6 A 107/2001- 148 - text č. j. 6 A 107/2001 - 155 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Václava Novotného a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Ludmily Valentové v právní věci žalobce B. d. a. s., zast. advokátem JUDr. Radomilem Ondruchem, se sídlem Šafaříkova 371/22, Praha proti žalovanému Českému báňskému úřadu se sídlem Kozí 4, Praha 1, za účasti Města K. H., právně zast. advokátem JUDr. Petrem Kužvartem, se sídlem Za Zelenou liškou 967, Praha 4, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného č. j. 2112/01 ze dne 21. 8. 2001 t a k t o: I. Rozhodnutí předsedy Českého báňského úřadu ze dne 21. 8. 2001 č. j. 2112/01 s e z r u š u je pro vady řízení. II. Rozhodnutí Českého báňského úřadu ze dne 29. 6. 2001 č. j.1638/01 s e z r u š u j e pro nezákonnost. III. Žalovaný j e p o v i n e n uhradit žalobci na nákladech řízení částku 4650 Kč k rukám právního zástupce žalobce ve lhůtě do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. IV. Osoba zúčastněná na řízení, Město K. H., n e m á právo na náhradu nákladů tohoto řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobou podanou dne 22. 10. 2001 u Vrchního soudu v Praze se žalobce (dříve „T. B. d. akciová společnost“) se domáhá zrušení rozhodnutí Českého báňského úřadu č. j. 1638/01 ze dne 29. 6. 2001 a rozhodnutí č. j. 2112/01 ze dne 21. 8. 2001 a současně žádá odložení vykonatelnosti těchto rozhodnutí. Žádost žalobce o odklad vykonatelnosti byla zamítnuta usnesením Vrchního soudu v Praze č. j. 6 A 107/2001- 46 ze dne 10. 5. 2002. Protože řízení ve věci samé nebylo Vrchním soudem v Praze skončeno do 31. 12. 2002, byla podle ustanovení § 132 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní („s. ř. s.“), věc postoupena Nejvyššímu správnímu soudu k dokončení v řízení podle ustanovení části třetí hlavy druhé dílu prvního s. ř. s. Rozhodnutím žalovaného čj. 1638/01 ze dne 29. 6. 2001 zastavil správní orgán řízení o zajištění důlního díla vzniklého vyhledáváním a průzkumem výhradního ložiska Au a W rudy v k. ú. K. h. – š. N. Proti tomuto rozhodnutí byl podán rozklad, o němž rozhodl žalovaný rozhodnutím ČBÚ č. j. 2112/01 ze dne 21. 8. 2001 tak, že napadené rozhodnutí potvrdil. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu, v níž namítá jeho neodůvodněnost, když se žalovaný nevypořádal se všemi námitkami v rozkladu uvedenými a zejména skutečnost, že rozhodnutí vydal správní orgán, kterému toto rozhodnutí nepřísluší, neboť ust. § 38 odst. 5 zákona č. 61/1988 o hornické činnosti nelze v daném případě použít. Hodnocení správního orgánu, že jde o trvalé zastavení provozu v důlním díle, je dle jeho názoru v rozporu s ust. § 11 cit. zákona. Namítá dále, že správní orgán měl v případě, kdy žalobce nemohl odstranit veškeré nedostatky, k jejichž odstranění byl vyzván, přičemž důvody tohoto stavu ve vyjádření uvedl, přerušit řízení, což neučinil. Žalobce uvádí, že žádost byla opakovaně, ale vždy doplněna ve lhůtě a vždy byly rovněž předloženy doklady, které správní orgán požadoval, a to včetně dokladů o vyřešení střetu zájmů (viz § 17 odst. 2 zákona). Bylo na správním orgánu, aby sám hodnotil, zda střet zájmů vůbec existuje, když hlavní odpůrce, Město K. H. se vyjádřilo, že s plánem zajištění v podstatě souhlasí. Žalobce rovněž doložil doklady prokazující probíhající řízení o vyřešení střetu zájmů. Pracovník správního orgánu, který o rozkladu rozhodoval, prof. JUDr. Ing. R. M., měl být vyloučen z rozhodování pro jeho poměr k věci, vyjádřený v dopise ministru K. ze dne 8. 3. 2001, v němž předjímá výsledek řízení, dosud neskončeného. S námitkou podjatosti se správní orgán nikterak nevypořádal, když v rozhodnutí, které vydala osoba, jejíž podjatost byla namítána, pouze uvedl, že rozhodnutí bylo vydáno v souladu s názorem komise. Rozhodnutí správních orgánů nevycházelo ze spolehlivě zjištěného skutkového stavu, čímž došlo k porušení ust. § 3 zákona č. 71/1967 Sb., správního řádu. Žalobce namítá nesprávný postup žalovaného, když tento opakovaně doručoval písemnosti pouze na adresu fyzické osoby JUDr. R. O., aniž uváděl označení – advokát., čímž porušil ust. § 48b o. s. ř. i ust. § 5 vyhl. č. 28/2001 Sb., kterou se stanoví poštovní podmínky základních služeb a základní požadavky kvality při jejich zajišťování držitelem poštovní licence. Na základě žalobních námitek, podložených citacemi odborných publikací požaduje žalobce, aby výše uvedená rozhodnutí žalovaného byla zrušena. V písemném vyjádření ze dne 29. 