— Nejvyšší správní soud

7 A 39/2002- 67 - text  č. j. 7 A 39/2002 - 67 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady Tomkové a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Brigity Chrastilové v právní věci žalobce J. P., zastoupeného JUDr. Romanem Kudrličkou, advokátem, se sídlem Husova 16, České Budějovice, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, adresa pro doručování: Ministerstvo vnitra - generální ředitelství Hasičského záchranného sboru České republiky, Kloknerova 26, poštovní přihrádka 69, Praha 414, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 1. 2002, č. j. PO - 1258/GŘ - PV - 2001, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalobce je povinen uhradit žalovanému na nákladech řízení částku 2071,50 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: Žalobou podanou v zákonné lhůtě, byť u nepříslušného soudu, a postoupenou soudu příslušnému (Vrchnímu soudu v Praze) se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí označeného v záhlaví rozsudku, kterým bylo zamítnuto žalobcovo odvolání a potvrzeno rozhodnutí Hasičského záchranného sboru Jihočeského kraje (dále jen „orgán I. stupně“) ze dne 28. 11. 2001, č. j. HSCB - 3000/PV - 2001, jímž byl žalobce propouštěn ze služebního poměru příslušníka Hasičského záchranného sboru České republiky podle ustanovení § 106 odst. 1 písm. d) zákona č. 186/1992 Sb., jakož i rozhodnutí vydaného v I. stupni tohoto řízení o propuštění žalobce ze služebního poměru. Rozhodnutí bylo odůvodněno tím, že žalobce jako příslušník Hasičského záchranného sboru České republiky nastoupil dne 3. 10. 2001 do služby pod vlivem alkoholu, což bylo kvalifikováno jako kázeňský přestupek, za nějž byl žalobci uložen kázeňský trest snížení hodnosti o jeden stupeň na dobu jednoho roku (rozhodnutí ředitele Hasičského záchranného sboru Jihočeského kraje ze dne 9. 11. 2001, č. j. HSCB - 3000/PV - 2001). V uvedeném jednání spatřoval orgán I. stupně porušení služební přísahy a základních povinností příslušníka, současně též povinnosti stanovené v § 5 odst. 2 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, a rovněž tak povinností stanovených Řádem strojní služby v požární ochraně SP - VPR č. 3/1996 ze dne 2. 1. 1996, hlava XII bod 37 a Řádem chemicko technické služby v požární ochraně SP - VPR č. 1/1996 ze dne 2. 1. 1996, hlava II bod 20 písm. b); tím mělo dojít k porušení služebních povinností zvlášť závažným způsobem. Žalovaný pak k podanému odvolání rozhodnutí orgánu I. stupně potvrdil zejména s tím, že orgán I. stupně se nedopustil dvojího potrestání, když žalobce postihl za kázeňský přestupek a posléze jej propustil ze služebního poměru. Žalobce v podané žalobě namítal, že neporušil předpisy uvedené v napadaných rozhodnutích a v předmětný den byl připraven plnit povinnosti vyplývající pro něj ze zákona č. 186/1992 Sb. a zákona č. 238/2000 Sb., zejména vyjadřuje nesouhlas s porušením povinností podle zákona č. 361/2000 Sb., neboť ustanovení, jehož porušení se mu vytýká (§ 5 odst. 2 písm. b/) se týká zákazu řízení vozidla a žalobce vozidlo neřídil. Další námitka spočívá v žalobcově přesvědčení, že propuštěním ze služebního poměru byl za tentýž skutek potrestán dvakrát, poprvé se tak mělo stát uložením kázeňského trestu; takový postup podle žalobce nemá oporu v našem právním řádu - ani podle trestněprávních ani pracovněprávních předpisů není možno například pachatele trestného činu pravomocně odsoudit a v průběhu výkonu trestu dalším rozhodnutím uložený trest podstatně zpřísnit v neprospěch pachatele. Žalovaný tedy měl pochybit, pokud vydal dvě rozhodnutí ke stejnému kázeňskému přestupku. Napadené rozhodnutí má proto žalobce za paakt, jenž nemůže mít žádné právní následky. Žalovaný ve vyjádření k žalobě poukázal na fakta, která byla v řízení o kázeňském přestupku jednoznačně prokázána (nástup do služby pod vlivem alkoholu); žalobce tedy nemohl podle příslušných předpisů řádně a svědomitě vykonávat službu. Pro posouzení věci není rozhodující, že aplikace zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, může být sporná, neboť i bez aplikace tohoto zákona byl dán důvod pro propuštění žalobce ze služebního poměru, neboť k porušení povinností příslušníka Hasičského záchranného sboru došlo. K „dvojímu potrestání“ žalovaný uvádí, že smysl a účel obou opatření jsou rozdílné. Uložením kázeňského trestu byl žalobce postižen za to, že