— Nejvyšší správní soud

7 A 88/2001- 55 - text  č. j. 7 A 88/2001 – 55 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: P. & K., v. o. s., zast. JUDr. Petrem Bayerem, advokátem AK Cheb, nám. Krále Jiřího 6, p. s. 133, proti žalovanému: Ministerstvo financí, Praha 1, Letenská 15, zast. JUDr. Alanem Korbelem, advokátem AK se sídlem nám. 14. října 3, Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 5. 2001, č. j. 392/11 182/2001, t a k t o : I. Žaloba s e z a m í t á . II. Žalobce j e p o v i n e n nahradit na nákladech řízení žalovanému k rukám jeho právního zástupce částku 300 Kč do 15ti dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í : Rozhodnutím ze dne 28. 5. 2001, č. j. 392/11 182/2001 zamítl žalovaný odvolání žalobce podané proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Plzni ze dne 30. 6. 2000, č. j. 5254/130/2000, kterým byla zamítnuta žalobcova žádost o obnovu řízení, ukončeného pravomocným rozhodnutím Finančního ředitelství v Plzni ze dne 8. 2. 1999, č. j. 12098/130/1998, ve věci dodatečného vyměření daně z přidané hodnoty za zdaňovací období květen 1995. V odůvodnění svého rozhodnutí žalovaný uvedl, že Finanční úřad v Aši dodatečným platebním výměrem ze dne 15. 7. 1998, č. j. 16386/98/124970/0211, doměřil žalobci daň z přidané hodnoty za zdaňovací období květen 1995 v celkové výši 4 194 234,- Kč. Odvolání žalobce proti dodatečnému platebnímu výměru co do výše 4 065 973,80 Kč Finanční ředitelství v Plzni zamítlo shora citovaným rozhodnutím ze dne 8. 2. 1999. Podáním ze dne 21. 2. 2000 žalobce požádal o obnovu tohoto řízení podle ustanovení § 54 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (dále jen „zákon“), když jako důvod a nový důkaz uvedl znalecký posudek znalce z oboru strojírenství ze dne 31. 1. 2000. Finanční ředitelství v Plzni shora citovaným rozhodnutím ze dne 30. 6. 2000 zamítlo žádost o obnovu řízení s odůvodněním vyplývajícím ze zjištění, že podmínky pro povolení obnovy řízení nebyly naplněny. Žalovaný ve svém rozhodnutí dále poukázal na to, že v řízení o povolení obnovy řízení je třeba nejprve zkoumat, zda předložený důkaz splňuje podmínky ustanovení § 54 zákona, a pokud tomu tak není, je v řízení o žádosti o obnovu řízení irelevantní, zda by měl takový důkaz podstatný vliv na výrok rozhodnutí. V souladu s ustanovením § 54 odst. 1 písm. a) zákona se musí jednat o skutečnosti nebo důkazy, které existovaly již v době původního řízení, nemohly být uplatněny, například listiny, které byly vyhotoveny až po vydání původního rozhodnutí. Žalobcem předložený znalecký posudek zpracovaný znalcem z oboru strojírenství ze dne 31. 1. 2000 tedy nebylo možno ve smyslu shora citovaného ustanovení považovat za nový důkaz, který by mohl být hodnocen ve smyslu ustanovení § 2 zákona, neboť podle ustanovení § 56a zákona se v řízení o mimořádných opravných prostředcích vychází z právního i skutkového stavu existujícího v době vydání rozhodnutí, které je předmětem mimořádného opravného prostředku. Žalovaný dále uvedl, že žalobce nepředložil kromě znaleckého posudku žádný další důkaz, prokazující, že správce daně rozhodoval na základě podvrženého nebo zfalšovaného dokladu, nebo jiného trestného činu (§ 54 odst. 1 písm. b/ zákona). V původním daňovém řízení finanční orgány rozhodly o dodatečném doměření daně z přidané hodnoty na vstupu ve výši 4 065 973,80 Kč na základě dokladů, kde jako plátce uskutečňující zdanitelné plnění, dodávku ložisek a příslušenství, byl uveden R. M. S., B., když bylo prokázáno, že tato osoba zdanitelné plnění neuskutečnila. Tuto skutečnost však nelze považovat za důkaz neexistence zboží, kterou žalobce v odvolání namítá. V daném řízení bylo totiž rozhodováno na základě žalobcem předložených důkazů o uskutečnění prodeje ložisek a příslušenství společnosti S. a o.s., s. r. o., a to kupní smlouvy ze dne 12. 5. 1995, daňového dokladu č. 10595 ze dne 23. 5. 1995, dodacích listů, pokladních dokladů o provedené úhradě dodávky. Doklady byly zaneseny do účetnictví podle ustanovení § 11 zákona č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění platném pro zdaňovací období roku 1995. Všechny tyto doklady byly přitom žalobcem vyhotoveny s výjimkou výdajových dokladů S. a o. s., s. r. o. a stvrzeny podpisem jednatele žalobce Ing. P., který také do protokolu o ústním jednání ze dne 15. 4. 