3. 2002 žalovaný uvedl, že žalobce podal dne 2. 12. 1996 žádost o povolení hornické činnosti podle předloženého plánu zajištění. Protože předložená žádost byla neúplná , bylo řízení o povolení hornické činnosti – zajištění důlního díla štoly Naděje přerušeno. V průběhu let žalobce doplňoval různé poklady, přesto však dokumentace nebyla úplná. Dne 21. 5. 2001 převzal správní řízení vedené dosud před Obvodním báňským úřadem v Plzni Český báňský úřad, a to v souladu s ust. § 38 odst. 5 zákona č. 61/1988 Sb. Žalobce nedoložil požadované doklady a protože již od roku 1999 neměl ani žádné povolení k provádění geologických prací (rozhodnutí Ministerstva životního prostředí-územní odbor Plzeň ze dne 8. 12. 1998, č. j. 820/773/98, resp. rozhodnutí ministra životního prostředí č. j. M/100065/99 SRK/138/R-813/99), nemohla být následně povolena ani hornická činnost – vyhledávání a průzkum důlními díly. Žádný jiný subjekt v dané oblasti neměl povolení k provádění geologických prací, a proto je zřejmé, že průzkumné práce v dané lokalitě byly trvale zastaveny. Na základě provedeného dokazování bylo zároveň zjištěno, že někteří účastníci řízení nesouhlasí s povolením hornické činnosti podle plánu zajištění. (Město K. H. a občanské sdružení „Š. n. z.“). S přihlédnutím k těmto skutečnostem Český báňský úřad zastavil řízení o povolení zajištění důlního díla – š. N., neboť organizace je v případě trvalého zastavení provozu v důlním díle povinna provést nikoli jen zajištění, ale přímo likvidaci (§ 10 odst.5 zákona č. 61/1988 Sb.). K namítanému tvrzení žalobce, že se žalovaný nevypořádal se všemi námitkami, které v rozkladu uvedl, uvádí žalovaný, s odkazem na ust. § 62, resp. § 59 správního řádu, že je povinností správního orgánu přezkoumat napadené rozhodnutí v celém rozsahu a nemůže být vázán pouze tím, co v rozkladu uvede některý z účastníků. Nesouhlasí rovněž s tvrzením žalobce o nepříslušnosti Českého báňského úřadu k vydání rozhodnutí, neboť takový postup ust. § 38 odst. 5 písm. a) zákona č. 61/1988 Sb. umožňuje. Snaží-li se žalobce dovodit z ust. § 11 zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství, že průzkum ložiska nebyl dokončen, a proto mělo být povoleno zajištění štoly, ustanovení, na které odkazuje, však hovoří zcela zřetelně, když stanoví, že příslušná opatření, která se mají provést k tomu , aby se nezmařila důlní díla a neztížilo provádění dalšího průzkumu a využití výhradního ložiska, se provedou při přerušení vyhledávání nebo průzkumu. V daném případě však nedošlo k přerušení vyhledávání a průzkumu, ale k jejich trvalému zastavení. neboť žalobce neměl již žádná potřebná povolení k provádění průzkumných a jiných prací a žádná jiná mu vydána nebyla. Nelze rovněž souhlasit s tvrzením žalobce, že § 17 zákona č. 61/1988 Sb., stanoví, že správní orgán zastaví řízení o hornické činnosti pouze tehdy, pokud žádost nebyla doplněna ve lhůtě. Tato lhůta byla stanovena na 15. dubna 2001, a to jakou lhůtu považuje správní orgán za přiměřenou, je věcí jeho správního uvážení. Použití ustanovení správního řádu o přerušení řízení nelze ve věci použít, neboť úprava v § 17 odst.3 a 5 zákona č. 61/1988 Sb., má před obecnou úpravou správního řádu přednost a odkaz na skutečnost, že běží další řízení související s věcí je zcela bezvýznamná. Žalovaný je názoru, že zákon č. 61/1988 Sb. předpokládá, že organizace předloží všechny potřebné podklady k vydání rozhodnutí už v okamžiku podání žádosti; tato podala neúplnou žádost v roce 1996 a v průběhu správního řízení měla dostatek času, aby chybějící podklady doplnila. Co se týče namítané podjatosti předsedy Českého báňského úřadu dovozované z jeho dopisu ministru K., jednalo se pouze o osobní názor sdělený ministru v obecné rovině podložený zjištěními provedenými ve správních řízeních, rozhodně se nejedná o důkaz o podjatosti. Namítá-li žalobce nesprávný postup při doručování, podotýká žalovaný, že k převzetí doručovaných písemností vždy přímo advokátem došlo, rovněž bylo doručováno do jeho sídla, které je totožné se sídlem žalobce. Neshledává tak námitku za významnou., neboť z právního hlediska je důležité, že došlo k fyzickému převzetí písemností. Žalovaný navrhuje v celém rozsahu žalobu zamítnout jako bezdůvodnou. K vyjádření žalovaného podal žalobce repliku, v níž poukazuje zejména na to, že nemá žádné právní opodstatnění, odůvodňuje-li žalovaný nevydání povolení k hornické činnosti podle plánu zajištění ve vztahu k povolení průzkumné činnosti. V době podán