svým jednáním naplnil skutkovou podstatu kázeňského přestupku. V případě propuštění ze služebního poměru podle § 106 odst. 1 písm. d) zákona č. 186/1992 Sb., služební funkcionář posuzuje, zda došlo k porušení služebních povinností tak závažným způsobem, že je vyloučeno, aby příslušník Hasičského záchranného sboru setrval v jeho řadách. Propuštění ze služebního poměru tedy není trestem, nýbrž personálním opatřením. V posuzovaném případě mohlo dojít k propuštění i bez předchozího uloženého trestu. Kázeňským opatřením, proti němuž žalobce nepodal odvolání, však bylo porušení služební přísahy a služebních povinností pravomocně prokázáno a důvod pro propuštění ze služebního poměru byl tedy dán. Žalovaný proto navrhl, aby soud žalobu zamítl. V replice k vyjádření žalovaného žalobce uvedl, že trvá na žalobě a názory žalovaného odmítá. Poněvadž Vrchní soud v Praze ve věci do 31. 12. 2002 nerozhodl, převzal tuto právní věc k dokončení řízení Nejvyšší správní soud (§ 132 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s. ř. s.“), který je tak povolán učinit za použití části třetí hlavy druhé dílu prvního s. ř. s. (§ 130 odst. 1 s. ř. s.). Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu žalobních důvodů uvedených v žalobě (§ 75 odst. 2 s. ř. s.), přičemž vyšel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Při jednání soudu dne 25. 11. 2004 účastníci řízení setrvali na svých již dříve učiněných písemných návrzích. Žalobce navíc soudu předložil výplatní pásku za měsíc říjen 2001, z níž vyplývá, že mu směna dne 3. 10. 2001 byla proplacena a dále uvedl, že byl nadřízenými funkcionáři nabádán, aby služební poměr ukončil sám, jinak bude propuštěn. Po zvážení všech okolností se však žalobce rozhodl žádné kroky směřující ke skončení služebního poměru nečinit. Přítomnost alkoholu v krvi si žalobce vysvětluje požitím kapek proti kašli. Žalobce rovněž při jednání soudu uvedl, že jeho zařazení nutně nevyžadovalo, aby při každé směně řídil vozidlo, někdy byl určen i k jiným pracem, například spojaře. Žalovaný při jednání zejména poukázal na skutečnost, že u žalobce se jednalo o opakované porušení služební kázně. Poukázal rovněž na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 7/96, jež bylo vydáno ve věci skončení pracovního poměru hasiče za skutkově obdobných okolností. Ze správního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že dne 3. 10. 2001 žalobce jako příslušník Hasičského záchranného sboru v hodnosti praporčíka a ve služebním zařazení strojník - řidič nastoupil do služby pod vlivem alkoholu, což bylo prokázáno opakovanou dechovou zkouškou a posléze i rozborem krve, jenž potvrdil hladinu alkoholu v krvi 0,59 g/kg - protokol o lékařském vyšetření při ovlivnění alkoholem Nemocnice České Budějovice, soudně lékařské oddělení, ze dne 4. 10. 2001. Žalobce ve svém vyjádření k této skutečnosti dne 24. 10. 2001 (poté, co mu bylo sděleno, že bylo zahájeno šetření ve věci možného spáchání kázeňského přestupku) uvedl, že dne 3. 10. 2001 nastoupil do služby, neboť nepociťoval žádnou indispozici z důvodu vlivu alkoholu, která by snižovala jeho schopnost vykonávat činnost strojník - řidič. Pociťoval příznaky rýmy a kašle. Kladný výsledek orientační dechové zkoušky na alkohol ze dne 3. 10. 2001 byl pro něj překvapující. Rozhodnutím orgánu I. stupně ze dne 9. 11. 2001 byl žalobci uložen kázeňský trest snížení hodnosti o jeden stupeň na dobu jednoho roku. Poté orgán I. stupně zahájil řízení o propuštění ze služebního poměru, a to vzhledem k závažnosti přestupku (žádost o projednání návrhu na propuštění základní organizaci Odborového svazu hasičů ze dne 28. 11. 2001). Při jednání výboru tohoto odborového svazu dne 28. 11. 2001 žalobce uvedl, že si nebyl vědom toho, že při nástupu do služby dne 3. 10. 2001 byl pod vlivem alkoholu a že považuje rozhodnutí o kázeňském trestu za dostačující. Tentýž den, tj. 28. 11. 2001 vydal orgán I. stupně rozhodnutí, kterým byl žalobce propuštěn ze služebního poměru pro porušení služebních povinností zvlášť závažným způsobem. Tím, že nastoupil dne 3. 10. 2001 do služby pod vlivem alkoholu, porušil povinnosti stanovené v § 13 zákona č. 238/2000 Sb., § 28 odst. 1 písm. a) zákona č. 186/1992 Sb., § 5 odst. 2 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, a ustanovení Rozkazu č. 3/1966 a č. 1/1996. Závažnost tohoto porušení povinností je taková, že odůvodňuje propuštění