4 As 56/2004 — Nejvyšší správní soud

4 As 56/2004- 118 - text č. j. 4 As 56/2004 - 118 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Nygrínové a soudců JUDr. Petra Průchy a Mgr. Evy Kyselé v právní věci žalobkyně: B. N., zast. JUDr. Vlastou Vyleťalovou, advokátkou, se sídlem ve Vyškově, Dědická 56, proti žalované: Státní zemědělská a potravinářská inspekce, se sídlem v Brně, Květná 15, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 16. 12. 2003, č. j. 29 Ca 67/2001 – 81, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Odměna zástupkyni žalobkyně JUDr. Vlastě Vyleťalové s e p ř i z n á v á ve výši 2150 Kč a bude jí vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30-ti dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í : Žalobou ze dne 23. 2. 2001 se žalobkyně domáhala přezkoumání rozhodnutí ústředního ředitele České zemědělské a potravinářské inspekce v Brně (dále jen „žalovaný“) ze dne 10. 10. 2000, č. j. 175/9/2000-SŘ, jakož i jemu předcházejícího rozhodnutí správního orgánu I. stupně – ředitele krajského inspektorátu České zemědělské a potravinářské inspekce v Brně ze dne 26. 6. 2000, č. j. 2821/186/7/2000-SŘ. Napadeným rozhodnutím žalovaného bylo zamítnuto odvolání žalobkyně proti výše citovanému prvostupňovému rozhodnutí, jímž byla žalobkyni uložena podle ustanovení § 17 odst. 4 zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění platném pro projednávanou věci (dále jen „zákon o potravinách“) pokuta ve výši 100 000 Kč za porušení povinností stanovených v § 6 odst. 4, § 10 odst. 1 písm. a), § 10 odst. 1 písm. b), § 11 odst. 1 písm. c), § 11 odst. 2 písm. c) a § 11 odst. 2 písm. d) zákona o potravinách a dále za opětovné porušení povinností stanovených v § 10 odst. 1 písm. c) a § 11 odst. 1 písm. d) zákona o potravinách, a přezkoumávané rozhodnutí bylo potvrzeno. Uloženou pokutu byla podle napadeného rozhodnutí žalobkyně povinna uhradit do 15-ti dnů od nabytí právní moci rozhodnutí žalovaného. Správní orgán I. stupně ve výroku svého rozhodnutí uvedl, že porušení právních povinností, jakož i opětovných porušení právních povinností stanovených citovanými ustanoveními zákona o potravinách, se žalobkyně (jak bylo zjištěno při kontrolách provedených zaměstnanci České zemědělské a potravinářské inspekce – dále jen „ČZPI“, provedených ve dnech 14. 10. 1999, 19. 1. 2000 a 8. 3. 2000) dopustila tím, že uváděla v provozovně B. N. – A. k., budova OÚ P., do oběhu potraviny v tomto rozhodnutí přesně a podrobně popsané, na jejichž obalech buď nebyly uvedeny údaje určené pro tuzemského spotřebitele v českém jazyce (šlo o výrobky zahraniční provenience) nebo nabízela k prodeji potraviny bez poskytnutí jakýchkoliv písemných údajů spotřebitelům, tedy klamavě označené, dále potraviny s prošlým datem použitelnosti, s prošlou dobou minimální trvanlivosti, které navíc nebyly odděleně umístěny a označeny údajem, že se jedná o takovouto potravinu. Porušení právních povinností bylo dále shledáno v tom, že žalobkyně neuchovávala označenou potravinu při teplotě deklarované výrobcem (kozáckou klobásu), uváděla do oběhu potraviny jiné než zdravotně nezávadné (s plísní viditelnou prostým okem), při jejichž prodeji navíc nebyl k dispozici doklad o původu zboží, neuchovávala zmrazené potraviny (přesně vyjmenované) v chladící vitríně schopné udržet teplotu těchto potravin mínus 18°C, nedodržovala při prodeji potravin hygienické požadavky a rozsah vybavení prodejny podle sortimentu prodávaných potravin stanovené vyhláškou č. 295/1997 Sb. o hygienických požadavcích na prodej potravin a rozsah vybavení prodejny (neboť chemické látky, krmivo pro zvířata a potraviny byly umístěny společně a společně nabízeny k prodeji), záchod nebyl vybaven teplou vodou, ručníky pro jednorázové použití, předsíň záchodu byla používána jako sklad použitého obalového materiálu a dále potraviny, na které byl při kontrole dne 19. 1. 2000 vystaven zákaz č. 001-07-752/2000, nebyly skladovány odděleně od ostatních potravin, přičemž stěžovatelce byla za porušení právních povinností stanovených v § 10 odst. 1 písm. c) a v § 11 odst. 1 písm. d) zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, uložena pokuta rozhodnutím ředitele ČZPI, krajského inspektorátu v Brně ze dne 15. 4. 1999, č. j. 1710/177/7/99-SŘ ve výši 1000 Kč; toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 11. 5. 