2 As 16/2005 — Nejvyšší správní soud

2 As 16/2005- 89 - text č. j. 2 As 16/2005 - 95 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka a soudců JUDr. Miluše Doškové a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: B. S. Č., a. s., zastoupeného JUDr. Michalem Růžičkou, advokátem se sídlem Nad Štolou 12, Praha 7, proti žalovanému: Úřad průmyslového vlastnictví, se sídlem Ant. Čermáka 2a, Praha 6, o kasační stížnosti osoby zúčastněné: T., s. r. o., zastoupené JUDr. Karlem Čermákem Ph.D., advokátem se sídlem Velkomoravská 2714, Hodonín, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 11. 2004, sp. zn. 9 Ca 112/2003, t a k t o : Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 29. 11. 2004, sp. zn. 9 Ca 112/2003, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Stěžovatel včas podanou kasační stížností brojí proti shora označenému rozsudku Městského soudu v Praze, kterým soud na návrh žalobce Ž. s., a. s. (současný název: B. S. Č., a. s.) zrušil rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 25. 2. 2003, č. j. O 145540. Citovaným rozhodnutím byl zamítnut rozklad a bylo potvrzeno rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví (dále též „žalovaný“ nebo „Úřad“) ze dne 14. 3. 2002, č. j. 72108/2000. Tímto rozhodnutím žalovaný částečně zamítl přihlášku ochranné známky „A. originální tavený lahůdkový sýr maxi A. maxi“ a seznam výrobků stanovil takto: sýry a veškeré mlékárenské výrobky na bázi sýrů ve třídě 29 mezinárodního třídění výrobků a služeb. Stěžovatel v kasační stížnosti (doplněné dne 21. 6. 2005) uplatňuje důvod obsažený v ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., a namítá tak nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Stěžovatel tvrdí, že souhlasí s většinou právních úvah městského soudu, za nesprávné nicméně považuje ty z nich, které se týkají absolutní překážky zápisné způsobilosti přihlašovaného označení, spočívajícího v užití slova „originál“ v ochranné známce přihlašované stěžovatelem. Zákon č. 137/1995 Sb., o ochranných známkách, podobně jako platný zákon č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, totiž rozlišuje mezi tzv. absolutními a relativními překážkami zápisné způsobilosti. Absolutní jsou takové překážky, které za všech okolností brání zápisu do rejstříku ochranných známek a k nimž Úřad průmyslového vlastnictví přihlíží z úřední povinnosti (viz § 2 odst. 1 zákona č. 137/1995 Sb., § 4 zákona č. 441/2003 Sb.). Oproti tomu relativní překážky zápisné způsobilosti jsou takové, jež spočívají v konfliktu se subjektivním právem třetí osoby, k nimž se přihlíží toliko v případě uplatnění námitek ze strany třetí osoby (§ 9 odst. 1 zákona č. 137/1995 Sb., § 7 odst. 1 zákona č. 441/2003 Sb.). Předkladatel námitek tak může uplatnit námitky pouze z důvodů tzv. relativní překážky zápisné způsobilosti a touto cestou nemůže uplatnit některý z absolutních důvodů zápisné nezpůsobilosti. Zveřejnění přihlášky ochranné známky totiž předchází věcný průzkum a pokud jeho výsledkem je zjištění, že přihlášené označení podmínky zápisu stanovené zákonem nesplňuje, Úřad přihlášku zamítne. Pouze v opačném případě dojde ke zveřejnění přihlášky, což znamená i následnou možnost podat zmíněné námitky. Jestliže tedy v projednávané věci Úřad přihlášku předmětné ochranné známky již zveřejnil, nemohlo být předmětem řízení o námitkách zkoumání existence absolutních překážek zápisné nezpůsobilosti. Na tomto závěru nic nemění ani dikce ustanovení § 11 odst. 3 zákona č. 137/1995 Sb., z níž nevyplývá, že by Úřad měl námitkám vyhovět i tehdy, pakliže přihlašované označení nesplňuje jiné podmínky pro zápis než je existence zákonem chráněných starších práv třetích osob. Stěžovatel proto zastává názor, že žalovaný postupoval správně, když se nezabýval námitkou žalobce, že přihlašované označení je klamavé, neboť klamavost není žádnou z tzv. relativních překážek zápisné způsobilosti. Opačný výklad ve svých důsledcích vede k neúměrnému rozšíření námitkových důvodů na takové, které mají čistě veřejnoprávní povahu a nespočívají v subjektivních právech předkladatele námitek. Prakticky by to znamenalo přesunutí těžiště věcného průzkumu do námitkového řízení a zbytečné zatížení rozhodovací činnosti Úřadu. Proto stěžovatel navrhuje napadený rozsudek městského soudu zrušit a zároveň žádá o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti vychází ze skutečnosti, že správní rozhodnutí byla vydána ještě za účinnosti zákona č. 137/1995 Sb. a podle této úpravy třetí osoby mohly brojit proti zápisu ochranné známky jen námitkami, jimiž uplatňovaly svá zákonem chráněná práva ve smyslu ustanovení § 9 cit. zákona. Tato situace se změnila teprve od 1. 