— Nejvyšší správní soud

2 A 13/2002- 424 - text č. j. 2 A 13/2002 - OL - 424 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Václava Novotného a soudkyň JUDr. Ludmily Valentové a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci žalobce I., proti žalovanému Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, Joštova 8, 601 59 Brno, o žalobě ze dne 5. 6. 2002 proti rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 9. 5. 2002, č. j. R 16/2001, t a k t o : I. Rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 9. 5. 2002, č. j. R 16/2001 s e z r u š u j e a věc s e mu v r a c í k dalšímu řízení. II. Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 20. 7. 2001, č. j. S 19/01-1290/01-VOI, s e z r u š u j e a věc s e mu v r a c í k dalšímu řízení. III. Žalovaný j e p o v i n e n uhradit žalobci na nákladech řízení částku 1000 Kč, a to do 15 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í : I. Správní rozhodnutí Žalobou ze dne 5. 6. 2002, podanou u Vrchního soudu v Olomouci dne 7. 6. 2002 a převzatou Nejvyšším správním soudem k dokončení dle ustanovení § 132 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 9. 5. 2002, č. j. R 16/2001, a to v celém rozsahu. Tímto rozhodnutím předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále též „Úřad“) ve výrokové části 1. změnil, ve výrokové části 2. zrušil a ve výrokové části 3. potvrdil vydané prvostupňové rozhodnutí ze dne 20. 7. 2001, č.j. S 19/01-1290/01-VOI, jímž původně, v prvním stupni, rozhodl tak, že I. zneužil svého dominantního postavení na trhu mobilních radiotelefonních služeb ve veřejných mobilních telekomunikačních sítích GSM tím, že v některých tarifech účtoval bez objektivně ospravedlnitelných důvodů svým zákazníkům za minutu volání do sítě provozované společností III. částku vyšší, než za minutu volání do sítě provozované společností II. Tímto jednáním porušil ustanovení § 9 odst. 3 zákona č. 63/1991 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, ve znění pozdějších předpisů, k újmě společnosti III., která nezískala z důvodu vyšších cen, které společnost I. účtovala svým zákazníkům za volání do sítě společnosti III., takový počet nových zákazníků, jako za podmínek rovné hospodářské soutěže, a kdy z důvodu těchto vyšších cen došlo k nižšímu objemu odchozího provozu ze sítě provozované společností I. do sítě společnosti III. oproti provozu v opačném směru, čímž byla společnost III. znevýhodněna v hospodářské soutěži; jednání účastníka řízení mělo za následek také újmu spotřebitelů – zákazníků společnosti I., kteří jí za srovnatelnou službu při volání do sítě společnosti III. platili na hovorném v jednotlivých tarifech v obdobích dle písm. a) a b) této části výroku rozhodnutí částku vyšší, než za volání do sítě společnosti II. 2. Podle ustanovení § 11 odst. 1 písm. d) zákona č. 63/1991 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, ve znění pozdějších předpisů, se společnosti I. zakazuje pokračovat ve zneužívání dominantního postavení jednáním uvedeným v době 1 písm. b) výroku tohoto rozhodnutí. 3. Podle ustanovení § 11 odst. 1 písm. h) a ustanovení § 14 odst. 4 zákona č. 63/1991 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, ve znění pozdějších předpisů, se společnosti I. za porušení ustanovení § 9 odst. 3 téhož zákona ukládá pokuta ve výši 15 000 000 Kč. Rozhodnutím předsedy Úřadu ze dne 9. 5. 2002, č. j. R 16/2001, bylo shora uvedené rozhodnutí Úřadu ve výrokové části pod bodem 1. změněno tak, že I. zneužil svého dominantního postavení na trhu mobilních radiotelefonních služeb ve veřejných mobilních telekomunikačních sítích GSM tím účtoval bez objektivně ospravedlnitelných důvodů svým zákazníkům ze minutu volání do sítě provozované společností III. částku vyšší než za minutu volání do sítě provozované společností II. Tímto jednáním účastník řízení porušil ustanovení § 9 odst. 3 zákona o ochraně hospodářské soutěže k újmě jiného soutěžitele – společnosti III., která nezískala z důvodu vyšších cen, které účastník řízení účtoval svým zákazníkům za volání do sítě společnosti III. takový počet nových zákazníků, jako za podmínek rovné hospodářské soutěže, a kdy z důvodu těchto vyšších cen došlo k nižšímu objemu odchozího provozu ze sítě provozované účastníkem řízení do sítě společnosti III., oproti provozu v opačném směru, čímž byla společnost III., znevýhodněna v hospodářské soutěži; dále k újmě spotřebitelů – zákazníků