1998 uvedl, že sám učinil nabídku prodeje ložisek a příslušenství Ing. K., jednateli S. a o.s., s. r. o., přitom uskutečnění dodávky ložisek a příslušenství nezpochybnil. Žalovaný dále konstatoval, že nelze souhlasit s tvrzením žalobce, že není v jeho moci zajistit důkazy o tom, že správce daně rozhodoval na základě podvrženého nebo zfalšovaného dokladu. Sám správce daně takové důkazy k dispozici nemá, a vzhledem ke skutečnosti, že uvedený obchod byl realizován na základě žalobcem učiněné nabídky a doklady jím byly vystaveny, není ani pravděpodobné, že by tyto důkazy přinesl výsledek trestního stíhání pana Ing. K. Žalobou podanou proti rozhodnutí žalovaného se žalobce domáhal zrušení tohoto rozhodnutí s tvrzením, že žalovaný porušil ustanovení § 2, § 50 a § 54 zákona. Vytýkal správním orgánům, že nevzaly v úvahu nabídnutý důkaz znaleckým posudkem, a že ho nehodnotily ve vzájemných souvislostech s důkazy, které v daňovém řízení vyšly najevo, a dále, že nepřihlédly ke skutečnostem v odvolání sice neuplatněným, ale majícím podstatný vliv na výrok rozhodnutí, čímž byly porušeny podmínky obnovy řízení. Poukázal na to, že uzavřel kupní smlouvu s osobou, která se mu prokázala, že je plátcem daně z přidané hodnoty a má právo podnikat podle živnostenského listu ze dne 30. 3. 1993, č. j. ŽÚ 3/708/93, vydaným Živnostenským úřadem v Blatné podnikateli R. M. Po provedeném daňovém řízení se žalobce dověděl některé skutečnosti, získal částečné informace z probíhajícího trestního řízení vůči Ing. K., a později se stalo evidentním, že byl při uzavírání smlouvy uveden v omyl. Tento omyl je podle jeho názoru zřejmě prokazatelný probíhajícím trestním řízením, k němuž však žalobce nemá přístup, avšak provést důkaz spisem bylo povinností žalovaného. Podle žalobce musí platit, že právní úprava týkající se právního úkonu a jeho neplatnosti uvedená v ustanoveních § 34 a § 37 občanského zákona, platí nejen pro obchodněprávní vztahy se zvláštnostmi v ustanovení § 266 – 268 obchodního zákoníku, ale že tato ustanovení platí v oblasti daňového práva. Uvedení účastníka smlouvy v omyl druhým účastníkem tak způsobuje neplatnost celé smlouvy a důsledkem je i to, že nemůže vzniknout povinnost přiznat daň z přidané hodnoty na výstupu. Žalobce proto považuje za rozhodující právě zjištění, zda obchod proběhl, zda byl deklarován či nikoliv, a zda mu vznikla daňová povinnost. Má za neprokázané, že došlo k uskutečnění obchodu a předchozí závěry zpochybňuje právě předloženým znaleckým posudkem, jehož závěr spočívá v informaci znalce, že předložený soupis zboží je neidentifikovatelný a s největší pravděpodobností zboží neexistuje. Tento posudek je třeba hodnotit ve spojení s již provedenými důkazy a s obsahem trestního spisu vedeného Městským soudem v Praze pod sp. zn. 4 T 17/98. Žalobce vyslovil přesvědčení, že v tomto trestním spise jsou zajištěny další důkazy svědčící ve prospěch návrhu na povolení obnovy řízení a zdůrazňoval, že podle ustanovení § 54 zákona musí správce daně poté, co zjistí důvody obnovy trestního spisu, nařídit obnovu řízení z úřední povinnosti. Navrhoval, aby rozhodnutí žalovaného bylo zrušeno a věc byla vrácena k novému projednání a rozhodnutí. Žalovaný ve vyjádření k žalobě ze dne 15. 10. 2001 zdůraznil, že předmětem žaloby je rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku, a nikoliv rozhodnutí o vyměření daně ve věci samé. Poukázal na ustanovení § 54 odst. 1 písm. a) zákona a uvedl, že není-li splněna alespoň jedna podmínka uvedená v tomto ustanovení, pak nelze obnovu řízení povolit. Důvody k odvolání, které se nevztahují k zákonným podmínkám pro povolení obnovy řízení, jsou pro řízení o povolení obnovy irelevantní. Žalovaný dále zrekapituloval průběh řízení a uvedl, že žalobce ve své žádosti o obnovu řízení doložil jako nový důvod a důkaz znalecký posudek ze dne 31. 1. 2000, jehož účelem byla identifikace předmětu zdanitelného plnění. Podle žalovaného ze závěrů znalce nevyplývá, že by zboží neexistovalo. Konstatoval, že finanční ředitelství ve svém rozhodnutí o odvolání proti platebnímu výměru, t. j. v daňovém řízení ve věci dodatečného doměření daně, uvedlo, že předmětem plnění bylo zboží specifikované v dodacím listu č. 00183, podle kterého šlo o ložiska, těsnění, pouzdra  vše bez identifikace druhu nebo jiných znaků. Z toho je patrné, že se v případě závěru znaleckého posudku nejednalo o věc novou, do té doby zcela neznámou, jak tvrdí žalobce. Žalovaný poukázal na to, že finanční ředitelství odmítlo znalecký posudek jako důkaz podle § 54 odst. 1 písm. a) záko