1999. K odvolání žalobkyně přezkoumal rozhodnutí o uložení pokuty správní orgán vyššího stupně (žalovaný) a vzhledem k tomu, že nezjistil žádné závady v postupu prvoinstančního orgánu v řízení předcházejícím uložení pokuty, ani v napadeném rozhodnutí, odvolání jako nedůvodné zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil v plném rozsahu. K námitkám žalobkyně v odvolání uvedl, že na základě skutečností zjištěných při kontrolách ve dnech 14. 10. 1999, 19. 1. 2000 a 8. 3. 2000 byly ve všech případech přímo na místě sepsány protokoly o výsledcích kontroly dodržování povinností při uvádění potravin do oběhu. Tyto protokoly obsahují popis zjištěných skutečností s uvedením nedostatků a označení právních předpisů, které byly žalobkyní porušeny, tak, jak stanoví § 15 zákona č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, ve znění pozdějších předpisů. Přímo na místě byly rovněž vydány zákazy uvádění potravin do oběhu, tedy opatření v souladu s ustanovením § 7 odst. 1 písm. a) zákona č. 63/1986 Sb., o ČZPI, ve znění pozdějších předpisů. Inspektoři uvedeného orgánu tedy postupovali v souladu s výše uvedenými právními předpisy, které upravují postupy při výkonu kontroly. Žalobkyně byla na místě s obsahem protokolů seznámena, protokoly ze dne 14. 10. 1999 a 19. 1. 2000 osobně převzala a podepsala, proti obsahu protokolu ze dne 19. 1. 2000 podala námitky, o nichž bylo řádně rozhodnuto v řízení o námitkách rozhodnutím ze dne 28. 1. 2000, č. j. 327/7/00/S. Námitky nebyly shledány důvodnými. Protokol ze dne 8. 3. 2000 převzala zástupkyně žalobkyně paní I. N.; není tudíž pravdou, že by se žalobkyně o jednotlivých kontrolách a jejich výsledcích dozvěděla až z napadeného rozhodnutí. Při rozhodování správního orgánu I. stupně nedošlo rovněž k tvrzené nepřípustné kumulaci, neboť tento orgán postupoval v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů, která se vztahuje na správní řízení. Ze zjištěných skutečností vyplynulo, že v případě zjištěných závad se nejednalo o závady převážně formálního rázu, ale především o takové nedostatky, které představují závažné a opakované porušení zákona o potravinách a které zmíněný zákon velmi přísně sankcionuje. Docházelo k opětovnému uvádění do oběhu potravin s prošlým datem minimální trvanlivosti, aniž by tyto potraviny byly odděleně umístěny a zřetelně označeny jako potraviny s prošlým datem minimální trvanlivosti a také potravin s prošlým datem použitelnosti. Tím nepochybně došlo k porušení ustanovení § 10 odst. 1 písm. c) a § 11 odst. 1 písm. d) zákona o potravinách. V předchozím rozhodnutí č. j. 1710/177/7/99-SŘ byla přitom žalobkyně řádně informována o svých povinnostech a byla jí za uvedené protiprávní jednání uložena sankce preventivního charakteru. Skutečnost, že k porušení povinností v témže směru došlo opětovně svědčí, podle žalovaného o tom, že žalobkyně neprováděla pravidelně vlastní kontrolu prodávaných potravin. Proto jí právem za uvedené protiprávní jednání byla uložena pokuta podle zvláštního zákona, jímž je zákon o potravinách. Při rozhodování o pokutě a její výši zvážil správní orgán I. stupně podle názoru žalovaného všechna specifika daného případu. Žalovaný se proto s posouzením věci ztotožnil, když přihlédl zejména k závažnosti protiprávního jednání, která je dána především množstvím prodávaných potravin jiných než zdravotně nezávadných a klamavě označených, dále množstvím potravin, které byly uváděny do oběhu s prošlou dobou použitelnosti (v rozsahu 2 – 1511 dnů), přičemž doba použitelnosti o více než 1000 dnů byla zjištěna v mnoha případech. Navíc k prodeji potravin s prošlou dobou použitelnosti a potravin s prošlou dobou minimální trvanlivosti (v rozsahu 7 – 2043 dnů), které ovšem nebyly takto zřetelně označeny a umístěny odděleně od ostatních potravin, došlo ze strany žalobkyně opětovně. Následkem protiprávního jednání je zvýšené riziko možného ohrožení zdraví spotřebitelů, především potravinami, u nichž byla zjištěna hniloba a plíseň a potravinami s překročenou dobou použitelnosti. Výše stanovené pokuty v dolní polovině zákonem stanoveného limitu (až 5 000 000 Kč) označil žalovaný za přiměřenou. Ve včas podané žalobě uvedla žalobkyně, že byla napadenými rozhodnutími správních orgánů zkrácena na svých právech, neboť ze strany žádného z orgánů nebylo akceptováno zákonné hledisko pro uložení pokuty, když nebylo přihlédnuto ke všem okolnostem případu tak, aby uložené