účastníka řízení, kteří mu za srovnatelnou službu při volání do sítě společnosti III. platili na hovorném v jednotlivých tarifech v obdobích podle písm. a) a b) této části výroku rozhodnutí částku vyšší, než za volání do sítě II. Výroková část pod bodem 2. byla zrušena, výroková část pod bodem 3. byla předsedou Úřadu potvrzena. Žalovaný ve svém rozhodnutí o rozkladu mimo jiné uvedl, že se podrobně zabýval vlivem ekonomického dopadu volby poskytovatele služby na třetí osoby. Cenová politika účastníka řízení spočívající v účtování rozdílných cen za volání oběma operátorům vytvořila nerovné podmínky na trhu v neprospěch III. Uživatelé mobilních telefonů se při rozhodování o volbě operátora a využití mobilního telefonu orientují podle ceny za volání. Jestliže cena za volání do jedné sítě převyšuje cenu za volání do jiné sítě, spotřebitelé preferují takové řešení, které pro ně znamená úsporu. Preferují tedy levnější volání. To však současně znamená, že mobilní operátor, který je „postižen“ vyšší cenou za volání do jeho sítě, přičemž tuto okolnost nemůže žádným způsobem ovlivnit, není schopen, i při vlastních nízkých cenách, získat větší počet zákazníků. Nemá tedy rovné soutěžní podmínky. Jako zjevně účelové hodnotí tvrzení žalobce, že kalkulace zákaznických cen, které Úřad požadoval, lze předložit pouze na základě zpracované metodiky, kterou je dle ust. § 79 odst. 1 zákona o telekomunikacích povinen zpracovat každý poskytovatel veřejných telekomunikačních služeb, přičemž tato metodika je v současné době schvalována ČTÚ, a proto nemohly být celkové ekonomicky oprávněné náklady, určené dle této metodiky, Úřadu v rámci řízení předloženy. Z opatření ČTÚ však bylo zjištěno, že držitel telekomunikační licence byl povinen vytvořit metodiku oddělené evidence nákladů, tržeb a výnosů, včetně vloženého kapitálu, již před účinností zmíněného opatření. Výsledky oddělené evidence nákladů tržeb a výnosů včetně vloženého kapitálu za rok 2000 musí být předloženy do 30. 7. 2001, a to podle již vytvořené metodiky předložené ČTÚ před účinností tohoto opatření (ve spisu l. č. 165). Podle bodu č. 22 Pověření (ve spisu l. č. 206/8) má účastník povinnost projednat a dohodnout s povolujícím orgánem a cenovým orgánem návrh metodiky pro účelové členění nákladů, výnosů a rozložení investic týkajících se jednotlivých poskytovaných služeb GSM a provozu sítě, zavést účelové členění podle výše uvedené metodiky a zasílat na požádání těmto orgánům zprávy s výsledky, jež odpovídají metodicII. Z bodu 22.2 Pověření dále vyplývá, že výše uvedené orgány mohou požadovat předložení výsledků odpovídajících metodice kdykoli, mají-li za to, že tyto informace jsou nutné k ověření nebo zajištění dodržování podmínek Pověření nebo příslušných právních předpisů. V bodě E přílohy č. 7 k Pověření (ve spisu l. č. 211) je navíc uvedeno, že ceny za propojení musí vycházet ze skutečných ekonomicky oprávněných nákladů vztahujících se k zajištění propojení, provozování sítí a poskytování služeb. Z výše uvedeného dovodil, že povinnost projednat a dohodnout s povolujícím orgánem a cenovým orgánem návrh metodiky pro účelové členění nákladů, výnosů a rozložení investic týkajících se jednotlivých poskytovaných služeb GSM a provozu sítě, zavést účelové členění podle výše uvedené metodiky a zasílat na požádání těmto orgánům zprávy s výsledky, jež odpovídají metodice, stanoví žalobci řízení přímo Pověření ze dne 25. 3. 1996. Touto povinností je tedy vázán již od roku 1996 a zdůvodnění nepředložení kalkulací cen, které Úřad požadoval, neexistencí metodiky podle nového telekomunikačního zákona, tak není podloženo. Navíc taková argumentace dokládá, že v době, kdy žalobce rozdílné ceny za volání aplikoval, neměl doloženu rozdílnost nákladů. Přestože výši nákladů stanovoval až zpětně v reakci na výzvu Úřadu, cenovou politiku spočívající v účtování rozdílných cen realizoval již před tím, v době, která je konkretizována ve výroku napadeného rozhodnutí. II. Žaloba Žalobce má zato, jak vyplývá ze žaloby ze dne 5. 6. 2002 a z jejího doplnění ze dne 22. 7. 2002, že rozhodnutí předsedy Úřadu o rozkladu je nezákonné a že žalobce byl rozhodnutím o rozkladu zkrácen na svých subjektivních právech. Namítá, že žalovaný nedostatečně zjistil skutečný stav věci. 1. Zákon o ochraně hospodářské soutěže obsahuje definici dominantního postavení v ust. § 9. Ze systematického a logického výkladu zákona s přihlédnutím k jeho