4. 2004 s nabytím účinnosti zákona č. 441/2003 Sb., který kromě námitek zná i institut tzv. připomínek (§ 24). V daném případě žalobce uplatnil námitky jak proti zápisu ochranné známky, tak také upozornil na vadu výsledku věcného průzkumu a uplatnil podnět k jejímu odstranění. Tento podnět však neměl právní relevanci a správní orgán k němu sice mohl přihlédnout, nicméně na rozhodnutí o obsahu takovéhoto upozornění nemá ani podle stávající zákonné úpravy podávající osoba právní nárok, jelikož se nejedná o právní úkon. Stěžovatel proto správně uvádí, že použití slova „ORIGINÁL“ nemohlo být předmětem námitek, na jejichž projednání měl účastník řízení zákonný nárok, a správní rozhodnutí neobsahovalo výrok či odůvodnění, že ochranná známka nebyla shledána klamavou. Žalovaný navrhuje napadený rozsudek městského soudu zrušit. Žalobce ve vyjádření ke kasační stížnosti považuje napadený rozsudek městského soudu za správný, jelikož žalovaný se skutečně otázkou klamavého označení slova „originál“ v ochranné známce vůbec nezabýval. Jakkoliv žalobce souhlasí s tím, že před zveřejněním přihlášky nejprve Úřad provede věcný průzkum, v jehož rámci posoudí i absolutní překážky zápisné způsobilosti, nevyplývá z toho implicitně, že zveřejněním přihlašovaného označení žádná absolutní překážka zápisu není dána. Protože každý úkon musí být posuzován z hlediska jeho obsahu a nikoliv formy, je správní orgán povinen zabývat se namítanými skutečnostmi, byť se jedná o náležitosti, s nimiž se Úřad musí vypořádat ex officio. Navíc totiž třetí osoby se o existenci přihlášky dozví teprve až okamžikem zveřejnění. Žalobce závěrem konstatuje, že jestliže Úřad i přes upozornění účastníka pomine skutečnosti, které měl zkoumat z úřední povinnosti, pak vydané rozhodnutí trpí dvěma závažnými vadami současně. Proto navrhuje kasační stížnost zamítnout. Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek Městského soudu v Praze v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů (§ 109 odst. 2 a 3 s. ř. s.) a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná. Z obsahu správního a soudního spisu plyne, že dne 5. 8. 1999 byla Úřadem průmyslového vlastnictví přijata přihláška ochranné známky ve znění „A. originální tavený lahůdkový sýr maxi A. maxi“, podaná stěžovatelem. Tato ochranná známka byla přihlášena pro sýry a veškeré mlékárenské výrobky. Proti zápisu této ochranné známky podal žalobce námitky. Úřad průmyslového vlastnictví citovaným rozhodnutím ze dne 14. 3. 2002 ve věci těchto námitek proti zápisu označení „A. originální tavený lahůdkový sýr maxi A. maxi“ do rejstříku ochranných známek rozhodl tak, že tuto přihlášku částečně zamítl a seznam výrobků stanovil takto: sýry a veškeré mlékárenské výrobky na bázi sýrů ve třídě 29 mezinárodního třídění výrobků a služeb. V odůvodnění tohoto rozhodnutí Úřad především uvedl, že zápisné řízení probíhá ve dvou samostatných částech, a to v řízení o průzkumu zápisné způsobilosti a v řízení o námitkách. Protože však řízení o předmětné přihlášce nebylo dosud ukončeno, přezkoumal Úřad zápisnou způsobilost s ohledem na skutečnosti, namítané žalobcem. V tomto směru zjistil, že napadená přihláška ochranné známky obsahuje jako část seznamu výrobků i veškeré mlékárenské výrobky, nicméně slovní prvky „tavený sýr“ přesně označují konkrétní druh mléčného výrobku, tzn. druh sýru připraveného z tvrdých sýrů přidáním dalších přísad, zejména tavících solí. Užívání tohoto označení pro ostatní produkty ze skupiny mlékárenských výrobků, nevyrobených na základě sýru (např. jogurt, máslo), by proto mohlo u spotřebitele vyvolávat mylný dojem, že se jedná o sýr či podobný výrobek. Proto byl přihlášený seznam výrobků upraven shora popsaným způsobem. Předseda Úřadu průmyslového vlastnictví rozhodnutím ze dne 25. 2. 2003 zamítl rozklad a potvrdil citované rozhodnutí Úřadu. V odůvodnění rozhodnutí konstatoval, že sýr označený názvem „A.“ byl vyráběn od roku 1973 v Ž., nicméně následně byl tento výrobek produkován rovněž v G. a H., tj. v odštěpném závodě, který je předchůdcem stěžovatele. Po roce 1989 byl původní státní podnik L. B. privatizován a fakticky rozdělen na více podnikatelských subjektů, přičemž však otázka vlastnictví nehmotných statků nebyla vý